Rusko po atentátech
Zpravodajskému světu minulý týden dominovala Moskva. Po několika letech klidu zažilo ruské hlavní město šok - běžná pondělní ranní cesta metrem skončila pro desítky lidí tragédií v podobě sebevražedných atentátů. Situace se sice po pár dnech vrací do normálu, ale pod povrchem víří stále více otázek.
Moskvanka Marina Zagrebelnaja nasedla v pondělí ráno na metro jako obvykle. Pár stanic za zastávkou Lubjanka - aniž by tušila, že tam právě vybuchla nálož - poslechla intuici a přesedla do vedlejšího vagónu. Ten, ve kterém seděla původně, vyletěl do povětří hned na další stanici. Na rozdíl od desítek dalších má Marinin příběh šťastný konec.
I metro už jezdí normálně. Nebýt policistů a květin na místech obou pumových atentátů, člověk by vlastně ani nic nepoznal. Uvnitř složitého a pulsujícího organismu, kterým Moskva je, ale koluje stále více pochybností a často nevyřčených otázek. Kdo za útoky stál? Šlo jim předejít? A má se Rusko bát dalších?
Jasných odpovědí je pomálu. I když ti, kteří je mají dávat, nešetří silnými a rezolutními slovy. Jak si posteskl jeden z komentátorů, ani tak velké neštěstí, jako to pondělní, do moskevského Babylonu nepřineslo jednotu a sounáležitost.
Naopak, mnozí kují železo, dokud je žhavé a snaží se získat, co se dá - prezident a premiér politické body, činovníci další otěže pro už tak sešněrovanou společnost, bezpečnostní složky dodatečné peníze na boj s terorismem, nacionalisté podporu protikavkazským náladám.
Příběhy těch, kteří seděli v nesprávném vagónu, nakonec nikoho nezajímají. Stejně jako tisíce dalších Rusů to ví i Marina, která na možnou budoucnost dokázala myslet už v pondělním šoku. Jak stoicky poznamenala: "Hlavně aby dopravní podnik něco udělal s východy z metra. Až se někdo rozhodne udeřit příště, taky bychom tu tlačenici nemuseli přežít."
Lenka Kabrhelová, Český rozhlas, Rusko.
