Striptýz a v komunistickém Polsku? Stalinova jehla není typický mrakodrap
Říkají mu Stalinova jehla a je nepřehlédnutelný. Palác kultury a vědy ve Varšavě je nejimpozantnějším příkladem architektury socialistického realismu. Symbolizuje sice dobu, na kterou většina Poláků nevzpomíná ráda, přesto mají mnozí Varšavané k téhle kuriózní budově téměř láskyplný vztah.
Postavili ho v 50. letech jako oficiální dar Sovětského svazu národu Polska – Palác kultury a vědy s 237 metry. Poláci při pohledu na něj s hořkou ironií říkali: „Je lepší mít kus Moskvy v hlavním městě než Moskvu za hlavní město.“
I když je Sovětský svaz v roce 2014 dávnou minulostí, Palác kultury a vědy se nad centrem Varšavy pořád tyčí jako monstrózní připomínka toho, kdo tu býval opravdovým pánem.
Ewelina Dudziaková pracuje pro správu obří budovy. „Sídlí tady víc než stovka nájemníků – divadla, kina, muzea, galerie, noční kluby a restaurace i menší soukromé firmy,“ přibližuje.
Jak jsme žili... v roce 68
Seriál Ľubomíra Smatany o životě v šedesátých letech a fenoménech doby. V čem jsme jezdili a co jsme pili? Poslechněte si první díl!
A tady se předváděl striptýz
Ewelina však připouští, že Palác kultury a vědy ve Varšavanech budí rozporuplné pocity: „Vzbuzoval kontroverze od samého začátku. Vážou se k němu emoce založené na historickém zatížení. My tomu říkáme prvotní hřích. Lidé ho neměli rádi, protože to byl takový vnucený dárek Sovětského svazu.“
Jenže těžko potkáte Varšavana ve středním věku, který sem jako dítě nechodil. „Na balet, výuku informatiky, plavání nebo do uměleckých kroužků. Palác vychoval a vzdělal několik generací Varšavanů,“ připomíná Ewelina.
Mezitím jdeme s Ewelinou po chodbách, kde se kdysi setkávala komunistická elita Polska. „Tohle byl sál pro zvláštní a důležité hosty. Kromě toho to byl takový mužský klub. Protože se tu předváděl striptýz. A v restauraci kongresového sálu také,“ ukazuje.
Pochutnal si tu Mick Jagger na karafiátech?
Nevěřím vlastním uším. Striptýz v Paláci kultury a vědy? A za komunismu? „To bylo v 70. a 80. letech,“ přikyvuje Ewelina. Děly se tu vůbec zajímavé věci.
Když skupina Rolling Stones nedostala povolení zahrát v roce 1967 v Moskvě, vystoupila alespoň tady, ve Varšavě. „Mick Jagger dostal po koncertě kytici od Komunistického svazu mládeže. Byl z toho celý tumpachový. Nevěděl co s kytkami dělat, tak je prostě na scéně snědl,“ připomíná Ewelina.
Jestli šlo o karafiáty, to Ewelina neví. Jistá si je však tím, že kytice nepojídali umělci ze spřátelených socialistických zemí. A že sem jezdili velmi často i z Československa. „Karel Gott, Helena Vondráčková, Jiří Korn. Ti tady mnohokrát koncertovali a těšili se velké slávě,“ vyjmenovává Ewelina.
Stalinovu jehlu si oblíbila hlavně mladá generace
Pro lidi ve středním věku je budova dodnes připomínkou doby před rokem 1989. Poláci narození později s sebou tenhle pomyslný baťoh vzpomínek nevláčí.
„Teď už je vnímaná jinak. Hlavně mladá generace ho má ráda. Není to typický věžák nebo mrakodrap. Dominuje varšavské architektuře. Je to první pevný bod, který spatříte, když jedete do Varšavy,“ shrnuje Ewelina Dudziaková prohlídku.
Odcházím a monumentální žulové schodiště před ještě monumentálnějším hlavním vchodem drhne několik zřízenců jako o život. Tenhle obří památník socialistického realismu je pořád plný lidského hemžení a života. A Varšava by bez něj snad ani nebyla Varšavou.
