Rozhovor se spisovatelkou Ivou Hercíkovou

Moderátor (Vladimír Kroc): Naším dnešním hostem je spisovatelka, jejíž romány jdou doslova na dračku a především ženy se o ně v knihkupectví prý perou, Iva Hercíková. Dobrý den.

Host (Iva Hercíková): Dobrý den.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dobrý den. Když jsme řekli, že o vaše knihy ženy musejí u regálů téměř bojovat, jaký zájem o ně mají muži?

Host (Iva Hercíková): Tak já myslím, že i to je přehnaný, s tím bojováním. Vono už se dneska vo knížky nebojuje.

Moderátor (Naděžda Hávová): Už je všeho dostatek.

Host (Iva Hercíková): To bejvalo, že se ve čtvrtek stály fronty, ale to už je hodně dávno. Myslím si, že teď neexistuje nic, co by, co by se třeba neudělalo okamžitě znova, když je, když je to vyprodaný. Ale knihy vůbec kupují převážně ženy. Muži kupují knihy mnohem míň, to je jako ve všech výzkumech. Mají na to asi trošku víc času nebo spíš mají ten rodinný rozpočet, tam oddělí nějaké peníze na knížky. Muži moc nekupují, ti kupují spíš jako dárky a tak a nebo si kupujou odbornou literaturu. Ale jako čtenáři to zase třeba na besedách a tak, tak poměrně mám s mužskými čtenáři dobré zkušenosti.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jsou vnímaví.

Host (Iva Hercíková): Jsou vnímaví a je vidět, že třeba o tom přemejšlí, co v těch knihách je.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste nám ještě před vysíláním prozradila takovou historku, že kdysi právě jeden z vašich čtenářů po přečtení jedné z vašich knih řekl, zachránila jste mi manželství, teprve teď jsem pochopil svou ženu. Tak to je asi hezký kompliment.

Host (Iva Hercíková): No to bylo po Ester, tak to, to celkem vzbudilo dost jako ohlas. Sice někdo sem tam tvrdil, že to je pornografie, což teda vopravdu není pravda. Není tam jediné neslušné slovo. Ale je tam dost rozebrán takový citový a i, i erotický a sexuální život ženy.

Moderátor (Vladimír Kroc): Než budeme v našem povídání pokračovat, tak bychom měli Ivu Hercíkovou ještě krátce představit v datech.

Moderátor (Naděžda Hávová): Iva Hercíková se narodila v Pardubicích. Vystudovala v Praze na DAMU divadelní vědu. Je autorkou více než 20 románů a novel, několika scénářů a televizních a rozhlasových her. Její prvotinu Pět holek na krku, přeloženou do řady jazyků, úspěšně převedl na filmové plátno režisér Evald Schorm. Zfilmovány byly i další povídky a romány. A v roce 1986 Iva Hercíková z politických důvodů emigrovala spolu s manželem do Spojených států, kde nejprve žili na Floridě a potom deset let na Manhattanu v New Yorku. Teď žije střídavě v Praze a v Harrachově.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak, kdybychom to vzali po pořádku, jak to přišlo, že Iva Hercíková začala psát?

Host (Iva Hercíková): No, já už jsem na, na škole, na střední, na gymnáziu, jsem vdycky vyměňovala to, že jsem psala kompozice klukům, aby mi dělali rysy, páč jsem hrozně nešikovná. Ty rysy jsem měla takový strašně umaštěný a ušmudlaný. A psala jsem do takových dětských časopisů a do, vydávala jsem školní časopis a, takže vlastně jsem byla zaměřená....

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže ta touha už tam byla, stát se spisovatelkou?

Host (Iva Hercíková): A hlavně jsem teda, strašně jsem četla, poněvadž jako mám dodneška pocit, že co si člověk nenačte do osmnácti, že už pak nedohoní. Tak mně vždycky byla strašně, nikdy jsem nechtěla dělat nic jinýho, než něco kolem. Ne přímo teda literaturu, spíš divadlo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ony jsou také rozporuplné názory na to, když jste řekla, co člověk nepřečte do osmnácti, to potom nedohoní. Jak je to se čtenáři současné generace, právě té mladé? Někdo tvrdí, že nečtou prakticky vůbec a jiní zase říkají, že to zas až tak špatné není s tou, s těmi mladými.

Host (Iva Hercíková): Já si myslím, že to není tak špatný. Že dost, jako se říká, že prostě počítače vytlačily psané slovo. No tak já si nedovedu představit, že někdo bude trvale číst knihy na obrazovce, poněvadž je to nepohodlný. Nemůžete si to vzít pořádně do postele nebo na záchod nebo kamkoli. Ale myslím si, že taky je strašnej problém, že knížky jsou hrozně drahý. Takže třeba já to vidím, že v knihovnách je spousta knih, které jsou strašně, nejenom tedy mých, ale vůbec, který jsou strašně vochmataný a maj tam záznamy a všechno. Protože vopravdu, když malá knížka stojí dneska skoro dvě stovky, tak a teď ještě hodně lidí si kupujou časopisy, který zase stojej třeba stovku, že jo. Ty magazíny...

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak zase v tom srovnání ta knížka ještě vychází docela dobře.

Host (Iva Hercíková): Vychází docela eště líp, eště líp no. Takže já myslím, že to není tak hrozný a že se čte.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jenom takový doplněk. Jaká vy jste čtenářka? Potřebujete tu knížku mít, když se vám líbí, doma fyzicky nebo vám stačí půjčit si jí v knihovně?

Host (Iva Hercíková): No, ne. Mám ji ráda doma fyzicky a mám ji ráda, když jí přede mnou nikdo nečte.

Moderátor (Naděžda Hávová): Romány Ivy Hercíkové bývají založeny na milostném příběhu a hrdinkami ženy nebo dívky, které se nebojí pojmenovat své citové a sexuální požadavky. Tolik citace. Daly by se takhle ve stručnosti charakterizovat vaše knížky?

Host (Iva Hercíková): Tak snad, snad ano. Ale já myslím, že ještě tam je, že mně zůstalo takové hlavní téma, které třeba je trošku skryté v těch knížkách, ale které je ve všech. A to je téma, myslím si, trošku teda jako moderní, je to o osamělosti. Pět holek na krku, které mi založily takovou vlastně kariéru spisovatelčí, tak ty jsou o tom, že ta, to děvče se chce dostat mezi, do toho kolektivu. To zní sice tak jako socialisticky, ale je to pravda, že hlavně třeba v pubertě je to začlenění mezi spolužáky a mezi přátelé dost, dost důležité. A to jsem vlastně, to myslím, že se táhne jako taková niť teda všema těma knížkama. Že i vlastně ta Ester je o tom, že žena v určitém období, poněvadž jí odejdou děti, tak je najednou sama. A je, hledá, hledá nové, nové věci v životě, což je v každém věku trošku jiné. Ale vždycky, vždycky to tam v těch, myslím, v těch mých knížkách je.

Moderátor (Naděžda Hávová): Osamělost, téma Ivy Hercíkové. Cítí se Iva Hercíková někdy osamělá?

Host (Iva Hercíková): No jistě. Já myslím, že každej člověk, kterej je trošku, trošku citlivej, že se cítí osaměle, že člověk nechce být na světě sám. Já sice mám hezké manželství a mám spoustu přátel, ale tak já jsem trošku samotář, tak žiju teď v těch horách taky hodně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Navíc ta tvorba, to je přece osamělá činnost.

Host (Iva Hercíková): A tvorba je osamělá. Tvorba je, nemůžete třeba, no, myslím si, třeba malíři, že můžou... Jsou známi malíři, který měli pořád jako živo v tom ateliéru a při tom malovali, že jo. Ale...

Moderátor (Vladimír Kroc): To při spisování dost dobře nejde.

Host (Iva Hercíková): Při spisování to nejde.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takovým velkým předělem ve vašem životě musela být emigrace. Řekli jsme, že to bylo v roce 1986. Odešla jste do Spojených států s manželem. Kdo z vás rozhodl o tom odchodu?

Host (Iva Hercíková): No, tak bylo to, bylo to vzájemné. Já myslím, že todle se, jak odchod, tak návrat byl, bylo vzájemné rozhodnutí.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co bylo těžší, ten odchod nebo návrat?

Host (Iva Hercíková): No odchod rozhodně, rozhodně. Protože jednak už jsem nebyla v letech, která jsou vhodná pro emigraci, a už tak jako, lidi třeba dneska říkaj, že už to bylo po sezónně, že už v tom 86 bylo všechno jasný. Ale vona to není pravda.

Moderátor (Vladimír Kroc): Taky byli experti, kteří odcházeli v roce 89 v létě ještě.

Host (Iva Hercíková): No, no. A já vím, že u nás byl asi v roce 88 na Floridě na návštěvě Honza Kačer se ženou. A my jsme se s nima loučili, jako že už se nikdy neuvidíme. Poněvadž voni říkali, my už na to nikdy neseženem peníze. A my jsme říkali, no, my už, tak se udivíme možná někde třeba v Jugoslávii. A byl to rok, vlastně těsně po tom šla Berlínská zeď a pak už to šlo rychle. Ale ...

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste začínali na Floridě a když jsme si o tom už chvilku povídali, tak jste řekla, že to nebylo šťastné období. Přitom pro mnoho lidí třeba Florida je takový vysněný ráj.

Host (Iva Hercíková): No, Florida je báječná, když se chcete vykoupat. Když máte rád sluníčko, moře na deset dní, to bych řekla. Ale jako jednak je to trošku taková velikánská vesnice. Vona vlastně skoro celá Amerika je taková roztahaná velikánská vesnice. Kromě teda New Yorku. Ale hlavně, když jste zvyklí na čtyři roční doby, tak mi je hrozně divný, když je všechno kolem vás pořád zelený. Já se pamatuju, jak jsem jednou omdlela, i když vůbec nejsem taková omdlívavá jo. Na Štědrý den, poněvadž jsme byli pozvaný na nějakou párty. A tak já jsem si vzala nějakej kostým a vono bylo prostě asi 32 stupňů ve stínu. A tam je ještě příšerný vlhko, to vlhko mi taky teda vůbec nesedělo. Takže to bylo počasí, ale bylo to taky, vlastně to bylo těsně po tom odchodu, kde jsme měli strašný starosti jak ekonomický, tak se člověk cítil opravdu teda a byl skutečně osamělej. A takže já jsem teda na tý Floridě, jsem si to neužila. I když mám moře strašně ráda a strašně ráda se koupu, sluníčko už tak ne. Tak teprve v New Yorku vlastně jsem taky začala pořádně psát. No, jako myslet si, co jsem si já vlastně myslela, tak teď jsem na svobodě a teď prostě začnu, tak vono to tak jako nefunguje.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste to teď sama řekla, že jste trošku změnila styl psaní, vaše tvorba se proměnila. A teď to zjednoduším na tvorbu pro ženy, dáli se to tak říct. Kam míříte teď ve spisování?

Host (Iva Hercíková): No, tak já myslím, že už, že už se to tak moc nemění. Že už, když třeba já nechci psát žádné paměti, ale teď jsem, poněvadž jsem pejskařka, tak měla jsem spoustu pejsků, i v Americe jsem měla psa. Tak bych chtěla napsat vlastně vzpomínkovou knížku, ale na ty pejsky, ne na sebe. Tak vono člověk se neubrání tomu, že teda píše i přitom trochu o sobě. Ale jinak já si myslím, že pořád takovej ten velkej román je přede mnou a ten, že bude takový souhrn vlastně všeho, co jsem...

Moderátor (Naděžda Hávová): Co třeba vrátit se k tvorbě pro děti? Vy už knížku pro děti za sebou máte.

Host (Iva Hercíková): No, tak já mám jednak pro malý děti a potom pro teenagery. Ale protože děti nemám, tak už jsem vod toho dost vzdálená. A možná, že ještě, že ještě něco, něco příde. Ale není to rozhodně v takovym hlavním poli.

Moderátor (Vladimír Kroc): Teď v létě vyšla knížka Pět holek po třiceti letech. A o tom bychom si s Ivou Hercíkovou mohli povídat po písničce.

Moderátor (Naděžda Hávová): Český rozhlas 1 Radiožurnál, pořad Dva na jednoho. Je s vámi Vladimír Kroc, Naděžda Hávová a také náš dnešní host, spisovatelka Iva Hercíková. Vladimír už před písničkou naznačil, že bychom se mohli bavit o Pěti holkách na krku po třiceti letech. Jak se holky změnily od té doby, co vyšla kniha poprvé?

Host (Iva Hercíková): Tak on to není jako příběh realistický, teda realistický příběh to je, ale není to autobiografický příběh. Nebo nevychází úplně ze skutečnosti. Trošku ano, ale bylo to víc v těch prvních holkách, teď už jsem, myslím, hodně jako fabulovala, co se s nimi mohlo stát. A samozřejmě za třicet let se člověk změní dost. Ale tohle je, já teď píšu druhý díl té knížky nebo ne druhý díl, prostě takové jako volné pokračování. Tohle se odehrává všecko v jednom víkendu ten, ta, těch Pět holek na krku po třiceti letech. Kdy se voni sejdou v Liberci, kde se to odehrávalo ve skutečnosti, kde já jsem taky, kde jsem chodila do gymnázia. A teď jsou mezi nima samozřejmě určité rozpory a teď se to vyjasňuje zpátky. Jsou tam, jsou tam vzpomínky na to, co se dělo dřív mezi tím, mezi těma třiceti lety. A doufám teda, že to je taková docela napínavé.

Moderátor (Vladimír Kroc): Máte pocit, že by se dalo navázat na ten úspěšný film Evalda Schorma, že by mohl vzniknout i film právě Pět holek po třiceti letech?

Host (Iva Hercíková): No, já bych to možná radši napsala jako divadlo. Vo tom přemejšlim a...

Moderátor (Vladimír Kroc): To je váš takový velký sen, divadelní hra?

Host (Iva Hercíková): No já jsem prostě, já jsem jako divadlo vždycky jsem chtěla dělat a nikdy se mi to nějak nepodařilo. Tak možná, že to udělám. Chtěla jsem to udělat už, zatím jsem se k tomu nedostala. A mám různé jiné teda rozpracované divadelní, rozpracovaná divadelní témata. Ale možná, že z toho prostě mám strach, že mně připadá to divadlo úplně jako taková královna všech žánrů, když se podaří.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy přitom už zkušenosti s divadlem máte, protože jste autorkou jednoho muzikálového libreta. Co vás na téhle práci tak chytilo?

Host (Iva Hercíková): No, tak to byla taková, taková zvláštní exkurze v mém životě. Byla to celkem náhoda, že jsem se, že jsme se domluvili s Petrem Jandou, že to budu dělat. A hlavně s Pavlem Markem, který to produkoval, ale...

Moderátor (Naděžda Hávová): Byl to muzikál o Olympicích?

Host (Iva Hercíková): O Olympiku to bylo, ano. Olympik aneb jak se lítá vzhůru. A ta práce byla báječná, poněvadž voni jsou skvělí. Já jsem je samozřejmě znala z mládí a tak, ale jako setkat se s nima, my jsme spoustu měli takovejch, prostě od opíkání prasátka až po to, že jsem chodila na jejich koncerty. Tak všichni čtyři jsou úžasní lidi a já, strašně jsme se skamarádili, takže ta práce byla pěkná, vopravdu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mluvila jste o knížce Pět holek po třiceti letech, že se to odehrává během jednoho víkendu. Nedá mi to, abych se ještě nevrátil zpátky k té emigraci. Když vy se sejdete se svými kamarádkami z mládí, máte pocit, že při tom povídání třeba je to jiné? Že vás poznamenala ta zkušenost, ta léta v Americe, že třeba vaše myšlenky se ubírají jinudy?

Host (Iva Hercíková): Tak já nevím, jestli jinudy úplně, ale jako je to, je to dobrá zkušenost, ta cizina. Jako když se to změnilo z emigrace vlastně na takovou stáž jako, protože...

Moderátor (Vladimír Kroc): Když jste se mohli vrátit.

Host (Iva Hercíková): Už jsme se mohli, už jsem se vracela pravidelně, tak přece jenom trošku člověk získá větší, větší rozhled. A já si myslím, že i tomu psaní, že to hodně pomohlo. Že jsem, poznala jsem strašnou spoustu lidí a...

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste se s manželem vrátili definitivně až asi před třemi lety. Co vás tam tak dlouho drželo v New Yorku?

Host (Iva Hercíková): No držel mě tam hlavně manžel, kterej, on tam vystudoval úplně jiný, on je strojař a pak si udělal po různých extemporech, kdy stříhal psy, tak si udělal školu jako fyzioterapeut. To bylo roční studium celodenní, které nás tedy finančně málem zničilo. Ale pak se to ukázalo jako, poněvadž je strašně šikovný a má k tomu zřejmě nějaký velký talent, takže potom v New Yorku měl úžasnou praxi vod prostě slavnejch herců, přes finančníky a Cofi Annana z OSN a tak. Takže jemu se moc nechtělo. On dodneška není tak úplně nadšen tím, že se jako vrátil sem. Ale my jsme asi pět let, dycky se říkalo, tak ještě rok, ještě rok, ještě rok. A pak já jsem už říkala, tak už opravdu, já už bych teda ráda, už jsem pětkrát teda couvla. Takže jsme se vrátili no.

Moderátor (Naděžda Hávová): Řekla jste, Amerika mě dovedla ke zjednodušení života. Čeho jste se ve Spojených státech musela vzdát?

Host (Iva Hercíková): Já jsem řekla, že mě dovedla ke zjednodušení života? Tak to nevím, jak jsem to myslela. No musela jsem se vzdát nejdřív přátel. Přátel, řeči, prostředí, vlastně všeho, na co jsem byla zvyklá. Ale jak se říká, kámen, který se valí, neobrůstá mechem, tak zase to bylo možná docela dobrý, že mě to vyhodilo teda z takovejch normálních kolejí. A přivedlo mě to na, někam jinam a víc mě to nutilo teda uvažovat vo, vo věcech a vo smyslu teda, proč třeba tam jsem a proč jsem odešla a proč jsem se vrátila a tak dále.

Moderátor (Vladimír Kroc): V Praze existuje Škola tvůrčího psaní Literární akademie. Dá se vůbec to spisovatelství podle vás naučit?

Host (Iva Hercíková): No, zakladatel této školy, Josef Škvorecký, mi jednou řek, že za celá léta v Kanadě měl jediného žáka odněkud z Afriky, který byl skutečně jako talentovaný. A potom jako pokračoval v tom, než ho zabili, protože oni ho potom zabili za to právě, co napsal. A já si myslím, že jako se může naučit určité kultuře psaní a jak tu větu postavit a co dělat, ale přece jenom trošku ten talent je nejdůležitější.

Moderátor (Vladimír Kroc): A není největší škola to, že člověk sám už od toho mládí právě hodně čte?

Host (Iva Hercíková): Já myslím, že čtení je strašně důležitý. A mít ten život taky trošku barevný, nebýt pořád, i když jsou lidi jako Marcel Proust, kteří seděli jenom doma a napsali skvělý věci.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jaké knížky ve svém volném čase čte Iva Hercíková? Jaký je třeba váš oblíbený americký autor?

Host (Iva Hercíková): Tak já mám ráda celou tu plejádu židovských současných autorů. Hlavně teda Salva Bello a Filipa Ralka. A já čtu všecko, co mně přijde pod ruku a jsem zvyklá číst. A když třeba jsem někde na toaletě a nic tam není ke čtení, tak si čtu aspoň návody na těch, na těch, co jsou tam vždycky nějaký na stříkání nějaký vůně. A je to prostě, je to taková úchylka už, že, že čtu všecko.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak byste vy sama přiblížila posluchači, který nikdy vaší knížku neotevřel, váš styl? Kdysi jsem četl, že to je taková v tom dobrém slova smyslu lepší červená knihovna.

Host (Iva Hercíková): No tak mně se to, to se mi moc nelíbí.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já jsem si říkal, že vás to asi nepotěší.

Host (Iva Hercíková): Ne. Já doufám, já doufám, že prostě jsou to knížky k zamyšlení a ne jako... Ale zároveň, že teda je tam samozřejmě i, jednou někdo vo mně napsal, že jsem mondénní autor. Což mě, nebo že mám mondénní styl. To mně přišlo hrozně legrační, protože vůbec nevím teda, co to je. Ale já teda doufám, že to prostě červená knihovna není.

Moderátor (Vladimír Kroc): Obě už jste o tom mluvily, že významnou úlohu v tom textu hraje sex. Je to tam tak důležité?

Host (Iva Hercíková): No tak v některých knížkách ano. Není to, není to úplně jako ve všech, ale...

Moderátor (Vladimír Kroc): A máte pocit, že přicházíte s nějakou větší otevřeností než obvykle?

Host (Iva Hercíková): No myslím si, že jo. Myslím si, že ano.

Moderátor (Naděžda Hávová): Co kritiky, které potom po každé té vydané knížce přijdou? Jak to snášíte?

Host (Iva Hercíková): Tak, já třeba nemám výstřižkovou službu, takže se všecko jako nedostane. A tak, když, když je to knížka, když je to kritika, která jako vidím, že vopravdu je, že chtěl v ní něco ten kritik říct, tak to čtu se zájmem, ať je to kladný nebo, nebo záporný. Ale spousta těch, spousta kritik dneska je strašně povrchních a jako je to takový prolistování toho.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je pro vás psaní spíš práce nebo trápení a nebo je to radost?

Host (Iva Hercíková): Jak kdy. Jak kdy. Když to jde, tak je to velká radost. Když to nejde nebo když se to zvrtne...

Moderátor (Vladimír Kroc): Co převažuje?

Host (Iva Hercíková): Já nevím. V poslední době mi to moc nejde.

Moderátor (Vladimír Kroc): A co je pro vás takovou největší satisfakcí? Protože to psaní je asi dlouhá doba. Jak vám tak průběžně teda průměrně trvá než napíšete knížku?

Host (Iva Hercíková): Než napíšu knížku? No, tak asi, je to určitě rok. Teda rok a půl, rok, rok a půl přibližně.

Moderátor (Vladimír Kroc): A po tom porodu teda ta největší radost?

Host (Iva Hercíková): No tak je to fajn, když už, když je ten rukopis hotový a když už mě ho musej vždycky vzít, jo. Protože já bych jinak, já jsem takovej, další verzi a další verzi a tak. Tak, když už...

Moderátor (Vladimír Kroc): To byste ho radši vrátila do šuplíku?

Host (Iva Hercíková): No ne třeba do šuplíku, ale pořád bych se v něm nimrala.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jo takhle, aha.

Host (Iva Hercíková): Nimrala bych se v něm. A jako, jako vod první verze k tý třetí, co většinou tak jako je konečná nebo třiapůltá, tak to dost na tom měním.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak doufáme, že další knížky od Ivy Hercíkové se na pultech objeví určitě za ten rok, když říkáte, že vám to takhle dlouho trvá. My zatím děkujeme za rozhovor. Hostem pořadu Dva na jednoho byla spisovatelka Iva Hercíková. Hodně úspěchů.

Host (Iva Hercíková): Děkuju vám. Děkuji za pozvání.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na shledanou.

Host (Iva Hercíková): Na shledanou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Příští týden bude hostem Naděždy Hávové a Vladimíra Kroce herec a bývalý ministr a diplomat Martin Stropnický, takže si ho nenechte ujít ve stejném čase. Na shledanou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.