Setrvání US ve vládě, Irák, odklad privatizace dolů a halové MS v atletice

Přehled příspěvků

Unii svobody-DEU opustili dva poslanci, Tomáš Vrbík a Marián Bielesz. Jaká je budoucnost této strany, o tom budu mluvit za chvíli s jejím zakladatelem Janem Rumlem.

Sebevražedné útoky v Bagdádu a Karbele nepřežilo na 170 lidí. Američané z nich obvinili jordánského teroristu. O situaci v Iráku budu mluvit s bývalou velvyslankyní Janinou Hřebíčkovou.

Vláda zrušila prodej Severočeských dolů. Oficiální důvod - zájemci nabídli málo peněz.

Atlet Roman Šebrle bojuje na Halovém mistrovství světa v Budapešti o titul. Šanci má i na vytvoření nového světového rekordu.

Takové jsou některé události prvního březnového týdne roku 2004. Pohled na ně vám nabídnu v následujících minutách. Hezký sobotní podvečer vám při poslechu Radiožurnálu přeje Hana Hikelová.

Situace v Unii svobody

Hana Hikelová: Krize v Unii svobody se prohlubuje. Její volební preference se stále pohybují pod hranicí volitelnosti a předsedovi strany Petru Marešovi přibývají další vrásky na čele. V tomto týdnu totiž stranu opustili dva poslanci, Tomáš Vrbík a Marián Bielesz. Oba zatím zůstávají v poslaneckém klubu Unie svobody. Ten má pouhých 10 členů a odchod, byť jen jediného poslance, by vedl k jeho rozpadu. Dění v této vládní straně shrnuje redaktor Radiožurnálu Dušan Valenta.

Dušan Valenta: Tomáš Vrbík dal své straně košem. Nelíbilo se mu, jakou politiku strana dělá a jak postupuje nejvyšší vedení.

Tomáš Vrbík: Byl jsem kritizován za to, že těmito svými výroky poškozuji Unii svobody a pro mě už to je poslední kapka, kterou přetekl pohár toho, co já jsem schopen v rámci politiky za Unii svobody reprezentovat.

Dušan Valenta: Kdyby koaliční vláda neměla ve Sněmovně jen těsnou většinu, asi by Vrbíkovo rozhodnutí nikoho příliš nezajímalo. Jenže je tu oněch 101 křesel. Co bude dál? Podle šéfa strany Petra Mareše nic. Vrbík sice připustil, že pro některé zákony ruku nezvedne, ale nejvyšší unionista tvrdí, že tak jednal i nyní. Poslancovo rozhodnutí proto není důvodem k odchodu Unie svobody-DEU z vlády.

Petr Mareš: My jsme také považovali za velmi vážnou věc ve chvíli, kdy jeden z poslanců Sociální demokracie opustil poslanecký klub Sociální demokracie, což z hlediska parlamentního fungování je krok mnohem závažnější, než-li ten, který se rozhodl udělat pan poslanec Vrbík. Naši koaliční partneři jistě věří tomu, že zvládneme tu situaci stejně, jako ji zvládli oni.

Dušan Valenta: Podobně to vidí také šéf další koaliční strany KDU-ČSL. Miroslav Kalousek věří, že poslanci budou mít rozum a smysl pro zodpovědnost.

Miroslav Kalousek: Každý ze 101 poslanců, který má jiný názor, by si měl uvědomit, že jeho chování přivede k moci komunisty. Jestli je toto motivem chování pana Vrbíka či kohokoliv jiného, já si netroufám spekulovat, ale ten důsledek je neúprosný a každý z nás má tuto odpovědnost při svém rozhodování.

Dušan Valenta: Jisté obavy vyjádřil pouze vicepremiér a ministr financí Bohuslav Sobotka z ČSSD. On sám považuje Vrbíkův odchod z Unie svobody za problém.

Host (Bohuslav Sobotka): Já si myslím, že by to bylo nešťastné, aby koalice musela pro své klíčové návrhy hledat podporu nad rámec počtu koaličních poslanců. Tu odpovědnost nyní má plně Unie svobody a ta musí situaci zvládnout. Unie svobody musí garantovat všechny své hlasy pro koaliční dohody.

Dušan Valenta: Aby toho nebylo málo, v pátek navečer oznámil stejné rozhodnutí také další unionista, Marián Bielesz. V poslaneckém klubu US-DEU ale stejně jako Tomáš Vrbík zůstává.

Hana Hikelová: Mým hostem ve studiu je zakladatel Unie svobody, senátor Jan Ruml. Hezký podvečer.

Jan Ruml: Dobrý den.

Hana Hikelová: Pane senátore, předsednictvo Unie svobody-DEU je přesvědčeno, že rozhodnutí poslance Vrbíka vystoupit z této vládní strany neohrozí fungování koalice se sociálními demokraty a lidovci. Jinými slovy, že se vlastně nic nestalo. Včerejší krok dalšího z poslanců, Mariána Bielesze, který také vystoupil ze strany, vedení unie zatím příliš nekomentovalo, zítra večer se nicméně ale má sejít republikový výbor. Vy jste také toho názoru, že se toho vlastně příliš moc nestalo?

Jan Ruml: Tak já si myslím, že ani vedení Unie svobody již v této chvíli těžko může mít názor, že se nic závažného nestalo. Minimálně dva poslanci poslaneckého klubu US-DEU vystoupili z Unie svobody, což je významná okolnost, protože Unie svobody v podstatě nedisponuje plně těmito dvěma hlasy a vlastně z těch 10 hlasů zbývá v té plné dispozici pouze 8, takže ta situace není jednoduchá a musíme hledat nějakou cestu, jak ji vyřešit.

Hana Hikelová: Jaké ty cesty se nabízejí? Vím, že bude sice republikový výbor jednat až zítra, nicméně některé varianty už asi jsou jasné.

Jan Ruml: Tak ty varianty jsou v podstatě na stole. Je jich možná více, než dvě. Jedna z těch variant je samozřejmě oznámit koaličním partnerům tuto skutečnost, že Unie svobody plně nedisponuje tedy 10 hlasy a jednat s nimi o budoucnosti. Ta varianta může být taková, že se počká na nejbližší hlasování, že se vždycky bude shánět ten stoprvní hlas trpělivým vyjednáváním s panem Vrbíkem a s panem Bieleszem v důležitých klíčových zákonech, a že tato vláda může v této velké nejistotě a v této nestabilitě fungovat dále. Ta druhá varianta, a může dojít k nějakým samozřejmě permanentním krizím, které mohou skončit tak, že tato vláda skončí a druhá varianta je ta varianta, že Unie svobody zváží situaci a sama se rozhodne, že se této vlády již nezúčastní. O těchto variantách a možná o nějakých dalších budeme zítra na republikovém výboru jednat a měl by být také nějaký prostor pak k projednání s koaličními partnery, protože tato rozhodnutí jsou závažná a měla by být konzultována.

Hana Hikelová: Když jsme spolu mluvili včera, říkal jste, že vedení strany se musí situací zabývat mimo jiné i proto, aby ze strany neodešel další z poslanců. Včera večer nicméně vystoupil ze strany i Marián Bielesz, který říkal, že se tak rozhodl poté, co necítil ze strany vedení nějakou chuť ke změně situace a k vyjednávání, poté, co už po vystoupení pana Vrbíka říkal, že tento krok zvažuje také. Podle vás ty kroky vedení po vystoupení Tomáše Vrbíka byly dostatečné a dávaly záruku například panu Bieleszovi, že se skutečně situace řeší nebo má pravdu spíše pan Bielesz, který říká, že se vlastně nic nedělo?

Jan Ruml: Tak já si na jednu stranu myslím, že reakce vedení na vystoupení pana Vrbíka nebyla dostatečná, nicméně pan Bělík byl rozhodnutý dávno předtím podle mých informací, takže skutečnost vyjádření předsednictva neměla podle mého názoru žádný vliv na jeho rozhodnutí. To rozhodnutí pana Bielesze je zvláštní, nakonec obou pánů je zvláštní v tom, že oni sice vystupují z Unie svobody, aby si takzvaně uvolnili ruce, nicméně oba prohlašují a pan Bielesz myslím explicitně, že nechtějí, aby tato vláda padla, že to je z těch možných špatných řešeních to řešení nejméně špatné, že si nedovedou představit žádnou jinou konstelaci. Uvědomme si, že kdyby tato vláda neexistovala, tak se tady velmi aktivně nabízí varianta menšinové vlády Sociální demokracie za podpory komunistů, to znamená velký zvýšený vliv Komunistické strany na dění v této zemi. Pod tímto úhlem je také třeba se rozhodovat a brát tu situaci velmi vážně.

Hana Hikelová: Zatímco vedení Unie svobody se zatím příliš nevyjadřuje, tak někteří sociální demokraté dávají jasně najevo své názory, zejména místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach. Ten v podstatě okamžitě dal najevo, že i nadále očekávají poslušnost unie, v opačném případě nehodlají tři unionistické ministry dál trpět v koaliční vládě. Nebude-li Unie schopna plnit to, co slíbila, ve vládě končí, řekl místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach.

Jan Ruml: Tak pan místopředseda Škromach je takový muž na špinavou práci v Sociální demokracii, myslím, že vtipně to komentoval Karel Kühnl, že některé výroky pana Škromacha ohrozí vládní koalici více, než vystoupení Vrbíka a Bielesze, ale to lze očekávat, že někdo se vyjadřuje k té situaci velmi razantně a vlastně vyjadřuje svá přání, které jsou otcem myšlenky, že, a to je Zemanova myšlenka, že od začátku měla Sociální demokracie vládnout sama s podporou prostě různých stran, které jsou v Poslanecké sněmovně, zvláště za podpory KSČM, takže to je jeden z možných názorů. Názory pana Špidly jsou zatím velmi zdrženlivé, pana premiéra i ostatních sociálních demokratů, všichni jsou zdrženliví, protože ta situace skutečně není jednoduchá. Na jedné straně vládní nestabilita, na druhé straně scénáře, které nenabízejí nic moc a jak jsem již hovořil, jeden z nich je, že zvýší vliv komunistů v této zemi a to si jistě nikdo nepřeje.

Hana Hikelová: Preference Unie svobody-DEU jsou nicméně už dlouhodobě pod potřebnou hranicí volitelnosti těch 5 procent. Má podle vás liberální strana, která je nyní v koalici se socialisty, vůbec šanci na přežití? Čím vůbec může připoutat ještě teď pozornost voličů?

Jan Ruml: No, Unii svobody, já si myslím, že liberální strana může existovat ve vládě se Sociální demokracií a s KDU-ČSL a že může prosadit část svého programu a Unii svobody se to skutečně podařilo. Jiná věc je, že se nepodařilo Unii svobody přesvědčit o tom své voliče. Že zřejmě vedení není dostatečně razantní, není schopno na veřejnosti obhájit politiku Unie svobody v této vládě a výsledkem jsou snížené preference, které vedou k útlumu aktivity v té politické straně a to zase vede zpátky k těm sníženým preferencím. Je to takový začarovaný kruh a já si myslím, že ať se zvolí jakýkoliv scénář do budoucna, takže Unie svobody musí daleko razantnějším, daleko přesvědčivějším způsobem prosazovat svoji politiku. Blíží se volby do Evropského parlamentu, Unie svobody se deklaruje jako proevropská liberální politická strana, chce v nich uspět, musí změnit politický styl, musí prostě změnit svůj přístup k veřejnosti, daleko víc se zaktivizovat, to musí udělat bez ohledu na to, jestli v té vládě bude nebo nebude.

Hana Hikelová: Pane senátore, v podstatě asi největší práci by v tuto chvíli měli odvádět zejména tři členové Unie svobody ve vládě. Pan Mlynář, jako ministr v podstatě v posledním roce, co se týká politiky Unii svobody, tak se vůbec nevyjadřuje. V případě ministra Němce je to momentálně tak, že až když pan Kalousek a lidovci opět vytáhli téma nájemné, tak o něm začal mluvit i pan Němec, i když nájemné bylo jedním z hlavním témat Unie svobody. Pan místopředseda vlády Mareš má přece jenom agendu, která asi mediálně není úplně zajímavá, také se do médií příliš neprosazuje.

Jan Ruml: No, já si myslím, že samozřejmě ministři vlastně, to je výkladní skříň každé politické strany, a že máte pravdu v tom, že Vláďa Mlynář o Unii svobody téměř nemluví a je jaksi politicky v ústraní, jakkoliv asi dobře vykonává svou práci ministra, nicméně není to práce politická. A v případě dalších dvou ministrů nebo členů vlády, to je právě to, o čem jsem hovořil. Unie svobody má podle mě dobrý liberální program, řadu věcí se jí podařilo prosadit, i nakonec v té reformě veřejných financí, různé snižování daní a tak dále a zabránila možná nějakým věcem, které by byly velmi nepříznivé pro tuto zemi, ale nedokážeme to zcela jasně pregnantně říci a nedokážeme si vybrat nějaké jedno jasné ústřední téma, na kterém bychom měli trvat a které je pro voliče zajímavé.

Hana Hikelová: Teď se podívejme spíše do budoucnosti. My, když jsme spolu mluvili včera, naznačoval jste, že vy osobně za jednu z cest považujete po volbách do Evropského parlamentu snažit se sjednotit liberální strany na té pravostředé části politického spektra a pokusit se v podstatě vystavět nový politický subjekt. Má podle vás tato myšlenka šanci na úspěch?

Jan Ruml: Tak, já vycházím z toho, že tady existuje politický prostor od středu doprava, který není zcela obsazen Občanskou demokratickou stranou. Jsou prostě lidé, kteří chtějí volit pravicově, ale nechtějí volit takovou tu silovou, mocenskou politiku, v současné době i protievropskou, a že poptávají nějaký subjekt, který by uspokojil jaksi jejich občanské nároky a tím subjektem byla v minulosti ODS, byla jí Unie svobody, je jím stále Unie svobody, ale ukazuje se, že tlak v tomto prostoru je příliš velký, a že Unie svobody je slabá na to, aby ho dokázala, ten prostor, plně obsadit a proto se tady zvažuje vytvoření nějakého nového subjektu právě nějakým společným postupem a společnou cestou všech ostatních, i neparlamentních politických stran. Ale já tvrdím, že to má cenu jedině v případě, pokud Unie svobody bude usilovat o to řešení jako celek. To znamená, bude to řiditelný proces, bude ho rozhodovat orgány, které ze stanov jsou příslušníkem rozhodovat. Rozhodně si to nepředstavuji tak, jak si to možná někteří politici představují, že se vytuneluje jedna politická strana a z ní přejdou lidé do jiné politické strany. Takový subjekt by neměl naději, vůbec ani perspektivu přežít.

Hana Hikelová: Myslíte, že má cenu v České republice zkoušet takový pokus, zejména po neúspěchu čtyřkoalice i poté, co evropští demokraté odmítli mít jednu společnou kandidátku pro volby do Evropského parlamentu právě s Unií svobody poté, co například pan Kasl dává najevo, že nemá problém s tím přijmout právě jednotlivce z řad Unie svobody do svých řad?

Jan Ruml: Tak samozřejmě po zkušenostech se čtyřkoalicí je patrné, že tento projekt přináší určitá rizika, nicméně já jinou cestu do budoucna nevidím a je to otázka politické vůle jednotlivých politických stran. Unie svobody je partner, o který podle mého názoru byl měl být zájem už jenom proto, že to je vlastně jediná plnokrevná politická strana. Má plošnou působnost, má organizační strukturu, finanční prostředky, má své zastupitele v krajích, v obcích i v Parlamentu a ta myšlenka o společném postupu těchto politických stran je myšlenka, která není na jedno použití. To je skutečně budování jakéhosi liberálního politického prostoru, který koresponduje i s evropským liberálním politickým prostorem a myslím si, že při dobré vůli všech politických stran by tento projekt úspěch mít mohl.

Hana Hikelová: Neobáváte se ale spíše toho, že pokud se ta situace začne řešit až po volbách do Evropského parlamentu, kde není jasné, zda Unie svobody vůbec uspěje nebo neuspěje? Zatím to vypadá, že spíše neuspěje, nicméně volby jsou ještě relativně daleko. Nemáte ale spíše obavy z toho, že ta členská základna Unie svobody už, dá se říci, nevydrží tak dlouhé čekání a bude se snažit některá skupina členů řešit tu situaci podobně jako například pánové Vrbík a Bielesz?

Jan Ruml: Těm lidem je třeba dát určitou naději. Pokud ji budeme schopni včas formulovat, tak lidé zůstanou v Unii svobody, ale na druhé straně já si myslím, že to jsou procesy, které nelze uspěchat, že to chce trpělivé jednání. Samozřejmě určitou měřitelnost těch politických stran, které projdou volbami do Evropského parlamentu. Nakonec politika je soutěž politických stran a každá strana musí vědět, jak na tom vlastně je. Takže na jedné straně je třeba ten projekt připravovat a vzbudit naději členů jednotlivých politických stran, na druhé straně velmi trpělivě jednat a připravovat to tak pečlivě, aby právě nezkrachoval podobně jako čtyřkoalice.

Hana Hikelová: Dovedete si představit, že Unie svobody taková, jako její zakladatel, by mohla i zaniknout?

Jan Ruml: Tak samozřejmě, v politice je možné všechno, ale já v této chvíli nevidím důvod, proč by měla Unie svobody zaniknout. Je to politická strana s těmi atributy, o kterých jsem hovořil a to, že v současné době odcházejí členové a že ztrácí preference, je možná právě důvod pro ty ostatní, abychom více, projevili více aktivity a snažili se Unii svobody z těchto nelehkých situací vyvést ven, protože já tvrdím, že ten politický prostor tady existuje a že by byla hrozná škoda o něj přijít, protože by zanikl rozšířením se ODS na jedné straně, Sociální demokracie na straně druhé a myslím si, že by to bylo hořké zklamání pro některé občany v této zemi.

Hana Hikelová: Tolik názory a slova místopředsedy Senátu a zakladatele Unie svobody, Jana Rumla. Já vám za ně děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Jan Ruml: Na shledanou.

Sobotní fejeton Jana Pokorného

Hana Hikelová: Situace v nejmenší vládní straně zaujala i mého kolegu, Jana Pokorného. Zde je jeho pravidelný sobotní fejeton.

Jan Pokorný: "Sedím si takhle v kavárně a najednou sympatický mládenec mi podává z ruksaku 12stránkové noviny Agenda 12, zpravodaj US-DEU pro občany České republiky. Stalo se tak den poté, co Tomáš Vrbík vystoupil z Unie svobody a začala diskuse, zda se unionisté nechovají v koalici nevěrně a co bude dál. Však také jmenované stranické noviny otiskují na předposlední stránce článek s titulkem - Co vy na nevěru, pane doktore? Psycholog Stanislav Volák, někdejší člen ODS, poté unionista, píše, že jednou z indicií nevěry je výrazné zvýšení telefonování, přijímání či odesílání SMS a emailových zpráv, doplněných občasným nepřítomným pohledem, který se dá vyložit jako denní snění, tedy zamilovanost. Kdo navštívil v uplynulých dnech kuloáry Poslanecké sněmovny, spatřil některé zamilované unionisty, kterak textují, telefonují či posílají asistenty pro došlou elektronickou poštu. Novými pohledy koketují se semknutými šiky občanských demokratů a uhýbají zraky před výčitkami

Jak správně píše doktor Volák, je třeba připomenout, že podváděného partnera nevěra vždy uráží a ponižuje a v důsledku toho se může začít odvíjet běh událostí, zakončených často rozvodem. Nelze se divit nervozitě sociálních demokratů, kteří by rádi věděli, zda je partnerka opouští nebo má pouze své těžké dny. Odrážíme se ode dna, pravil mi v kavárně onen mladík, kolportér unionistického zpravodaje. Ať tak či tak, to nejdůležitější mají unionisté za sebou. Mohou klidně ukončit diskusi o dlouhodobém směřování strany."

Situace v Iráku

Hana Hikelová: Pro Irák to byl tragický týden, který začal docela optimisticky. V pondělí se irácká prozatímní vládní rada dohodla po dlouhých diskusích na textu provizorní ústavy. Jenže už příští den se stal nejkrvavějším po pádu prezidenta Saddáma Husajna. Situaci sledoval redaktor Radiožurnál Vít Pohanka.

Vít Pohanka: Teroristé zaútočili v posvátném šíitském městě Karbalá, téměř současně v Bagdádu. Bilance je tragická. Podle iráckých úřadů si několik zjevně koordinovaných výbuchů vyžádalo 271 mrtvých, stovky zraněných. Vzhledem k načasování akce na úterý, kdy vrcholil hlavní šíitský svátek roku, Ašura, málokdo pochyboval, co bylo jejím hlavním cílem. Generál Mark Kimmitt je mluvčím amerických koaličních sil.

Mark Kimmitt: Všechna podezření ukazují, že se tyto síly pokoušejí rozvrátit vládu, vytlačit koaliční síly, zastrašit irácké obyvatelstvo a zastavit proces, který má v Iráku vytvořit svobodnou suverénní demokratickou a jednotnou zemi.

Vít Pohanka: Podle generála Kimmitta stojí za útoky Jordánec Abú Musá Zarkáví, který má napojení na síť Al-Kaidá. Koaliční jednotky posílily ostrahu hranic, hlídky na vybraných místech se zdvojily. Jak mi ale řekl český charge dďaffair v Bagdádu, Martin Klepetko, klidu lidem na místě to nepřidává.

Martin Klepetko: To napětí mezi obyvatelstvem je obrovské. Tohle všechno bohužel nenapomáhá nějakému uklidnění situace, spíš všichni očekávají, co se stane v následujících hodinách.

Vít Pohanka: Iráčané pohřbili své mrtvé v pátek, po třech dnech státního smutku. V ten den se měla podepsat i provizorní ústava. Nepodepsala. Na poslední chvíli ji odmítli šíitští představitelé v irácké prozatímní vládní radě, kteří chtějí znovu vyjednávat o některých sporných bodech. Vyhlídky Iráku po tomto týdnu tak zůstávají neradostné.

Hana Hikelová: Tolik tedy příspěvek redaktora Víta Pohanky. U telefonu je teď bývalá velvyslankyně v Iráku, Janina Hřebíčková. Hezký podvečer.

Janina Hřebíčková: Dobrý večer.

Hana Hikelová: Jaké jsou teď podle vás vyhlídky Iráku?

Janina Hřebíčková: No, já si myslím, že charge dďaffair, pan Klepetko, jak jsme slyšeli v záznamu, má velice pravdu v tom, že ty vyhlídky asi nejsou nejradostnější a to z toho důvodu, nejenom, že se nepodařilo schválit ústavu, která v podstatě je nejliberálnější ústavou na celém Blízkém Východě a jistě se to podaří, ale bude k tomu ještě zapotřebí pár dnů a pár asi vyjednávání, ale také proto, že to, co ovlivňuje situaci a bezpečnost v Iráku, nejsou bohužel jenom střety, názorové střety, náboženské střety v samotném Iráku mezi skupinami iráckými, ale také vliv extrémních skupin a extrémistů, kteří přicházejí zvenčí.

Hana Hikelová: Ty sebevražedné útoky v Bagdádu a Karbale, jak jsme slyšeli, nepřežilo na 170 lidí. Američané z nich obvinili jordánského teroristu, který má být údajně napojen na Al-Kaidu. Většina Iráčanů je ale jiného názoru. Podle nich nesou skutečnou odpovědnost za masakr koaliční jednotky, které v jejich zemi nedokáží zavést a udržet pořádek. Do jaké pozice to nyní staví právě koaliční jednotky?

Janina Hřebíčková: No, já můžu mluvit ze zkušeností těch osmi měsíců do konce minulého roku, kdy jsem mluvila s nejrůznějšími vrstvami společenskými v Iráku a nikdo si skutečně nemyslí, že by všichni, nebo kdo by za to všechno mohl, jsou Američané nebo koalice. To je spíš takový ojedinělý názor těch skupin, které si nepřejí demokracii a mír, ale samozřejmě je potřeba ukázat, že tomu tak není a už jenom ten krok, ke kterému se koalice rozhodla v tom uplynulém, myslím, týdnu nebo dvou týdnech, že vynaloží velké množství finančních prostředků na uzavření hranic, aby právě neproudili do Iráku lidé, kteří se snaží rozvrátit tu situaci, teprve potom se ukáže, kdo za co může, ale není to černobílé.

Hana Hikelová: Jak si vysvětlujete, že, dá se říci nejzarytějšími odpůrci té americko-britské přítomnosti v zemi jsou právě Šíité? Protože byli to právě Šíité, které Saddám Husajn nechal vraždit po desetitisících a byli to právě Američané a Britové, díky nimž v podstatě mohli Šíité po dlouhých letech svobodně oslavit svůj nejvýznamnější svátek Ašura.

Janina Hřebíčková: Máte pravdu. Víte, to je taková komplexní věc, protože mnoho Šíitů nebo mnoho šíitského obyvatelstva není proti Američanům a Britům, ale je proti tomu, že všechno trvá strašně dlouho a je také proti tomu, že by Sunnité mohli získat vládu nebo moc tam, kde si Šíité myslí, že by ji měli získat oni, protože jich je v zemi nejvíce. To znamená, že tam je spíš takový mocenský boj, který oni chtějí získat a vadí jim, že tím, že se to bude čím dál více prodlužovat, tak třeba to bude v jejich neprospěch.

Hana Hikelová: Vy jste použila termín mocenský souboj, ty hlavní skupiny iráckých obyvatel jsou kromě Šíitů sunnitští muslimové a potom Kurdové na severu. Stále se mluví o hrozbě jistého rozpadu země. Myslíte, že dokáží ty hlavní skupiny žít společně, když zemi opustí Američané a tady nebude existovat nějaká vnější dobře vyzbrojená sila, která by je držela pohromadě?

Janina Hřebíčková: Já si skutečně nemyslím, že nastal takový čas, kdy by situace uzrála do té doby, že by všechny tři klíčové skupiny byly natolik vyzrálé a natolik zkušené, aby se tohle to mohlo podařit. Proto si myslím, že ta mezinárodní přítomnost bude ještě nutná, ale také z druhé strany si myslím, že právě tím, jak půjde čas, tak všichni liberálně smýšlející Kurdové, Sunnité i Šíité budou mít možnost vyjednávat a pokud se povede, že se Mezinárodnímu společenství ve spolupráci s OSN toto zdaří, tak je možné, že v budoucnu dojde k nějakému ujednání. Ale důležitý bude čas, protože čas nehraje ve prospěch liberálně smýšlejících obyvatel celého Iráku, ať už jsou to Kurdové, Sunnité nebo Šíité, ale právě hraje zatím bohužel ve prospěch extrémně smýšlejících skupin.

Hana Hikelová: Poslední otázka. Vrátím se ještě k té provizorní ústavě, kterou jsme začínali. Šíité s ní mají problémy, přitom jejich zástupci už slíbili podepsat. Je podle vás pravděpodobné, že ji skutečně podepíší a budou ji pak také respektovat?

Janina Hřebíčková: No, to je velice těžká otázka, na kterou si netroufnu odpovědět. Já spíš budu trošičku hádat a můj odhad je takový, že ano, nakonec ji podepíší, protože jim jednoduše řečeno vůbec nic jiného nezbyde, protože ani Šíité si nepřejí občanskou válku.

Hana Hikelová: Tolik slova bývalé velvyslankyně v Iráku, Janiny Hřebíčkové. Já vám za ně děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Janina Hřebíčková: Já vám děkuji za pozvání, na shledanou.

Privatizace Severočeských dolů letos nebude

Tento týden přišla z vlády pro někoho očekávaná, pro jiného velmi nečekaná zpráva. Severočeské doly se letos prodávat nebudou. Doly produkují více než 40 procent tuzemského hnědého uhlí a zaměstnávají zhruba 4 tisíce osob. Za 55procentní balík akcií chce stát inkasovat do státní pokladny minimálně 7,5 miliardy korun. O doly se přitom ucházeli v posledním kole výběrového řízení tři uchazeči. Skupina J&T, finanční skupina Penta a společnost Appien Group, která vlastní Mosteckou uhelnou. Nikdo z nich takovou sumu nenabídl. Nový způsob privatizace chce vláda schválit do konce letošního roku. U Sokolovské uhelné vláda zahájí mimo soutěž exkluzivní jednání o navýšení ceny se Sokolovskou těžební. V ostravském studiu Českého rozhlasu je teď stínový ministr průmyslu a obchodu, Martin Říman z ODS. Hezký podvečer.

Martin Říman: Dobrý večer.

Hana Hikelová: Pane poslanče, ODS celé výběrové řízení na privatizaci Severočeských dolů kritizovala od počátku. Po dlouhé době tak asi s krokem vlády o jeho zrušení souhlasíte, nebo se mýlím?

Martin Říman: No tak souhlasíme tak napůl, protože vláda skrečovala pouze v uvozovkách výběrové řízení na jeden z těch dvou podniků, na Severočeské doly, a co se týče privatizace Sokolovské uhelné, tak tam podle těch zpráv, které máme k dispozici, tak tam hodlá pokračovat v jakémsi exkluzivním rozhovoru s tím jediným zájemcem, který tam je.

Hana Hikelová: Po kterém chce zvýšit cenu.

Martin Říman: Po kterém chce zvýšit cenu. To měla dělat v rámci výběrového řízení a ne tak, že výběrové řízení bylo nastaveno na jednoho zájemce a teď s ním chce vyjednávat o výši ceny. To je trošku nesmyslné. Takže to, co jsme kritizovali u Severočeských dolů, tak se samozřejmě týká i Sokolovské uhelné, prostě ten tender měl být zrušen celý a mělo by být vypsáno nové výběrové řízení.

Hana Hikelová: Vraťme se k Severočeským dolům. Jediný oficiální důvod, který vláda uvedla, je ten, že nikdo nenabídl minimálně 7,5 miliardy. Je to podle vás skutečně jediný důvod toho vládního rozhodnutí?

Martin Říman: No tak tady se dostáváme na rovinu spekulací, samozřejmě, nicméně pokud si zanalyzujeme celý ten postup privatizace, který začal vlastně oficiálně na přelomu července a srpna loňského roku, kdy vláda vypsala výběrové řízení, tak se v tom trošku vláda, v tom trošku lítá, řekl bych jako nudle v bandasce. Když se podíváte do novin z té doby, tak zjistíte, že vláda předpokládala výnos z prodeje obou těch dvou firem, Sokolovské a Severočeských dolů, ve výši zhruba 3-4 miliardy korun a dneska, po tři čtvrti roku, kdy vlastně jenom za tu jednu firmu je nabízeno v podstatě dvojnásobek, tak vláda říká, že to je málo.

Hana Hikelová: Na druhou stranu ale v roce 2001 tehdejší Ministerstvo financí dokonce tvrdilo, že ta privatizace Severočeských dolů a Severočeské uhelné by měla vynést 18 miliard korun. Takže tam ty, ta čísla, za která by se to mělo prodat a jaká je skutečně cena těchto dvou firem, se velmi liší v uplynulých 3 letech.

Martin Říman: No, to je vždycky tak. Predikovat nějaký výnos je velmi vždy nebezpečné. Vzpomeňme si na prodej ČEZu před třemi lety, na pokus o prodej Telecomu, na prodej licencí UMTS, kde se vždycky doslova hauzírovalo s různými ciframi, 200 miliard, 80 miliard a pak se zjistilo, že skutečnost je úplně jiná. Prostě prodávat takové komplikované subjekty, jako jsou firmy, doly, ČEZy, Telecomy, nelze tím způsobem, že si nějakým způsobem, že mi někdo spočítá cenu. Jediná cesta, jak se dostat opravdu k dobré ceně a k dobrému výsledku je netransparentní a nediskriminační, je výběrové řízení, protože pak se ti jednotliví zájemci, ti hráči, kteří o to mají zájem, mohou opravdu ukázat. Jinak jsou to všechno jenom pokusy, kde to může začínat na 3 miliardách a končit na 15, ale pravdu nikdo nezná.

Hana Hikelová: Do privatizace těchto dvou společností velmi výrazně zasahuje jistý lobbing. Odborové organizace ČEZu a Severočeských dolů usilují o propojení těchto dvou společností. Ministr průmyslu Urban naopak naznačil, že vhodným řešením je prodej společnosti Appien Group, která vlastní Mosteckou uhelnou. Obě společnosti totiž těží na stejné pánvi. Jaký je ten váš názor, k jaké variantě byste se přikláněl vy?

Martin Říman: Obě dvě ty varianty tak, jak jsou prezentovány, ať už ministrem nebo odboráři, jsou samozřejmě špatné, protože oni navrhují jakési administrativní arbitrární řešení, kdy nějaký moudrý úředník nebo moudrý odborář řekne, takhle je to nejlepší a jinak to nemůže být. Já osobně nemám nic proti tomu, aby Severočeské doly vlastnil ČEZ nebo aby je koupil Appien nebo kdokoliv jiný, ale musí si to zasloužit. Jinými slovy musí ukázat ve férové soutěži, že je opravdu nejlepším zájemcem. Není možné to udělat tak, že se domluví s ministrem nebo s odboráři a tímto způsobem vlastně překonají tu bariéru, přeskočí všechny ty ostatní zájemce a stanou se vlastníkem.

Hana Hikelová: Vy tvrdíte, že by mělo být vypsáno transparentní nové výběrové řízení, které by nikoho nediskriminovalo. Měla by při takovém řízení rozhodovat cena nebo nějaké jiné faktory? Například vládní zmocněnec pro severozápadní Čechy, sociální demokrat Vlastimil Aubrecht, se netají tím, že doly by měla dostat firma, která je na nich životně závislá. Tím pádem samozřejmě naznačuje ten směr, kam by se to mělo ubírat.

Martin Říman: Tím pádem samozřejmě naznačuje, že by to měl být ČEZ, jestli tomu dobře rozumím, a to je debata, kterou už jsme vedli v předešlé otázce. Cena je velmi širokospektrální kritérium, které zahrnuje v podstatě všechny a spravedlivým způsobem všechny aspekty, které se koupi nějakého majetku týkají a já jsem samozřejmě zastáncem toho, aby cena měla maximální váhu v těch kritériích, protože je to kritérium spočítatelné, objektivní, nezávislé na subjektivních faktorech, subjektivní cítění těch, kteří rozhodujou, kteří mohou být pod různým vlivem, mohou být, jak říkáte, zlobovaní, a tak dále, a tak dále. A konec konců, jestliže já dám za nějaký majetek cenu, která, to není takříkajíc za hubičku, je to opravdu slušná cena, tak samozřejmě já jsem ho nekoupil proto, abych o ty peníze přišel, já jsem to koupil proto, abych ty peníze jednou, dříve nebo později, dostal zpátky a nutí mě to, abych se touhle tou firmou zabýval pokud možno seriózně, protože jen tak mohu vlastně tu investici nějakým způsobem zhodnotit.

Hana Hikelová: To rozhodnutí vlády z tohoto týdne způsobí výpadek několika miliard korun z příjmu fondu národního majetku. Tyto miliardy měly proudit na výstavbu bytů a stavbu silnic a dálnic. Je takový výpadek v současné době nahraditelný?

Martin Říman: Tak samozřejmě, že svým způsobem nahraditelný není, protože se zatím nerýsuje nějaká další privatizace, která by měla být v dohledné době ukončena a ze které by ten přísun neměl být v řádově milionech nebo stamilionech, ale mnoha miliardách. Vlastně jediný subjekt, který prochází privatizací a mohl by něco takového nahradit, je Unipetrol, takže to, že dneska například ministr dopravy Šimonovský nahlas říká, že je třeba si půjčit zase nějaké miliardy, protože jinak nebudou peníze na výstavbu silnic, je reálný odraz této skutečnosti.

Hana Hikelová: Měly by se půjčovat další miliardy, když jste citoval vyjádření pana ministra Šimonovského?

Martin Říman: No samozřejmě, že ne. Ten problém u výstavby dálnic a silnic je v tom, že v okamžiku, kdy se před pěti lety zřídil takzvaný Státní fond dopravní infrastruktury, tak se vlastně vyvázal ze struktury státního rozpočtu a výdaje, které jsou de facto mandatorní, údržba silnic, údržba železnic, tak se financují z neopakovatelných, z jednorázových zdrojů, to znamená z privatizace. Je to stejné, jako kdyby třeba platy učitelů nebo úředníků na obecních úřadech byly závislé na tom, jestli se prodá Telecom, ČEZ nebo Severočeské doly. Prostě naprosto nesmyslná, špatná situace, která vznikla a kterou je třeba řešit tím způsobem, že se dopravní infrastruktura zase vrátí do struktury státního rozpočtu a nebude závislá na těch jednorázových příjmech. To je řešení, ne hledat další zdroje způsobem půjček, privatizací, obligací a tak dále.

Hana Hikelová: Tolik slova stínového ministra průmyslu a obchodu, Martina Římana z ODS. Já vám děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Martin Říman: Děkuji, na shledanou.

Roman Šebrle na mistrovství v Budapešti

Hana Hikelová: A ještě zamíříme do Budapešti. Tam pokračuje druhým dnem Halové mistrovství světa atletů. Podle posledních informací bojuje český vícebojař Roman Šebrle o zlatou medaili a ve hře je i nový světový rekord. Všechno sleduje redaktor Radiožurnálu Petr Souček. Hezký podvečer.

Petr Souček: Hezký podvečer.

Hana Hikelová: Petře, u konce by měla být teď právě ta čtvrtá disciplína sedmiboje, skok do výšky. Stále platí ta má slova o boji o světový rekord?

Petr Souček: Je to skutečně tak. Roman Šebrle tady do budapešťského sedmiboje vstoupil naprosto famózně, už na šedesátce se zlepšil oproti svému osobnímu rekordu z Lisabonu o tři setinky, tam běžel za 6,97, v dálce dal 796 centimetrů, v kouli 16,28, fantastický osobní rekord, no a ve výšce 211 centimetrů a v tuto chvíli má na ten svůj osobní rekord sedmibojařský z Lisabonu náskok 92 bodů a protože ten má hodnotu 6.420 bodů, tak skutečně dokonce si troufnu tvrdit teď, že Roman Šebrle by mohl atakovat i tu bájnou hranici 6,5 tisíce bodů. A pochopitelně, samozřejmě světový rekord Američana OďBriana a jak hodnotil první den samotný Roman Šebrle?

Roman Šebrle: Takhle jsem si to představoval jenom v nejlepším snu, no, ale o tom světovým rekordu, to bych ještě pomlčel, protože přece jenom zatím ho neatakuju, ten snad až při poslední disciplíně. Jedno je pravda, ten výkon po prvním dnu je opravdu super, jo, a možná by byla chyba to pustit, takže já budu v každé té disciplíně zítra bojovat o to, aby vyšlo úplně všechno, no a pokusím se o to.

Petr Souček: A doufejme tedy, že Romanovi Šebrlemu se tenhle světový rekord nakonec povede zlepšit.

Hana Hikelová: Při překonání světového rekordu by Romana Šebrleho určitě těšilo i to, že by o něj připravil OďBriana. Není tajemství, že právě mezi ním a našimi vícebojaři, Šebrlem a Dvořákem, panuje už delší dobu velká rivalita.

Petr Souček: Je to skutečně tak, ta rivalita se datuje od Mistrovství světa v Athénách v roce 1997, kde vyhrál Tomáš Dvořák. OďBrian tam tehdy chyběl a nechal se po závodě slyšet, že Dvořák titul získal jen proto, že on v Athénách nebyl. Pravdou je, že Američan při tom souboji vždy Dvořáka dokázal porazit, ale český reprezentant mu zase dokázal vzít světový rekord. Šebrle se s fenomenálním Američanem nikdy přímo neutkal a tak má možná o důvod víc s ním soupeřit na dálku. V tomto pomyslném souboji už si připsal první body, když se stal prvním desetibojařem, který překonal devítitisícovou hranici, na to se totiž kdysi dávaly největší šance právě OďBrianovi, teď má tedy Roman Šebrle na dosah druhý zásah a když už jsme u té rivality, tak ono to funguje i naopak. Američan se totiž nedávno nechal slyšet, že by se rád vrátil a dostal se na Olympijské hry do Athén a to Roman Šebrle okomentoval jen radou, aby si OďBrian pospíšil a koupil si vstupenky.

Hana Hikelová: Tolik z Budapešti Petr Souček. Díky a na slyšenou.

Petr Souček: Na slyšenou.

Hana Hikelová: To byly alespoň některé události, které nás zaujaly v tomto týdnu. K jakým tahům dojde na naší i mezinárodní nejen politické scéně a jak se vytáhnou jejich aktéři, o tom zase za týden po 17. hodině.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.