Rozhovor se spisovatelkou Janou Bryndovou

Moderátor (Vladimír Kroc): V životopisech, které o vás vydalo nakladatelství Motto se píše. Ve svém životě, ale i v tvorbě se Jana Bryndová řídí heslem Smích je jednou z největších zbraní v životě, i když v podstatě není čemu se smát. Vzpomněla byste si, čemu jste se třeba v poslední době zasmála?

Host (Jana Bryndová): No tak já se směju pořád. Teďka se můžu smát třeba tomu, že jsem ráda, že jsem v rádiu a že nejsem v televizi, takže nikdo neví, jak, jak, v jakém stavu jsem sem přišla. Myslím teda fyzickém. Ale ten smích je hrozně důležitej, protože ten život vlastně se skládá z takovejch banalit, který otravujou život. Lidi je berou vážně. Jako jsou třeba složenky nebo přístup rodičů nebo vztahy k práci nebo vztahy jako takové.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže vy se smějete i nad složenkami?

Host (Jana Bryndová): No, tak směju se až když zaplatím, tak to se potom směju, jako že tu upomínku jsem konečně zvládla a že jí mám za sebou. Ale jako ty věci se podle mě nemaj brát až moc vážně no, protože...

Moderátor (Vladimír Kroc): My bychom neměli přejít vaší poznámku, že posluchači nevidí, v jakém stavu jste přišla. To možná by se dalo vysvětlit různě. Takže já musím říci, že na vás nic, vy se subjektivně cítíte nějak špatně? Nic vidět na vás není tedy.

Host (Jana Bryndová): To jsem ráda. Děkuju a děkuju za kompliment. Děkuju.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jano, jaké banality nejvíc tebe trápí? S čím si lámeš hlavu?

Host (Jana Bryndová): No tak když jsem teda zmínila ty složenky, tak s těma si lámu hlavu pořád. A myslím, že neznám člověka, kterej by, kterej by je neřešil. Dále jsou to já nevím, jsou to vztahy. Protože to jsou takové věci, které právě o tom já píšu. Protože přesto, že to je takové pořád vlastně obemílané téma, tak se to obemílá z toho důvodu, že eště nikdo nepřišel na to, jak je vlastně řešit.

Moderátor (Vladimír Kroc): A je to tedy vlastně způsob, jak je řešit, brát je s nadhledem s humorem? O tom jsou ty vaše knížky.

Host (Jana Bryndová): No, o tom jsou. O to se já vlastně snažím, aby se vlastně, protože vím, že spoustě lidem se ulehčí. Jako se teda ulehčí i mně, když vlastně o tom nějakým způsobem napíšu, tak spoustě lidem se ulehčí v tom, že si řeknou, no tak to je dobrý takovejdle průser prožíváme taky. Máme taky takový ho blbýho šéfa nebo máme prostě toho partnera, kterej se chová tak a tak. Máme takovou matku, která nás neustále terorizuje. Takže je to, je to, nechci říct, že to je řešení, ale je to prostě přístup k tomu, jak z toho vyváznout s nějakou menší újmou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Spisovatel Petr Šabach tvrdí, že skoro všechny příběhy už byly nějak napsány, že jde jenom o ten úhel pohledu. Dokázala byste charakterizovat váš úhel pohledu? Možná je to spíš otázka na kritika, ale autorka může také říci, jak se snaží pojímat ty, jak vy říkáte, možná někdy banální věci, vztahy, o kterých se mluví, přetřásají se neustále.

Host (Jana Bryndová): No to je právě to, že já se snažím nebo snažím, to je součást mý filozofie, mojeho života humor. Prostě brát věci s nadhledem, brát je s humorem, s takovou prostě určitou nadsázkou. Nebrat je vážně. Moderátor (Naděžda Hávová): Máslo na hlavě je o ženě, která díky vtipu a šarmu dovede vybruslit z každého trapasu. Řekněte stručně, o čem je Ani ryba, ani rak?

Host (Jana Bryndová): No je to příběh ženy, která dělá věci a dopředu ví, že by je prostě dělat neměla. Protože, protože jsou zbytečný. A má ten scénář, jak by ty věci mohly dopadnout. Nicméně se do toho pouští a ty věci končí jaksi trapasem, trapnejma historkama. Ale ona ví, že prostě by si to máslo na hlavu neměla dát, protože každej, kdo by si musel dát takovou tu hroudu másla na hlavu, tak ví, jak to dopadne. Že prostě bude vypadat jako daleko větší šašek. Ale ona je v podstatě inteligentní, ale stejně propadá takovým těm absurdním, absurdním citovejm závislostem. Ale nejenom citovejm, ale prostě takovým absurditám. A protože je takovej citlivější jedinec, tak tydle ty stavy těch trapasů považuje prostě za takovou frustraci, úzkost. Která je vlastně vyjádřená tím máslem na hlavě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mluvíte-li ve třetí osobě, není to trošku o sobě? Píšete ty knížky ze svých zkušeností? Je to autobiografie?

Host (Jana Bryndová): Tak já neznám člověka, kterej by v knize nebo, pokud teda neberu nějaké, ale stejně si myslím, že každej člověk vychází z nějakých vlastních zkušeností. To neznamená, že ty knihy jsou o mě, jo, to vůbec ne. Ale, ale samozřejmě je tam inspirace, jak mi má prostě, jsou tam moje myšlenky, jsou tam věci, který já jsem různě odposlouchala, takže jsem taková novodobá Božena Němcová. Ale, ale jsou tam, je tam samozřejmě část mě, ale není to o mně. Já nejsem, vobčas to máslo na hlavě mám, ale snažím se ho taky dát pryč. Ale jako vím, že ho tam budu mít svým způsobem celej život. Stejně jako vy někdy jako, jestli se k tomu přiznáte třeba?

Moderátor (Vladimír Kroc): Myslím, že je to slyšet každý den z vysílání.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tvůj poslední román měl křest nedávno. Sleduješ, jak se knížka prodává, jestli se lidem líbí? Chodíš knihkupectvím, díváš se na ty, kteří berou tvojí knihu do ruky, jak se u toho tváří třeba, když si pročítají pár stránek?

Host (Jana Bryndová): No tak protože jsem takovej neurotik, tak jasně chodím, i když se stydím. Stydím se ptát jako, dobrý den, máte Janu Bryndovou? Tak to mi nejde, to mi nejde prostě přes ty rty. Ale třeba s tím prvním titulem, tak to byl trošku takovej naschvál. Jestli lidi to dokážou říct jako, dobrý den, máte prosím vás Máslo na hlavě? A vidět tu reakci těch prodavaček je někdy roztomilý, protože některá se zalekne a potom si uvědomí, že to je ten titul, kterej maj tam a v tom regálu. A nebo prostě, každopádně něco to s nima udělá.

Moderátor (Vladimír Kroc): A jste spokojená s tím prodejem? Ono to obecně není žádná sláva, u nás se beletrie příliš neprodává.

Host (Jana Bryndová): Jako já musím říct, jako myslím si, že jo. Jako moje nakladatelka je taky spokojená. A samozřejmě ty knihy člověk nedělá nebo nepíše, protože si nedá nějakým způsobem vydělat, ale nepíše je kvůli penězům. Ale já myslím, že ty knížky se prodávaj dobře. Na to, že vlastně je to druhá kniha, tak myslím, že i ta druhá kniha se prodává dobře.

Moderátor (Vladimír Kroc): My teď uděláme jenom malý střih. Přerušíme naše vysílání jenom proto, že kolega Ladislav Holomčík má důležitou informaci.

Moderátor (Naděžda Hávová): Povídáme si dál se spisovatelkou Janou Bryndovou. Jano, tvoje knížky jsou v podstatě o neurovnaných, neurovnaných partnerských vztazích. Čím to je, že lidi pořád baví číst o tomhle tématu?

Host (Jana Bryndová): No, protože eště nikdo, kdyby byly urovnané, tak, tak prostě, tak by lidi jako nevím no. Ale já si myslím takle, že, že, že nikdo nemá žádný recept na to, jak ty vztahy a teďka neberu jenom mezilidské vztahy, partnerské vztahy, ale vůbec vztahy mezi lidmi, jak by měly vypadat? Protože tam je neuvěřitelný množství kombinací. Díky tomu, že vlastně člověk se stýká s různýma lidma, takže se to různě prokombinovává. A proto myslím, že to, že to lidi baví no.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já když vás tak poslouchám, tak přemýšlím o tom, jak si představujete urovnaný vztah?

Host (Jana Bryndová): No to je problém. Tam by ty kombinace nebyly a nebylo by s čím si hrát no.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dá se najít v tvých knížkách aspoň částečné řešení, jak urovnat partnerský vztah? Jak žít v pohodě? Host (Jana Bryndová): Ježiš, kdybych ho znala, tak jako možná ani nebudu psát ty knížky. To vůbec ne, ne, ne, ne. Tam jako právě je ten odstup, ten, ten nadhled, jako že prostě ty věci, to že vás někdo zklame nebo tak, tak ty věci prostě nebrat vážně. Protože je to otázka toho okamžiku, kdy se to stalo a za rok ta situace může bejt úplně jiná, protože vy jste v neustálém vývoji. Potkáváte prostě další, další lidi. Měníte zaměstnání, měníte bydliště.

Moderátor (Vladimír Kroc): Hrdinky obou vašich knížek, o kterých jsme mluvili, jsou svobodné, bezdětné, relativně úspěšné třicetileté ženy. Vy jste vlastně na tom podobně. Máte pocit, že víte, kdo ty knížky čte? Jaké jsou ohlasy, je to určeno právě pro ženy tohoto druhu?

Host (Jana Bryndová): No, v podstatě, jak jste to teďka řekl, tak by mělo být jo. Ale já mám i reakce ze strany mužů. A to právě třeba jeden, jeden čtenář mi napsal, jako že je příznivcem punku a destrukce a že todle to je fakt dobrej úlet. Takže to mě zas potěšilo jo. To mě zase potěšilo. Nevím, jaký měl, jaký měl věk jo. Jestli mu třeba bylo osmnáct, šestnáct. Ale, ale je to jedno. Je to prostě, je to muž a mně se líbilo, že zareagoval.

Moderátor (Naděžda Hávová): Proč je každá ženská, která po třicítce nemá děti a manžela, podezřelá?

Host (Jana Bryndová): No, je podezřelá nebo se říká, protože vlastně jako, takle. Podezřelá je tady, tady u nás v České republice, já si myslím. Protože třeba ve Francii nebo někde jinde, tak je to svým způsobem taková ne kultura, ale prostě nikdo se nad tím nepozastavuje. Ale tady jsme vlastně v takovym tlaku těch různejch příbuznejch. A lidi různě spekulujou třeba, že, že si toho partnera nemůže najít, že je neschopná. Nebo, že třeba je lesbicky orientovaná nebo... Ale je podezřelá v tomhle tom. Já nevím proč.

Moderátor (Vladimír Kroc): I to se ale asi mění, jak jste řekla, že ty věci se neustále vyvíjejí, tak i pohled možná na tyto ženy se u nás mění. Co bylo tím prvotním impulsem, že jste se rozhodla začít psát? Kdy to bylo?

Host (Jana Bryndová): Bylo to, když, to vzniklo úplně tak spontánně, protože já jsem byla v jednom knihkupectví a tam nejmenovaný člen Rady české televize vydal knihu, kterou jsem si otevřela. A musím říct, že byla hrozně špatná. Jako fakt byla hrozně špatná, ještě mu tom vydaly nějaký strojírenský podniky. A já jsem se hrozně rozčílila, že vlastně takovou knížku jako, že je na pultech. Tak jsem řekla sama sobě, že to taky zkusím a vyšlo to. Vyšlo to. Možná byla to otázka i štěstí jako jo. Já nechci říct, já nemám žádné vyšší umělecké ambice. A ještě bych právě řekla, že se necítím být spisovatelkou. Já se cítím být autorkou dvou knih. Ale takže, jsem teďka zapomněla o čem jsme mluvili. To je jako, když člověk začne hrozně moc mluvit.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co bylo tím impulsem?

Host (Jana Bryndová): Co bylo tím impulsem? Tak to byl ten impuls, to byl ten impuls prostě, že to zkusím. Že to zkusím udělat něco podobnýho. Já vlastně pořád zkouším různé věci. Zkoušim divadlo, zkoušela jsem zpívat, prostě různé věci.

Moderátor (Vladimír Kroc): My se k tomu ještě vrátíme k těm věcem, které zkoušíte. Ale doufám, že teď vám uděláme radost francouzštinou. To vysvětlíme také po písničce. Poslechneme si jí. Já jenom připomenu, že v pořadu Dva na jednoho v Českém rozhlase 1 je autorka dvou knížek Máslo na hlavě a Ani ryba, ani rak Jana Bryndová.

Moderátor (Naděžda Hávová): Francouzská písnička věnovaná speciálně našemu dnešnímu hostu Janě Bryndové. A věnovaná proto, že Jana dva roky studovala na francouzské škole, já to jenom řeknu ve zkratce SFG. Já jsem se neodvážila říct celé, celý název té školy ve francouzštině.

Host (Jana Bryndová): Ne, řeklas to správně.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak jak to je?

Host (Jana Bryndová): No studovala jsem tam no. Studovala jsem tam. Měla jsem to štěstí, takhle bych chtěla říct, že jsem tam mohla studovat, že jsem tam mohla odjet. A že jsem tam mohla odjet ve věku vlastně, kdy si člověk tak formuje své názory a vůbec si zkouší všechno, co může. Zkouší si ty svoje hranice. Tak to bylo fajn. A já jsem byla ráda, že to byla Paříž.

Moderátor (Naděžda Hávová): To byla novinářská škola?

Host (Jana Bryndová): To byla novinářská škola ano.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co vám to dalo pro příští práci? My jsme mluvili o tom, že to spisovatelství nebo psaní knížek to je vlastně jenom taková vedlejší záležitost, že jste pracovala a pracujete v dramaturgii a v produkci hlavně dokumentárních filmů. Takže souvisí to nějak s tou školou?

Host (Jana Bryndová): No s tou školou, ta škola byla vlastně, já jsem částečně jako opustila novinařinu, protože mě přestalo bavit vlastně jenom hrát si, no hrát si s faktama.

Moderátor (Vladimír Kroc): To zní nebezpečně, hrát si s fakty.

Host (Jana Bryndová): Právě, právě proto. No a proto já si hraju teďka s fakty, že vlastně v těch knihách různě fabuluju jo. Ale ta škola mi samozřejmě dala jako po stránce, po stránce profesní mi přinesla to, že jsem měla možnost určitýho srovnání a tak dále. A dal mi ten samotný pobyt vlastně tam. Já za tu dobu jsem viděla, Paříž je úžasná v tom, kolik má, kolik má kin a kolik filmů a jaký všechny filmy tam vlastně můžete shlédnout. Takže, takže to bylo hezký.

Moderátor (Vladimír Kroc): Stihla jste letos Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech?

Host (Jana Bryndová): Byla jsem tam. Ale přiznám se, že jsem nestihla ani jeden film, protože jsem tam byla pracovně. Takže jsem různě pobíhala s papírama a nikam jsem se nedostala do žádnýho kina.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak si to můžete vynahradit, teď bude přehlídka těch soutěžních filmů.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jano, ty pracuješ pro jednu japonskou televizi. Děláš, děláš vlastně na jejich dokumentech, které oni točí o České republice. Jaké to je pracovat s Japonci? Já si myslím, že oni jsou asi velmi pečliví a že to není jednoduché.

Host (Jana Bryndová): Jsou velmi precizní, ale zase je tam takovej ten, že je na ně maximální, maximální spoleh. A zároveň jsou hrozně příjemní, protože voni se pořád usmívaj. A já už jsem opustila takové ty podezření, jako jestli se usmívaj z toho, že jsou nervózní nebo tak. To je jedno. Ale oni prostě vytváří takovou tu dobrou pracovní náladu. A vyžadujou po vás maximum, ale zase to maximum můžete vyžadovat i vy.

Moderátor (Vladimír Kroc): V čem spočívá ta samotná práce, jak to probíhá? Co pro ně děláte, když se chystá třeba dokument japonské televize o Česku?

Host (Jana Bryndová): Tak já pro ně chystám jako různé štáby a vlastně pro ně vybírám témata, co by je mohlo zajímat. Ale je zajímají věci, které jsou, které jsou takové klasické. Protože jim ukázat nějaké alternativní divadlo, tak to myslim, že by nespolkli třeba jo. Ale takové klasické věci, jako jsou opery, jako je balet. A ta japonská televize pro kterou dělám, tak to je vlastně takové veřejnoprávní BBC, takže...

Moderátor (Naděžda Hávová): Řekla si alternativní divadlo. My musíme připomenout, že Jana Bryndová kromě toho, že píše knížky, tak je také vášnivá ochotnická divadelnice.

Host (Jana Bryndová): A nebezpečná musím říct, protože...

Moderátor (Naděžda Hávová): Proč nebezpečná?

Host (Jana Bryndová): No, protože mě to divadlo baví. To je jako o té energii, že tu energii můžete vydávat a zároveň jí přijímáte, jak ze strany publika, tak vlastně z toho, z těch herců. Nebo z těch ochotníků, to nejsou herci. Ale, ale mě to baví. A nebezpečná proto, že když jsme vlastně hráli poslední divadlo, to bylo vo Winklbauerovi a jmenovalo se to Ládínek, tak, tak já jsem tam měla takovou akční roli, že jsem měla někoho uhodit. A vopravdu jsem ho uhodila tak fest, že, že ten chlapec tam trošku zkolaboval. No ale, proto jsem nebezpečná.

Moderátor (Vladimír Kroc): Děláte všechno takhle naplno. Připomenu, že jste exzpěvačka Tří sester. Takže i to...

Host (Jana Bryndová): I to jsem prožívala naplno ano. I to jsem prožívala naplno. Já všechno musim prožívat naplno, protože jinak to nemá smysl. To je taková polovičatá práce.

Moderátor (Vladimír Kroc): A zpěv to už je jenom historie, už se to nevrací?

Host (Jana Bryndová):To už jenom v koupelně.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pojďme ještě zpátky ke knížkám. Většinou to tak bývá, že mladí autoři jsou nejprve zneuznaní a teprve časem si svoje místo na tom literárním slunci musejí vydobýt. Jak se na tebe tvářili, když si přinesla k nakladateli rukopis?

Host (Jana Bryndová): Tak já jsem ho nepřinesla jenom k jednomu, já jsem ho přinesla k více nakladatelům. A byla jsem hrozně překvapená. Protože, jak mi říkali takoví, takoví, prostě určití známí, kteří měli za sebou prostě nějaké články nebo třeba také knihu, mi říkali. Jano, nemysli, že to budeš mít lehký. Budeš hodně prostě drápat po dveřích, aby tě vůbec pustili dovnitř. A ona to opravdu asi byla otázka náhody nebo prostě, že ty lidi ke mně byli milí. Protože se mi ozvali tři nakladatele a já jsem najednou měla možnost si vybrat, což bylo skvělý. Vlastně ke komu jít? A potom jsem si teda vybrala nakladatelku ženu a myslim, že jsem udělala dobře, protože si rozumíme i prostě mimo práci.

Moderátor (Naděžda Hávová): Řekla ti tvoje nakladatelka, čím ji tvé tituly přesvědčily k vydání?

Host (Jana Bryndová): No, že, že je dočetla až do konce. Že je dočetla až do konce a že je četla prostě nepřetržitě. A to je skvělý, že je prostě neodložila. Protože jako ten nakladatel nebo i čtenář jako pozná knihu po deseti stránkách, ať si jí otevře kdekoli, jako jestli ho to zaujme nebo ne.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jací jsou vaši autoři, které čtete jedním dechem až do konce?

Host (Jana Bryndová): Myslíte české autory nebo zahraniční?

Moderátor (Vladimír Kroc): Po které knížce sáhnete v jakém případě?

Host (Jana Bryndová): Jasně. Tak já mám třeba hrozně ráda Moravia, toho mám hrozně ráda. Protože jednak je vtipný, má nepřeberný množství historek. Taky ho zároveň obdivuju, protože vlastně ten člověk minimálně vycházel ze svého domu. Tak si říkám jako, to je opravdu ten spisovatel jo, že si to vlastně všechno vymyslel. A proto já se opravuju, že si říkám, že jsem autorka. Protože bych si nedokázala vymyslet situace, které jsem nějakým způsobem aspoň částečně neprožila nebo je třeba nikdo nevyprávěl. Já si je potom upravím různě, protože ten příběh potom žije sám za sebe. Ale, tak ten Moravia, ten, toho mám moc ráda.

Moderátor (Vladimír Kroc): A z českých autorů?

Host (Jana Bryndová): Z českých autorů mám ráda, mam ráda první knihy od Kundery. A mam ráda Čapka, mam ráda Klímu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Říkáte první knihy od Kundery. Četla jste třeba některé jeho poslední ve francouzštině a vůbec, co francouzská literatura?

Host (Jana Bryndová): No, já jí sleduju. A Kunderu jsem četla dokonce ve francouzštině, ale mně se prostě líbily víc... Mně se zdálo a teďka to není vůbec o tom, on je vynikající spisovatel, ale já bych velice byla jenom potěšená, kdybych si s ním mohla potřást, potřást rukou a sedět v nějaké francouzské kavárně. Ale, ale mně se prostě líbily víc, víc ty jeho první knížky. Ale to je otázka vkusu. To není měření jeho hodnot.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ty máš dva tituly za sebou, úspěšně za sebou. Už přemýšlíš nad něčím dalším?

Host (Jana Bryndová): Mám, mám v hlavě. Mám v hlavě dva. Jeden si vyžádá, vyžádá trošku víc práce, takže začnu s tím trošku jednodušším. A zase tam budou vztahy a zase to bude takové prostě vlastně v tom duchu, jako byly ty předcházející knihy, protože svůj rukopis měnit neumím, ani nechci. A chci dělat věci, který mě bavěj a který, pokud jsem si vytvořila určitý prostě nějaký okruh čtenářů, tak myslím, že je potěším, když to bude v podobnym duchu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Zatím ještě neprozradíte nic bližšího?

Host (Jana Bryndová): Ne, ne, ne. Budou to povídky. Já si dycky zkouším takhle jako různý literární styly. Jo, že vlastně první knížka byla taková jako routinbí a to mi třeba kritici říkali jako, že tam není zápletka. Taková ta klasická. Tak jsem se pokusila o nějakou zápletku a to je v té druhé knize. No a v té třetí udělám prostě nějaké povídky, protože povídku je taky těžký vytvořit. To není jenom, že prostě, tam musí bejt taky začátek, konec a musí tam něco bejt, že jo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Máte blízko k filmu. Neuvažujete o nějakém scénáři televizním nebo filmovém?

Host (Jana Bryndová): Co se týče té druhé knihy, tak je to v jednání. Protože já to teda spíš myslím na televizní film, protože přece jenom na ten velkej biják celovečerní...

Moderátor (Vladimír Kroc): Ani ryba, ani rak?

Host (Jana Bryndová): Ani ryba, ani rak.

Moderátor (Naděžda Hávová): Já musím říct, že jsou prázdniny, to všichni víme, spousta z nás je na dovolených. Zrovna knížky Máslo na hlavě a Ani ryba, ani rak jsou možná tituly, které se hodí k vodě. Už víš, co tě čeká teďka o prázdninách, Jano?

Host (Jana Bryndová): No práce. Já si ty prázdniny nikdy neužiju, protože vlastně to je taková ta sezóna jo. Jako, že se sbírá to ovoce, tak já sbírám ty práce. Ne, ale já si ty prázdniny užiju zase jinak. Až všichni budou pracovat, tak já někam odjedu. A lidi potom řeknou, jako že jsem třeba vopálená nebo tak.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak ať se vám daří ta práce i ten odpočinek. To byla spisovatelka Jana Bryndová v pořadu Dva na jednoho. Díky. Na shledanou.

Host (Jana Bryndová): Taky děkuju.

Moderátor (Naděžda Hávová): Na shledanou a hezký den přejeme také vám všem, kteří jste s námi strávili uplynulou půlhodinu. Příští týden se na vás v obvyklém čase těší Vladimír Kroc a Naděžda Hávová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.