Spor o věznění cizích státních příslušníků

Host (Jiří Doležal): Naprosto přesně. Dobrý den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Oponentem panu Doležalovi byl advokát Libor Petříček. Já vás vítám.

Host (Libor Petříček): Dobrý dne. Vy to nevidíte tak jednoduše. Já myslím, že to je problém je skutečně komplexní.Zahrnuje všechny úhly pohledu, které vás mohou napadnout, to znamená od kvality práce našich soudů, přes samotný průběh vyšetřování, přestože na osoby pocházející z takzvaného bývalého Sovětského svazu a ne jenom odtamtud, ale obecně i z východu, je prostě praktikován jakýsi justiční rasismus. Všechny ty problémy se pak střetávají do vyhraněné podoby právě ve věznicích. Ta situace je tam skutečně tragická, myslím, že všechny osoby z oboru více udivuje skutečnost, že ještě došlo k nějaké závažné vzpouře s eventuelním ničením majetku nebo zdaleka těžšími následky.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak to je možná fakt na kterém se zřejmě i shodnete.

Host (Jiří Doležal): Není. Já jsem už na začátku zpochybňoval, že by naše výroky byly v nějakém protikladu či rozporu. Mohou jenom ponaučit. Já se domnívám, že optimálním řešením těchto problémů, o kterých doktor hovoří, by bylo odeslat odsouzené cizince k výkonu trestu k nim domů.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je pravda, že roční pobyt jednoho člověka ve věznici přijde asi až na čtvrt milionu korun. Takže nemělo by v důsledku být výhodnější platit těm zemím, jako je Ukrajina, Rusko a tak dále za to, že jejich občané si odpykají trest v tamních věznicích?

Host (Jiří Doležal): Je skutečně podstatou toho problému otázka, kdo bude hradit výkon toho trestu. Pochopitelně pro ty země, ať už je to tedy Ukrajina, Rusko, Bělorusko, či prostě ty vývojové země Sovětského svazu, je ekonomicky výhodnější, pokud osoby, které páchají trestnou činnost u nás, a které by s vysokou měrou pravděpodobnosti páchaly u nich, "ubytování na naše náklady", samozřejmě. Na druhou stranu je zase naším bytostným zájmem, ale ne jenom finančním, my bychom zdaleka kromě toho, že bychom mohli ušetřit značnou část z finančních prostředků tím, že by si nemocné odsouzené osoby měly odpykávat trest v zemi svého původu. Nevím k čemu dochází ve výkonu trestu, kde se naši devianti na kriminální kariéru učí, jak vlastně kriminální kariéru provádět, od lidí, kteří mají neobyčejně bohaté zkušenosti.

Host (Libor Petříček): Řešení, jak navrhuje pan Doležal, je nepochybně žádoucí, je na tolik složité a komplexní, že je do značné míry neprůchodné, to je první věc. A chceme-li se na to podívat realisticky, tak nám nezbývá, než si ten fakt přiznat. A do značné míry mění totiž jediné, protože tím dalším řešením by bylo přijetí celé řady opatření. Počínaje odstranění jakési diskriminace, kterou nepochybně vůči těm podezřelým, nechci říct pachatelům, odsouzeným, kteří přijdou z východu, prostě existuje. Čímž by se pochopitelně, kdyby se k nim trestní řízení vztahovala tak, jak se vztahují, k těm našim pachatelům trestné činnosti, tak by se těm věznicím výrazně ulevilo. A to je zcela vážný případ, jak tu situaci systémově řešit.

Host (Jiří Doležal): No, já úplně nemohu souhlasit, protože skutečně nevidím jediného důvodu, proč by cizozemci měli odpykávat v jiné zemi trest odnětí svobody. Já se domnívám, že i čeští občané, kteří vyvedou něco zničí a jsou odsouzeni, by měli k výkonu trestu být vráceni sem. Domnívám se, že celoevropské zkušenosti ukazují, že věznění cizinců vyvolává obrovské problémy ve věznicích. Jen v České republice je veřejně známo, že se druhý život vězňů dostává pod kontrolu gangů.

Host (Libor Petříček): Zkusme se na to podívat ještě z trošku jiného druhu. V současné době je u nás asi tři tisíce osob z bývalého Sovětského svazu buď ve vazbě nebo ve výkonu trestu. Ta přesná čísla jsou pohyblivá, řekněme že velmi orientačně. Nebudeme hovořit o těch, kteří byli pravomocně odsouzeni, ale hovořme o těch, kteří jsou ve vazbě. Celá řada z nich statisticky, to je prostě jasné, jednou odsouzena nebude, opět nemohu disponovat s přesnými čísly, ale víme dopředu, že s těch několika stovek, možná tisíc osob, které jsou ve vazbě a jsou cizinci, tak velká část z nich, bude to méně, než padesát procent, ale určitě to budou desítky procent, ale odsouzeni nebudou. Jinými slovy je správné, že se do té vazby vůbec dostali?

Moderátor (Vladimír Kroc): Promiňte, a to se vztahuje jenom na ruskojazyčné emigranty?

Host (Libor Petříček): Ne, to se pochopitelně vztahuje na všechny. Na každého, kdo je ve vazbě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je pravda, že při té hladovce, která byla na přelomu července a srpna, tak cizinci protestovali mimo jiné proti nedodržování lidských práv. Podle vás, pane doktore Petříčku, jsou fyzické tresty a bití vězňů v našich nápravných zařízení celkem běžné. Tím naznačujete, že cizinci mají v žaláři horší podmínky, že jste před chvílí mluvil o justičním rasismu, že je s nimi hůře zacházeno, než s našinci?

Host (Libor Petříček): Opět samozřejmě taková relevantní data statistická neexistují a pokud existují, tak jimi disponují nevládní organizace. Já za sebe jako obhájce ve věcech trestních, jehož klienty je celá řada takzvaně z těch rusky mluvících skupin, že o tom nemám vůbec sebemenší pochybnosti. Opravdu tomu tak je. To jestli mohu vůči mému váženému kolegovi doplnit, jde mi o to, že jeden a tentýž čin, spáchaný českým občanem a cizincem, bývá při rozhodování o vazbě posuzován diametrálně odlišně, nebo-li jako jeden můj klient nedávno: půjdete-li ve svých osmnácti letech na procházku se svým osmnáctiletým děvčetem a ona vás požádá, abyste na její kreditní kartu, jejího otce, jak uvedla ta mladá dáma, nakoupili zboží za třicet tisíc korun v obchodním domě a vzápětí je zjištěno, že ta kreditní karta byla odcizena, tak ta dívenka samozřejmě odkráčí domů, ale ten chlapec zůstane v té věznici ve vazbě a to velmi dlouhou dobu. A to je to,co já myslím by se dalo v uvozovkách posuzovat jako jakýsi rasismus.

Moderátor (Vladimír Kroc): Promiňte, ale pane doktore, když jsme se seznamovali, tak jste říkal, že jste člověk z praxe. Jako člověk z praxe jistě víte lépe než já, že vazební důvody u cizinců jsou dá se říci větší, protože cizinec snáze uteče než tuzemec, takže já asi opravdu nevím, co říkáte. Vy jste, pane Doležale, psal o tom, jak by měli být ti odsouzení vydáni do vlasti po rozsudku. Jenomže problém je, že si stěžují na ty podmínky ve vazbě.

Host (Jiří Doležal): To je problém, ale zase to není problém cizozemců. Na podmínky ve vazbě si v naší republice stěžují celkem všichni, že je potřeba vazební podmínky zlepšit, to je nesporné, ale zas to není jenom problém cizozemců. Podle početných informací jsou ty požadavky právě cizinců někdy zvláštní, nevím, jestli třeba českému vězni, třeba v Thajsku schází české knihy a třeba mu vaří knedlíky. Podobného druhu jsou zřejmě ty požadavky, jak o tom psala média.

Host (Jiří Doležal): Hned se k nim vrátím. Přesto bych si dovolil malou repliku. Máme dohromady tři vazební důvody. Jeden z nich je takzvaná vazba útěková. Nepochybně u cizince je větší pravděpodobnost, že uteče a pokud by byla na tyto případy uvalena útěková vazba, která se zase jen bude hradit kaucí a tak dál, a tak dál, nevyslovil bych tu sentenci, kterou jsem před chvíli pronesl. Problémem je, že v tomto případě modelovém, který jsem tu nadnesl, ona dívenka odkráčí domů, aniž jí je uvalen jakýkoliv důvod vazby, ale na toho cizince je kromě té útěkové vazby uvalen ještě další dva nebo minimálně jeden. Zrovna ta vazba předstižná.

Moderátor (Vladimír Kroc): Nemohli by jsme se vrátit k té otázce požadavků, zda jsou v některých případech oprávněné, protože našim lidem už to může znít zvláštně, že třeba vyžadují literaturu v jazyce ve své řeči. Pak je tam samozřejmě otázka práva na tlumočníky, ruština a tak dále a to je zřejmě problém a to je jiná věc. Ty požadavky o kterých byla řeč při té hladovce.

Host (Libor Petříček): Já bych zmínil ten, který vnímám jako nejzávaznější, a to je věc náboženského cítění. Jestliže se do vězení dostávají praktikující muslimové, hluboce věřící osoby, a nejsou pak nuceni, aby porušovaly základní pravidla svého náboženství, ať už stravovací či jiná. Požádají o korán, přičemž jediná kniha, která je ve vězeňské knihovně k dispozici, je Marxův kapitál, tak to jaksi na jeho psychickém stavu jakési konkrétní důsledky samozřejmě mít musí.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pane doktore, dovedete si představit, že v libovolné muslimské zemi v kriminále už žádá praktikující žid Žalmud?

Host (Jiří Doležal): No, já nevím jestli se chceme blížit k Súdánu, kde platí Šaria, nebo třeba k Francii, kde tedy platí jakési kontinentální obrovské právo. To si musíme opravdu rozhodnout a já osobně bych raději zůstal v té Evropě.

Host (Libor Petříček): Já bych také raději zůstal v Evropě, ale domnívám se, že lidé, kteří pocházejí ze zemí, kde platí jiné normy, by měli výkon trestu, pokud něco vyvedou i tady, vykonávat to své domovské zemi.

Host (Jiří Doležal): Já s vámi úplně souhlasím, kdyby to záleželo na mě a na vás, nepochybně by takové dohady byly přijaty a skutečně poté, co by byl pravomocně odsouzen, by byl odtransformován do své domovské země.

Host (Libor Petříček): Nás vlastně napadlo to vysvětlení, proč se tomu tak neděje, byť ty snahy, jak od vás vím, jsou letité.

Host (Jiří Doležal): Já myslím, že jsem to říkal už na samém počátku. Podstata je finanční. Jde o peníze. Jinými slovy prostě nevím, kolik je Čechů v ukrajinských věznicích, budou jich maximálně stovky, se domnívám. Zatímco Ukrajinců v naší věznici budou tisíce.

Host (Libor Petříček): Také se nejedná jenom o Ukrajince, těch národností je celá řada.

Host (Jiří Doležal): Pochopitelně. To se tedy týká skutečně celé té východní části světa měřeno od nás. Není to problém západní části v zásadě, alespoň ne příliš rozšířený.

Host (Libor Petříček): Já se domnívám, že se jistého rasismu se dopouštíte vy, pane doktore. Já se domnívám, že bychom to neměli vztahovat na jakékoliv problémové země, ale že by se měl tento princip aplikovat zcela univerzálně. Já nevidím důvod, proč jaksi vracet zločince k výkonu trestu, pokud je ze země bývalého Sovětského svazu a Švéda ne. Jako proč mluvíte jen o rizikových zemích? Já si obecně myslím, že ten výkon trestu má občan vykonávat ve své domovské zemi, protože je adekvátní jeho situaci, ten trest tamůdaný. Protože jaksi v té své domovské zemi, snad ještě pokud někde jsou aplikovatelné nějaké resocializační mechanismy, pak mohou být aplikovány jen tam a skutečně velmi důrazně protestuji proti myšlence, že by se z některých zemí měli vězňové vracet a z některých ne. My nemáme právo odeslat do domovské země vězně jenom ve dvou případech, tedy když hrozí, že trest nebude vykonán, protože ta země je sama gangsterská a nebo pokud je to země, která nedodržuje lidská práva, základní lidská práva, jako Irán nebo Spojené státy americké, kde třeba může hrozit tomu člověku trest smrti. V těchto případech prostě ho vydat nemůžeme. Nemůžeme ho vydat nelidskému zacházení, ale ve všech ostatních případech ano.

Host (Jiří Doležal): Máte myslím trest podle našeho zákona a to je prostě vyhoštění. Tam potom platí ta pravidla, která vy tam uvádíte a to nastává ve chvíli, kdy buď není uložený trest nebo ten trest uložený je, například odnětí svobody, je vykonán a poté po vykonání následuje vyhoštění. Pak platí ta pravidla, o kterých vy hovoříte. Já hovořím o něčem jiném. Já jsem už v praxi. Jestliže se České republice prostě nepodaří uzavřít dohodu, ať mi odpustí Mongolsko, ale třeba s Mongolskem nebo s jinou zemí o tom, že si budeme vzájemně vězně vyměňovat, tak nastává faktický stav, to znamená, že u nás ty hypotetičtí Mongolové si prostě budou trest vykonávat. Není problém se na výměně vězňů poté co jsou odsouzeni a co si v zájemně uznáváme ty rozsudky, domluvit třeba s Francií, s Německem, prostě se západní Evropou. Tam ten problém nenastal. Problém nastává s těmi pro nás ať už trošku zeměmi vzdálenějšími či kurióznějšími, kde ten problém fakticky existuje a jeho řešení není v dohledu.

Host (Libor Petříček): Pane doktore já se jenom vracím k té výtce. Já rozlišuji mezi tím, co to znamená vyhoštění a mezi tím, co to znamená vydat někoho z výkonu trestu. Ale domnívám se, že do zemí, které nedodrží lidská práva a aplikují trest smrti, je i k výkonu trestu neúměrné riziko člověka vydat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Panové, já vám musím poděkovat k výměně názorů. V Duelu Radiožurnálu byli hosty advokát doktor Libor Petříček a novinář Jiří Doležal.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.