Sportovní gymnastka Aneta Holasová: V Tokiu jsem nemohla závodit v plné síle, snad se to povede v Paříži
Ve sportovní talkshow Páteční finiš si povídala moderátorka Kateřina Neumannová se sportovní gymnastkou Anetou Holasovou. V rozhovoru přišla řeč na premiérovou účast české reprezentantky na olympijských hrách v Tokiu, ale i na nominační kritéria k té nadcházející v Paříži. Co si myslí o skandálech, které zasáhly prostředí sportovní gymnastiky? Jakou disciplínu nemá v oblibě? Užijte si celý rozhovor.
Aneto, jak moc v předvánočním období řešíte sport?
Vánoce úplně nestíhám řešit. Měli jsme dlouhou sezonu, takže tréninky jsou malinko volnější. Před měsícem jsem se vrátila z mistrovství světa a teď se snažím trochu dohnat školu. Blíží se nám zkouškové období, tak se to snažím všechno sladit.
Můžete si v roli profesionální gymnastky užít Vánoce se vším všudy?
Užít si je můžu. Samozřejmě si musím dávat pozor na to, co jím a jak se hýbu. Od gymnastiky a tělocvičen si můžu dát malou pauzu.
Jak dlouhou pauzu si můžete dovolit?
Vychází to na zhruba dva až tři týdny, kdy si můžu odpočinout od gymnastické tělocvičny. Samozřejmě se musím nějak hýbat, kombinuji to s během nebo in-line bruslemi.
Potvrdila jste mi, že se musíte dát dohromady i zdravotně. Jaké bolístky jste si ze sezony přinesla?
Obecně to jsou kotníky, kolena a záda. V průběhu sezony se mi trochu sekly záda, takže teď budu o to víc rehabilitovat.
Jak v sezoně předcházíte bolístkám, které vznikají právě z přetížení?
V průběhu sezony i závodů musíme dělat hodně průpravných cvičení. Děláme stabilizační a zpevňovací prvky na nohy i na celé tělo. Kompenzujeme to různými způsoby.
Jakou školu studujete?
Studuji trenérství na Fakultě tělesné výchovy a sportu.
Gymnastika asi problém nebude, co plavání a atletika?
Plavání i atletiku jsem zvládla celkem v pohodě. Spíše jsou tam ty nesportovní předměty.
Pokud vím, tak pro mnoho studentů je právě gymnastika velkým strašákem. Jak na vás koukají?
Bylo to lehce příjemné, když mě obdivovali v tom, že dokážu věci, které oni zdaleka neumí.
Jaký vztah máte s profesory, kteří vás mají něco naučit?
Zrovna v předmětu gymnastika to byly úplné základy. Náš vyučující hned poznal, že jsem gymnastka, tak mě dával zrovna na vzor.
Co bude pro gymnastky vrcholem nadcházející sezony?
V dubnu mě čeká mistrovství Evropy, z kterého se musím kvalifikovat na nadcházející mistrovství světa, které je naplánované na podzim. A na šampionátu by bylo hlavním cílem se nominovat na olympijské hry do Paříže.
Neuplynulo zas tolik času ani od předchozí olympiády v Tokiu. Na poslední chvíli jste se dala dohromady po zlomenině nohy a dala do pořádku i pochroumaný kotník. Ten olympijský sen musel být opravdu velký i přes všechny ty peripetie?
Je to tak. Olympiáda je pro každého sportovce sen a ten top, na který chce dosáhnout. Jelikož už jsem tam byla nominovaná, tak jsem chtěla odjet. Bylo to náročné, vše jsem konzultovala s doktory. Rozhodně jsem nechtěla jít přes nějaká velká rizika. Nakonec to vyšlo.
Splnilo Tokio vaše očekávání?
Určitě ano. Bylo krásné reprezentovat a být tam za Český olympijský tým. Na druhou stranu byla škoda, že nebyli přítomní diváci a nemožnost se potkávat s ostatními sportovci. Pořád to ale byla olympiáda, kterou jsem si moc užila.
Cítila jste v Japonsku nějakou pozitivní energii směrem ke sportovní gymnastice?
Nemůžu to úplně posoudit, protože vzhledem ke covidovým opatřením jsme byli izolovaní. Pohybovali jsme se jen mezi hotelem a tělocvičnou. Nedokážu říct, jak to bylo vnímáno třeba směrem k Věrce Čáslavské.
Jak probíhá nominační proces na olympijské hry do Paříže?
Největší šancí, jak se dostat na olympiádu, je přes mistrovství světa, což se mi povedlo i v případě Tokia. V další sezoně mě čeká ale víc soupeřek, protože tam přibydou nadějné juniorky, které přecházejí do seniorské kategorie.
Měla jste někdy možnost se osobně setkat s legendární Věrou Čáslavskou?
Naštěstí ano. Byla se podívat na závodě olympijských nadějí, kde jsem startovala, když mi bylo čtrnáct let. Máme i společnou fotku s týmem, když jsme obsadili třetí místo. Vzpomínám na to moc ráda.
V Tokiu jste nemohla závodit v plné síle. Máte spočítáno kolik umístění a bodů vás to stálo?
Sestavu jsem musel zlehčit, těžké prvky prostě nešly nechat u všeho. I přes pevný tejp a různé snižovače bolestí, to bylo dost náročné. Závod jsem zajela čistě, bez pádu a větších chyb. Nemám spočítáno, jak moc bych se posunula pořadím při větší obtížnosti cviků, ale nevím jaký rozdíl by to byl.
Sportovní gymnastiku v posledním období zasáhly kauzy ohledně sexuálního obtěžování a problémy s váhou sportovkyň. Proč gymnastika tyto problémy přitahuje?
Jedním z důležitých faktorů je, že se začíná ve velice nízkém věku a holčičky jsou vychovávány ve striktnějším stylu. Zároveň je potřeba, aby gymnastka měla sílu, vypadala hezky, protože je to estetický sport a zároveň měla, co nejmenší hmotnost, protože ty nárazy jsou opravdu velké.
Má na mladé gymnastky největší vliv trenér, trenérka nebo rodiče?
Nejsem si jistá. Rodiče je vychovávají, jak by se měly chovat, trenéři jim pomáhají ve sportovní disciplíně, učí je pokory, snaživosti a rozvíjí jiné vlastnosti než rodiče.
Když sleduji gymnastky, tak nemám pocit, že by musely být úplně vyhublé. Jde o hezké, osvalené holky, souhlasíte?
Rozděluje se to na několik typů. Baletní typ holek je hubenější, vyšší a štíhlejší. Zároveň jsou i více svalnaté gymnastky. Náš sport se posouvá, dělají se obtížnější cviky, ke kterým je potřeba víc svalů.
Jak se hledá hranice optimální váhy u sportovních gymnastek?
Psychika hraje velmi důležitou roli. V minulosti jsem velice intenzivně spolupracovala s výživovým poradcem, který mi pomáhal nastavovat co nejlepší hodnoty. Každý má jiný somatotyp a reaguje odlišně na různé přístupy. Je potřeba odborné pomoci.
V americkém týmu gymnastek vyšlo najevo, že docházelo k sexuálnímu obtěžování ze strany týmového lékaře. Cítila jste, že skandál zahýbal světem gymnastiky?
Určitě v nějakém směru ano. Myslím si, že ve více sportech jsou tajemství, které nikdo nevidí. Když to vyplave na povrch, tak je to hodně nepříjemné. Po zveřejnění té kauzy se mohla situace trochu uklidnit, pomoci ostatním družstvům a doufám, že se bude situace zlepšovat.
Simona Bilesová se kvůli psychickým problémům odhlásila z některých závodů na olympijských hrách v Tokiu. Pomohlo to i dalším sportovcům k tomu, že se nebojí o problémech mluvit veřejně?
Doufám, že to pomohlo. U gymnastiky je ten nátlak opravdu velký, dělají se tam obtížné věci. Začíná se tam už od útlého věku a mladá děvčata se bojí říct názor. Když jsou pak starší, tak je ten jejich názor důležitější. Když rázný krok udělá hvězda jako je Simona Bilesová, tak to může ukázat cestu mladým sportovkyním.
Čtěte také
Jako moc důležitá je v takových situacích důvěra trenéra?
Ve vrcholovém sportu už se dělají obtížné prvky a je náročné skloubit psychickou a fyzickou stránku. Trenér je důležitý na vzájemnou komunikaci, aby se vyřešily případné problémy a fungovalo to, jak má.
V jakém vztahu fungujete s trenérem Jirkou Fiřtem?
Myslím si, že ze začátku to bylo náročné. Po covidu a změně trenéra to bylo těžší, než jsme čekali. V tuhle chvíli to máme nastavené dobře, cítíme se oba dobře a pracujeme na společném cíli. Musím říct, že momentálně nám to funguje.
Sportovní gymnastika je populární především u dětí, ale s příchodem puberty se to mění. Čím to je?
Myslím si, že holky na střední škole nechtějí trávit šest hodin v tělocvičně a raději se věnují studiu nebo kamarádům. Radši jdou na tři hodiny na trénink a pak si užívat života s kamarády.
Jak v tréninku rozkládáte jednotlivé disciplíny?
Snažím se věnovat všem nářadím stejně. Mojí nejsilnější stránkou je víceboj. Snažím se dělat hodně věcí k bradlům. Ostatní disciplíny jsou skokanské a jsou si v určitých prvcích podobné.
Jakou disciplínu nemáte v oblibě?
Když jsem byla mladší, tak jsem neměla ráda bradla. Teď už mám ráda všechna nářadí, protože se to hezky prolíná.
Když sleduji sportovní gymnastiku jako divák, tak se děsím, že při saltech nebo přemetech netrefíte tu deseticentimetrovou kladinu. To musí strašně bolet, ne?
Říkáme tomu razítka, kdy má gymnastka sedřená celá stehna. Když se učíme nové prvky, tak začínáme na zemi, na čáře, na malé kladince, na vyšší, na vysoké se žíněnkami a postupně se dostaneme k tomu, že prvek předvedeme bez chyby.
Všimla jsem si, že často dopadáte do takové jámy, která je plná molitanu. Je to běžnou součástí tréninku?
Molitanová jáma je důležitou součástí vybavení v tělocvičně. Hlavně při zkoušení nových prvků, třeba při dvojném saltu s přemety, člověk spadne na hlavu a na molitanu to nebolí, na žíněnce to je větší problém. Menším dětem se to líbí, běhají skrz tu jámu.
Máte nějakou sportovní gymnastku, kterou obdivujete?
Když jsem byla mladší, tak jsem měla pár oblíbených gymnastek. Nyní respektuji všechny, protože je to opravdu náročný sport.
Kolik hodin denně tráví v tělocvičně nejlepší gymnastky světa?
Nevím přesně. Mají to specifičtější v tom, že tam mají centrum, tráví tam celý čas a nedělají nic jiného. Podmínky i ohledně fyzioterapie fungují na vyšším levelu, proto vydrží i vyšší dávky.
Přemýšlíte o tom, co vás bude bavit po skončení kariéry gymnastky?
Zatím moc nevím. Sportovní gymnastika je moji součástí po celý život a zatím si to bez ní nedokážu představit.
Jaký máte hlavní sportovní sen pro nadcházející období?
Ráda bych se dostala na olympijské hry do Paříže.
Související
-
Sportovní lékař Jiří Dostál: Kdo se vrátil do tréninku brzy, měl vyšší riziko postcovidového syndrom
Hostem pořadu Páteční finiš byl uznávaný sportovní lékař, který má velké zkušenosti se sportovci, kteří návrat k zápasům nebo závodům zbytečně uspěchali.
-
Markéta Davidová: Těší mě, že se olympiáda v roce 2026 vrátí do míst, kde je běžné dělat zimní sport
Jak moc se těší na blížící se start sezony? Cítí se v ideální běžecké i střelecké formě? To a mnohem víc prozradila česká biatlonistka moderátorce Kateřině Neumannové.
-
Je úžasné, že světová tyčka má Duplantise, říká kouč Janáček. Příprava dětí má být všeobecná
Věří, že má odcházející český rekordman Jan Kudlička v Čechách nástupce? Těší se Janáček na roli šéftrenéra na Dukle? Co je výjimečné na Duplantisovi? Užijte si rozhovor.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.