Snowball je klimatizace pro vaše bříška, hlásá krámek v New Orleans
Jak vypadají ty nejteplejší dny v New Orleans, ptám se a Eli Timm, zaměstnanec Hansen's snowballs, se nadechuje a popisuje, že v tom největším vedru je nejšťastnější, když může být právě tady za mašinou na tříštění ledu, kde si může neustále házet led na obličej a za krk.
Snowball je klimatizace pro vaše bříška, tak zní jedna z reklam krámku, kde se scházíme v pátek odpoledne těsně před tím, než se otevřou dveře davům přehřátých lidí. Eliova práce začíná každý den tím, že vyrobí 20 litrů sirupu více než 20 příchutí. „Spotřebujeme zhruba tunu ledu za týden a 500 kilo cukru každé dva týdny. Žádná láhev nemá na sobě název, jde o obchodní tajemství. Jenom zaměstnanci ví, o co jde. I recepty jsou tajemstvím.“
Led proložený sirupem
Abyste si mohli tu typicky neworleanskou sněhovou kouli představit: je to velmi jemně roztříštěný led uložený v několika vrstvách v kelímku. Každá vrstva je proložena sirupem a z kelímku čouhá ručně vytvarovaná sněhová kopule. Ta může být podle chuti ještě doplněna zmrzlinou, zalitá kondenzovaným mlékem nebo dozdobená třešní či jahodou. Prostě letní kalorická bomba.
Do nárožního domku v rušné ulici Tchoupitoulas jsem zamířila schválně. U Hansenů jsou totiž sněhové koule nejlepší. „Tady mají ten nejjemnější led v celém městě, chutná skoro jako zmrzlina. Já sem chodím od doby, co jsem byla dítě, a pamatuji si, že jsme nechodili nikam jinam,“ vzpomíná zákaznice Ema, která stojí ve frontě jako první a přišla už půlhodiny před otevíračkou.
První stroj na drcení ledu
Obchod otevřeli manželé Hansenovi v roce 1944, poté, co mechanik Ernest Hansen sestrojil vůbec první stroj na drcení ledu v New Orleans. Do té doby se snowballs prodávaly dost nehygienicky v pojízdných stáncích. „Když babička začala s prodejem, lidé se ptali, jak to, že je má za 2 centy, když běžná cena je 1 cent? No protože ten náš je lepší, odpovídala,“ vypráví současná majitelka, vnučka zakladatelů, Ashley Hansenová.
Od svých 15 let prarodičům pomáhala a nebýt jí, možná by už byl dnes krámek prázdný. „Babička s dědečkem se poznali v roce 1933 a byli tady každý den až do Katriny. V té době bylo mé babičce 95 a dědečkovi 94. Byla to jejich životní láska.“ Se stejnou láskou se na tuto dvojici vzpomíná. A i když se Ashley snaží přicházet s inovacemi, jako jsou levandulová nebo zázvorová příchuť, většina menu je taková, jak jej vytvořila babička Mary. A jak říká Ashley, ani v interiéru se toho od založení ve 40. letech mnoho nezměnilo.
