Stanislava Miková: Děti často o romské kultuře nic neví. Snažím se jim být pozitivním příkladem
Stanislava Miková pracuje jako asistentka pedagoga. Dnes už si neumí představit, že by dělala něco jiného, i když původně snila o klidné rutině v kanceláři. Práce s dětmi na základní škole Počaply je pro ni natolik kreativní, že jí dává možnost s dětmi neustále vymýšlet a realizovat nové projekty.
„Veškerou pedagogickou činnost považuji za pozitivní příklad. Děti odcházejí do života s tím, že měly za vychovatelku Romku. Jsou otevřenější, mají větší rozhled a nejsou tak zakřiknuté, když se potkají s jinou kulturou,“ říká o své práci Stanislava Miková a dodává, že ve škole se prakticky s romskými žáky nepotkává:
„V každé třídě jsou zhruba dvě až tři romské děti, ale ty do družiny nechodí, proto se s nimi nesetkám."
Mají o romskou kulturu zájem děti z majority?
„Ony ji vůbec neznají. Neví, co je romská kultura, kdo je Rom, nemají o tom žádné povědomí. Když jsem nastupovala, ptaly se mě, proč jsem tak opálená, jestli jsem byla často u moře. A já jim vysvětlovala, že jsem se takhle narodila, že jsem Romka. Koukaly na mě, tak jsem se ptala, jestli je to něco špatného a ony hned že ne. Nesetkala jsem se s nějakým odporem nebo s averzí rodičů vůči mně.“
Tanec, jazykový kroužek, nebo třeba vaření
Děti mají zájem především o tanečně pohybové nebo jazykové kroužky.
„Dokonce jsem letos měla i kroužek vaření. Děti byly velice nadšené, hodně se jich přihlásilo, musela jsem i odmítat, protože v jedné skupině mohlo být maximálně dvanáct dětí tak, aby se stihlo něco uvařit a aby si to hlavně všichni zkusili."
Vařili jste nějaké tradiční romské jídlo?
„Na to v není prostor. Dělali jsme řízky, buchty, bábovky…"
A co si navařily, to si i snědly?
„A zbytek si dokonce odnesly domů. Družina často kopíruje školu, ale děti v ní mají víc prostoru na kreativitu.“
Mým posláním je zůstat v oboru
Stanislava Miková studovala romistiku na Univerzitě Karlově, ale v okamžiku, kdy začala pracovat ve školní družině, zjistila, že místo antropologicko-etnologické problematiky nebo romské historie se chce do budoucna věnovat především práci s dětmi.
„Vysoká škola mě nenaplňovala tak, jak bych chtěla. Co jsem nastoupila do zaměstnání asistentky pedagoga a vychovatelky, zjistila jsem, že se v tom cítím dobře a že je to asi tím mým životním posláním. Nicméně plánuji se vrátit na vysokou školu, chtěla bych studovat pedagogiku, zůstat v oboru."
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor
Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...
