Snažila jsem se ukázat lidskost a emoce, říká Jana Andert o dokumentu V Mosulu

Od začátku chtěla být v irácké speciální antiteroristické jednotce Golden Division – tam totiž mají vojáci nejlepší trénink, což bylo důležité i pro její bezpečnost. Začátky ale nebyly jednoduché, v irácké armádě nejsou ženy, a musela si tak zvykat na to, jak se mezi vojáky chovat a pohybovat.

Nikáb, zlaté prsteny a Alláh. „Manželky džihádistů pracovaly jako ženská tajná policie,“ říká Lenka Klicperová

• Upravit
• Smazat

Od hlavy až k patě zahalené v nikábu, na rukou zlaté prsteny a náramky. Zatímco ještě před nedávnem si manželky džihádistů žily jako šlechta, dnes svůj čas tráví v uprchlickém táboře na severu Sýrie. Jak někdejší „královny chalífátu“ žijí? Přímo do uprchlického tábora to přijely zjišťovat české novinářky Lenka Klicperová a Markéta Kutilová.

„Film ukazuje realitu války, různé situace týkající se civilistů, vojáků i bojů, ukazuje bez filtru a syrově, jak tam dny probíhaly,“ popisuje s tím, že se snažila poukázat na lidskost a emoce ve válce, ať už jde o vojáky, nebo civilisty.

V jedné scéně například natáčí vojáka, jak střílí, a hned v další, jak říká svému otci, že by se chtěl oženit. „Je v tom taková ta lidskost,“ popisuje režisérka.

Opravdový scénář se ale podle ní ve válce udělat nedá – člověk neví, co se stane za pět minut.

V bitvě o Mosul trpělo především civilní obyvatelstvo – ztráty byly obrovské, Islámský stát používal civilisty jako živé štíty, a když se snažili prchat, tak do nich stříleli. Lidé neměli jídlo, vodu, děti byly zraněné.

„Je důležité, abychom viděli i tuto stránku války. A je to ta nejhorší,“ uzavírá.