Rozhovor se spisovatelem Petrem Šabachem

Moderátor (Vladimír Kroc): Vystřídal různá povolání. Byl technickým redaktorem Pragokoncertu, metodikem kulturního domu, nočním hlídačem v Jiřském klášteře, pracoval v Galerii hlavního města Prahy. Teď je na volné noze. Napsal celkem osm knih, z nichž Hovno hoří z roku 1994 se už dočkala dvanácti dotisků. Zatím poslední kniha se jmenuje Čtyři muži na vodě. Na motivy jeho knížek natočila autorská dvojice Jarchovský, Hřebejk filmy Šakalí léta, Pelíšky a Pupendo. Petr Šabach je dvacet osm let ženatý, má dva syny.

Moderátor (Naděžda Hávová): Váš tatínek byl plukovník, asi byl tedy předlohou postavě ztvárněné Miroslavem Donutilem v Pelíškách. Měl jste místo dětství vojnu?

Host (Petr Šabach): No, to nebyl uplně přesně Donutil, typově rozhodně ne. Otec byl štíhlej, líbil se ženskejm, vypadal jako, ježiš marja teď jsem to uplně zapomněl, jak se ten herec jmenuje francouzskej. No hned si vzpomenu. Jean Maren, takovej krásnej chlap to byl. Jako s Donutilem přímo moc společnýho neměl. Je fakt teda, že jídelní lístek zaved u Šabachů, to ale trvalo tak, já nevim, opravdu jenom pár dní, to tak na zkoušku. A jinak to byl v podstatě inteligentní chlapík. Ale doba byla těžká, že jo? Moje matka tvrdí, že byl celkem normální až do doby, kdy ho vodvezli někam do Žiliny a tam byl rok zavřenej v takovym jako brejnolšinglu jo komunistickym. A říkala, že když se vrátil, tak už ho skoro nepoznávala. Pak ho poslali na dva roky do Koreje. No a já ho viděl v podstatě už jako takový už odrostlejší dítě jo? Já nevim, kolik mi bylo, čtyři pět let, když jsem viděl svýho otce poprvé. A to jsou takový ty zásadní léta, který když propásnete u dítěte, tam se tvoří charakter a ten vztah k otci, tak to jsme nějak propásli. A pak to bylo takový, no dost složitý to bylo. Ale nebyl to přímo Donutil jo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dosáhl hodnosti plukovníka. Možná i díky tomu jste se poznal s bratry Tesaříkovými, kteří měli také otce důstojníka. Smrt Vladimíra Tesaříka vás určitě osobně hodně zasáhla?

Host (Petr Šabach): No, to vám řeknu, že teda skutečně vždycky, když se nějakym způsobem tváří v tvář člověk s tou smrtí potká. Vona prostě není před náma, vona je těsně vedle nás. To vždycky zůstanu uplně zkoprnělej. A s tim Láďou, není to tak dlouho, co von byl ještě na pohřbu mýho bratra, že jo, kterej umřel taky relativně velmi mladej. A teď jste si všechno tak nějak uvědomoval, jak von mně pomáhal na tom pohřbu, protože mně tam tenkrát bylo taky ouvej. A no jo no, řikám, jediný co nás drží při životě je to, že nevíme, kdy to skončí že jo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Bratři Tesaříkové byli zdatní sportovci. Jak jste na tom vy a sport?

Host (Petr Šabach): Já jsem se sportu poměrně úspěšně vyhejbal. Já jsem nenáviděl tělocvičnu, já prostě ten, ten pach tý tělocvičny mně zvedal žaludek a doteď mě to traumatizuje jo. Celkem jsem měl rád ty votevřený plochy, stadion a trávu a tak, na kterých jsem se samozřejmě radši jenom válel. Víceméně dvou pozoruhodnejch výsledků jsem dosáh, nikdo mi to skoro nevěří, ani mý děti myslim. Ale skončil jsem jednou pátej na Běhu Rudýho práva, což běželo asi pět tisíc pražskejch pionýrů. To je slušný, že jo?

Moderátor (Naděžda Hávová): No, nepochybně.

Host (Petr Šabach): A třetí ve skoku na lyžích.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když jsme u toho běhu, tak to se můžeme plavně dostat do čtvrtka teď 19. června, kdy na atletickém stadionu v Edenu na Slávii se poběží Běh pro paraple. A vy tam budete. Také poběžíte?

Host (Petr Šabach): Já poběžim, pojedu jako chytrá horákyně, protože jsem si dneska vobjednal v půjčovně kolečkový brusle. Jelikož jsem se vsadil s vydavatelem, nakladatelem pardon, Borisem Dočekalem, že ho porazim. Eště nevim přesně, na jakou vzdálenost, ale tvrdí, že na kolečkových bruslích taky nikdy nestál. Tak, když to bude takhle jako férově zařízený, tak rád, rád se toho zúčastnim. Myslim, že bude hrozně bit. A rád bych teda zkusil ty kolečkový brusle no, na běh si netroufám.

Moderátor (Vladimír Kroc): Princip toho závodu ať už na kolečkových bruslích, na koloběžce nebo v běhu je v tom, že se vsadí dva soupeři o to, že vyhrají a ta výhra potom jde na konto Centra paraple. Takže předpokládám, že se také vsadíte?

Host (Petr Šabach): Vsadím se. Vsadíme se tutově. Tak já nevim, vo kolik ještě přesně. Já se musím nejdřív prohlídnout, jak na tom vypadám. Když vidim, že je nějakej mimořádně svižnej, no tak... Ale myslim, že ne, že proti mně nemá šanci. No to víte, že minimum je sto korun, jo? To já pudu vejš.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kromě jízdy na bruslích vás čeká taky křest cédéčka, které vzniklo právě ve prospěch Centra paraple, pro vozíčkáře. Povězte o něm něco?

Host (Petr Šabach): No, já jsem se o tom dozvěděl vlastně tak nějak jako možná úplně poslední. Já nevim, jak je to dlouho? Vono se to celý vodehrálo děsně rychle. Mně zavolal, já nevim, to nejsou ani dva měsíce, Honza Kašpar jo a řikal, že pan Svěrák má takovou ideu, že by rádi a todleto. Já jsem myslel nejdřív, že si dělá legraci, já jsem vůbec nevěděl, že pan Svěrák mě zná nebo že ty lidi ty knížky čtou. Mě to vždycky fakt trošku překvapí. No, tak jsem samozřejmě celou tu věc strašně vochotně vodkejval a mám, mám, mám z toho nesmírně příjemnej pocit.

Moderátor (Vladimír Kroc): Už jste slyšel, jak vaše povídky pojali herci, například Ondřej Vetchý, Zdeněk Svěrák, Jaromír Hanzlík, Martin Dejdar nebo Bolek Polívka?

Host (Petr Šabach): Ne, neslyšel, neslyšel. Znám to zatím jenom teda, vim vo tom, že, že pan Svěrák tvrdí, že se to povedlo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak jsme řekli, tak bude samozřejmě to cédéčko ve prospěch Centra paraple, či-li bude se prodávat vlastně jako benefiční. Ten křest proběhne teď ve čtvrtek, jak jsem o tom mluvili. Jak ten křest bude vypadat? Já si myslim, že to není běžné, že by spisovatel křtil cédéčko.

Host (Petr Šabach): No, to je vopravdu věc, která mě zajímá na celý tý věci nejvíc. Že já, kterej jsem v životě neuměl zahrát ani chleba s máslem na klavír jo, tak prostě budu mít cédéčko. A no, jak to celý bude vypadat nevim. Já bych si přál, aby si tam toho v podstatě někdo všim, ale aby to nebylo zas takový jako, že to bude uplně, uplně ta nejdůležitější záležitost. Úplně nejdůležitější je, aby tam přišli lidi a aby to bylo příjemný vodpoledne. No, tak pokusíme se udělat nějakou legraci, to je jasný.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já bych měl říci, že na tom Běhu pro paraple poběží i třeba Naděžda Hávová ve štafetě Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu, čtyřikrát sto metrů. No a přijďte, začíná to v patnáct třicet v Edenu na Slávii tento čtvrtek 19. června.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ještě nám, pane Šabachu, prozraďte na cédéčku je výběr z vaší poslední knížky s podtitulem Opilé banány se vracejí?

Host (Petr Šabach): Vlastně většina těch povídek, který tam jsou, tak jsou z úplně první knížky Jak potopit Austrálii. Celkem logicky, protože ty povídky jsou tak, já nevim, takových deset minut v průměru toho čtení, tak aby to tam tak jako vyšlo. Já nevim, kolik je to dohromady toho čistýho času, ale vono je to nějak asi hodinu a půl jo. Takže se musely vybrat povídky. Vono vybrat nějakou ukázku je dost ošidný, že jo, protože to je takový pokračování příště nebo co.

Moderátor (Naděžda Hávová): A podílel jste se nějak na výběru těch povídek nebo si to vybírali sami interpreti?

Host (Petr Šabach): Chtěli po mně, chtěli po mně původně, abych to vybral. Ale, protože tu roli by člověk dělat neměl, když se jedná vo něj, tak celou věc by měl dát někomu jinýmu, tak jsem poprosil Petra Jarchovskýho a ten vlastně udělal tu dramaturgii no.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vaše prvotina Jak potopit Austrálii vyšla v roce 1986. Jak se Petr Šabach od té doby změnil?

Host (Petr Šabach): No, zestár, že jo, to je jasný. Ale tak nějak jako já nevim v čem bych se, já myslim, že jsem se nějak výrazně, výrazně neměnil, že se léta neměnim nějak moc.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ani v tom psaní?

Host (Petr Šabach): No, tak jako chtělo by se říct, že jsem čim dál tim lepší, ale já nevim. Je to, to já neposoudim. Takhle, můžu říct, že mi to teďko jo ta poslední knížka, voni jsou to takový tenký knížečky, co si budeme povidat, ale že mě to zatraceně bavilo to psát.

Moderátor (Vladimír Kroc): A jak jste spokojen s ohlasem na tu poslední zatím Čtyři muži na vodě?

Host (Petr Šabach): No, ohlas mezi mejma jako kamarádama, tak ten byl takovej, já bych řek, že hodně, hodně kladnej. A jinak já nevim. Já všechny noviny nebo časopisy nějak moc nečtu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jako recenzi myšleno?

Host (Petr Šabach): No, nebo si to nestahuju z internetu jo nebo tak. Nevim. Bejvaly doby, když bylo někde, já nevim Šabach na nějaký krabici, v který se přivezly knížky, tak já jsem si schoval i ten, i tu nálepku, ale teď nějak mi to, nějak už ani nepátrám. Protože mám strach, že bych se dozvěděl věci, který vědět nechci.

Moderátor (Naděžda Hávová): Neděláte v tom trochu zmatek? Některé postavy z Opilých banánů, které se objevují ve filmu Pupendo, jsou jinými lidmi než vaši hrdinové knihy Čtyři muži na vodě, k jejichž osudům se pak s odstupem dvaceti let vracíte?

Host (Petr Šabach): No, možná, že v tom trochu zmatek dělám. Ale zase dělá ho v tom Jarchovský, dělá ho v tom Hřebejk, dělám ho v tom já. A vono je celkem jedno, jestli tajdle je trošku starší a támle je trošku mladší, než by měl bejt. Mě tam, například já jsem se do tý, do těch Čtyř mužů na vodě vynesl, když už jsme tady vo tom mluvili, třeba tak bráchy Tesaříky, že jo? No, jenže to by to muselo bejt posunutý zhruba o deset let do mejch let. Jo, já si s tim hlavu nelámu, já prostě, když někam chci tu stopu si chci votisknout, tak, tak, tak to udělám. I když vim, že se dopouštim logickýho nesmyslu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Proč jste se vědomě přihlásil ke Třem mužům ve člunu pana Jeroma Klapky Jeroma? Muselo vám být jasné, že vás budou srovnávat, to se zase vracím k těm recenzím.

Host (Petr Šabach): To je jenom strašně vzdálená taková, takový strašně, takový na dálku pozdrav týdle geniální knížce. Srovnávat se s touhle knížkou to nejde, že jo, protože já jí znám vopravdu nazpaměť a...

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste jí prý přečetl snad čtyřicetkrát?

Host (Petr Šabach): No, čtyřicetkrát nevim, ale je to docela dobře možný. A mám doma, měl jsem doma dvě desky, na kterejch Horníček čte ty úryvky z toho a ty jsem úplně prodřel jo. A, když mám dobrou náladu a já teď třeba docela dobrou náladu mám, tak já vám můžu citovat třeba Tři muži na tulkách. To by chtělo asi jinej pořad.

Moderátor (Naděžda Hávová): Delší.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak my si teď místo toho, škoda bylo by to zajímavé citovat nebo slyšet citace od Petra Šabacha a jeho asi nejoblíbenější knížky, dalo by se to takhle říci?

Host (Petr Šabach): To ne. Těch nejoblíbenějších knížek máme všichni jako spíš knihovny, ale je to jedna z nich, která mě nikdy, já nevim, ne že neurazí, ale většinou mě dostane prostě do pohody.

Moderátor (Naděžda Hávová): Hostem Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu v pořadu Dva na jednoho je spisovatel Petr Šabach. Dalo by se říci, že jste se stal slavným proti své vůli. Je to tak?

Host (Petr Šabach): No, to já nevim. To, jestli uplně proti svý vůli, tak něco jsem pro to udělal. To znamená, že minimálně to, že jsem něco napsal a dal to na trh jo. Ale spíš bych řek, že mě ta sláva, i když teda, když to spočítáme, tak vod tý prvotiny, tak vono je to skoro dvacet let jo. To nebylo nějaký přes noc. Ale stejně jsem čekal, že, že se to jednou teda vyvine tak, že to budu slušně, slušně...

Moderátor (Naděžda Hávová): Možná jsem se měla zeptat, jestli je vám popularita příjemná?

Host (Petr Šabach): Není. Jako jestli myslíte v tom smyslu, že, že vás lidi znaj nebo?

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak, tak, tak, že musíte třeba odpovídat na otázky, na naše otázky. Host (Petr Šabach): No, helejte, když už jsem tady, tak já vodpovim. Ale jako ta cesta do toho studia a tak, tyhle ty věci nebo po těch knihovnách a knihkupectvích a, tak jestli můžu bejt upřímnej, tak to mě teda vopravdu nebaví. Potom mě vždycky dojme, že tam vůbec nějaký lidi přijdou nebo tak. Protože si uvědomim, že je třeba pátek vodpoledne a venku je hezky. Tak si řikám, ježiš marjá, tak ty tady fňukáš a voni vlastně vobětovali stejnej čas jako ty. Takže todle, ale no helejte upřímnost za upřímnost, nebaví.

Moderátor (Vladimír Kroc): To je důvod, proč se tedy, dalo by se říct úpěnlivě, bráníte rozhovorům s novináři?

Host (Petr Šabach): Já se nebránim zas tak úpěnlivě, ale připadá mi, že je jich zbytečně moc jo. Já taky, rozumíte, vodpověď nemůže bejt lepší než votázka jo. A vono, když se vás pořáda ptaj dokola na ty samý věci, tak že prostě se tak jako trošku už jako jsem takovej zaseklej a už z toho mám strach. Některej rozhovor se povede a je to, je to celkem radost, ale já ty rozhovory stejně nečtu, tak já nevim.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže si asi neposlechnete ani reprízu dnes ve dvacet třicet našeho rozhovoru Dva na jednoho? Já jsem se chtěl zeptat, ale tahle ta otázka určitě už padla mockrát, ale mě to stejně zajímá. Jak to přišlo to psaní, co vás k němu přivedlo?

Host (Petr Šabach): No vobyčejnej pragmatismus, protože já jsem se potkal se spolužákem. Já jsem díky tomu, že jsem tak pozdě maturoval, tak už jsem byl vlastně vyzrálý autor jo. To zní trochu namyšleně, ale v třiadvaceti nebo v kolika. A voni tenkrát nějak já nevim mě zamíchali mezi nějaký ty dětský práce takovejch těch poctivejch maturantů, to vám má bejt šestnáct sedumnáct a někam se to poslalo nebo co. A já jsem tenkrát dostal nějakou cenu, ale já ani nevim jakou, protože jsem si pro ní nikdy nebyl. A von mi řikal, že si pamatuju, že tenkrát jako todle a že teďko dělá v příloze sobotní nějakejch novin a jestli bych nenapsal fejeton a pak povídku a todleto. A pak, když těch povídek bylo víc, tak prostě už to bylo na knížku a mně se líbilo, že za to mam peníze a připadalo mi to jako děsně snadnej způsob vobživy jo. Já jsem neměl nic do šuplíku, já jsem to tak jako zkoušel, takže....

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale to zdání asi klame, i když Petr Šabach, když už prodal asi dvě stě tisíc knížek dohromady, to už je docela dost, ale není to asi zase tak příjemný zdroj obživy nebo ano?

Host (Petr Šabach): Je to nesmírně příjemný, ale je tam jedna věc, která mně vrtá hlavou, že jo. Co když už mě nic nenapadne, co když už nic nevydám jo? Ale ne, že bych se nad tim zamejšlel zase jako víc než musim.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je to těžší, čím je člověk starší, ne snad proto, že stárne, ale že se vlastně pohybuje v určitém prostředí, tak nacházet stále nové momenty, impulsy, nápady?

Host (Petr Šabach): Není to tak těžký. Vono to je, já nevim. Souvisí to s nějakou pohodu a s takovym nějakym tim. Jako ty nápady to je, já souhlasim s tim, že každej píše pořád jednu knížku a tak. Já se pořád vracim taky ke stejnejm situacím a to. Tam jde akorát snad o to, že prostě máte svůj úhel pohledu, jinak řešíme pořád těch základních, já nevim jak nás to učili ve škole, třicet šest základních dramatických situací. Já nevim přesně, který to jsou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Možná právě proto jsou ty knížky vaše tak oblíbené, že se tímhle neřídíte. Zdá se, že nejste ješitný autor, necháte třeba Petra Jarchovského a režiséra Jana Hřebejka hodně volně nakládat s vašimi texty. My jsme to řekli před malou chvílí, že vaše postavy v jejich podání vlastně žijí své vlastní životy. Takže vám to nevadí?

Host (Petr Šabach): Ne. Todle to je taková, my jsme se tak domluvili a mně se to docela líbí, jak to funguje. A máme stejnej smysl pro humor a tak. A voni mě informujou vo tom co dělaj a já mám vždycky možnost si přečíst scénář. Já jim do toho scénáře nemluvim, protože mi to připadá nevhodný nebo tak nějak vlastně to už je jejich dítě, jejich dílo a tak. A jsem spokojenej, voni doufám taky. To víte, že to není takhle idylický, tak vobčas taky někdy v hospodě já nevim zvýšíme hlas jo. Tak to k tomu patří. Ale jinak je to věc, kterou tady spousta lidí nějak nechápe. Já když to takhle třeba vyprávim někomu, kdo je v podobný situaci, třeba píše scénáře nebo tak jako, tak to kouká jak blázen jo.

Moderátor (Naděžda Hávová): A nezkusil byste si to někdy taky střihnout scénář?

Host (Petr Šabach): Já jsem pořád řikal, že ne, že ne. A řikal jsem to tak dlouho, že mě napadlo, co kdybych to zkusil no. Možná, že jo, co já vim jo. Ale já to neumim hlavně, takže já bych stejně potřeboval někoho, kdo by mi radil.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kurs na FAMU u pana Jarkovského.

Host (Petr Šabach): Tak. Já bych potřeboval chodit k Jarkovskýmu na hodiny a to by bylo drahý.

Moderátor (Vladimír Kroc): Nedávno měl dvojí vlastně premiéru muzikál Šakalí léta na divadle nejprve v Plzni, teď na Kladně. Co nějaká divadelní hra, to vás neláká?

Host (Petr Šabach): To už vůbec ne. To už vůbec ne, protože to je... Já mám divadlo hrozně rád jo a tam, když si vždycky sednu před tu voponu a řikám si, to jsem teda vopravdu zvědav teďko až to roztáhnete, co tam tak může bejt. A vždycky jenom žasnu nad tim, jak je scéna udělaná a tak. A no já nevim, to teda vopravdu tady musim bejt upřímnej, ne to bych, to bych vůbec nevěděl co. Hrál jsem pravda v dětském představení Dartagnana a režíroval jsem Vinetoua na škole, ale to bylo někdy v pátý třídě. Taky to podle toho vypadalo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Mimochodem Šakalí léta už jste viděl nebo chystáte se na ně?

Host (Petr Šabach): Na divadle? Ne, neviděl, neviděl. Přišla mi pozvánka z Kladna, to se mi moc líbí ta pozvánka, jestli to bude tak pěkný jako ta pozvánka, tak to může bejt dobrý no.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co teď chystáte, řikáte, že píšete, když jste v pohodě? Teď v pohodě, podle vašich slov jste, takže píšete už nebo přemýšlíte o další knížce nebo teď je ten oddych?

Host (Petr Šabach): Já teď mám takový menší bližší cíle. Potřeboval bych napsat a to velmi rychle a jestli se nepletu, tak do čtvrtka mám odevzdat povídku o deseti stranách, což už je u mě tenká knížka jo, to už jako pozor. A to jsou takový věci. Už jsem jí měl skoro napsanou, už tak jako body a seděli jsme tuhle s panem Svěrákem, s kterym já jsem se seznámil jo někdy předevčírem. A já jsem mu vyprávěl tu povídku a von mi řikal, to ale prosim vás nepište, protože to jsem napsal já. A já jsem řikla, kdy? Dyk já jsem to nikde nečet. Von řikal, no asi tak před tejdnem. Takže, co já mám teďko dělat no? A je to stejně štěstí, že jsme se potkali. Teď si představte, já bych to napsal a tak bizarní námět přitom jo a, no i todle se vám může stát. Z toho já mám největší hrůzu. Jo, abych se nedopouštěl nějakýho plagiátorství. Prostě vysvětlete potom někomu...

Moderátor (Naděžda Hávová): Že to bylo nevědomky.

Host (Petr Šabach): Že to bylo nevědomky. Že to se opravdu může stát.

Moderátor (Vladimír Kroc): My jsme začínali povídání a připomněli jsme bratry Tesaříkovi, ti žili muzikou. Já jsem se chtěl zeptat, jak jste na tom hudebně? Protože na internetu jsem našel vaše jméno v souvislosti s kapelou Honánek šou his boys a jak jsem zjistil, tak to není ten Petr Šabach, který s námi sedí ve studiu?

Host (Petr Šabach): Ne, to je ten nadanější hudebně rozhodně, to je můj syn dvacetiletej. A ten hraje asi ve dvou nebo ve třech takovejhle formacích, voni hrajou taky ty bluesový záležitosti a tak. A dejvický posluchači je znaj, protože to je známá dejvická skupina OZ. No a takže to je, to je velkej muzikant. A já bych teda, jestli můžu, využil týdle příležitosti, že bych zase třeba já posluchače pozval na dejvický hudební léto. To se koná 22. teďko června na stadionu Na Kotlářce. Je to vodpolende vod jedný, vod dvou hodin. A tam právě začíná, začínaj hrát Jo Jo Band a pak tam bude spousta kapel. A já bych docela rád, jestli se mi to podaří ještě přes, nějak přesunul tu aktivitu z toho Edenu jo eště trošku, aby to tam tim parapletem ještě tak trošku jako zavonělo. Protože je to jenom pád ní potom a akce je to taková hodně podobná. Jako v podstatě by to mělo být pohodový odpoledne.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dobře. Tak budeme se těšit. Nejprve nashledanou ve čtvrtek 19. června v patnáct třicet v Edenu na Běhu pro paraple. A potom tedy o pár dní 22. června na...

Host (Petr Šabach):Stadion Na Kotlářce v Dejvicích.

Moderátor (Vladimír Kroc): Výborně.

Moderátor (Naděžda Hávová): Hostem Naděždy Hávové a Vladimíra Kroce v pořadu Dva na jednoho byl spisovatel Petr Šabach. Na shledanou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Společně vám přejeme dobrý poslech následujících pořadů Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu. Na shledanou.

Host (Petr Šabach): Na shledanou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Hezký den.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.