Stávka kamionů cestu domů nijak nezpříjemní. Pavel Maurer odbočil do německé vesnice na večeři

16. září 2017
Kamiony na D8 u Krásného Lesa

Prvně v životě jsem na vlastní kůži zažil stávku! Předevčírem jsem jel autem přes španělské hranice, francouzskou Provence, přes Švýcarsko a Německo domů. Celá cesta mi trvala, díky stávce kamionů, asi o deset hodin déle! Měl jsem hlad, žízeň, chtělo se mi čůrat a taky jsem byl na nervy, jestli mi nedojde benzín při tom popojíždění v nepředstavitelných zácpách.

Abych řekl pravdu, vůbec mne nezajímá, kvůli čemu řidiči kamiónů stávkují. Když čekám čtyři a půl hodiny na dálnici mezi francouzským Montpellier a Avignonem a pak dalších několik hodin u německého Karlsruhe, tak jsem dost nervózní, protože mám v autě svého tátu, kterému je 85 let, a kolem sebe ze všech stran stovky kamiónů, které zablokovaly dálnici a nedovolily nikomu, aby z ní odbočil.

Dívám se na ženy z jiných aut, které jsou nuceny potupně vykonat potřebu mezi blatníky, dívám se na policii, která vše bezmocně monitoruje z helikoptéry a je mi špatně, protože v autě došla voda. Pokud by někdo zkolaboval, sanita sem nepřijede, protože obrovské náklaďáky uzavřely i takzvaný pravý bezpečnostní odstavný pruh.

Jak stojím v té nekonečné frontě na dálnici, mám spoustu času, abych zkoumal, co je na těch stávkujících kamiónech napsáno, a věřte, že nejméně polovina z nich veze potraviny. Chlazené čerstvé ryby, rajčata, salát, též vidím, jak za mřížkami náklaďáků vystrkují čumáčky živá prasátka a slepice nervózně oklovávají plechové sítě.

No, a pak samozřejmě vidím, jak ty životně nezbytné kamióny transportují zleva doprava vejce z Polska do Francie a z Francie zase minerálky do Itálie a z Itálie zase ty jejich minerálky do Francie a z Holandska sýry kdoví kam.

A pak zase tuny mouky tam a zpátky, protože byla jinde o desetník lacinější. Jenže nikdo nikdy nespočítal, kolik stojí nafta a zničená dálnice a platy řidičů kamiónů a taky ten zašpiněný vzduch a taky kolik stojí překladiště, kolik stojí ty obalové bedýnky a kolik stojí moje nervy.

Tudy kamion neprojede

A víte, jak skončila má cesta stávkující Evropou? Zabočil jsem hned, jak to šlo na večeři do malé vesnice v Německu. Nabídli mi jelena střeleného v místním lese, připraveného na houbách a brusinkách sbíraných v okolních porostech, s domácími mačkanými bramborami z nedalekého pole, k tomu víno z vinného kopce naproti ze vsi, lokální pivo, regionální minerálku a nakonec mirabelkový šnaps se jménem vesnice, kde jsem seděl v hospodě.

Myslím, že žádný kamion nikdy tímto krajem neprojel, nestávkoval a ani tam nikdy nebyl zapotřebí. Vše bylo naprosto vynikající, šetrné k okolí, k dopravě a totálně lokální! Snad jen ty porce by pro nás, měšťáky, mohly být trochu menší, My přece tolik nepracujeme.

Spustit audio
autor: Pavel Maurer