Rozhovor se zpěvačkou Hanou Hegerovou

Moderátor (Vladimír Kroc): Do světa filmu ji uvedl režisér Jiří Krejčí v roce 1954 snímkem Frona. Přesídlila do Prahy, nejprve do Divadla Rokoko a začátkem šedesátých let do Semaforu. V letech 67 a potom 68 vystupovala v pařížské Olympii. Tehdy o ní zahraniční žurnalisté začali psát jako o Piaf z Prahy.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jak často se vracíte do Paříže? Jsou to nostalgické návraty?

Host (Hana Hegerová): No, dlouho jsem tam nebyla. Dlouho jsem tam nebyla až teď za poslední dva roky jsem tam byla dvakrát. Ale podruhé, když jsem tam jela, tak jsem tam jela hlavně proto, abych si koupila nějaké desky. Protože když jsem si to chtěla objednat tady přes francouzské centrum, tak to bylo nějak komplikovaný, že bylo jednodušší si tam zaletět. No a při té příležitosti, že jsem kupovala desky, tak samozřejmě jsem se prošla Paříží.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jaká to je Paříž ve srovnání s tou, jak jí pamatujete z těch šedesátých let?

Host (Hana Hegerová): No, když jsem tam byla před tím, tak byla jsem tam jako studentka s takovým pocitem studentky, takže to je samozřejmě úplně něco, něco jinýho, jak když přijedete jako turista a bydlíte v hotelu. Všechno vám to nějaká kancelář zařizuje a tak. Ale Paříž je to taková originální, teď řeknu Paříž je Paříž.

Moderátor (Vladimír Kroc): Už od školky jste se učila německy. V Komárně jste pochytila maďarštinu, vlastně i v Bratislavě. Na jazyky máte talent, to se o vás ví. Kolikrát jste v tomto smyslu člověkem, jak se říká? Kolik jazyků ovládáte?

Host (Hana Hegerová): No, já jsem takovým rozmazaným člověkem, protože žádnou tu řeč neovládám dokonale. Ale tím, že mám velmi dobrou výslovnost, tak každý má pocit, že mluvím perfektně.

Moderátor (Vladimír Kroc): A těch jazyků, kolik byste napočítala?

Host (Hana Hegerová): No, tak to je, to je, uměla jsem dost maďarsky. Teď už neumím, protože jsem dlouho už v Čechách a neslyším tu maďarštinu tak často. Dlouho jsem pravidelně pracovala v Německu, takže ta němčina. Tu francouzštinu to je taková láska, že jo? Já tedy tím, že mám takové ty talíře kvůli televizi, takže většinou jsem večer na Francouzích, mám ráda jejich pořady. A takže ta francouzština. Co jsem ještě říkala? Němčina, francouzština, maďarština.

Moderátor (Vladimír Kroc): Angličtina?

Host (Hana Hegerová): Anglicky neumím, i když taky dost slušně rozumím. Na to, jak neumím, tak dost slušně rozumím. Jo, že mi například vadí, když jdu na nějaký anglický film, který náhodou teda není dobře dabovanej, tak vnímám špatný dabing, protože radši si pak dole přečtu ty titulky.

Moderátor (Naděžda Hávová): V Česku žijete víc než polovinu svého života. Přesto pro vás muselo být asi zánik federace něčím takovým, jako když vám domov protne uprostřed hranice čára?

Host (Hana Hegerová): Ne, ne, vůbec ne. Vůbec ne. Já si myslím totiž to, že to bylo dobře, že jsme se rozdělili. Že ty, to Slovensko, protože já jsem Slovenka a fandím Slovensku. Právě proto to bylo dobře, protože to Slovensko bylo nuceno takhle prostě jaksi se víc stavět na vlastní nohy. To je aspoň moje mínění. Já mluvím za sebe, že jo, já nemám patent na rozum a věcem nerozumím. Ale to je mé osobní přesvědčení.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na Slovensko se vracíváte, zajíždíte tam často. Teď za pár dnů se chystáte do Košic, potom následuje taková slovenská koncertní šňůra. Zřejmě už vám nečiní potíže plynule přecházet z češtiny do slovenštiny a obráceně?

Host (Hana Hegerová): No, bratia Slováci mně tak vyčítají, protože samozřejmě, když jsem na Slovensku, tak mluvím po slovensky, abych se vyjadřovala správně. Tak mi vyčítají, že už mám prý hodně bohemismu. A zase v češtině taky zbreptnu do slovenštiny, ale víte ono je to zvláštní. Jsou slova, která já považuju, že jsou česká a oni jsou slovenská a nikdo mě neopraví. Když jsem se ptala po příčině, tak oni to považují za šaramantní. Já teda nevím, já bych ten šarm radši nějak jinak uplatňovala, kdybych ho měla. Doufá, že ho mám.

Moderátor (Naděžda Hávová): Když jste před dvěma lety slavila sedmdesátiny, řekla jste, že se těšíte, až vám bude osmdesát. Proč?

Host (Hana Hegerová): To jsem řekla? Takovou blbost. Že bych se těšila. No vono je dobře, když člověk tady je, ale je dobře, když ho, jak já řikám, když ho to tělíčko moc neobtěžuje, že jo? A to mě poslední dobou to mě strašně obtěžuje. Já mám proč žít. Já mám dva vnuky, báječné, báječné dva vnuky. A tak samozřejmě ráda bych je viděla a ráda je sleduju, ráda bych je viděla u nějakých výsledků, tak asi proto jsem se takhle vyjádřila.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ty letošní narozeniny oslavíte bude to přesně 20. října a přímo tedy v Národním divadle koncertem. Pro vás to asi jako pro herečku je zadostiučinění vystoupit ve zlaté kapličce?

Host (Hana Hegerová): Ne vůbec. Prosím vás já jsem vám skočila do řeči, protože já nejsem ráda, že budu mít koncert v Národním divadle. Já, já mám před tou budovou převelikou úctu a, a prostě tím pádem je to další moment, jako stresový moment. Každé představení pro mě je stresové a teď ještě tohle to navíc. Ať jsem s tim souhlasila, to právě jsem vzpomínala nedávno, že víte ono se říká, že čím je člověk starší a zralejší a já nevím co, že je moudřejší, no já ty blbosti teda dělám pořád.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na druhou stranu možná to spojení není zas tak od věci, protože....

Host (Hana Hegerová): No, to je váš, vaše věc jo jako.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já chci právě říct, že třeba k vám vaši posluchači vzhlížejí podobným způsobem jako vy k Národnímu divadlu. Teď jsem byl svědkem toho, že si tam na vás počkala jedna vaše posluchačka a s takovou velkou úctou vás prosila o autogram. Trošku se jí třásly ruce. Jak to berete takové, takovou přízeň?

Host (Hana Hegerová): Jako přízeň posluchačů? No jsem tomu ráda. Já jsem, já jsem ano, já mám své publikum. Já jsem hrozně ráda, že mám své publikum a pro mě to, já se opakuju, já vím, je obrovskou odměnou, že když jdu po ulici, tak ve velké většině, jak takhle potkávám lidi, tak se na mě usmívají. A to je nejkrásnější honorář, který dostávám.

Moderátor (Naděžda Hávová): Říkáte, že takzvaným realistickým šansonem uspokojujete svoje herecké ambice, tak možná právě ten výstup v té kapličce zlaté v Národním divadle v Praze, tak to bude možná takové to uspokojení těch hereckých tužeb dávných nebo ne?

Host (Hana Hegerová): Ne. No teď jsem vám to vysvětlila. Já jsem....

Moderátor (Naděžda Hávová): No když se oprostíme od těch stresových momentů a té trémy?

Host (Hana Hegerová): Ne, ne, ne. Já apropo divadlo právě dneska jsem na to myslela, že bych ráda věděla, jestli bych to ještě uměla, jestli bych uměla hrát divadlo? Jestli bych uměla zvládnout roli? Já miluju herce a herečky skutečně jako, já se upřímně a hluboce obdivuju velkým hercům a velkým herečkám skutečně. A my máme hodně velmi dobrých herců a hereček, to jsem ráda. Ale právě jsem na to myslela, jestli bych to ještě vůbec uměla.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste hrála namátkou ve filmech Tam na konečné, Kdyby tisíc klarinetů, Poslední motýl. Proč jste se vlastně nesnažila více uplatnit jako herečka?

Host (Hana Hegerová): No, protože proč bych se jako snažila, co jsem měla dělat? To víte, že kdybych byla dostala nabídku, byla bych ráda.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale ty ambice ve vás dřímaly určitě?

Host (Hana Hegerová): No, právě. Já jsem byla hrozně šťastná. Nejmenoval jste Naději, to byl s panem režisérem Kachyňou a, a s panem Hrušínským. To bylo nejkrásnější období mého života, protože to jako dělat s těmahle lidma to bylo skutečně obšťastňující. Namáhavé, ale obšťastňující. Pan Hrušínský, to víme, že je velký, že byl teda, on byl velký herec, ale taky velký člověk a strašně mi pomáhal. To vskutku. Takže jak jsem se měla, já jsem se nikdy v životě v ničem nikomu nepodbízela.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak třeba teď přijde nějaká nabídka na filmovou nebo na divadelní roli. Uvidíme.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vraťme se k tomu koncertu, který se chystá.

Host (Hana Hegerová): Ano.

Moderátor (Naděžda Hávová): Už máte naplánován repertoár na toho 20. října? Jak bude vlastně recitál Hany Hegerové v Národním divadle vypadat?

Host (Hana Hegerová): No, to vám neřeknu. To vám neřeknu. To víte, že to mám naplánovaný. Víte, že to mám vymyšlené. Mám tam i hosty, ale ty schválně neprozradím, protože to je takový dar mému publiku. Já, mně tam budou hostovat lidi, které já mám ráda, které si vážím, které obdivuju. A možná že právě to publikum, které tam na mě přijde, snad nezná. Tak jim dám takový dárek, aby někoho si objevili.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže vy vlastně obdarujete diváky v den svých narozenin?

Host (Hana Hegerová): Velice doufám.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy zároveň také vystupujete, máte vlastně čtyři koncerty do roka v Divadle Kalich. Vždycky je to na jaře, v létě, na podzim a v zimě. Takže bude i ten podzimní koncert, i když bude ta...

Host (Hana Hegerová): Ano, ano. Je sice tím pádem, že mám v říjnu ten veliký, takzvaný veliký koncert, tak ten podzimní se vypustil, ale v listopadu jsem zase na scéně u Janka Ledeckého, to znamená v Kalichu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Hostem pořadu Dva na jednoho je v pondělí 1. září zpěvačka a herečka Hana Hegerová. Mluvili jsme o tom, že se na 20. října chystá váš narozeninový pořad v Národním. Vy už jste kdysi byla členkou souboru Národního divadla v Bratislavě, tehdy ovšem baletního. Vzpomenete si, jaká první role to tehdy byla?

Host (Hana Hegerová): No, já jsem byla jako v baletu, že jo, tak jednak nejdřív taky jsem účinkovala i v činohře. Tam byla někde zapotřebí, nějaký prostě děti tam byly, tak samozřejmě tím, že jsme byli v baletu, tak nás tam použili. A v tom baletu jako první veliká role byla trpajzlík z Pohádky do pohádky. Jo balet, Nedbalův balet z Pohádky do pohádky a tam jsem byla, tam jsem byla trpaslíkem ano.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste do Prahy mohla přijít ještě před nabídkou z Rokoka. Proč jste vlastně tehdy odmítla nabídku od Jana Wericha do ABC?

Host (Hana Hegerová): No, že jo to byla blbost taky. Ale můj bývalý manžel tak mi říkal, že tam, že u Wericha je hlavně Werich a že to ostatní, že je více méně patou. To říkal on a já jsem mu uvěřila, takže jsem šla teda za klasickým divadlem, která, které samozřejmě je mojí velkou láskou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Paní Hegerová, je pravda, že rod Čelkových, ze kterého pocházela vaše maminka, má erb s vyobrazením sovy střelené šípem? Máte ředěnou šlechtickou krev?

Host (Hana Hegerová): Ano, ano. Ten rodokmen mám myslím z patnáctého století. Ano.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak to je velká...

Moderátor (Vladimír Kroc): Po kom jste zdědila vlastně ty geny, jestli to tak je, že máte pocit, že ten talent je vrozený?

Host (Hana Hegerová): No, můj tatínek on teda hlavně on sbíral, on měl hrozně rád malíře jo. Jenže maminka se hrozně rozčilovala, protože to, na co se pamatuju, tak vám to řeknu, protože kupoval obrazy a někdy prostě se už nevešly nikam, tak byly někde složené a maminka pořád říkala, že za války se mají sbírat brilanty a ne umělecká díla. Že s těma brilantama se líp utíká, že jo? Ale zřejmě to je ano, asi je ta linka po tátovi. Protože vím, že měl rád i divadlo. Tak zase nevím, jestli měl ty herečky tam a ty subrety, protože on byl proutník převeliký taťulda, tak nevím. Ale mám spíš dojem, že to tímhle, touhle stranou to šlo, že to je po tátovi.

Moderátor (Vladimír Kroc): To byl právě on, kdo prosadil vaše původní křestní jméno?

Host (Hana Hegerová): Ne, vůbec ne, ne, ne, ne. To zase byla moje babička, která, já jsem měla obě babičky z jižních Čech, ale ta jedna byla Geboren Rodbauer, takže zřejmě... A vždycky jsem si řekla, že v tom Krumlově to půjdu hledat. Jo, že jako tu rodinu, protože odtamtaď nějak pocházeli. No a ona jednak ze dvou příčin se jmenuju takhle, protože jednak ona říkala, že každé jméno se zdrobní a že to ona nemá ráda. Já taky ne, když mi někdo říká Haninko nebo takhle, tak se můžu zbláznit. A že Karmen je nesklonné a asi na tu Karmen proto přišlo, že měla holt ráda opery.

Moderátor (Vladimír Kroc): No, jméno Karmen by určitě v tou současném showbyznysu bylo vítáno, často si zpěvačky vymýšlejí.

Host (Hana Hegerová): No, vidíte to no.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ještě jiná jména. Proč jste se ho tedy zbavila?

Host (Hana Hegerová): No, protože to je taky jistě známá story. Že přišla jsem na divadlo a říkala jsem si tenkrát, jak to bylo velmi exkluzivní jméno, dneska těch Karmen je víc a tak si říká, budou říkat, neumí hrát divadlo kráva a bere si takové jméno. Tak jsem si vybrala tu Hanu, která je... Moderátor (Vladimír Kroc): Vám připadala všednější?

Host (Hana Hegerová): Ano, ano, ano.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dnes je 1. září, netřeba připomínat. Asi v polovině škol učitelé stávkovali dopoledne za vyšší platy. Rozšiřujete řady jejich kritiků nebo učitelům rozumíte v tomto směru?

Host (Hana Hegerová): Já jsem, protože velice poslouchám rádio, takže jsem sledovala všechny ty debaty. Tak jednak vskutku by bylo podle mého mínění lepší, kdyby tu stávku nedělali toho prvního, kde skutečně ty, ten první den do školy to má být ten svátek, že to mohli udělat někdy jindy. A pak taky mě mrzí, že se taky nemluví dost o tom, že jde taky o to vybavení těch škol. A zase i to bych ráda viděla, jestli to bude plošný a jak to oni mysleli, jo? Protože sami víme, že jsme zažili dobré učitele a dobré pedagogy a taky jako velice, velice nezajímavé lidi. Takže si myslím, že ano vzdělání je důležité, má být dobře placeno, ale.

Moderátor (Vladimír Kroc): My se samozřejmě tomuto tématu budeme věnovat. Ale mě napadlo, máte v sobě nějakého svého učitele, učitelku, který máte pocit, že vás poznamenal v tom dobrém slova smyslu raději?

Host (Hana Hegerová): No, tak já jsem si teď spontánně vzpomněla na pana profesora Stričanského, který nás měl na náboženství. A který mě vlastně dotáhnul k tomu zpívání. Já jsem prosím pěkně začínala, že jsem zpívala biblické písně, protože to byly nějaké mariánské oslavy a prostě tam jsem zpívala. A taky na, na kostele nahoře jsme zpívali a na chóre taky jsme zpívali. Takže jsem si na něj hned vzpomněla. To byl takový ten saleziánský velmi moderní pedagog, pedagog.

Moderátor (Naděžda Hávová): Já jsem o té škole začala mluvit trošku záměrně, protože vy jste kdysi na škole problémy měla, protože jste také iniciovala jakousi razantní stávku. Vzpomenete na to ještě?

Host (Hana Hegerová): No, ano, ano, ano. Stávkovali jsme, ale teď vám za boha nevím, proč? Na co jsme to... Nějaká, vím, že se odehrála nějaká nespravedlivost. Ale zajímavé by bylo říct, jaká samozřejmě. Takže to je hloupé, že o tom mluvím. Ano. Ale vím, že jsme, že jsme teda stávkovali, utekli jsme ze školy a oni nějak hned odhadli, že jsem to, ty pedagogové, že jsem to organizovala já. Taky mě vyrazili ze školy. Takže jsem rok dělala soukromě myslím septimu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak abychom se raději rozloučili něčím příjemnějším. Skončily prázdniny. Kdy si dělá Hana Hegerová prázdniny? Pokud vím, tak vy vždycky v květnu zmizíte kamsi?

Host (Hana Hegerová): Ano, já, já velmi ráda jezdím na jedno a totéž místo do Turecka. A jezdím tam, když tam není ještě takové teplo, protože já horko, horka nesnáším. A kromě toho tam je výborná kuchyně a kromě toho tam bylo všecko all exklusive, takže to je nebezpečné. To já vždycky vzpomínám na svý kamarády přes alkohol jo, protože já to nemůžu moc uplatnit, protože já se hned opiju, takže já toho moc nevypiju. No tohle to, pak pravidelně, pravidelně jezdím na Šumavu. Pravidelně jezdím na Šumavu, kde jsem velice šťastná.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak my vám přejeme, aby se vám vydařil a aby jste byla šťastná toho 20. října, aby se vám vydařil ten večer v Národním divadle. Hostem dnešního pořadu Dva na jednoho byla zpěvačka a herečka Hana Hegerová. Děkujeme, že jste přišla. Na shledanou.

Host (Hana Hegerová): Já děkuju.

Moderátor (Vladimír Kroc): Hodně zdraví. Na shledanou. Pořadem Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu Dva na jednoho s Hanou Hegerovou vás provázeli Naděžda Hávová a Vladimír Kroc.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.