St. Gallen vsadil na luxus a vyšlo to
Ve středověku býval Sankt Gallen důležitým centrem kultury a vzdělání. Místní opatství s unikátní knihovnou čítající 140 tisíc svazků pomohlo St. Gallenu k zapsání na seznam UNESCO. To a jeho dnešní poloha na hranicích čtyř zemí (Švýcarska, Rakouska, Německa Lichtenštejnska) z něj dělají atraktivní turistický cíl. Přesto místní na někdejší slávu a význam svého města jen nostalgicky vzpomínají. Prozradím vám, proč jim udělala takovou radost inaugurace amerického prezidenta Obamy.
Nádražní budova v St. Gallenu překvapuje svou rozlehlostí. Ospale vyhlížející náměstí před nádražím lemují vznosné a zdobné budovy, které pamatují dobu, kdy odsud vyjížděly do Evropy stovky vlaků naložené jemným suknem. Už od středověku bylo město důležitým textilním producentem.
"Na všech místních loukách se bělilo sukno. Město díky jeho exportu vzkvétalo a bohatlo," líčí mi při procházce centrem místní rodačka Christine Egli.
Už na počátku 18. století se v St. Gallenu vyrobilo 38 tisíc kusů tkaniny. Pětina populace v tomto regionu pracovala v textilním průmyslu. Jenže silná zahraniční konkurence a stále častější používání bavlny přinesly postupný pád stěžejního odvětví. Někdejší slávu a umění místních mistrů připomíná Muzeum textilu.
Třicet tisíc objektů a historické krajky až ze 14. století jsou hlavním lákadlem zdejší expozice. S paní Egli míříme k nádherným šatům, jak pro princezny z pohádky. "Jsou to šaty francouzské císařovny Evženie. Samozřejmě jde o ruční práci. Šestatřicet švadlen na tom dělalo 18 měsíců. Podívejte, jde o skutečně filigránskou práci. Jsou to šaty té nejdražší kategorie,"popisuje.
Sanktgallenští kupci cestovali všude, kde se mohli inspirovat, vydávali se za novými látkami i vzory. "Tohle je jeden z dvou miliónů vzorkovníků, které tu v budově schraňujeme," ukazuje mi paní Egli tlustou knihu plnou módních vzorů, ke kterým je vedle data navržení přilepena i látka. Prohlížím si návrhy neuvěřitelně nádherných elegantních šatů z 50. let.
Poválečné krize, které St. Gallen zasáhly, přiměly místní průmyslníky k úzké specializaci. Masovou výrobu sukna nahradila unikátní výroba výšivek. "Tohle je jeden z nejstarších vyšívacích strojů. Pochází z roku 1900. Nevypadá to, ale je založen na jednoduchém principu. Nebylo zapotřebí elektřiny, vše se uvádělo do pohybu ručně. Ale protože bylo potřeba síly a velké koncentrace, seděli za strojem převážně muži. Pod špatným světlem seděli několik hodin denně. Hojně se využívala i dětská práce, třeba pro navlékání nití," ukazuje Christine Egli.
Mám štěstí, že se v muzeu zrovna koná živá ukázka tkalcovského řemesla. Výsledkem je strojová výšivka, ovšem kvalitou je srovnatelná s ruční prací. Právě specializace a sázka na luxus zachránila alespoň několik sanktgallenských firem před krachem. Složité paličkované výšivky jsou zatím jednou z mála věcí čelících záplavě čínské konkurence, která přivedla evropský textilní průmysl na dno.
Procházíme sály, které jsou plné luxusních krajek, když mě udeří do očí zvětšený novinový článek s Michelle Obamovou na titulní straně. Vzpomenete si ještě na hořčicově žluté šaty, ve kterých první dáma absolvovala inaugurační ceremoniál? Do té doby nepříliš známý čínský návrhář Wu si vybral pro svůj zajímavý model látku ze St. Gallenu. "Lidé tu byli neuvěřitelně pyšní, že první dáma zvolila pro inauguraci krajku ze St. Gallenu," tvrdí paní Egli.
Začítám se do článku. "Látka, které svět přihlížel s nadšením a obdivem," píše místní kolega a pochvalně hodnotí i barevný odstín. Lepší si první dáma podle něj nemohla vybrat. Pravda, každý se rád pochlubí, ale místní krajkáři skutečně mají být na co pyšní. Krajky ze St. Gallenu se neobjevují na módních molech v Paříži, Londýně i v zámoří jen tak bezdůvodně.
Zvětšit mapu: Poloha Muzea textilu v St. Gallenu
