Starožitný nočník? Na tomhle bleším trhu ho seženete

Rakouský císař, český orientalista Alois Musil, ale i tisíce bezejmenných poutníků. Ti všichni navštívili v 19. a 20. století Rakouský hospic v Jeruzalémě.

Byl někdy váš pradědeček nebo třeba prababička na náboženské pouti ve Svaté zemi? Pokud ano, možná v Jeruzalémě využili třídenní takřka bezplatné pohostinnosti Rakouského hospicu, ubytovny, kterou tam už v roce 1863 nechala pro poutníky z celého mocnářství vystavět vídeňská vláda.

Rakouský hospic letos slaví 150. narozeniny. Minulý víkend navíc uspořádal bleší trh, kde se z přeplněného skladu zbavoval části inventáře.

„Mám rád starožitnosti. Přišel jsem se proto podívat, jestli něco objevím. Možná nabízejí nějaké předměty s nápisem Rakouský hospic. Nebo třeba s katolickým křížem,“ doufá jeden z návštěvníků.

Není tu proto, aby si ve výprodeji staré veteše za babku koupil něco do domácnosti. Je to profesor historie umění Lior Aloni.

„Jsou tu věci staré více než sto let. Nic s křesťanskými motivy tu bohužel není. Ale i tak – našel jsem tenhle nočník,“ chlubí se svým úlovkem.

Vyhodit? To by byla škoda, soudí sestra Bernadette

Smaltovaných i porcelánových nočníků je tu spousta. Nad tím, jak to v poutnické ubytovně před první světovou válkou vlastně vypadalo, tu musí zapřemýšlet snad každý.

Průčelí Rakouského hospicu v jeruzalémském Starém Městě

Knihy hostů z té doby obsahují stovky jmen poutníků z českých, moravských a slezských měst a vesniček. Ti všichni museli místní inventář používat.

„Jsou tu krásné věci z 19. století. Byla by škoda je vyhodit. Ve skladu zase zabíraly místo, a tak jsme se rozhodli se o ně podělit,“ vysvětluje sestra Bernadette, která se tu stará o současné hosty.

Teď zrovna dohlíží, aby mladí dobrovolníci, kteří sem přijeli pracovat z Rakouska, roznášeli v kavárně štrúdly a sachry na stoly správným lidem. Výprodej unikátního inventáře je pro ni zpestření navíc.

Ubytovna, internační tábor i nemocnice

„Máme tu krásné starožitné olejové lampy. Pak také smaltované lavory a konve na vodu, kterými se hosté myli. A tohle jsou ručně malované kachlíky z původního vchodu do budovy. Těm je více než 150 let,“ chlubí se.

Ukořistit nějakou z těchto památek přišly do katolické instituce v arabské části Jeruzaléma desítky lidí, hlavně Izraelců. Ani profesor Lior Aloni s plechovým nočníkem v ruce se odsud nemůže odtrhnout.

„Hospic má úžasnou historii,“ soudí. „Začínal jako ubytovna pro poutníky z rakousko-uherské říše. Za 2. světové války ho Britové zavřeli a udělali z něj internační tábor pro občany nepřátelských zemí. Pak tu byla jordánská nemocnice, potom zase izraelská. Až v 80. letech se hospic zase vrátil rakouské katolické církvi.“


Zvětšit mapu: Rakouský hospic v jeruzalémském Starém Městě

Spustit audio