Složitá situace v poválečném Československu dovedla Jana Masaryka k selhání, soudí historici
Oblíbený politik Jan Masaryk v únoru 1948 zklamal stoupence demokracie v Československu. Svým postojem nahrál komunistům a usnadnil jim cestu k moci. „Vstoupil do Gottwaldovy vlády. Legitimizoval ji a zklamal demokraty,“ říká historik z Národního muzea Michal Stehlík.
Podobně se vyjadřuje i pamětník Vladimír Adámek, účastník pochodu k Pražskému hradu 25. února 1948, který byl jediným projevem odporu proti komunistickému puči. „Jan Masaryk se v únoru 1948 přiklonil ke komunistům. Nedokázal Gottwaldovi říci ne.“
Po válce se Masaryk postupně smířil s orientací Československa na Sovětský svaz. Nová orientace na Východ byla způsobena zklamáním ze „zrady“ západních spojenců v Mnichově i špatnou zkušeností s německou okupací.
21. března 1945 v Moskvě v rozhovoru s Klementem Gottwaldem vyjádřil loajalitu a ochotu přizpůsobit zahraniční politiku politice SSSR. 30. července 1945 se k vrátil z exilu do Prahy. Ministrem zahraničí zůstal i ve třech poválečných vládách Národní fronty, ve druhé Fierlingerově a v první a druhé Gottwaldově.
Most mezi východem a západem
Po nějakou dobu doufal v úlohu ČSR coby „mostu mezi Východem a Západem“ a v demokratizaci SSSR. Byl ovšem zklamán nekompromisními sovětskými požadavky projevenými především v červenci 1947 Stalinovým nesouhlasem s účastí Československa na Marshallově plánu.
Stalinův pohůnek
Tehdy měl Masaryk po návratu z Moskvy v červenci 1947 údajně spontánně pronést k Ivanu Herbenovi větu: „Do Moskvy jsem jel jako československý ministr, ale vrátil jsem se jako Stalinův pohůnek.“ Přitom vůbec není jisté, zda takovou větu skutečně vyslovil.
Stalina se Masaryk bál. Byl také jedním ze tří ministrů, kterým byly v tzv. Krčmářské aféře komunisty v září 1947 poštou zaslány krabičky s výbušninou. Podlehl konsekventnímu názoru Beneše, že Československo díky geopolitické pozici nemá na vybranou. Jistou úlohu mohla sehrát i spekulace, že ve funkci prezidenta by Beneše mohl nahradit.
Ministr spravedlnosti Prokop Drtina výrok nepotvrdil a vyjádřil se k němu: „Jestli to tak skutečně chápal, pak měl dle mého mínění z toho vyvodit důsledky“ Jisté je jen, že Masaryk ze svého úřadu neodstoupil. Snažil se být loajální k Benešovi i ke Gottwaldovi, ale postupně se dostával do neřešitelné situace.
7. března 1948 přiměl Jan Masaryk svou přítelkyni, spisovatelku a novinářku Marciu Davenportovou, aby odletěla do Londýna. Přál si, aby tam na něj počkala s tím, že po plánovaném sňatku spolu odletí do Spojených států.
Do Londýna ale Masaryk už nikdy neodjel. Desátého března ráno byl nalezen mrtvý pod okny svého bytu v Černínském paláci. Marcia se později vyjádřila, že opouštěla zlomeného muže plného depresí.
