Šperky designuji i podle svých snů, o amuletech nepochybuji, vypráví šperkař žijící v Mexiku

Proč jste se v roce 2000 poprvé do Mexika vůbec vydal?

Před tím jsem cestoval po Evropě – Španělsko, Portugalsko, Francie. S jedním kamarádem jsme koukali z Portugalska, z jižního cípu směrem do Mexika. Četli jsme v té době duchovní literaturu, která se týkala vyloženě mexických kultur. Oba dva jsme tam měli chuť jet, a pak se to jednou zrealizovalo.

Čtěte také

V belgických Antverpách mají čtvrť, které říkají diamantová, a protékají tudy miliardy. Na první pohled to ale nepoznáte

 A čím vás Mexiko tak okouzlilo, že jste se tam po tříměsíční zkušenosti rozhodl usadit?

No tak rozhodně kultura, úhel pohledu lidí na život je dost rozdílný proti tomu evropskému, furt se smějí, nestěžují si. Většina lidí nemá velký ekonomický základ, ale nijak jim to vyloženě nevadí.

Zajímáte se o šamanství?

Studoval jsem to docela dost let, až to došlo do takového bodu, kdy jsem přišel na to, že je důležité hlavně žít život a nelítat někde po vesmírech, zakomponovat to do přítomnosti, opravdu si ten život prožít.

Jak jste přišel na to, že šperkařství bude vaše profese?

Od dětství mne táhlo téma ducha, představa byla taková, že bych vyráběl předměty, které by někomu pomohly, ve smyslu amuletů, to byl vlastně takový sen. Řemeslo jsem se učil na ulici, potkal jsem kamaráda, od kterého jsem si koupil tyrkysové náhrdelníky, vždycky jsme se potkávali, pak mě pozval domů, pokračovali jsme na sever Mexika, a ukázal mi první kroky – kleštičky, stříbrný drátek, kamínky. Tak to začalo, přijel jsem do Čech, šlo to prodávat, prodalo se to během jednoho týdne na karlovarském festivalu a zjistil jsem, že takhle můžu žít. A žiju to, co chci, vlastně se to začalo naplňovat.

Zprvu jste se striktně držel vlastního designu šperků. Kdy jste se nechal ovlivnit tamní kulturou?

Dá se říct, že mě ovlivnila od začátku. Máte nějakou představu, nějakou vizi nebo i sen, z kterého jsem se snažil tvořit. Tak jako se mi o šperkách zdálo, obzvlášť, když si někdo něco přál, tak jsem se to snažil do snu přivolat.

Vy designujete šperky podle snů? To znamená, že se v noci probudíte, máte nějak vizi, a tak si ji nakreslíte?

Dost designů takhle přišlo, zvlášť v době, kdy jsem se tím zabýval.

Jaké používáte techniky?

Čtěte také

Toužila jsem po obrazu Emmy Srncové. Byl ale tak drahý, že jsem raději začala sama malovat, vzpomíná výtvarnice Lucie Suchá

Dá se říct, že jsem se naučil klasickému zlatnictví. Teď pracuji daleko více se stříbrem než se zlatem, poněvadž cena je úplně jinde. Se zlatem se pracuje líp, ale zase je daleko citlivější na teplotu, takže při svařování je citlivější. Stříbro je tvárnější, máte tam daleko větší možnost, víte, že to není tak drahý kov, takže si tam můžete víc dovolit.

Jaké další materiály kromě stříbra a zlata používáte?

Míchám to dost se vzácným dřevem, pak také se slonovinou z mamuta, z vykopávek. To je docela žádaná věc, dá se to běžně koupit v krámkách. Vykopávka z mamuta je běžně kus materiálu, která se zpracovává nejenom ve šperkách, ale třeba na housle. Pak také pracuji s drahými kameny, polodrahokamy.

Věříte v sílu amuletů?

Určitě. Vůbec o tom nepochybuji, dá se říct, že to je jistá věc, je to můj pocit, můj pohled na život. Já tomu věřím.

Když vyrábíte šperk, často to bývá na zakázku, podle představ zákazníka. Rozmlouváte klientům, když se chtějí ozdobit něčím, co si myslíte, že je pro ně nevhodné, nebo nějakým negativním symbolem?

Určitě ne. Ten člověk přijde s něčím, co on si přeje. A tím, že si něco přeje, tak to jde z něj. Jestli by tam byl nějaký pocit, a ten člověk by se zeptal, tak mu odpovím.

Jak člověka ovlivní více než dvacet let života v Mexiku? Poslechněte si celý rozhovor.