Se Sovětským svazem na věčné časy! Dědu Mráze z Československa vyhnal až listopad 1989

„Bez upřímných a hlubokých vztahů mezi Československem a Sovětským svazem by to nebylo možné. Nedávno jsme vzpomínali třicáté výročí Vítězného února.

Čtěte také

Je právě jasné, že právě v těchto gottwaldovských únorových dnech začal náš start do vesmíru,“ děkoval Vladimír Remek komunistickým stranám obou zemí za to, že mohl letět do vesmíru.

Start se opozdil, původně měli s Alexejem Gubarevem letět už 25. února, symbolicky na výročí takzvaného Vítězného února. Pro komunisty bylo nerozborné přátelství se Sovětským svazem svaté, a to na věčné časy.

Od února 1948 do listopadu 1989 to dokolečka opakovali všichni politici včetně prezidentů.

Běž domů Ivane

Od začátku to byl nerovný vztah, jak se ukázalo v srpnu 1968. Normalizace vrátila lokajský vztah k Sovětskému svazu do původních kolejí.

Logo|foto:Český rozhlas

Už se zdálo, že sovětská okupace potvrdí nechvalně známé heslo o věčných časech. Sovětští vojáci byli sice nevítanou, ale skoro už samozřejmou součástí života v Československu.

Všechno změnil listopad 1989, který pustil z trezoru i písničku se stále aktuálním obsahem – Běž domů Ivane…

Kam s nimi?

Při jednání s Eduardem Ševardnadzem v Moskvě jsem řekl, že nejdřív musíme dojednat odchod sovětských vojsk. On to chápal, ale seděli tam kolem všichni ti byrokrati a koukali, co si nějaký satelit dovoluje takhle mluvit,“ vzpomínal tehdejší ministr zahraničí Jiří Dienstbier.

„Pak se postupně ukázalo, že vlastně nevědí, co s těmi vojáky,“ dodává s tím, že nakonec došlo ke kompromisní dohodě – bojové jednotky odejdou ke konci června 1990 a ostatní až o rok později.

Československo-sovětské a pak česko-sovětské vztahy se od února 1948, tedy po čtyřech desetiletích, konečně dostaly na standardní úroveň.