Složitá situace v poválečném Československu dovedla Jana Masaryka k selhání, soudí historici

7. březen 2018
Jan Masaryk (před rokem 1948)

Oblíbený politik Jan Masaryk v únoru 1948 zklamal stoupence demokracie v Československu. Svým postojem nahrál komunistům a usnadnil jim cestu k moci. „Vstoupil do Gottwaldovy vlády. Legitimizoval ji a zklamal demokraty,“ říká historik z Národního muzea Michal Stehlík.

Podobně se vyjadřuje i pamětník Vladimír Adámek, účastník pochodu k Pražskému hradu 25. února 1948, který byl jediným projevem odporu proti komunistickému puči. „Jan Masaryk se v únoru 1948 přiklonil ke komunistům. Nedokázal Gottwaldovi říci ne.“

Po válce se Masaryk postupně smířil s orientací Československa na Sovětský svaz. Nová orientace na Východ byla způsobena zklamáním ze „zrady“ západních spojenců v Mnichově i špatnou zkušeností s německou okupací.

Čtěte také

21. března 1945 v Moskvě v rozhovoru s Klementem Gottwaldem vyjádřil loajalitu a ochotu přizpůsobit zahraniční politiku politice SSSR. 30. července 1945 se k vrátil z exilu do Prahy. Ministrem zahraničí zůstal i ve třech poválečných vládách Národní fronty, ve druhé Fierlingerově a v první a druhé Gottwaldově.

Most mezi východem a západem

Po nějakou dobu doufal v úlohu ČSR coby „mostu mezi Východem a Západem“ a v demokratizaci SSSR. Byl ovšem zklamán nekompromisními sovětskými požadavky projevenými především v červenci 1947 Stalinovým nesouhlasem s účastí Československa na Marshallově plánu.

Stalinův pohůnek

Tehdy měl Masaryk po návratu z Moskvy v červenci 1947 údajně spontánně pronést k Ivanu Herbenovi větu: „Do Moskvy jsem jel jako československý ministr, ale vrátil jsem se jako Stalinův pohůnek.“ Přitom vůbec není jisté, zda takovou větu skutečně vyslovil.

stalin_promo

Stalina se Masaryk bál. Byl také jedním ze tří ministrů, kterým byly v tzv. Krčmářské aféře komunisty v září 1947 poštou zaslány krabičky s výbušninou. Podlehl konsekventnímu názoru Beneše, že Československo díky geopolitické pozici nemá na vybranou. Jistou úlohu mohla sehrát i spekulace, že ve funkci prezidenta by Beneše mohl nahradit.

Ministr spravedlnosti Prokop Drtina výrok nepotvrdil a vyjádřil se k němu: „Jestli to tak skutečně chápal, pak měl dle mého mínění z toho vyvodit důsledky“ Jisté je jen, že Masaryk ze svého úřadu neodstoupil. Snažil se být loajální k Benešovi i ke Gottwaldovi, ale postupně se dostával do neřešitelné situace.

7. března 1948 přiměl Jan Masaryk svou přítelkyni, spisovatelku a novinářku Marciu Davenportovou, aby odletěla do Londýna. Přál si, aby tam na něj počkala s tím, že po plánovaném sňatku spolu odletí do Spojených států.

Do Londýna ale Masaryk už nikdy neodjel. Desátého března ráno byl nalezen mrtvý pod okny svého bytu v Černínském paláci. Marcia se později vyjádřila, že opouštěla zlomeného muže plného depresí.