Sto let trajektů mezi Německem a Švédskem

Plavba začíná a lodní amplion hlásí: "Vážení cestující. Vítejte na palubě trajektu Trelleborg společnosti Scandlines. Naše cesta potrvá tři hodiny a 45 minut."

Trajektové spojení mezi severoněmeckým ostrovem Rujana a jižním Švédskem jsem okukoval několikrát už jako kluk. Tehdy bohužel jen zpoza ostnatého drátu v přístavu Sassnitz. Kromě snů o cestě po moři mne vždy fascinovalo, že otevřenou lodní zádí po přistání vyjížděly vlaky a pak do lodi před odjezdem najížděly nové.

Můj zájem neopadl ani po roce 1990, kdy jsem cestu trajektem z Německa do Švédska absolvoval konečně i na vlastní kůži. A neopadá ani dnes, třebaže jsem 107 kilometrů dlouhou cestu mezi jihem Skandinávie a kontinentální Evropou projel už určitě víc než stokrát.

Švédsko-německá trajektová linka mezi přístavy Sassnitz a Trelleborg oslavila právě letos 100. výročí svého trvání. V době založení byla přitom přeprava vlaků po moři evropskou raritou. Myšlenka na železniční trajekt přes Balt existovala nejméně od 70. let 19. století, ale chyběly konkrétní cesty k tomu, jak pro občas bouřlivý Balt zajistit dostatečně stabilní plavidla a jak s nimi bezpečně plout za pomocí nedokonalých navigačních prostředků, a to i v zimě, kdy hladinu moře pokryly ledy. Inspiraci stavitelé nalezli až na severu amerického kontinentu v lodní dopravě po velkých jezerech.

"Původně jsme oslavy naplánovali v dobových kostýmech pro napodobení ducha, v němž před sto lety v Trelleborgu za přítomnosti německého císaře Wilhelma II. a švédského krále Gustava V. otevření námořní železniční přepravy probíhalo," vzpomíná na červenec letošního léta Lillan Johanssonová z přepravní společnosti Scandlines, která je nástupnicí bývalého státního rejdařství.

Německo už císaře nemá a nynější švédský král na oslavy nepřijel. Přesto byly oslavy výročí i tak hezké a významné z řady ohledů. Krom jiného i pro rekapitulaci leckdy kontroverzních vztahů mezi Švédskem a Německem.

Všechna historická traumata se totiž - někdy dokonce v dost značné míře - odrazila i na lodním spojení mezi Rujanou a Trelleborgem. Už za první světové války byly všechny čtyři trajekty - oba německé, ale i oba švédské - dány dočasně k dispozici armádám svých zemí. V německém případě byly dokonce z bílé přemalovány na zelenou. V roce 1917 tudy zase na cestě ze Švýcarska na východ projížděl Vladimir Uljanov neboli Lenin.

I druhá světová válka pak znamenala oboustrannou militarizaci. Jeden švédský trajekt najel v roce 1942 u Německa na minu a jeden německý byl zase o něco později torpédován sovětskou ponorkou. Přes neutrální Trelleborg si spojenci a nacistické Německo vyměňovali válečné zajatce a na konci války vyvážely trajekty z Německa některé z těch, kdo přežili peklo koncentračních táborů.

Obě německá plavidla skončila coby válečná kořist v rukou Stalinova Ruska a z Baltu byla odvezena až na Dálný východ. Za studené války zase linka Trelleborg-Sassnitz převezla nejednoho východoněmeckého špiona na sever a nejednoho severského opačným směrem.

Jedním z těch, kdo už na vlnách mezi Německem a Švédskem prožil leccos, je kapitán Ronnie Löfvendahl. Pracuje tu už 33 let a předtím strávil dalších 13 let na světových oceánech na palubě zhruba pětadvaceti nákladních lodí.

Naše řeč se pochopitelně stáčí k otázce, zda přechod z Atlantiku, Pacifiku a jiných lákavých koutů světa na poměrně krátká trajektová spojení v Evropě není tak trochu nudou. Balt pro něj přece musí být jen jakýsi větší rybník. Ronnie, který se na trajekty dal prostě proto, že se oženil a chtěl být blíž domova, však jakékoliv zlehčování "Východního moře", jak se Baltu švédsky říká, odmítá.

"Popravdě řečeno, nikde ve světě jsem nikdy nezažil takový vítr jako nedaleko německého Rostocku v prosinci před deseti lety. Tehdy vítr foukal rychlostí 54 metry za sekundu (194 km/h), takže o nudě se určitě mluvit nedalo," tvrdí.

Z kapitánského můstku pozorujeme přibližující se Trelleborg. Kapitán přebírá řízení a chystá se k přistávacímu manévru. Je čas se rozloučit. Loď, kterou opouštím, pojede za chvíli zase do Německa a po třech hodinách a 45 minutách zase zpět. Tak, jako to lodě na této lince dělají už víc než sto let. A tak, jako to možná sto a víc dalších let zase dělat budou.