Růst české ekonomiky, smrt Aslana Maschadova, v Paříži vydraží část Dalimilovy kroniky

Přehled příspěvků

Hana Hikelová: Česká ekonomika zrychlila v loňském roce růst o 4 procenta. Je to úspěch nebo by mohl být růst ještě vyšší? O tom budou v Duelu Týdne v tahu diskutovat vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn a prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl.

Speciální ruské jednotky v tomto týdnu zabili vůdce čečenských separatistů Aslana Maschadova. Kolega Vít Pohanka se ptal ruského novináře Andreje Babického, co smrt čečenského předáka pro Čečensko znamená.

Unikátní bohemikum, zlomek latinského překladu Kroniky tak řečeného Dalimila se bude dražit ve čtvrtek v Paříži. Česko se pokusí tento rukopis získat. Téma pro Zdeňka Uhlíře z Národní knihovny.

Vlastimil Tlustý z ODS si v Mladé frontě Dnes zaplatil inzerát s titulkem Fakta a dopady Vlastimila Tlustého versus lži a spekulace v reportážích Jiřího Hynka v pořadu Události ČT. Námět pro fejeton Jana Pokorného.

Takový je stručný souhrn témat 10. týdne tahu v tomto roce. Od mikrofonu Radiožurnálu vás jím provede Hana Hikelová.

Duel

Hana Hikelová: Tempo růstu české ekonomiky loni zrychlilo na 4 procenta a bylo tak nejvyšší za posledních 8 let. České hospodářství táhly investice a zahraniční obchod. Naopak tempo růstu spotřeby zpomalilo. Čtyřprocentní růst je považován za úspěch, přesto jsme ale společně s Maďarskem nejpomaleji rostoucí ekonomikou ve střední Evropě. Naproti tomu ale naše hospodářství roste rychleji než u našich západních sousedů. Mými hosty ve studiu jsou vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn, hezký den.

Host (Martin Jahn): Dobrý den.

Hana Hikelová: A prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl, i vám hezký den.

Host (Jaroslav Míl): Dobrý den.

Hana Hikelová: Pane vicepremiére, jak vy hodnotíte tu změnu, kterou jsem zmiňovala, že už růst hospodářství netáhne spotřeba, ale investice a zahraniční obchod?

Host (Martin Jahn): Já myslím, že to je velice dobrá zpráva. Pokud je růst založen na takto zdravých základech, tak je velký předpoklad, že ten růst bude pokračovat i v dalším období a je to největší růst za posledních 8 let, ale oproti tomu předchozímu období třeba před těmi osmi, deseti lety, dnes i ty ostatní ekonomické indikátory jsou velmi dobré, velmi nízká inflace, je silná koruna, což zas až tak růstu ekonomiky a růstu exportu nepřeje, takže dosahujeme toho velkého růstu za poměrně slušných dalších ekonomických indikátorů.

Hana Hikelová: Pane Míle, vy dlouhodobě říkáte, že potenciál našeho hospodářství, co se růstu týká, je kolem 6, 7 procent. Jaké jsou tedy podle vás hlavní důvody, proč tomu tak není?

Host (Jaroslav Míl): Já jsem přesvědčen o jedné věci, že těch 7 procent je dosažitelných a vývoj v okolních zemích, některých zemích to ukazuje a hlavním důvodem je skutečnost, že dneska těžíme v podstatě z minulých rozhodnutí dva, tři roky zpátky. Když tady vidím pana vicepremiéra, tak to, že dneska je růst postaven na těch základech, na kterých je aspoň v tomto roce, je skutečně dík činnosti třeba CzechInvestu a spousty dalších investic z minulosti, ale to, že růst bude do budoucna výrazně ohrožen a to, že by mohl být větší a proč není, ta odpověď je jednoduchá. Naše ekonomika se stává nesmírně regulovanou ekonomikou, naše hospodářství každodenní činnost zaměstnanců, zaměstnavatelů, podnikatelů, je regulována víc a víc. Jenom za poslední rok 400 nových změn v zákonech, vstupem do Evropské unie milion dvě stě tisíc různých regulačních opatření, nových zákonů platných pro jakékoli lidské konání. Snaha vlády regulovat v podstatě dneska nebo připravovat další opatření v oblasti zaměstnanosti, Zákoníku práce, když bych si teďka vzpomněl a spousta dalších věcí, který prostě omezují růst. Podnikatel se v podstatě dneska musí starat o to, aby obsloužil státního úředníka, státní správu a teprve potom se může věnovat tomu, aby prostě zajišťoval dodávky pro svoji výrobu a aby zajišťoval prodej, aby zajišťoval v podstatě rozvoj své společnosti.

Hana Hikelová: Pane vicepremiére, pan Míl tu kritizoval kroky současné vlády, příliš velká regulace, příliš mnoho změn v zákonech. Jak se díváte na tuto kritiku?

Host (Martin Jahn): Tak já do určité míry ji musím akceptovat, pokud se týče toho potenciálu růstu já si myslím, že ho máme spíš někde kolem 6 procent, těm 7 je hodně optimistických i na mě, musím říct, ale rozhodně můžeme růst rychleji, v období nějakých dvou, tří let. Co se týče té regulace, tak ano, jenom bych to nezjednodušoval pouze na vládu, prostě na tom se podílí Parlament, podílí se na tom spoustu dalších institucí, takže není to pouze chyba vlády, ale určitě na tom něco je. Vstup do Evropské unie s sebou nese pozitiva, ale i určitá negativa. Těmi pozitivy je například přístup na trhy Evropské unie, ale na druhou stranu to přináší i určitý další stupeň té regulace, která není vždy šťastná. Já musím říct, že dnes při svých vystoupeních v Bruselu na Radě pro konkurenceschopnost se snažím prosadit to, aby ta nová Evropská komise, která začala působit v loňském roce se spíše snažila zjednodušovat tu současnou legislativu a nepřicházela zbytečně s novými návrhy. Já myslím, že i pan prezident Barroso tohle to akceptuje, takže já opravdu doufám, že spíše se budeme zaměřovat na to zjednodušování toho, co už je, než abychom přicházeli s novými direktivami, zejména na evropské úrovni. A to, co se děje v podstatě u nás, nám se podařilo v loňském roce prosadit do legislativních pravidel vlády, že u veškeré nové legislativy se bude posuzovat dopad na podnikatelské prostředí. To je praxe běžná v jiných evropských zemích, u nás tomu bohužel tak nebylo. Je potřeba ten systém nastavit tak, aby to neznamenalo pouze přidání paragrafů do nějakého materiálu, ale aby opravdu byly úřady, které připraví novou legislativu nuceny to projednat se zástupci podnikatelů, abychom nevytvářeli zákony, které budou působit na podnikatelské prostředí negativně, jak o tom pan prezident hovořil.

Hana Hikelová: Pane prezidente, jak se daří právě to, že zákony se posuzují podle dopadu na podnikatelské prostředí? Opravdu se tak děje a opravdu to má už nějaké první výsledky?

Host (Jaroslav Míl): Jedna věc je, na čem se vláda usnese, druhá věc je realita, co se skutečně děje a bohužel tady je vidět, že usnesení vlády je závazné tak možná v tom okamžiku, kdy se na něm vláda domluví. Vrátím se k poznámce, kterou řekl pan místopředseda vlády. Určitě to není jenom vláda, je to špatná činnost a výkonnost celé státní správy, nicméně vláda je tady od toho, aby prostě tohle to napravila. Parlament v řadě případů, tak jak bylo zmíněno, může sehrát dobrou, může sehrát i negativní roli, ale dám dva příklady. První zákon o DPH. Ten byl nějak připraven a díky iniciativě jednoho poslance za ČSSD, myslím, že pan Kraus to byl, došlo ke změně v tomto zákoně. Výsledek byl, že byl potom v Parlamentu upravován a vznikl tady paskvil, který prostě výrazným způsobem poškodit vlastně všechny lidi v této zemi žijící, poškodil i tu ekonomiku, protože docházelo k právnímu vakuu a dneska se dostáváme do obdobné situace. Je připraven Zákoník práce, který se v paragrafovaném znění má dopracovávat na víc, jak sedmi stech připomínkách. Takový Zákoník práce se v podstatě nedá dopracovat, to nejde a představa, že jej pošleme nějak upravený potom do Parlamentu a tam se bude pozměňovat, svými návrhy opětně měnit znamená, že vznikne norma, která bude nepoužitelná. Je to od toho, aby vláda skutečně donutila státní správu k vyšší výkonnosti, která prostě je motivovaná snahou, aby to hospodářství prostě mělo zachovanou určitou prosperitu, aby s těmi produkty, který ti zaměstnavatelé, podnikatelé tady vytvoří se svými zaměstnanci, aby prostě bylo skutečně zacházeno způsobem, který tomu odpovídá a to já mám výrazné obavy cítit za poslední minimálně rok, dva, že tady prostě není.

Hana Hikelová: Pane vicepremiére, pan prezident zmiňoval Zákoník práce. Zákoník práce je předložen, jsou ale k němu stovky připomínek ať už od Svazu průmyslu a dopravy nebo od Hospodářské komory nebo naopak od odborů, je vůbec pravděpodobné, že se ho podaří této vládě v nějaké formě prosadit?

Host (Martin Jahn): Tak v současné politické situaci to bude náročné, protože Zákoník práce podle mě norma, na kterou by měl být široký politický konsensus, to prostě je jeden z nejdůležitějších zákonů, které vůbec máme a v ideálním případě prostě by tam nějaká primární shoda být měla a na tu shodu prostě je potřeba čas. Když se takovéto normy mění ve standardní demokracii v Rakousku, v Německu, ve Francii, tak to trvá třeba dva, tři roky než se shodnou všichni na té podobě. Jestli se podaří Zákoník práce dokončit já mohu těžko předpokládat, já bych byl rád, kdyby se tam projevily určité liberalizační prvky, já považuji za důležité věci například konta pracovní doby, prostě musí být určitá flexibilita, protože čím dál, tím více výrob je věcí lidských, prostě firmy musí reagovat na to, jak přijdou poptávky od zákazníků, takže já to vidím jako důležité, byl bych rád, kdyby k té shodě došlo, ale nemám křišťálovou kouli a bude to prostě složité. Tady prostě je důležitá shoda zástupců zaměstnavatelů a zaměstnanců. Pro vládu by bylo nejjednodušší, kdyby došlo na shodě mezi těmito dvěma subjekty a pak by vláda nemusela dělat toho arbitra, nemusela by říkat tady vyhovíme tomu, tady vyhovíme tamtomu a tak já si myslím, že prostě nám chybí ten čas k tomu, aby se to dalo vydiskutovat.

Hana Hikelová: Pane prezidente Míle, vy jste absolvoval ta jednání, takže váš odhad, bude ten Zákoník práce připraven tak, že by ho měla stihnout prosadit tato vláda nebo skutečně je to teď v takové situaci, že při těch sedmi stovkách různých připomínek je to téměř nemožné?

Host (Jaroslav Míl): Já si myslím, že tak, jak je dneska připraven, je to nemožné. Bohužel se nerespektoval náš názor, který jsme měli od počátku, pojďme diskutovat zásady, principy a skutečně řekněme strana odborů, strana zaměstnavatelů, dojděme k nějakému názoru, diskutujme to s vládou a takto připravené zásady zákona pojďme potom převést do paragrafovaného znění. Mimochodem, toto bylo rozhodnutí ještě vlády pana premiéra Špidly, že takto se mají zákony připravovat. Nicméně, vláda se usnesla a v konečném důsledku se rozhodla, že to udělá úplně jinak. Druhý aspekt je ten, že prostě my nechceme zákon, který je třeba extrémně levicový, ani extrémně pravicový. Nám vyhovuje skutečně kodex, Zákoník práce, který tady bude stabilní plus mínus nějakých 5, 10 let, který má velkou společenskou podporu a který je hlavně jednoduchý a srozumitelný pro toho zaměstnance i pro toho zaměstnavatele. Prostě ten návrh, který je dneska připraven, je ve stavu takovým, že v konečném důsledku musíte mít v personálním útvaru právníka, který bude expert na výklad tohoto zákona. To prostě nejde a já uznám jednu věc, že to může velkým firmám titulu Škoda Auto, ČEZ, Unipetrol vyhovovat tak, jak je to dneska napsaný, protože tak, či onak se budou umět domluvit, ale my ten zákon neděláme přece pro tři, čtyři, pět, šest největších firem. My ho děláme, aby byl srozumitelný pro všechny v této zemi a bohužel řada zákonů je ve stavu, kdy mu nerozumí ani předkladatel. Takže já jsem přišel s jednoduchým návrhem, každou zákonnou normu, kterou vláda nebo jakýkoliv poslanec nebo senátor předkládá v rámci své iniciativy, by měl být schopen ve Sněmovně, v Senátu, ve vládě prokázat, že s ním umí zacházet sám o sobě, bez poradců, daňovejch, právních a ostatních. Měl by prostě ukázat, že ten zákon umí aplikovat se vším všudy a pak bychom se možná dostali k jednoduchým normám pro lidi a ne k něčemu, co funguje pro olivové organizace, které na tom mají potom svůj byznys.

Hana Hikelová: Pane vicepremiére, co říkáte na tento jednoduchý návrh?

Host (Martin Jahn): No, v jednoduchosti je krása, pan prezident velmi často přichází s revolučními návrhy, ale v realitě si nejsem jistý, že by to mohlo takto fungovat.

Hana Hikelová: Nevěříte tedy svým kolegům ve vládě, že by byli schopni v Poslanecké sněmovně vysvětlit aplikaci těch zákonů.

Host (Martin Jahn): Zase, vraťme se trochu do reality a v některých resortech opravdu je těch zákonů tolik a je to problematika komplikovaná. Samozřejmě principielně ten ministr musí umět vysvětlit, co v tom je a myslím si, že zrovna u tohoto příkladu to není tak, že by třeba pan ministr Škromach nevěděl, co v tom je a neuměl s tím zacházet. Tak zjednodušeně, jak to podával pan prezident, to si nemyslím, že by to mohlo fungovat.

Host (Jaroslav Míl): Není to tak, že by těch norem bylo tolik. Když se totiž podíváte zpětně, tak zjistíte, že jedno ministerstvo třeba má tři předložené zákony ročně, někdy třeba jenom jeden a ten jeden zákon zcela určitě ten, který ho předkládá si musí umět osvojit tak, aby věděl, o čem mluví, co tam je napsáno. Když řídíte velkou firmu, tak máte taky vnitrofiremní legislativu a předkladatel příslušného dokumentu musí být schopen ukázat, jak ten dokument funguje, protože funguje pro normální lidi a musí být v dennodenní praxi použitelný a ten zákon z tohoto hlediska by takto formulován měl být. My jsme bohužel se nechali zahnat do pasti, kdy to není chyba mnohdy ani těch ministrů, to já zas jako nemíním kritizovat vládu jen tak pro nic za nic, ale je to o tom, že jak ten Brusel, tak i českou vládu víceméně řídí státní správa, která mnohdy vymýšlí zákony a normy jenom proto, aby obhájila svoji vlastní činnost, ke škodě nás všech a vláda je tady bohužel od toho, aby tu státní správu směrovala určitým směrem a zajistila mantinely, v kterých se bude pohybovat.

Host (Martin Jahn): To určitě, velmi často taky dochází k tomu, že někdy ten resort řídí svého ministra a ne ministr svůj resort, protože ministr přichází nový a ti úředníci jsou tam dlouhou dobu. Samozřejmě snaží se regulovat ty výstupy toho ministerstva tak, aby jim to vyhovovalo, ale já bych to trochu obrátil. My hodně říkáme o tom, co dělá vláda špatně, já musím říct, že v minulosti mi hodně vadilo, že i reprezentace podnikatelů nebyla jednotná. Ono se to teďko hodně mění a to, co vláda potřebuje, to, co potřebuje ten ministr je, aby z té podnikatelské sféry zněl jeden hlas a aby ta podnikatelská sféra byla schopná kvalifikovaně říct, co chce a až třeba do podoby takové, že předloží nějaké paragrafované znění zákona nebo řekne, přepíše paragraf a tomu prostě v minulosti tak nebylo. Teď se to mění.

Hana Hikelová: Podívejme se teď ještě stručně do budoucna ve vládní strategii, kterou jste navrhl, zdůrazňujete, pane vicepremiére, rozvoj znalostní ekonomiky a za klíčový považujete rozvoje spolupráce univerzit a Akademie věd České republiky. Jak se vám daří tento plán realizovat?

Host (Martin Jahn): No za klíčové považuji spolupráci univerzit, Akademie věd a firem. Já myslím, že se podnikají kroky, které vedou k realizaci, za prvé je to změna financování výzkumu a vývoje, která bude více Akademii a univerzity nutit k tomu, aby spolupracovaly s firmami, budeme předkládat zákon o veřejných výzkumných institucích, kde se ty výzkumné ústavy z příspěvkových organizací změní na typ právní organizace, která bude moci spolupracovat s průmyslem a také částečně podnikat. Daří se to, doufám, i na základě toho, že v letošním roce si firmy budou moci více odepisovat na výzkum a vývoj, na firemní výzkum a vývoj.

Hana Hikelová: Pane prezidente.

Host (Jaroslav Míl): Je dobrým krokem, za to je nutno poděkovat, že skutečně investice do výzkumu, do vývoje jsou daňově odečitatelnou položkou. Je podle mě potřeba daleko víc donutit Akademii věd, výzkumné ústavy, univerzity k tomu, aby spolupracovaly s průmyslem, ale to zařídíte jedině tehdy, kdy i donutíte ten průmysl k tomu a to jde jedině přes peníze. To znamená peníze budou uvolněny teprve v případě, že byť jedna, jediná koruna z průmyslu půjde na konkrétní projekt, to znamená ne na investice institucí nebo financování institucí, ale na konkrétní projekt. A já si neodpustím poznámku ke znalostní ekonomice. Víte, řada věcí, o kterých se tady dneska bavíme, je v podobě hesel, přání a mluvíme o tom, ale ten největší problém mezi Českou republikou, Evropou a hlavně Spojenými státy je v tom, že oni zařídí v Americe, aby se ty věci, o kterých mluví, staly. Kdežto Evropa a Česká republika o nich především jenom mluví a jestliže mluvíme o znalostní ekonomice, tak pak absolutně nerozumím tomu, jak může přijít návrh a teď nevím, jestli přesně vládní nebo jedné z vládních stran na změnu daňového systému, který vede k daleko větší progresi, který povede k tomu, že budeme stavět ekonomiku spíš na námezdní síle a ne na kvalifikovaných zaměstnancích s vysokými mzdami, pracujících v oblasti rozvoje, konstrukce, softwarových firem a podobně. A to, že Česká republika v tomhle směru se chová naprosto jinak, než jak mluví, se nedá nevidět, vidí se to i v zahraničí a například dneska Samsung vybuduje vývojové centrum a rozvojové centrum pro celou Evropu na Slovensku, protože prostě zaměstnanci jsou pro něj levnější především ty hodně dobře placení zaměstnanci, než v České republice. My dneska těžíme skutečně z té práce v minulosti CzechInvestu, ale my jsme nezachytili nástup Slovenska ve zjednodušení toho prostředí a i v daňové zvýhodnění těch, kteří mají a provádí kvalifikovanou práci a ten poslední daňový návrh, který byl prostě předložen vede k tomu, že se ten rozdíl ještě prohloubí. A to se zase projeví za dva, za tři roky, to znamená, jestliže dneska je něco dobře, tak je to dík výsledkům před dvěma, třemi lety a tady v tomto případě my dneska děláme bohužel kroky jiný, než o kterých mluvíme nebo které do budoucna můžou ten růst podvázat. To je to, před čím varujeme.

Hana Hikelová: Pane vicepremiére, pan prezident tu zmiňoval návrh daňových reforem, který předkládá ČSSD. Předpokládám, doufám že správně, že se zatím nejedná o vládní návrh, co vy právě říkáte na to, co říkal pan prezident Míl, že něco jiného se říká, něco jiného potom skutečně realizuje? Například právě v souvislosti s tou daňovou reformou?

Host (Martin Jahn): U toho zdanění firem a zdanění práce...

Hana Hikelová: To, co pan prezident říkal, že to bude ekonomika založená na námezdní síle.

Host (Martin Jahn): No, já si to nemyslím, že to až tak je. My se teďko bavíme o tom, v jaké výši zavedeme stropy na sociální pojištění. To je přesně krok k tomu, aby ta kvalifikovanější práce nebyla tak drahá, aby vlastně to sociální pojištění nebyla forma daně, ale aby tam byl určitý strop, přes který se nejde a diskuse, jestli to bude 5 platů nebo 3 platy ta výše stropu a i když by to bylo těch 5, což já nepovažuji za optimální, raději bych ty 3, tak pořád je to krok tímto směrem, takže neztotožnil bych se zcela, takže všechny ty kroky jdou tím negativním směrem a co se týče těch vývojových center, že Samsung zakládá toto centrum na Slovensku, ano, ale těch center v České republice je nepoměrně více. Prostě my jsme ten nástup těchto investic zachytili již před dvěma roky a samozřejmě Slovensko je konkurence, ale není pravda, že by tyto firmy nepřicházely k nám a to, co je ...

Hana Hikelová: Nicméně je Slovensko takovou konkurencí, jakou například před dvěma lety se očekávalo nebo je konkurencí mnohem silnější, než třeba před dvěma roky někdo vůbec mohl o tom uvažovat?

Host (Martin Jahn): No Slovensko má poměrně malou kapacitu, prostě Slovensko brzy dospěje k určité saturaci, protože ten objem kvalifikované pracovní síly, kvalita infrastruktury je na Slovensku omezená, je to malá země, takže Slovenska bych se neobával, plus já Slovensku přeju všechno dobré a to, co se děje na Slovensku je dobré i pro nás. Spíš se musíme bát zemí jako je Ukrajina, jako je Rumunsko, jako je Bulharsko. To jsou země, které kdyby prosperovaly tak, jako Slovensko, tak je to pro nás výrazné ohrožení, ale prostě abychom do budoucna měli nárok býti tou znalostní ekonomikou, tak prostě je potřeba dělat to, na čem se shodneme, prostě snižovat náklady na tu vysoce kvalifikovanou pracovní sílu, rozvíjet technické školství a výzkumný boj v těch oborech, které jsou perspektivní.

Hana Hikelová: Vy jste zmínil školství, pane prezidente, jakým problémem je právě školství nejenom vysoké školství pro rozvoj průmyslu? Jde to ruku v ruce nebo jsou to opravdu hodně rozevřené nůžky, kdy vyučujeme nebo vychováváme experty na úplně jiné obory, než které by například potřeboval náš průmysl?

Host (Jaroslav Míl): Základnou pro vysoké školství je střední školství a školství v oblasti učňovského školství již dávno. Výsledkem je, že do krajských samospráv a s tím už dneska nejde nic dělat. To znamená tohle rozhodnutí padlo k tomu, aby a třeba i přes a zase přes peníze, aby se staly výrazně atraktivními především pro studenty z bývalých zemí Sovětského svazu. My bychom měli být schopni sem přilákat tisíc až deset tisíc studentů z těchto zemí každý rok. My bychom měli mít imigrační politiku, která povede k přesunu vysoce kvalifikované síly z těchto zemí, nejen kvůli důchodové reformě, za iks let, abychom tady měli dejme tomu milion nových pracovníků vysoce kvalifikovaných lidí, i s tím naplněním pracovního trhu dneska. Já musím říct, že nesouhlasím s jednou věcí. Ten Samsung šel na Slovensko, ale mohl jít sem a my jsme se slovenské zaměstnance, ty vysoce kvalifikované, mohli přetáhnout. O tom to celé je, nic víc, nic míň. Evropská unie o soutěži států. Brutální, tvrdé soutěži států a schopnosti státních správ a jejich výkonnosti, v druhé řadě teprve o té soutěži podniků. A my jsme v tomhle tom směru ten nástup nezachytili, na Slovensku zaměstnanec beroucí 66 tisíc měsíčně čistého stojí toho zaměstnavatele pod 100 tisíc, kdežto v Čechách téměř 140 tisíc korun. A když si vezmu, že těch lidí budu mít 10, tak je to ročně 4 miliony rozdíl v nákladech, a to nejsou malé peníze a když budu dělat vývojové centrum pro 100 lidí, tak se najednou počítáte i v jiných sumách a ta investice není na rok, ale na 10 let, to znamená z tohohle toho hlediska podle mě jsme měli zachytit ten nástup.

Hana Hikelová: Pane vicepremiére, váš komentář, vysoce kvalifikovaná síla, univerzitní vzdělávání.

Host (Martin Jahn): Tak, já můžu souhlasit s tím, že se to neděje v dostatečné míře, ale není pravda, že se to neděje vůbec.

Host (Jaroslav Míl): To jsem neřek, ale.

Host (Martin Jahn): No, skoro ...

Host (Jaroslav Míl): Ne, ne, ne ...

Host (Martin Jahn): Prostě stropy na sociální pojištění budou od příštího roku, ať už to bude pět nebo tři, takže prostě stropy budou, to je jedna věc, o které pan prezident mluvil. Imigrační politiku, aktivní lákání kvalifikované pracovní síly máme, je zaměřená pilotně na tři země, myslím, že to je Chorvatsko, Bulharsko a Kazachstán, pokud se nepletu, ten systém by bylo potřeba zjednodušit, ale myslím si, že i firmy by měly být aktivnější a na těch našich ambasádách těchto zemí ty pracovníky vyhledávat, protože tam je problém v tom, že ten člověk tady může žádat o pobyt, když má práci, takže trošku je tam ten problém, co je dřív, jestli slepička nebo vajíčko. Jestli napřed sem přijede, sežene si práci a pak si bude moct žádat nebo obráceně. Takže to se děje, mělo by se to rozšířit na víc zemí a mělo by to být administrativně jednodušší. Lákání studentů na naše školy...

Hana Hikelová: Na vysoké školy...

Host (Martin Jahn): Absolutně prostě v tom je velice progresivní a chytrá například Amerika, která prostě tohle to dělá a tady musím říct, že poměr třeba slovenských studentů, kteří studují u nás, to jsou tisíce. Poměr Čechů, kteří studují na Slovensku, to jsou stovky.

Hana Hikelová: Nicméně zase je tam ale druhý trend, o kterém jsme tento týden také vysílali, že ti slovenští studenti u nás vystudují, ale čím dál častěji se teď vrací právě na Slovensko.

Host (Martin Jahn): Dobře, tak častěji se vrací na Slovensko, protože se situace na Slovensku zlepšuje, ale pořád je výrazně větší poměr Slováků, kteří zůstávají v Čechách, než obráceně a ono je asi potřeba tady mít studenty z těch zemí, o kterých mluvil pan prezident, protože to jsou ti, kteří tady spíše zůstanou a pokud tady nezůstanou a vrátí se do Ruska nebo jinam, tak budou mít velice úzké vazby na Českou republiku, bude se jim lépe dělat obchod a investice s Českou republikou. Je to prostě posilování určitého národního vlivu v zahraničí, takže i když to bude na tom Slovensku, tak prostě čím víc Slováků vystuduje v Čechách, tak tím lépe pro nás.

Host (Jaroslav Míl): Já si myslím, že tohle je všechno o zachycení toho tempa. Toho okamžiku změny a tady je přece unikátní příležitost. Když tady byl Bill Gates, tak jsem se s ním bavil a ptal jsem se ho na otázku, jak on hodnotí dneska změny ve Spojených státech v imigrační politice, které vedou k tomu, že řada studentů, pracovníků na univerzitách do Ameriky nejdou, protože mají nesmírně složité podmínky se do těch Spojených států dostat, získat všechny povolení a podobně. On to označil, cituji, za idiotský přístup a přístup, který tu Ameriku bude stát neuvěřitelný peníze do budoucna a my bychom měli využít atraktivnosti Prahy z tohohle hlediska, změny v těch Spojených státech a skutečně se nebát začít vytvářet prostředí, že stáhneme ty lidi sem. Jestliže budeme první, jestliže budeme včas, tak jsem přesvědčen o tom, že budeme i úspěšní. Jak tu iniciativu přenecháme někomu jinému, tak je prostě špatně.

Hana Hikelová: Říkají mí dnešní hosté, vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn a prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl. Pánové, já vám děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Jaroslav Míl): Hezký den.

Host (Martin Jahn): Hezký den a na shledanou.

Hana Hikelová: A za malou chvíli budeme mluvit o zabití vůdce čečenských separatistů Aslana Maschadova, dalším tématem bude nález části latinského překladu Kroniky takřečeného Dalimila a nad bojem o pravdu pomocí placené inzerce se ve svém fejetonu zamyslí Jan Pokorný.

Smrt Aslana Maschadova

Hana Hikelová: Speciální ruské jednotky v tomto týdnu zabili vůdce čečenských separatistů Aslana Maschadova. Kreml považoval bývalého čečenského prezidenta za teroristu a vypsal za jeho hlavu odměnu 10 milionů dolarů. Podle pozorovatelů byl Maschadov naopak jediným umírněným čečenským představitelem, se kterým ještě mohla Moskva dohodnout mír. Kolega Vít Pohanka se ptal ruského novináře Andreje Babického z Radia Svoboda Svobodná Evropa, co smrt čečenského předáka pro Čečensko znamená.

Vít Pohanka: Andrej Babický je skutečným novinářským veteránem čečenského konfliktu. V devadesátých letech měl kvůli tomu problémy s ruskými úřady a byl i vězněn. S Aslanem Maschadovem mnohokrát hovořil.

Host (Andrej Babický): Neznal jsem Maschadova špatně, setkal jsem se s ním už po první válce v Čečensku i na začátku té druhé. Co se týče jeho vlastností, jako politického lídra, myslím, že byl velmi slabý a nedůsledný. Byl velmi závislý na intrikách ve svém okolí. Když se stal prezidentem Čečenska, nedokázal zvládnout situaci a potichoučku nechal zemi ovládnout zločineckými skupinami a radikálními muslimy a Čečensko se tak ocitlo na pokraji chaosu, jestli ne úplném chaosu a z velké části to bylo právě díky Maschadovovi, jeho nerozhodnosti. On se vždycky bál konfliktu mezi Čečenci a proto nedokázal zasáhnout proti zločincům. Pro něj to byli v první řadě Čečenci a ne zločinci.

Vít Pohanka: Maschadov sice podle Andreje Babického nedokázal přetvořit čečenský odpor v politickou sílu, kterou by Moskva oficiálně uznala a postupně ztrácel kontrolu. Přesto byl jeho význam neoddiskutovatelný.

Host (Andrej Babický): Ta slabost pro něj byla charakteristická i v posledním období, když už se skrýval v horách. To už předal moc představitelům radikálního křídla, jako je Šamil Basajev a jiní. To oni se stali faktickými reálnými vládci Čečenska, jeho ozbrojených skupin a odporu. Zároveň si ale myslím, že Maschadov měl osobitou sílu bez ohledu na to, že to byl slabý vládce. Byl silným politikem v tom smyslu, že neustoupil ani o centimetr v otázce některých principů. Prosazoval, že je nezbytné bojovat podle obecně uznávaných pravidel, že se musí respektovat také práva nepřítele a civilistů a dodržovat Ženevské konvence. Vyhýbal se protievropské rétorice a byl otevřený dialogu s Evropou a se západem. Ze zásady odmítal teroristické formy boje. Jako takový politický emblém byl pro čečenský odpor nenahraditelný.

Vít Pohanka: Nenahraditelný, možná. Jak ale Maschadov vůbec chtěl Kreml přesvědčit, že Čečensko má právo na vlastní existenci mimo ruský stát?

Host (Andrej Babický): Chtěl bych ještě jednou zdůraznit, že měl dost vnitřní síly, rozumu a vkusu, aby zůstal až do konce oddaný myšlence nenásilného odporu. Nebyl nacionalistou, přesto za hlavní cíl Čečenců považoval vždy samostatnost a od toho neustoupil, i když uvažoval na politika trochu naivně. Například říkal, kdybych měl možnost půl hodiny mluvit s Vladimírem Putinem, vysvětlil bych mu, co chtějí Čečenci, jaká je skutečná situace. Myslím, že on to neví. Maschadov téhle Putinově neznalosti skutečně věřil, opravdu byl přesvědčen, že by se prostým lidským rozhovorem dal vyřešit tenhle krvavý konflikt.

Vít Pohanka: Komentátoři se nyní shodují, že zabitím Maschadova ztratili Rusové jediného partnera, se kterým mohli dojednat mír nebo aspoň uklidnění situace v Čečensku. Moskva ale označovala Maschadova už dlouho za teroristu a vypsala na jeho hlavu odměnu 10 milionů dolarů. Ptám se tedy Andreje Babického, jestli dopadení a zabití někdejšího čečenského prezidenta nebylo jen otázkou času.

Host (Andrej Babický): Víte, já si nemyslím, že Moskva vážně považovala Maschadova za teroristu. Samozřejmě věděli, že spolupracuje s Basajevem a tím ho chtěli zdiskreditovat. Dali mu nálepku teroristy, aby zpochybnili jeho mírové iniciativy. Já si ale představuji situaci tak, že Putin nakonec bude muset zasednout za stůl a vyjednávat. Nezáleží na tom, co ho k tomu přiměje, jestli to budou volby, čečenská válka se stane v Rusku nepopulární nebo něco takového. A je nutné říct, že v okolí Putina byli lidé, kteří navázali kontakty s Maschadovovým křídlem. Teď neztratili jen Maschadova, oni ztratili celou skupinu lidí, kteří s ním spolupracovali. On byl jen tím nejsilnějším a dnes za něj nenajdou náhradu. Kreml si vytvoří nějaké nastrčené čečenské představitele, jako to dělal vždy. Nemyslím si současně, že by se situace úplně vymkla kontrole, jen se zhoršila.

Vít Pohanka: Znamená to tedy, že v Čečensku bez Maschadova vzroste vliv radikálních a často zločineckých skupin?

Host (Andrej Babický): Tu otázku jste velmi správně formuloval. Smrt Maschadova upevňuje pozici Basajeva. To neznamená, že nastane chaos, ale rozpadá se systém, který budoval Maschadov. Aby západ spatřoval čečenský odpor jako civilizovanou sílu a bez ohledu na to, že vojenská síla Maschadova byla velmi malá, dokázal do velké míry aspoň omezovat teroristické útoky ze strany radikálních Čečenců a zpomalovat jejich šíření po Rusku. Předpokládám, že akce, jako byla ta v Beslanu, se po smrti Maschadova mohou opakovat v tisících variant po celém Rusku.

Dalimilova kronika na aukci v Paříži

Hana Hikelová: Unikátní bohemikum, zlomek latinského překladu Kroniky takřečeného Dalimila se bude dražit ve čtvrtek v Paříži. Tento týden Národní knihovna zveřejnila, že Česko se pokusí tento unikát získat. Ve studiu teď vítám vedoucího oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny Zdeňka Uhlíře. Hezký den.

Host (Zdeněk Uhlíř): Dobrý den.

Hana Hikelová: Podle toho, co víme, ležel na první pohled nenápadný sešitek léta nepovšimnut v zásuvce stolu významné pařížské rodiny. Teď bude v podstatě hvězdou dražby starých i moderních rukopisů a jeho majitelé za něj mohou dostat nemalý peníz. Pane Uhlíři, jak se přišlo vůbec na to, že ve zmíněné zásuvce stolu léta leží tak cenný rukopis?

Host (Zdeněk Uhlíř): No, to je těžká otázka, protože zpravidla aukce se konají přes komisionáře, tímto komisionářem v Paříži je pan Galantaris a tito komisionáři většinou tají záležitosti svých klientů, čili tady bych mohl jenom spekulovat.

Hana Hikelová: A ta spekulace se nějaká objevila?

Host (Zdeněk Uhlíř): No ta spekulace je, která vyplývá ze zkušenosti, když se takovéto věci prodávají, to je dvojí možnost. Rodina zchudne a potřebuje nějaké prostředky takříkajíc na dřevo, anebo objeví se nějaký nezdárný syn, který nemá zájem o rodinnou tradici a hledí se těchto věcí, takovýchto sbírek zbavit.

Hana Hikelová: Můžete detailněji popsat, co se skutečně dochovalo, jak zmíněný zlomek toho latinského překladu Kroniky takřečeného Dalimila vypadá?

Host (Zdeněk Uhlíř): Jsou to dvě sekundárně vytvořené složky, to znamená nejsou to složky, které by pocházely z toho původního rukopisu. Lze to zjistit tak, že kromě velice bohaté výtvarné výzdoby je tam text, který je překladem té české verze, toho českého originálu Dalimilovy kroniky a ty listy jsou tam prostě přeházeny, text nejde za sebou a jsou tam leckdy mezery.

Hana Hikelová: Francouzští znalci umění tvrdí, že dílo vzniklo kolem roku 1340 je prý jisté, že jde o dílu tří italských umělců. Objednatelem tohoto díla podle Francouzů mohl být Jan Lucemburský a dokonce prý ani není vyloučeno, že dílo mohlo vzniknout v Praze. Jaké informace máte o tomto rukopise vy?

Host (Zdeněk Uhlíř): Já jsem ten rukopis viděl a neřekl bych, že by mohlo vzniknout v Praze, protože to je rukopis naprosto jednoznačně italského typu. Pokud jde o ty tři umělce, já bych řekl, že spíše jde o to, že ten zlomek lze přiřknout do blízkosti tří dílen, které působily v Boloni, v Padově a v Benátkách. To písmo rukopisu je italské a vypadá docela nepravděpodobně, že by někdo v Čechách nebo ve střední Evropě ovládal toto kaligrafické italské písmo. Tady ve zdejších končinách se kaligrafickým způsobem psalo jinak, čili bych řekl, že ten rukopis vznikl opravdu v Itálii.

Hana Hikelová: A to datum kolem roku 1340 a to, že to mohlo být na objednávku Jana Lucemburského, to si myslíte, že je pravděpodobné?

Host (Zdeněk Uhlíř): To datum, já bych řekl, třicátá, čtyřicátá léta 14. století, což by to 1340 mohlo odpovídat. Osobně bych se domníval, ale to je takový hypotetický, předběžný názor, který by bylo třeba dále ověřit, že to budou spíše ty před 1340 let, třicátá léta a že zde může být souvislost s pobytem, působením Jana Lucemburského a mladého Karla IV. v Itálii. Oni po několik let byli v Itálii a tak bych považoval za přirozené, že tam si objednali takovýto reprezentativní rukopis, protože ta horní Itálie byla proslavená svými iluminátorskými dílnami a osoby tohoto ranku, králové, knížata, ty museli mimo jiné dbát na reprezentaci, a toto byla ideální příležitost.

Hana Hikelová: Historikové označují nález za největší objev od dob Františka Palackého, český text kroniky byl často přepisován, dochovalo se osm úplných rukopisů a pět zlomků. Pane Uhlíři, kolik z nich vlastní právě Národní knihovna, z těch česky psaných rukopisů?

Host (Zdeněk Uhlíř): Národní knihovna z těch česky psaných rukopisů vlastní tři úplné rukopisy a dva zlomky. Ty zlomky jsou ještě ze 14. století, ty úplné rukopisy jsou všechny z 15. století. Bohužel, jestli chcete, tak mohu říci, tak ty nejstarší v úplnosti dochované se nyní nacházejí v cizině, vůbec nejstarší v Oxfordu a jeden z takových významných starých se nachází ve Vídni, rukopis vídeňský. Mimochodem to znamená, že tento zlomek latinského rukopisu by nakonec byl vůbec nejstarším rukopisem Dalimilovy kroniky, ovšem je to pouhý překlad z češtiny, není to jaksi originální mutace.

Hana Hikelová: Katalogová cena toho zlomku latinského překladu kroniky je 120 tisíc až 150 tisíc eur, na koruny tedy tři a půl až čtyři a půl milionu. Dá se ale čekat, že cena při té dražbě může být mnohem vyšší, máte nějaké informace o tom, kdo jiný, kromě České republiky může mít v podstatě o tento rukopis při dražbě zájem? Protože se mluví o tom, že by se mohli objevit například spekulanti, kteří by chtěli samozřejmě vyhnat tu cenu hodně nahoru.

Host (Zdeněk Uhlíř): Tyto informace nemáme, protože to přirozeně ti komisionáři tají a pokud jde o tu aukční síň, tak to vlastně není podnik, který by sám obchodoval s uměleckými předměty, ale je to opravdu jenom síň, kterou si pronajímají ti jednotliví komisionáři. No, pokud jde o ty spekulanty, samozřejmě je možné leccos, ale z těch dá se říci, že každá taková aukce je sázkou do loterie. Nicméně ono přeci jenom knihy není totéž, co obrazy nebo co šperky.

Hana Hikelová: Pokud se Národní knihovně podaří rukopis získat, měl by patřit v podstatě to, co už jste naznačoval, k tomu nejlepšímu, co knihovna bude schraňovat. Je tento zlomek kroniky s něčím srovnatelný z toho, co už v majetku Národní knihovny je a to, co knihovna spravuje?

Host (Zdeněk Uhlíř): Pokud jde vůbec o všechny bohemikální rukopisy středověké až do druhé půlky 14. století, takže rozhodně patří tento zlomek do první desítky. Ono těžko tady udělat nějaké pořadí, to už by bylo příliš subjektivní, rozhodně patří do první desítky vůbec bohemikálních rukopisů.

Hana Hikelová: A dá se s něčím srovnávat? S něčím konkrétním?

Host (Zdeněk Uhlíř): Řekl bych, to, co máme my v Národní knihovně, tak by se dal srovnat opravdu s Kodexem vyšehradským nebo s Pasionálem abatyše Kunhuty, či s Velislavovou biblí. Všechny tyto vlastně významné rukopisy vyšly svého času jako faximilia, bývají dostupné i v jiných knihovnách jako faximilia.

Hana Hikelová: Česká vláda souhlasila tento týden s uvolněním 10 milionů korun na nákup tohoto díla. Co když ale tato suma nebude stačit? Někteří experti tvrdí, že se skutečně může vyšplhat i na 30 milionů korun. Máte zajištěny nějaké další zdroje financí nebo je to v režimu utajení?

Host (Zdeněk Uhlíř): Toto bych řekl, že je v režimu utajení, protože zcela přirozeně zde jsou otázky taktiky při aukcích. Na aukci řekl bych se člověk musí zachovat pokerovou tvář a nesdělovat tak ani tak, ani tak. Čili na tyto otázky bychom odpověděli až po proběhnutí aukce.

Hana Hikelová: Obecně se na trhu celosvětově neobjevila podobná věc desítky let. Srovnat to prý lze pouze s případem z konce 80. let minulého století, kdy Německo kupovalo rukopis, který patřil saskému a bavorskému vévodovi Jindřichu Lvovi. Jak tenkrát probíhala ta dražba a za co Němci ten rukopis kupovali?

Host (Zdeněk Uhlíř): Ta dražba probíhala v Londýně a tam bylo velice málo zájemců, protože ten rukopis byl enormně drahý, cena se nakonec dostala tehdy na 180 milionů marek, což je asi tak 90 milionů euro a myslím, že to byla vůbec nejvyšší cena, za kterou byl kdy kterýkoliv rukopis vydražen. I Němci s tím měli problémy, protože ve spolkovém rozpočtu nebyla zdaleka taková rezerva, ani všechny zemské vlády dohromady neměly takovou rezervu, čili se uspořádala jednak sbírka celonárodní a tam hlavně přispěli samozřejmě sponzoři ty velkoněmecké podniky Volkswagen, tehdy ještě Manesmann a takové, takže nakonec dali 180 milionů marek dohromady.

Hana Hikelová: Tak doufejme, že tolik milionů nebudeme potřebovat ve čtvrtek dávat dohromady a finanční prostředky, které budou k dispozici, budou na koupi zlomku latinského překladu Kroniky takřečeného Dalimila stačit. Já vám děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Zdeněk Uhlíř): Děkuju, na shledanou.

Fejeton Jana Pokorného

Hana Hikelová: A závěrem ještě jedno téma tohoto týdne. Nad bojem o pravdu pomocí placené inzerce přemýšlí ve svém fejetonu Jan Pokorný.

Jan Pokorný: "Inzerát, který se objevil na konci týdne v Mladé frontě Dnes měl titulek: "Fakta a doklady Vlastimila Tlustého versus Lži a spekulace v reportážích Jiřího Hynka v pořadu Události ČT". Vypadá to tak, že člověk, který se stane objektem reportáže, se nemůže bránit jinak, než že sáhne do peněženky, zaplatí si kus stránky v novinách a uvádí věci na pravou míru. Pokud to tak je, je to smutné a televize ať platí. Pokud to tak není, je to taky smutné a ať platí politik.

To nechme stranou. Ten inzerát je zajímavý i z jiného hlediska. Vlastimil Tlustý si svou pravdu cení cenou inzerátu, tedy v tomto případě určitě přes 100 tisíc korun. Jestli si koupí Česká televize větší inzertní plochu, aby dokázala, že pravdu měla ona, lze teď těžko říct. Mohla by spustit třeba billboardovou kampaň, kde by za pravdou stál sám generální ředitel ČT. Poslanec Tlustý by svůj boj za pravdu mohl zase zdramatizovat tím, že by si koupil od České televize reklamní čas a promluvil k divákům mezi živým actimelem a mrtvým bobíkem.

Víte, není to tak dávno, co Stanislav Gross přišel na stránkách deníku Právo s nápadem, aby každý novinář musel složit u svého vydavatele desetitisícovou kauci, která by vždy propadla, jakmile odvysílá nebo napíše lež. Za pravdu se bojuje, za pravdu se umírá. A jak vidno v našich případech, za pravdu by se mělo i platit. Pokud tedy vstupujeme do období inzerátů a kaucí, může náš ta pravda přijít pěkně draho. Koncem týdne jsme se dozvěděli, že nejbohatším mužem planety je legendární Bill Gates. Nezbývá tedy, než se smířit s tím, že bude mít nejspíš i pravdu."

Hana Hikelová: Jan Pokorný a jeho fejeton. Takové byly alespoň některé události, které nás zaujaly v předposledním zimním týdnu tohoto roku. K jakým tahům dojde na naší i mezinárodní nejen politické scéně a jak se vytáhnou jejich aktéři, o tom zase za týden po 17. hodině. Příjemný večer vám přeje Hana Hikelová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.