Schengen v praxi: v belgicko-nizozemském dvojměstí vede státní hranice i skrz radnici
Jedním z největších výdobytků sjednocené Evropy je, že hranice už zůstávají pouze na mapách. Evropané jejich překračování většinou ani nezaznamenají. Nikde to asi ale nedokážou ocenit tolik jako v belgickém Baarle-Hertogu a v nizozemském Baarle-Nassau. Toto dvojměstí sice leží v Nizozemsku, tvoří ho ale 22 belgických území, ve kterých je 8 nizozemských ostrůvků. Celé město je tak doslova prošpikované hraničními čarami.
S Willemem van Goolem, ředitelem místního informačního centra, jsme zastavili před radnicí belgického Baarle-Hertogu. Tato nepříliš vzhledná, krychlovitá budova má ovšem jeden unikát. Hranice mezi oběma státy prochází přímo skrz ni.
Exkláva je území ležící mimo hranice státu, kterému náleží. Na světě je takových území přes šedesát, z toho dobrá polovina právě v městečku Baarle-Hertog na belgicko-nizozemském pomezí.
Případ pro Cimrmana
„Hranici vidíte na zdi vyznačenou těmi světlými kolečky. Na pravé straně radnice je Belgie a na levé Holandsko,“ ukazuje ředitel centra. Stejná kolečka jsou pak i na trávníku před radnicí. Momentálně tak šlapu po belgickém trávníku, ale když udělám jeden krok k Willemovi, už jsem v Nizozemsku.
Trochu to připomíná scénu ze známé cimrmanovské hry o dobývání severního pólu: Jdu Nizozemskem a už jdu Belgií. A když se otočím, jdu Belgií a už jsem v Nizozemsku.
Hraniční čára prochází i zasedací místností radnice, jak je opět vidět na podlaze. „Zejména při svatbách je potřeba dávat pozor, aby svatebčané stáli na té správné straně, jinak je sňatek neplatný,“ podotýká můj průvodce.
Město dvou tváří
Změť hranic v Baarle je pozůstatkem středověkých panství. Hraniční čáry v podobě bílých křížků nebo puntíků tu vedou přes náměstí, prostředkem ulic i skrz domy. U nich platí, že patří k tomu státu, kde jsou vchodové dveře.
„Tady jsme u jediné výjimky. U tohoto domu vede hranice přímo skrz domovní dveře. Má proto jak belgické, tak nizozemské číslo popisné a jeho obyvatelé si mohou vybrat, jestli budou Belgičany, nebo Nizozemci,“ upozorňuje na pozoruhodnost Willem van Gool.
Většina institucí v devítitisícovém Baarle funguje dvojmo – jedna pro belgickou část a druhá pro nizozemskou. Z finančních důvodů město spojilo jen hasiče a zdejší turistické centrum. Příslušnost ke dvěma státům má podle Willema pro místní obyvatele ale i nezanedbatelné výhody.
„Například takové plenky jsou v Belgii hrozně drahé, zatímco v Nizozemsku vyjdou levně. Lidé z belgické části si je proto ve velkém kupují v nizozemských obchodech,“ říká k tomu ředitel turistického centra. „V Belgii je zase levnější benzin, a tak si Nizozemci třeba z vedlejší ulice přijíždějí naplnit nádrže sem a pak jedou zase zpátky.“
Trumpovi navzdory
Roztříštěnost Baarle na třicítku enkláv se obě země snažily neúspěšně vyřešit 150 let. Dnes už o to místní ani nestojí, a to ze dvou důvodů. Jedním z nich je turistický ruch. Městečko s belgickou i nizozemskou tváří pochopitelně patří mezi turistická lákadla zdejšího kraje.
„Vedle toho jsme se stali nádherným příkladem toho, jak spolu lidé z různých států mohou vycházet. Naučili jsme se spolu žít a respektovat se, i když nás rozdělují názory nebo náboženství. Dokázali jsme tady přesný opak toho, co říká pan Trump,“ uzavírá Willem van Gool.
