S Petrem Zelenkou nejen o Roku ďábla a DVD

Host (Petr Zelenka): Dobrý den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Petr Zelenka je ročník 1967, narodil se dvacátého prvního srpna. Měl jste nějaké zvláštní oslavy narozenin?

Host (Petr Zelenka): Ani ne, nikdy jsem je moc neslavil, ale..., asi ne kvůli tomu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste vystudoval scenáristiku a dramaturgii na FAMU, teď jenom velmi stručně Váš životopis. Rok jste působil jako dramaturg ve filmovém studiu Barrandov. Později Petr Zelenka psal původní televizní hry pro Českou televizi. V roce 1993 debitoval jako režisér televizním filmem Visací zámek 1982 až 2007. Následoval film Mňága happyend, další Knoflíkáři byli oceněni mimo jiné Českým lvem za scénář, režii a nejlepší film. Film Samotáři, ke kterému napsal Petr Zelenka scénář, se stal komerčně nejúspěšnějším filmem roku 2000. Rok ďábla získal Křišťálový globus na Mezinárodním festivalu v Karlových Varech. Petře, kam ukládáte všechny ty zlaté ledňáčky, klíče, růže a roterdamské tygry?

Host (Petr Zelenka): No není toho tolik. Vy jste vyjmenoval vlastně všechno, skoro.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já myslím, že určitě toho je víc. Není to tak jako, jak si vzpomínám Dan Bárta nějakou cenu, o které mluvil, uložil někam do koupelny, tuším.

Host (Petr Zelenka): Do koupelny nedávám zásadně nic.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak důležité jsou pro Vás tahleta ocenění?

Host (Petr Zelenka): Já myslím, že to je fakt docela důležitý nakonec, když se nad tím člověk jako zamyslí.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste byl znám nebo se o tom psalo, že zpočátku jste si nechodil ty ceny vyzvedávat a nebo jste třeba na Českých lvech poslouchal volkmena.

Host (Petr Zelenka): To já jsem nešel pro toho lva, že jo, ale jinak jsem vždycky chodil. Vždycky jsem si všeho vážil, to já jenom, jak nemám mimiku, tak vlastně se to ne mě nepozná, jestli mám radost nebo nemám.

Moderátor (Naděžda Hávová): Podle distributorů by se Rok ďábla měl stát letos nejnavštěvovanějším českým filmem. Zamrzelo Vás, že ho nakonec Česká filmová a televizní akademie nenavrhla k nominaci na Oskara a dala přednost Divokým včelám?

Host (Petr Zelenka): No mně to nevadilo tentokrát teda vyjímečně, jako jak žádný filmy moc rád nemám, tak ty Včely mám rád, takže jsem jim to přál, vlastně. Ani teda si nemyslím zároveň, že by dostaly Oskara, ale my bysme ho taky samozřejmě nedostali.

Moderátor (Naděžda Hávová): Říkáte: "Filmy moc rád nemám.". To je trošku paradox, když jste režisérem?

Host (Petr Zelenka): No ty cizím, myslím. Ty svoje vlastně, to je něco jinýho, těm se musím nějak věnovat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Berete tady některého režiséra za svého rivala?

Host (Petr Zelenka): No jasně, jasně, ale jako příjemně, jo, ten Honza Hřebejk. Já nevím, jestli on to tak cítí.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jeho filmy Vás baví?

Host (Petr Zelenka): No mě Pelíšky teda hodně bavily, to jo. Na to Poupendo se těším taky teda. Některý mě nebavěj, některý mně přejdou trošku takový vypočítaný, některý mě baví hodně prostě, ale celkově mě Honza jako baví vlastně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když se vrátíme k Vašemu filmu Rok ďábla, tak ten se v říjnu představil jednak na Festivalu českých filmů v New Yorku a potom v Los Angeles v rámci Týdne české kultury. Máte nějaké informace o tom, jak Američané přijali Zelenkův humor?

Host (Petr Zelenka): O tom nemám žádné informace. Američani ale přijmou vždycky všechno dobře. Oni nepotřebujou takovou tu nálepku jako že to je fiche of Profit, tak to asi bylo, když to uvedla Dagmar Havlová, takže tam se jim to určitě líbilo. Já jinak stříhám s anglickým střihačem, že já mám spoustu kamarádů Američanů, který to viděj v průběhu třeba ještě střihu, takže to dělám jako pro zahraniční publikum.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak to berou, rozumí tomu?

Host (Petr Zelenka): No nejenom, že tomu rozuměj, ale jim to přijde jako nějakým způsobem třeba důležitý.Moderátor

Moderátor (Naděžda Hávová): Shodou okolností se právě dnes dostává film Pro lidi, kteří dokážou slyšet melodie, tedy Rok ďábla na videokazetách a DVD do půjčoven. Co to pro Vás znamená, že lidi přestanou chodit na film do kina?

Host (Petr Zelenka): Tak lidi přestávají chodit do kina taky tím, že vlastně už je ten film v kině osm měsíců a ta návštěvnost klesá přirozeným způsobem. A tak je to vlastně vždycky, když vlastně...

Moderátor (Naděžda Hávová): Je to dlouhá doba pro film, který se tady udrží osm měsíců?

Host (Petr Zelenka): To dneska už jo, dneska už jo. Jinak teda americká taková norma je pět tejdnů vlastně, kdy se sleduje návštěvnost a pak už se ani moc nesleduje, protože se moc nedoufá u těch velkých filmů. U nás, zaplať pánbů, je to pořád ještě delší, ale osm měsíců je jako dost. Bývalo to víc, samozřejmě. Bude to čím dál kratší, protože v kině není místo na tolik kopií.

Moderátor (Naděžda Hávová): Hledali jsme s Vladimírem nějaké kino tady v Praze, kam bychom mohli na Rok ďábla zajít a téměř se nám to nepodařilo. Ještě je k vidění tady v Praze?

Host (Petr Zelenka): No je k vidění, no. On je teďka třeba v kině Praha nebo Kotva nebo v Aeru to dávají tak jednou měsíčně, ale tam je vždycky vyprodáno. Já chodím do Aera se na to dívat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže vy nenavštěvujete takové ty multiplexy a ani asi nemáte rád video, myslím teď video - kazetu, doma. Video si půjčuju, to jo, dívám se i na DVD, ale do kina chodím, do těch normálních kin chodím, do multiplexu ne, to já myslím, že to je potřeba trošku bojkotovat, aby neměli dojem, že se moc jako rozkošatějí.

Moderátor (Vladimír Kroc): A proč bojkotovat? Oni nabízejí přece jenom asi vyšší kvalitu toho promítání.

Host (Petr Zelenka): Tam ,bohužel, došlo k tomu, že oni nepotřebujou k licenci třeba mít správnou promítací optiku, takže promítají...

Moderátor (Vladimír Kroc): A to normální kina musejí mít?

Host (Petr Zelenka): Já nevím, jestli to musejí mít ze zákona, ale mají to, většinou. Multiplexy mají jedna osmdesát pět čočky a když promítají film v jiným formátu, což zhruba už třetina filmů v jiným formátu je, ne-li víc, tak ho promítají špatně, že jo.

Moderátor (Vladimír Kroc): No ale za to ten zvuk asi...

Host (Petr Zelenka): A zvuk, jsou tam většinou přepálený ty efekty, že jo. Tam je problém, musíte sedět daleko, abyste to neměl zrnitý, protože je to přehnaně velký ten obraz a když sedíte vzadu, tak máte moc efektů, jako ve sluchu, že jo ve zvuku, takže...

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže běžná normální kina.

Host (Petr Zelenka): Takže jako sedíte před takovou velkou obrazovkou vlastně v tom multiplexu, no.

Moderátor (Naděžda Hávová): DVD je zajímavé tím, že nabízí různé možnosti, kromě filmu samotného je tam ještě film o filmu a spousta překvapení a zdá se, že právě vy jste si s tím pěkně vyhráli.

Host (Petr Zelenka): My jsme jim jako sedli vlastně tomu médiu zase na lep a řekli jsme si, že teda tam dáme, co možno nejvíc těch věcí a zase jsme se s tím strašně jako zapletli a spousta lidí na tom strávila hodně času, i z tý firmy Digitally Media Production, který to udělali dobře nakonec, ale je tam dvacet minut scén navíc, vlastně je tam třicet minut písniček navíc, nebo z těch konzertů doplněný nějaký sloky a písně do celý metráže. A jsou tam potom nějaký portréty nás jako tvůrců, což není tak zase zajímavý, a jsou tam i komentáře tvůrců.

Moderátor (Naděžda Hávová): Znamená to, že když je tam dvacet minut scén navíc, že jste se museli vrátit zpátky do střižny a vrátit se o těch x měsíců zpátky a zkusit si celou tu peripetii znovu?

Host (Petr Zelenka): Bylo to strašný. Ale už s jinou střihačkou, ten David, ten Angličan, s kterým já vždycky stříhám, těsně po uzavření střihu vždycky prchnu do Londýna a už nepřijíždí, takže jako odolal lákání, aby přijel na DVD, tak jsem to stříhal s někým jiným, ale... No je to nepříjemnej pocit zase se vracet k něčemu, co už člověk má uzavřený.

Moderátor (Vladimír Kroc): Teď už je to zřejmě úplně uzavřená kapitola. Jak jste se vlastně k tomu střihači dostal?

Host (Petr Zelenka): K Davidovi? On přijel v roce 1990 do Čech jen tak jako tady žít.

Moderátor (Vladimír Kroc): To je náhoda.

Host (Petr Zelenka): Náhodou jsme se potkali, možná nás právě Petr Jarchovský nebo někdo jako takhle spojil, já jsem byl na tý schůzce jedinej, kdo uměl anglicky tenkrát, tak jsem tak jako tlumočil a pak s tím Davidem nám to nějak vydrželo. On stříhal i ten Visací zámek už tenkrát v 1993.

Moderátor (Vladimír Kroc): To je Váš ročník zhruba?

Host (Petr Zelenka): On je o něco starší Angličan, studoval v Cambridge, myslím literaturu nebo něco takovýho.

Moderátor (Vladimír Kroc): Víte, já mám pocit, že Vy jste takový trošku, promiňte, ostýchavý režisér. Jak to funguje na place? Je Petr Zelenka takový spíš v pozadí, jde to vůbec u režisérů?

Host (Petr Zelenka): No tak když máte dobrou asistentku nebo pomocnou režisérku, tak to jde. Měl jsem Markétu Válkovou v posledních dvou věcí, tak to šlo, to bylo dobrý.

Moderátor (Vladimír Kroc): Skutečně jste takový, jak jsem Vás teď popsal?

Host (Petr Zelenka): Já během zhruba dvou nebo tří dnů se dostanu do takovýho tempa, takže zvládám... Docela si myslím, že jsem rychlej a zvládám odpovídat těm třiceti lidem na ty různý dotazy, který na Vás vlastně mají neustále, tak to jako zvládám, ale nejsem třeba nějakej hlučnej režisér nebo nepokřikuju.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale na ten plac už jdete úplně s jasnou konkrétní představou, jak to má vypadat?

Host (Petr Zelenka): To ne.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tvoříte na místě?

Host (Petr Zelenka): Tvořím i na místě, ale začínám právě až tak jako ten třetí den, no. První dva dny tak tupě jako stojím.

Moderátor (Naděžda Hávová): Petra Zelenku čeká další natáčení. Spolu s Davidem Černým chystáte film s pracovním názvem Nejlepší filmy našeho života, inspirovaný prý Bezstarostnou jízdou. Proč se má natáčet ve Spojených státech?

Host (Petr Zelenka): No to je proto, že se tam odehrává ten film. Tam jsou samý motivy ze Spojených států, na západní části Spojených států v tý pouštní oblasti.

Moderátor (Naděžda Hávová): Scénář je také Váš k tomuhle filmu?

Host (Petr Zelenka): No scénář píšu a David mě k tomu jako ponouká a tak jako mě podporuje v tom a vymýšlí ty věci taky a já to pak dám na papír a teď samozřejmě mně to nefunguje a už se s tím trápím dlouho, ale že o tom mluvíte jako o něčem, co by mělo vzniknout.

Moderátor (Vladimír Kroc): Taky to tak neprezentujeme nebo aspoň lidé kolem Vás, že už je to téměř hotová věc.

Host (Petr Zelenka): No to už půjde do distribuce.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak z toho málo, co o Vás vím, já mám pocit, že Vás nemůžeme přistihnout při nějakém nekritickém obdivu ke Spojeným státům. Proč se ten film odehrává právě v Americe a proč vlastně se vracíte k Bezstarostné jízdě? Patří mezi ty filmy, mezi nejlepší filmy Petra Zelenky?

Host (Petr Zelenka): Tam jsou vlastně tři filmy, tam je Bezstarostná jízda, dva Japonci mladý, kterým je šestnáct, sedmnáct, jedou po stopách vlastně bezstarostný jízdě a chtějí navštívit ty tvůrce, pak je tam takovej vlastně motiv pornofilmu, takovýho staršího chlapa chce vydědit dcera za to, že kdysi hrál v pornofilmu v sedmdesátých letech a pak je tam motiv takovýho filmu, kterej přiveze na festival tadžekistánec a to je film jeho mrtvýho kamaráda, který už vlastně nežije vlastně a on za něj získá nějakou cenu. No tak to jsou takový tři filmy, vlastně, Film mrtvýho kamaráda, Pornofilm, Bezstarostná jízda.

Moderátor (Naděžda Hávová): Nezkoušel jste někdy napsat scénář, který by měl jenom jednu linku?

Host (Petr Zelenka): Zkoušel, to byl tenhleten a zase se mi to rozběhlo, já to nemůžu udržet. Je to problém prostě, teď je to tak velký, zas ten materiál, že to je tak na dva až na tři filmy a navíc ty motivy spolu třeba vůbec nesouvisejí.

Moderátor (Naděžda Hávová): Shodou okolností jsme tady měli před týdnem světoznámého alkohologa docenta Jaroslava Skálu. Vy ve filmu řešíte problém alkoholismu. To téma je pro Vás osobně nějak důležité?

Host (Petr Zelenka): Já se domnívám, že ještě ne.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co to "ještě"?

Host (Petr Zelenka): No že jdu na tom kopci nahoru, stoupám vzhůru a je mi dobře.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak to bylo? Alkoholová teorie...

Host (Petr Zelenka): Nohavicova teorie alkoholického kopce - NTAK.

Moderátor (Vladimír Kroc): To už je dost známá věc, to se mezi kamarády různě cituje.

Host (Petr Zelenka): V hospodách jsem to slyšel, někdo říkal: "To neznáš, tohle, to je běžná věc, tos měl slyšet." Ale my používáme v tom filmu alkohol jako záminku k setkání. Já nevím, jestli docent Skála to takhle má nebo doktor Skála.

Moderátor (Naděžda Hávová): To bychom se ho museli zeptat, tak někdy příště.

Host (Petr Zelenka): Vlastně to pro Vás taky byla záminka k setkání...

Moderátor (Naděžda Hávová): ...setkat se s panem docentem.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ten film je hodně založený kromě tedy , jak jste mluvil o alkoholu, na muzice. František Černý, jak jsme ho teď poslouchali, Karel Holas z Čechomoru tvrdí, že točíte filmy, abyste jim, tedy s prominutím, mohl kecat do muziky. Je na tom něco pravdy?

Host (Petr Zelenka): No je to tak, že jo. Já jsem neúspěšnej muzikant, kterej se takhle kompenzuje. S nima je teda radost jim do toho kecat, musím říct. To už jsem dělal s tou Mňágou, teda vlastně i s Mňágou jsme pracovali tak, že jsme některý starý písně oprášili v nějakým duchu a tam jsem ještě nekecal třeba do tóniny nebo do tempa, teď už jsem kecal úplně do všeho.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jak to snášeli?

Host (Petr Zelenka): Jarek? Jarek, ten vůbec nevěřil svým uším jako na prvních zkouškách, ale troufnul mě Franta Černý, u kterýho se ukázalo, že nezná žádný Nohavicovy písničky. Takže Jarek, kterej na mě se chtěl původně tak jako tvářit kysele, se musel tvářit nejhůř jako na Frantu Černýho. A třeba Franta neznal Kometu nebo Mladičkou básnířku nebo tak. Takže když já jsem řek: "Dejte Básnířku, ale třeba o kvartu vejš." Tak Franta řek: "Jakou Básnířku?" a Jarek řek: " Tak pánové, tady jako se s Vámi vůbec nebudu bavit."

Moderátor (Vladimír Kroc): Ten Rok ďábla má podtitul Film Petra Zelenky a jeho přátel. Považujete třeba Jaromíra Nohavicu nebo Karla Plíhala, potažmo lidi z Čechomoru za svoje přátele?

Host (Petr Zelenka): Já s tím Jarkem a s Karlem nevím. No ale jako rád bych, ale myslím, že oni nejsou do tý míry, nepotřebujou to přátelství se mnou, takže asi nejsou mí přátelé, ale Čechomoři jsou, no. Hlavně teda Franta a Karel, že jo. Karel Holas, myslím.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste v dětství byl členem Skautského oddílu Jaroslava Foglara. Jak vzpomínáte na tuhle dobu?

Host (Petr Zelenka): No krásně, to byla totiž ta doba než přišly do tý hlavy myšlenky na ženy. Já jsem tam byl totiž v jedenácti, dvanácti, a ve třinácti už jsem odešel. Byli tam i starší kluci samozřejmě.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste byl vyspělej. Host (Petr Zelenka): Já říkám, než přišly ty myšlenky ne ženy. Ve dvanácti jsem na ně vůbec nemyslel.

Moderátor (Naděžda Hávová): A ve třinácti?

Moderátor (Vladimír Kroc): Já bych zůstal u toho skautingu. Jestli chceš, potom se můžeš vyptat na tyhlety věci.

Host (Petr Zelenka): Ne, tak to bylo důležitý a člověk má z tý doby vštípený takový základní jakoby romantický cítění, bych řek. Základní i hudební cítění, vůbec všechno, základy těhle...

Moderátor (Vladimír Kroc): A vy jste někdy čítával třeba Foglarovky?

Host (Petr Zelenka): Jasně, jasně, já jsem je předtím čítával a pak nějakej řežisér Bělka, nebožtík už, z televize, starší pán už tenkrát, kterej tam chodil za války právě k Foglarovi, mi říkal: " No ale to pořád existuje." A Já jsem myslel, že spadnul z Marsu, že jo, vždyť to nemůže existovat, vždyť o tom čtu z šedesátých let, kdy to napsal. On říkal: " Ne, já tě tam zavedu a zaved mě do klubovny a tam byl normálně jestřáb, že jo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Potom, když přišly ty myšlenky na ty ženy zřejmě, tak jste hrál v rockové kapele, která se jmenovala V noci, potom přišli zbytky charismatu. Ta Vaše bigbítová éra, ta už je nenávratně pryč?

Host (Petr Zelenka): No doufejme, ale to V noci, to bylo ještě takový čistý v těch sedmnácti, osmnácti, tam byla ta ambice opravdu jako se nějak tomu světu postavit a nějak se s tím jako vyrovnat přes tu kytaru.

Moderátor (Vladimír Kroc): A u té druhé kapely už to bylo jinak?

Host (Petr Zelenka): To už byla jenom taková legrace, takže tam skoro nebylo jako nic, myslím.

Moderátor (Vladimír Kroc): Už jste vydražil vlastně svoji kytaru, tuším, že je to právě na internetových stránkách pro nadaci Bílá pastelka?

Host (Petr Zelenka): No já jsem vydražil kytaru, na kterou Mňága hrála v nějakým klipu. Ta byla stará kytara Star z šedesátých let, hodně rozmočená teda elektrika, taková už nefunkční samozřejmě, protože my jsme na ně stříkali vodu v tom klipu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jak velkou roli bude mít hudba ve Vašem připravovaném filmu?

Host (Petr Zelenka): Tak v tom jediným mám jasno vlastně paradoxně. Ten příběh se mi spletitě jako míchá, tak tam bude ruskojaponská hudba, rocková teda, a ti Rusové budou nádherný a budou hrozně fungovat s tou americkou krajinou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Bude hrát v tom filmu některý z českých herců?

Host (Petr Zelenka): My máme s Frantou Černým takovou domluvu, jako že z legrace se tam objeví někde, jako na pár vteřin. Ale tam jediná role, která jako by mohla bejt, je tam prostě nějako babysitter česká toho Boba Rejflsna, tam Rejlfsn souhlasil, že zahraje sám sebe, což je producent Bezstarostné jízdy, ale jinak možná nějaká česká babysitter jinak nikdo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Režisér se tam nemihne, aby tam byla vidět Vaše tvář?

Host (Petr Zelenka): To doufám, že ne, že se uhlídám.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jaký Vy byste byl herec?

Host (Petr Zelenka): No figuru v nějakým famáckým filmu, hraju tam barmana, je to příšerný. Takže vidíte, že je něco špatně v tom záběru, že za barem houstne to špatně a tam se takhle kejvám prostě já.

Moderátor (Vladimír Kroc): To nejsou Vaše ambice?

Host (Petr Zelenka): Ne, ne, ne, já mám koordinaci ničeho.

Moderátor (Naděžda Hávová): Nicméně jako divadelnímu režisérovi Vám to jde dobře, protože dostat se na nějaké Vaše představení do Dejvického divadla, to je celkem tvrdý oříšek. Vy jste právě v Dejvickém divadle debitoval vlastní hru Příběhy obyčejného šílenství. Jak jiná je práce na divadle než pro televizi a pro film? Jak moc se to liší?

Host (Petr Zelenka): No pro mě se to nejvíc lišilo tím prostorem, jak to říkám všude, že vlastně v tom filmu využíváme víceméně reálný prostor, že louka je louka a byt je byt. A v tom divadle, ještě v takhle malým divadle, kde vlastně nemáte provaziště a nemůžou tam zajíždět kulisy, tak si ten prostor nebo kde se hraje, to si vytváří ten herec sám, na to já jsem vůbec nebyl připravenej a Martin Chocholoušek, výtvarník, mě teda dal nějaký přednášky v tomhle smyslu a hrozně mi s tím jako pomoh, protože tam byly pořád otázky, prostě když Bartoška příjde na jeviště, jak udělat, že je doma? On říkal: "Mám se jako zout?" já říkám: "Já nevím, já jsem to nikdy nedělal, tak se třeba vzuj, ale někdo nám pak musí odnést boty." Na tom divadle je to všechno, že jo, rekvizitu, kterou přinesete, někdo musí odnést. Všechno musí být organicky nějak napojený. Ti herci tam mají mnohem těžší pozici, nesou toho na zádech mnohem víc, mimo jiné teda i prostor vytvářejí typem mluvy, vytvářejí vlastně i velikost třeba i prostoru. Oni když zašeptají, tak vlastně si jakoby ten prostor zmenší, nebo když zakřičejí, tak ho jakoby zvětšejí.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pracujete teď na něčem na divadle?

Host (Petr Zelenka): Pro divadlo ne. S Mirkem Kroubotem jsme se dohodli, že pro ně ještě někdy něco napíšu, a on se snaží, byť nenápadně, stanovit nějaký termín, byť hodně vzdálenej, ale zatím jsem nic neslíbil.

Moderátor (Naděžda Hávová): Režírovat hru nějakého jiného dramatika, nebavilo by Vás to?

Host (Petr Zelenka): No původně jsem chtěl, původně ta dohoda byla taková v Dejvickým divadle, že budu režírovat nějakou hru a já jsem pak žádnou nenašel nebo jsem špatně hledal, tak jsem si napsal jednu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Myslíte, že jste vystudoval scenáristiku i přes to, nebo právě pro to, že Vaši rodiče Bohumila a Otto jsou známými scénáristy?

Host (Petr Zelenka): Já myslím zrovna, že ta scenáristika není konfliktní povolání, jako že medicína taky ne, že jo. Tam často najdete to, že syn jde ve stopách těch rodičů.

Moderátor (Vladimír Kroc): A kdyby oni byli třeba právě lékaři, myslíte si, že by Vás to stejně dovedlo, ten osud k psaní?

Host (Petr Zelenka): Těžko říct. Já jsem viděl, jak fungujou scénáristi a líbilo se mi to.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kdy uvidíme Nejlepší filmy našeho života? Dá-li se to vůbec odhadnout.

Host (Petr Zelenka): No to je hezký, ž o tom takhle jako mluvíme. Já to prostě píšu, že jo, až to napíšu, to se nikdy neví, já nemusím nic psát vlastně. Po mně to nikdo nechce, takže já když je nenapíšu, tak se nic nestane a nikdo si na to ani nevzpomene.

Moderátor (Naděžda Hávová): No tak teď už jsme to pěkně rozmázli...

Host (Petr Zelenka): Nikdo si to u mě neobjednával, tak to pak vymažete v archivu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je tohleto nejhezčí fáze té tvorby?

Host (Petr Zelenka): Tohle není, pro mě je nejhezčí, když mám první verzi napsanou a už jako trochu funguje a vím, jak ji vylepšit, to je ta nejhezčí fáze, pak to přepisovat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Není to trápení, když víte, že to není ono?

Host (Petr Zelenka): To přepisování, když člověk ví, jak na to, to je pěkný a už když má člověk takovou formu těch devadesáti nebo sto stránek,tak to mě baví.

Moderátor (Vladimír Kroc): Která je ta nejhorší fáze tvorby filmu?

Host (Petr Zelenka): No nevím, asi to samotný natáčení, vlastně je takový hodně technický a ve střižně už je to zase dobrý.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže vy jste zase přece jenom spíš ten scénárista než režisér?

Host (Petr Zelenka): Jsem, no, ale už tady by měly být nějaký zajímavý i obrázky, mám takový obrazy vymyšlený hezký, kdy třeba vykopou starou filmovou dekoraci z filmu Zrození národa z roku 1915, najdou ji v archeologických vlastně vykopávkách, v písku v poušti a odkryjou ji a prodají ji do muzea někde Denveru a teď ji stěhujou, vlastně vrtulníkem ji vezou přes ty Spojený státy tu obrovskou dekoraci toho paláce, že jo, jak tam je, tam v tý Mezopotámii nebo co to tam je.

Moderátor (Vladimír Kroc): To jenom do jaké míry Vám můžeme věřit, Vy jste tady, mezi písničkou, říkal, že to bude laciný nenáročný film.

Host (Petr Zelenka): Vrtulník není drahej. Je dražší udělat tu dekoraci a to naleziště té vykopávky, ale to se najdou nějaký, který už jsou a tam se jenom něco dodělá, ale třeba takovej obraz, kde prostě přes Monumenveli letí vrtulník s dekorací sto let starou nebo devadesát let, tak takovýhle obrázky by tam měli bejt už tentokrát jako pěkný.

Moderátor (Naděžda Hávová): Na co se Petr Zelenka v nejbližší době nejvíc těší?

Host (Petr Zelenka): Na co se těším? Víte, já se těším, že možná udělají tu hru v Anglii, teďka pojedu do Anglie, jsou tam nějaký náznaky, taky musím zaklepat, že by možná to někdo zinscenoval v Anglii, na to bych se hodně těšil. Je to dobře přeložený do angličtiny.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak se to jmenuje v angličtině?

Host (Petr Zelenka): Tam jsou dvě varianty, jedna je Tells of coming insanity a druhá je Tells of oldie merry madness. Oldy merry madness je spíš taková americká, no. Tohle je britská angličtina, teda kdyby to chtěli dělat v Americe, tak to přeložejí asi do americký angličtiny.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak budeme držet palce, aby to tak dopadlo.

Host (Petr Zelenka): Držte nám.

Moderátor (Vladimír Kroc): Děkujeme za to, že jste přišel. Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů. Na shledanou.

Host (Petr Zelenka): Děkuju, na shledanou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.