Šílený nápad? Robert Ospald přeručkoval na Západ po drátech vysokého napětí
Touha člověka po svobodě nezná hranic. V době komunismu se řada lidí snažila dostat z Československa na Západ i za cenu rizika vlastního života. Patří k nim také Rober Ospald. Tomu se podařil neuvěřitelný útěk. Za železnou oponu se dostal se svým kamarádem v roce 1986 po drátech vysokého napětí. O návratu do Československa nikdy neuvažoval a celou dobu žije ve Vídni.
Celá útěková odysea pana Ospalda začala u vesničky Dyjákovičky, pár kilometrů za Znojmem. Zdeněk Pohl a pan Ospald vyšplhali na stožár. Na hromosvodový drát, který není pod proudem, zavěsili lanovky a přeručkovali několik set metrů za železnou oponu.
Tajná policie se o útěku dozvěděla z novin
„Myslel jsem si, že nám to trvalo hodinu, ale když jsem si to pak srovnal v hlavě, zjistil jsem, že to muselo trvat dobré tři hodiny,“ vysvětluje.
Po celou dobu si schovával všechny materiály, které o nich vyšly. Nebylo to však jednoduché. Psaly totiž o nich i The Straits Times v Singapuru. V ruce drží noviny, které jsou z pondělí 21. července 1986. „Komunistické tajné služby se dozvěděly o útěku teprve z titulku,“ vypráví.
Rakouská média se nyní znovu o příběh zajímají a zvou si ho do televize. Připomínají tak výročí pádu železné opony. Panu Ospaldovi dokonce vyšla v Rakousku o útěku po drátech kniha.
Na Západ se chtěl dostat i v ponorce
Jeho plány měly ale na začátku mnohem šílenější podobu. Dokonce uvažoval o tom, že se do Rakouska dostane v čistící kapsli v plynovém potrubí. „Bylo by to velice náročné. Člověk by musel vyrobit přetlakovou komoru, pak by do ní vlézt. A musel by mít nějaký přístroj, aby mohl dýchat,“ popisuje.
Na Západ se chtěl dostat i v opancéřovaném voze nebo dokonce v ponorce. „Byly by potřeba dva sudy s víky na zašroubování,“ přibližuje.
Poslouchám technický výklad, který zní možná bláznivě, ale i cesta po elektrickém vedení podomácku vyrobenou lanovkou vypadá neuvěřitelně. Jenže se povedla.
Vozík, ve kterém jel Zdeněk Pohl, je dnes vystavený v muzeu železné opony v Berlíně. Němci chtěli koupit i lanovku pana Ospalda. „Jenže já jsem řekl, že to nepřichází v úvahu. To je moje osobní socha Svobody. Tu mi nedarovali Francouzi ani Angličané, tu jsem si udělal sám,“ zdůrazňuje.
