Rusové cítí hněv a frustraci. Válka není tak rychlá, jak čekali, soudí Milan Slezák

Ještě před týdnem by se to dalo považovat za pouhé vyostření rétoriky Vladimira Putina, ale teď vůbec není jisté, co se nakonec stane. Protože to, co předvedl Vladimir Putin za posledních čtrnáct dní – a teď nemám na mysli jenom ty jeho obraty, kdy se neustále tvrdilo, že se na Ukrajinu nezaútočí –, ale mluvím o tom, v jakém rozsahu a pod jak nicotnou záminkou na Ukrajinu zaútočil.

Čtěte také

iROZHLAS

Ruské agentury: Putin nařídil uvést jaderné síly do vysokého stupně bojové pohotovosti

Putin je naštvaný, válka se táhne

Rusové zjevně počítali s tím, že se jim co nejdříve podaří dobít aspoň jedno velké město, nejlépe Kyjev, že válku pak rychle ukončí a budou tím, kdo bude v následném jednání diktovat podmínky. V jejich reakci se odráží také hněv a frustrace ze sankcí, které jsou tvrdší, než očekávali, a z toho, že Západ jde do skryté konfrontace s Putinem, i když řekl, že na Ukrajině válčit nebude.

A vzhledem k tomu, že se proti Vladimiru Putinovi staví téměř všichni, dokonce i někteří tradiční přátelé spíše lavírují, chce ruský prezident ukázat, že stojí v čele mocné země, se kterou nemůže nikdo ze zahraničí jen tak zametat, a že má po ruce mocné prostředky, jimiž může donutit ostatní, aby ho brali vážně a Rusko neponižovali.

Obrat u Putinových evropských příznivců

Dosud se na stranu Putinových zastánců stavěla řada evropských politiků, a to paradoxně jednak z krajní pravice, ale i mezi ostře levicovými politiky.

Třeba francouzský levicový politik Jean-Luc Mélenchon se shodoval s krajně pravicovým kandidátem na francouzského prezidenta Ericem Zemmourem v tom, že Gruzie nebo Ukrajina by neměly nikdy vstoupit do Severoatlantické aliance a že úlohou Francie je zabránit jim v tom.

Čtěte také

Čtvrtý den ruské invaze na Ukrajinu. Poslechněte si, jak se vyvíjí konflikt v posledních hodinách

Velkou přítelkyní Vladimira Putina ve Francii je také Marine Le Penová nebo italský premiér Mateo Salvini, maďarský premiér Viktor Orbán i český prezident Miloš Zeman. Tito všichni a další politici, kteří Putina obdivovali a považovali ho za vlastence, se od něj po vpádu na Ukrajinu odvrátili a odsoudili ho zpravidla s tím, že to je válka, která není ničím ospravedlnitelná.

Naděje na mír, nebo taktické vyčkávání?

Nově ohlášená jednání ukrajinských a ruských představitelů na ukrajinsko-běloruské hranici jsou určitou nadějí a může to vést ke konci války, ale na druhou stranu pro jednu stranu to může být jen záminka, jak získat čas. Ve skutečnosti může být stále rozhodnuta dovést boj do konce a dosáhnout svých cílů. Obě strany budou muset sáhnout k určitým ústupkům, ale zda jsou k tomu obě připraveny, se ukáže až při jednáních.