Švábíková: Chci pokořit metu 490 centimetrů. Když se dostanu na olympiádu, tak mě nesmí strhnout atmosféra

V jaké fázi přípravy se aktuálně nacházíš?

Předevčírem jsem se vrátila ze soustředění z portugalského Monte Gordo a hned v sobotu odlétám na další soustředění do Španělska. Po skončení halové sezony jsem měla asi pět dní volno a pak už jsem najela do starých kolejí.

Stačilo pět dní volna na dobití baterek před hlavní sezonou, která je olympijská?

Po halové sezoně je pauza vždy kratší, takže nějaké baterky jsem určitě dobila. Teď už jsem v přípravě na letní sezonu, aby to vypadalo, co nejlépe.

Co ti ukázala letošní halová sezona?

Šesté místo na halovém mistrovství světa bylo určitě úspěchem a navíc mi to ukázalo, že jsem znovu schopná skákat výšky kolem 470 centimetrů a výše. Potvrdila jsem si, že loni, kdy jsem skočila 472 centimetrů, tak to nebyl žádný výstřel. Jsem ráda, že se mi stabilizovala výkonnost někde nad těmi 460 centimetry. Věřím, že venku se můžu dostat k výškám 470-480 centimetrů.

Co bude hlavní náplní soustředění, které absolvujete právě v tomto období?

Na soustředění, ze kterého jsem se vrátila, jsme se zaměřili hodně na objem, běhání tempových úseků. Na dalším soustředění se zaměříme na získání rychlosti, v posilovně už půjdeme do maximální síly a na posledním soustředění na Kanárech už to budeme pilovat hlavně technicky.

Čtěte také

Při závodech mám silnou hlavu, to je moje výhoda, přiznává česká rekordmanka ve skoku o tyči Amálie Švábíková

Proč potřebují tyčkaři běhat tempa a co to ve vašem podání znamená?

Objem není jako u jiných vytrvalostních sportů, ale potřebujeme ho, abychom měli výdrž během soutěže a tréninků. Abych vydržela co nejvíc pokusů, protože soutěž může trvat i tři hodiny, tak aby mi neodcházela síla a rychlost.

Kdy plánuješ první start pod širým nebem?

18. května v Innsbrucku.

Jak to vypadá s tvojí účasti na olympijských hrách?

Ostrý limit ještě skočený nemám. Rozhodně to je cílem do venkovní sezony, chci skočit olympijský limit 473 centimetrů, ale jinak jsem v rankingu směrem k Paříži na dobré pozici. Kdybych neskočila olympijský limit a byla zdravá, tak bych se na olympiádu dostala.

Kolik závodů před olympijským závodem s trenérem plánujete?

Venkovní sezonu rozdělíme na dvě části. Začnu závodit v půlce května a už na začátku června mě čeká mistrovství Evropy v Římě. Před Římem půjdu Zlatou tretru v Ostravě a pak se bude přitrénovávat. V červenci bude prostor na další závody. Jsem typ, který na závody tolik nejezdí, spíš si vybírám, aby mi to tak nějak vše vyhovovalo. Jinak se považuji za závodní typ, protože se na akcích víc vyhecuji a podávám lepší výkony.

Jak zvládáš vyladit formu na den D?

Vždy jsem s trenéry formu načasovala dobře. Uměla jsem to i v mládežnických kategoriích. Na velké závody se umím dobře připravit fyzicky i psychicky.

Je těžké zvládnout olympijskou atmosféru?

No, nikdy jsem tam nebyla. Pokud klapne účast, tak k tomu budu v Paříži přistupovat tak, že se budu snažit udržet klidnou hlavu a soustředit se na konkrétní výkon.

Jseš připravená na to, že se to na olympiádě netočí jen kolem tvého závodu, ale je to jeden velký mumraj?

Věřím, že ano. Samozřejmě lidé, kteří už na olympiádě byli, mají v tomto ohledu plusové body. Budu se snažit, aby mě nestrhla atmosféra a všechny věci okolo a bude to pro mě závod jako každý jiný. Na to se budu snažit myslet, i na velkém stadionu plném lidí.

Vztah s Kopeckým

Přispívá tvůj vztah s desetibojařem Ondřejem Kopeckým i ke kvalitním sportovním výkonům?

Když si to dobře nastavíme, tak spolu můžeme trávit co nejvíc společného času. Samozřejmě to má i stinné stránky. Jde o to, že se pořád bavíme o sportu a občas až moc řešíme neúspěchy. Je potřeba umět pracovat s nervy a nepřetahovat to na druhého.

Co rádi děláte, když máte volno po sezoně?

Cestujeme, chodíme do kina, trávíme čas s rodinou, pijeme víno. Minulou sezonu po hale jsme vyrazili na wellness pobyt do Polska, což bylo příjemné.

Čtěte také

Desetibojař Ondřej Kopecký: Chtěl jsem s atletikou skončit, ale trenér Roman Šebrle mě nasměroval zpátky na správnou cestu

Tebe trénuje bývalý skvělý reprezentant Štěpán Janáček a tvého přítele Ondřeje Kopeckého slavný Roman Šebrle. Jaká je atmosféra na tréninku, když se tam sejdete všichni?

Probíhá tam přátelská atmosféra. Trenéři se věnují především nám, ale samozřejmě probíhají i různé srandičky a kluci se občas sází mezi sebou.

Propojujete soustředění vašich tréninkových skupin?

Určitě. Hlavně protože chceme my s Ondrou. Když to jen trochu jde, tak se snažíme o společné soustředění. Využijeme tak čas, ale i skvělé tréninkové lokality.

Působíš jako hodně šikovná sportovkyně, je to i díky tomu, že jsi se v minulosti věnovala i jiným sportům?

Určitě. Začínala jsem s gymnastikou, která mi hodně pomohla. Šest let jsem se věnovala gymnastika a myslím si, že už od dětství jsem pohybově šikovná. Gymnastika a snowboarding mi přispěly k tomu, že je to adrenalin, nebezpečné a pohybově náročné.

Od trenéra Evy Adamczykové Marka Jelínka vím, že jsi byla šikovná právě i ve snowboardingu. Sleduješ nyní závody ve snowboardingu jako divák nebo na to koukáš trochu jinak?

Po prkně se mi zasteskne, ale v roli závodníka už se tam rozhodně nevidím. Jinak českému týmu určitě fandím. Často si říkám, zda bych to dokázala sjet, hlavně ten start. Chybí mi to po té stránce, že by mě zajímalo, jestli bych tu trať ještě dokázala projet.

Jaké dovednosti je pro dítě nutné získat, aby se v budoucnosti mohlo věnovat skoku o tyči?

Měly by mít obecný základ gymnastiky a atletiky. Gymnastika je pro skok o tyči zásadní a je potřeba umět základní salta, kotrmelce, hvězdy a určitě něco na hrazdě. V atletice je dobré si vyzkoušet všechny disciplíny, zkusit klidně víceboj, což je nejlepší základ pro skok o tyči.

Kdy jsi poprvé skákala o tyči?

Poprvé jsem si to vyzkoušela ve třinácti letech. Do té doby jsem dělala víceboj, pak od čtrnácti let jsem se začala věnovat skoku o tyči.

Měříš 180 centimetrů, je to ideální výška pro skok o tyči?

Jo. Vysoké holky jsou dobrým somatotypem pro skok o tyči. Musí se k tomu přidat síla a pak se z toho dá těžit.

Jaký doplňkový sport ještě děláš k tomu, aby ses zdokonalila v obratnosti?

Žádný doplňkový sport neděláme. Určitě se ale hodí adrenalinové sporty jako třeba lezení na horolezecké stěně nebo skočit z můstku do vody. Rozhodně není nutné dělat nějaký konkrétní sport, ale chce to si najít něco, přičemž bude člověk překonávat pud sebezáchovy a strach.

Z výšky strach nemáš?

Zatím ne. Naštěstí jsem nezažila žádný nepříjemný pád. Občas mám strach z tvrdých tyčí. 

Amálko, jsi juniorskou mistryní světa. Kdyby pro tebe bylo období při přechodu do seniorské kategorie nejtěžší?

Těžké to bylo v tom, že jsem si tu laťku dobrým osobním rekordem nastavila už hodně brzy. Na dva roky tam přišla stagnace, kdy jsem se výkonnostně nezlepšila. Samozřejmě už od výšky 450 centimetrů je těžké osobáky posouvat tak často.

Udělala jsi na cestě z juniorské kategorie mezi dospělé nějaké chyby, které nyní zpětně vidíš?

Žádné extra chyby nevidím. Pořád se posouvám, ale mohl by tam být větší progres v rychlosti. Od juniorských let jsem se moc nezrychlila, to bych potřebovala zlepšit.

V čem jsou tvoje soupeřky lepší?

Určitě v síle a rychlosti. Holky, které skáčou přes 180 centimetrů, jsou lepší především v rychlosti. Jinak co se týče hlavy, tak jsem nastavená dobře.

Jak převážíte tyče na závody?

Vezeme to v tyčkařském obalu. Nejraději cestuji na závody autem, protože je to nejpraktičtější, jsem s tyčemi po celou dobu a mám nad tím kontrolu. Samozřejmě, když startuji na mezinárodních mítincích, tak musíme letadlem. Je to složitější. Mnohdy se stává, že tyče dorazí nalomené.

Považuješ jako výhodu, že nyní v tyčkařském sektoru září Armand Duplantis nebo bere trošku pozornosti ženské tyčce?

Myslím si, že se na té vlně vezeme. On je takový fenomén, že tyčku pozvedl a hodně lidí díky němu zná náš sport. 

Máš nějakou vysněnou výšku, kterou chceš ve skoku o tyči překonat?

Každá tyčkařka, která to dělá na nějaké dobré úrovni, tak kouká k metě pěti metrů. Uspokojím se i s výškou 490 centimetrů. Když budu zdravá, tak bych někdy mohla tuto metu pokořit. Z těch krátkodobějších cílů tam rozhodně mám to, že se chci pokusit o olympijský limit.

Jaké podmínky pro trénink máš v České republice? 

Mám ideální podmínky. Díky tomu na jaké jsem úrovni mi nic nechybí.

Kam vycestuješ až skončí letošní sezona?

Už máme s přítelem koupené letenky na Bali. Letíme tam na osmnáct dní. 

Páteční finiš K. Neumannové na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík