Strašidla jsou příběhem ze současnosti s nadpřirozeným dotykem, charakterizuje svůj nový film Zdeněk Troška
Režiséra Zdeňka Trošku čeká zítra premiéra jeho nového filmu Strašidla, ale to, že se uskuteční zrovna za úplňku, který podle pohádek strašidlům přeje, je prý náhoda. Předpremiéry v českých a moravských městech i na Slovensku podle něho dopadly dobře, i když si během projekcí hlídal, jestli se lidé opravdu smějí na místech, kde to zamýšlel.
Autor námětu pohádkové komedie Strašidla Jiří Kos paradoxně není profesionální scénárista. „Já jsem dostal jednoho krásného dne dopis od pana Kosa, který psal: ‚Pane Troška, já si píšu pro radost. Něco jsem napsal, dal to číst svým známým a ti mi řekli – pošli to Troškovi, je to sranda, ať to natočí.‘ A tak mi to pan Kos poslat a Troška to natočil,“ vypráví se smíchem režisér.
Záměrem Zdeňka Trošky bylo natočit retrofilm ve stylu komedií Jak utopit doktora Mráčka, Arabela nebo Dívka na koštěti, protože má pocit, že se na tento žánr trochu zapomnělo. Diváci se mohou těšit na sympatické postavy noblesních čarodějnic, upíra, vílu, hejkala, vodníka, ale i postavy všedního dne, jako třeba úředníky nebo učitele.
Námětem filmu Strašidla je to, že ve vile bydlí strašidla, která nemají kde strašit. A protože neplatí nájem, přijde na ně mladý kluk z obecního úřadu a vyzve je, aby si vilu buď koupili, nebo platili nájemné. Úředník se poté zamiluje do krásné víly Jitřenky a začne rodině pomáhat zapojit se do pracovního procesu a žít mezi lidmi.
Říká se, že natáčení se Zdeňkem Troškou je taková dovolenková pohoda. „Jediná věc, která zlobí, je počasí. Ale i kdyby tam s námi na place seděl papež, Putin nebo Obama, tak bude stejně pršet. Nikdo s tím nic neudělá, tak proč se trápit? Tak počkáme,“ říká k tomu s nadsázkou Troška a dodává, že režisér musí být na takové věci připravený a mít schopnost improvizovat.
Zdeněk Troška musí mít kolem sebe pořád lidi, jinak by se zbláznil. Říká, že i když to jsou někdy prevíti, tak je má rád a odpouští jim. „Jsem rád, když mě lidi zdraví, usmívají se, děkují mi za práci, kterou pro ně dělám, když mi říkají, že si u mě odpočinou, relaxují, že si vyčistí hlavu a že je to těší a baví je to. To je pro mě ta největší odměna, ten Oscar.“
Audio záznam celého rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.