Scenáristika je každodenní boj. A nejde o literaturu, popisuje Marek Epstein

Scenáristika je každodenní boj a všechno okolo na světě je zajímavější než psaní. „Musíte rychle proklikat svět, a až zjistíte, že už nic nového nezjistíte, tak pak je čas na koncentraci,“ popisuje v rozhovoru s Janem Pokorným.

Existují různé scenáristické kuchařky, on sám si třeba pomáhá vizualizací a při psaní si maluje pavouka, každý scenárista ale musí chtít vyprávět, vědět, proč vyprávět. „Scénář je zvláštní tvar, není to literatura. Některý režisér vnímá scénář jako berlu nebo osnovu, kterou naplňuje svými představami, jiný ho zase zpracuje doslova,“ nastiňuje.

Postava léčitele ve scénáři Šarlatán, za který byl oceněn na karlovarském festivalu, je volně motivovaná Janem Mikuláškem, který byl významným léčitelem první poloviny minulého století, jehož rukama údajně prošlo 4,5 milionu pacientů. „Neříkal o sobě, že je léčitel, v mládí se naučil diagnostikovat z moči, a byl na 90 % opravdu přesný,“ popisuje s tím, že jde o rozporuplnou postavu, která plula dějinami.

Čtěte také

Sci-fi drama Pescho, které se zabývá vlivem korporací na život lidí a kterou napsal pro Český rozhlas, zvítězila na soutěži Grand Prix Nova v rumunské Bukurešti. „Hra je založená na zvukové vizualizaci, režisér Petr Mančal vláčel herce do reálu, což pro ně byla novinka,“ popisuje.

Hotový je také scénář k filmu Wilsonov. Jde o historický, ale zároveň apolitický příběh z období vzniku Československa. „Bratislava půl roku existovala pod protekturou prezidenta Wilsona, říkal jsem si, že by z toho mohla být dobrá komedie,“ přibližuje.

Audio záznam rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.