Švédští poddaní nechtějí platit princezně svatbu

Ještě před několika málo lety byl Daniel Westling s prominutím bezvýznamný podnikatel v oblasti tělocvičného nářadí a pevných svalů. Jenomže pak do posilovny, kterou vlastnil, přišla švédská korunní princezna Victoria a z Daniela Westlinga se stal najednou ten vůbec nejostřeji sledovaný nápadník v celé největší severské monarchii. Letos v únoru se mladý pár zasnoubil a v příštím roce se bude dokonce brát. Ženich sice není zrovna z urozeného rodu, ale čistá láska nakonec zvítězila nad čistou modrou krví.

Svatbu s tím, koho si určí sama, a nikoliv s tím, koho jí povolí panovnická tradice, princezně Victorii přeje drtivá většina Švédů. Jenomže nejčerstvější zprávy o svatbě už vyvolaly mírně řečeno rozpaky. Oslavy se totiž mají platit ze státní kasy, a to ve chvíli, kdy královská rodina není zrovna chudá a státní kasa takřka pláče. Oba tradiční švédské tábory, prokrálovští roajalisté a jejich odpůrci republikáni, se tak dostaly do netradičně ostrých sporů o další budoucnost švédské monarchie.

Takřka okamžitě se prostřednictvím internetu zformovala skupina jménem "Neplaťte Victorii svatbu" a tisíce jejích členů princezně vyhrožují, že na královský sňatek přispějí jen tehdy, když jim princezna přispěje na ten jejich. Stejně rychlá opoziční skupina s názvem "Zaplaťte Victorii svatbu" má naopak jen pouhopouhých 200 členů. A to je samo o sobě výmluvné natolik, že její příslušníci vlastně už nic říkat nemusí.

Rozčilení radikálové, kteří by monarchii zrušili třeba hned, poukazují na to, že král ani Victoria coby příští následnice trůnu už žádné skutečné pravomoci nemají a se svým vrozeným privilegovaným postavením v jinak spíš rovnostářské společnosti jsou jen nákladným archaickým přívěskem minulých časů. Roajalisté jim ale oponují tím, že ačkoliv králové ve Švédsku opravdu už vůbec nevládnou, propagují Švédsko, pomáhají jeho exportu do zahraničí a lákají do země cizí turisty.

Problém je v tom, že kdyby turisté do zemí s monarchistickým zřízením skutečně cestovali především kvůli králům, muselo by jich do království Belgie jezdit víc než třeba do sousední republiky Francie, což pochopitelně není pravda. A stejní turisté by také opustili Řecko ve chvíli, když Řekové vyhnali svého krále. I to je ale samozřejmě hloupost.

I tvrzení o propagaci průmyslu má své stinné stránky. Navzdory královským snahám teď třeba Volvo či celá řada dalších velkých švédských firem prožívá těžké časy a SAAB je král nekrál dokonce na pokraji krachu. Není znám ani jeden jediný případ, kdy by si zákazník koupil švédské namísto německého auta jen proto, že Švédsko má krále a Německo jen prezidenta. Takže co s tím?

To, že královská rodina má ve Švédsku velké sympatie a monarchie podporu velké většiny, nepopírají ani ti největší kritici či skeptikové. Konstruktivnější oponenti štědrých státních dotací do královské pokladnice ovšem navrhují údajně mnohem modernější řešení, s jehož pomocí by královská rodina svatbu korunní princezny s Danielem Westlingem neplatila ani ze svých stávajících prostředků, ani z obecních daní. Na svatbu by si totiž jednoduše sama vydělala. Například tím, že princezna Victoria a její Daniel by prodali televizní práva na svou vlastní zamilovanou svatební "reality show" nejvyšší nabídce.

Platba svatby z peněz daňových poplatníků vypadá každopádně mnohem pravděpodobněji než to, že se princezna nakonec vydá k oltáři v šatech posetých reklamami. Jako v každé pohádce dobro určitě zvítězí nad zlem, ať už si pod dobrem i zlem poddaní představí cokoliv. A těm, kteří přesto nebudou spokojeni, může být útěchou fakt, že 225 tisíc čtverečních kilometrů švédské půdy, tedy polovinu království, dostane Daniel Westling spolu s princeznou napřesrok skutečně už jen symbolicky.