Sederová večeře u tachovských metodistů
Ohniskem křesťanských Velikonoc je tzv. triduum, tedy tři dny předcházející Neděli Zmrtvýchvstání. Pro věřící začínají Velikonoce na Zelený čtvrtek, kdy si při bohoslužbách připomínají Ježíšovu poslední večeři s učedníky. V protestantských církvích se stále častěji stává součástí bohoslužby sederová večeře, tedy židovský obřad, při kterém si Židé připomínají vysvobození z egyptského otroctví. Sederovou večeři připravili už po několikáté také křesťané ze sboru Evangelické církve metodistické v Tachově.
„Požehnán jsi, Hospodine, Bože náš, Králi světa, že jsi nám dal tento svátek macesů, čas naší svobody a svaté shromáždění k připomínce východu z Egypta. Požehnán jsi, Hospodine, Bože náš, Králi světa, že jsi nám dal dožít...“
Sederová večeře začíná požehnáním předsedajícího, kterým je v židovských rodinách otec. Celý obřad má ustálený pořádek – odtud také jeho pojmenování „seder“, což znamená „řád“. Na stolech hoří svíčky a před účastníky stojí poháry s vínem. Celý program probíhá podle pesachové hagady, tedy knihy, která zaznamenává průběh slavení Pesachu, jak se ustálil někdy před dvěma a půl tisíci lety. Ještě než se donese jídlo, nejmladší účastník večeře se ptá:
„Proč je tato noc jiná než všechny ostatní noci? Že každou jinou noc jíme chléb kvašený i nekvašený, ale tuto noc jenom macesy?“
Před účastníky se rozvíjí příběh o zotročení Židů v Egyptě, o jejich vysvobození a oběti pesachového beránka, o tom, jak anděl zhoubce přeskočil domy Židů, když v Egyptě umírali všichni prvorození, o průchodu Rákosovým mořem, putování po poušti a darování Tóry. Proč vlastně tachovští křesťané slaví tento židovský svátek? Odpovídá kazatel Milan Mrázek:
„Při té večeři můžeme nejenom ten příběh nějak slyšet, ale zároveň být jeho součástí. Navazujeme na židovskou tradici tím, že máme stejnou Bibli, ty příběhy na sebe navazují a Ježíš naplňuje ten příběh vyjití z Egypta. Vlastně ho završuje tím, že nás vyvádí z otroctví hříchu a smrti.“
Jídlo při večeři má symbolický význam. Nekvašené chleby připomínají, že Izraelci utíkali z Egypta tak rychle, že nebyl čas na zkvašení těsta, skopové maso připomíná beránka, charoset neboli sladká směs z jablek, ořechů a vína připomíná maltu, s níž otroci v Egyptě pracovali i jejich krev, kterou při otrocké práci prolévali. Slaná voda upomíná na slzy, kořenová zelenina na práci s hlínou, hořké byliny evokují utrpení a vejce natvrdo jsou tradičním smutečním pokrmem. Kde vzali tachovští křesťané podklady pro své slavení?
„Materiály jsou dostupné pro každého. Církev československá husitská je zveřejnila, upravila Pražskou sederovou hagadu. Nesnažíme se ji úplně slovo od slova přehrát, ale najít v ní to důležité, co se týče souvislostí s Ježíšovým příběhem.“
Říká Jan Plášil, který sederové večeři předsedal. Na židovské slavení Pesachu pak navázala křesťanská Večeře Páně, při níž lámali účastníci chléb a pili víno z kalicha na připomínku posledního stolování Ježíše s jeho učedníky. A jaké byly dojmy účastníků večeře?
„Dojmy jsou moc příjemné, setkávám se s otevřenými lidmi. Jídlo bylo vynikající – jehňátko...!"
„Jsem mezi lidmi a cítím se jako s rodinou. To je pro mě důležité.“
Sederová večeře spojila v Tachově věřící i jejich přátele, kteří jinak do kostela nechodí, ale kteří hledají skutečný význam slavení Velikonoc.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
