Státní svátek 28. října
Z našeho vysílání už víte, že se tento týden na knižních pultech objevila nová obsáhlá encyklopedie, která mapuje významné historické i společenské události našeho státu, s názvem Česko. Na křtu encyklopedie jsme se byli podívat a oslovili některé osobnosti a zjistila, jaký ony mají vztah k dnešnímu svátku 28. října. Otázky jsme položili konkrétně sochaři Kurtu Gebauerovi, který přednáší na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a ekonomovi Františku Veclovskému, který byl blízkým spolupracovníkem Karla Englische. Pro zajímavost dodáme, že ekonom Veclovský se narodil roku 1923.
Pane profesore, když někdo řekne, že je dnes 28. října, co se vám vybaví?
Veclovský: První pohled je politický převrat, vznik Československa. Ale mne na tom zajímá a zajímalo vždycky to, co to znamenalo názorově, myšlenkově, na jakých principech budovat nový stát. Začínali jsme z nuly, jakou dát politiku, koncepci ekonomickou, systém řízení, proto mne zajímalo, jak do toho vstoupil Alois Rašín, jako první ministr financí, tvůrce naší měny. Jak do toho vstoupili ti, kteří tvořili po něm.
Jestli správně chápu, pane profesore, tak se na to díváte trošku historicky, ale co může svátek 28. října dát současné generaci, třeba střední nebo té mladší?
Veclovský: Má to význam, protože tehdy se muselo vyřešit, jaký bude vztah mezi Čechy a Slováky, zda to má být jeden národ, to je pro nás poučné a my pořád se vracíme k tomu, jak to oni tehdy řešili, co se jim povedlo nebo nepovedlo.
Co vy budete osobně 28. října dělat?
Veclovský: Dostal jsem pozvánku na hrad, budu se muset připravit zase na hrad, kde jsem před dvěma roky dostal státní vyznamenání, potom další sobotu a neděli se tradičně podíváme na Vyšehrad a projdeme Vyšehrad.
Pane profesore, my se nacházíme na křtu nejobsáhlejší encyklopedie o naší vlasti s názvem Česko. My se nebudem bavit o této encyklopedii, ale my se budem bavit o něčem, co s tím velmi blízce souvisí. A to o významu svátku 28. října.
Gebauer: Spousta těch politiků, kteří nakonec potom budovali stát, tak nebyli zrovna nadšeni tím rozpadem Rakouska, protože byl to samozřejmě začátek dalších problémů, pokračovalo to II. světovou válkou a potom komunismem a tak dále. Zaplať pámbu, že to vyústilo po tak strašlivě dlouhé době zase v určité sjednocování té Evropy, doufejme, že dopadne dobře, že se to zase nerozhádá, ale z hlediska vlastně toho nadhledu určitého, historického, tak vlastně to byl průšvih trošku. Jsme sice dostali tu samostatnost, ale do toho vínku zároveň to bezbrannost, kterou si nikdo neuvědomoval a jenom doufám, že si lidi zapamatují problémy toho data, toho, co k tomu vedlo, co potom vedlo vod toho data, až k okupaci Česka Německem a prakticky okupaci posléze Ruskem a že nebudou žase blbnout v takovém tom smyslu " a my Češi, a co oni nám budou říkat", já nevím teď to je hodně populární "tamti z Bruselu" a my jsme vlastně šílený borci, všecko umíme nejlíp a kdyby se trošku viděli z venčí, jak hluboce vlastně ta populace upadla během řady těch okupací, jaksi morálka, nějaký smysl pro čest hluboce poklesnul a spoustě lidí je to jedno a přesto si říkají, že jsme lepší než vostatní, místo aby se učili vod těch okolních států, kde přece jenom už určité věci si vyřešili líp, ať je to policie, soudnictví, ekonomika.
