Rozhovor se scenáristou a dramaturgem Petrem Jarchovským

Host (Petr Jarchovský): Dobrý den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Petr Jarchovský se narodil v roce 1967, studoval Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici v Praze, kde se poznal s budoucím režisérem Janem Hřebejkem. Pokračoval na pedagogické fakultě, odkud přešel na FAMU, kde vystudoval scenáristiku. Debutoval filmem Šakalí léta. Naďa už připomněla další dva mimořádně úspěšné snímky Musíme si pomáhat a Pelíšky. Teď se chystá premiéra filmu Pupendu, o něm se mluví jako o druhých Pelíšcích. Znovu je inspirován příběhy spisovatele Petra Šabacha, zejména knihou Opilé banány. Zároveň Petr Jarchovský napsal scénář k filmu Žilary. Děj se odehrává ve čtyřicátých letech na moravskoslovenském pomezí a vypráví příběh nesourodé dvojice lesního dělníka a lékařky. Předlohou byla povídka Květy Legátové. Dnes už je ta knížka myslím známá a slavná, ale když jste vy jí našel, tak ji asi nikdo neznal. Jak jste se k ní dostal?

Host (Petr Jarchovský): To byl docela takový pro mě dobrodružný příběh. Protože já jsem někdy v roce 95 pracoval jako takový asistent na Barrandově, kde jsem měl za úkol prohlížet takovejma odloženejma scenářema a třídit je.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jestli se v nich přece jenom něco nenajde?

Host (Petr Jarchovský): No spíš taková, tekovej úklid to byl. Ale já jsme v tý skříni, kde to bylo narvaný prostě starejma textama, řikal skříňka marnosti. Protože jsme věděl, že tam je takovejch zmarněnejch iluzí a nadějí a že to tak nevypadá, že by se do budoucna na Barrandově točily český filmy. A najednou z toho všeho vypad takovej strojopis, to nebyl scénář, to byla prostě literatura čistá. A mě to velice zaujalo, řikal jsem si, to je výborný a to je výzva a něco takovýho jsem čekal a řikal jsem, kdo to napsal? A tam byla Květa Legátová a to jméno jsem nikdy neslyšel. Nicméně jsem hnedka nabíd, že bych zadarmo podle toho napsal filmovou povídku, ale o to zájem nebyl. Ale já jsme si todle jméno zapamatoval, ten text a když potom Ondřej Trojan pár let poté sháněl téma pro svůj vlastní film, náš současný producent Ondřej Trojan je původním povoláním režisér. Tak jsem mu řikal, že to tam je, že to tam leží, ať si to přečte. No a pak začala detektivka, protože my jsme začali shánět, kdo je autorem. A mysleli jsme si, že je to pseudonym nějakýho známýho spisovatele, protože ten styl byl velmi vyzrálý a dobrý, zajímavý. Ale zjistili jsme, že to je skutečně neznámá autorka do té doby absolutně. Je to pseudonym, ale neznámé autorky, paní učitelky z Brna. Která je velmi vzdělaná, velmi erudovaná, nicméně prostě je to prvotina. A my jsme tam zajeli do toho Brna, paní žije s deseti kočkama, učí stále jazyky. A my jsme řikali, že ta povídka se nám strašně líbí, ale že nejsme z Beskyd a neznáme to prostředí. Že bysme chtěli nějaké fotky, nějaké záznamy z té doby. A ona vytáhla ještě devět takových. A to já jsem byl úplně šokován a hodil jsem to do paseky Láďovi Horáčkovi, aby si to přečetl. No a ten, když si to přečetl, tak zjistil, že má v ruce něco úžasnýho, že maj vlastně debutanta osmdesátiletého, který pak, jak se ukázalo, dostal i státnice za literaturu.

Moderátor (Naděžda Hávová): V jaké fázi jsou Želary teď?

Moderátor (Vladimír Kroc): Tedy film.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tedy film.

Host (Petr Jarchovský): Je to velmi náročný projekt, protože se odehrává v minulosti ve čtyřicátých letech a točí se vlastně v exteriérech Moravskoslovenských Beskyd a na Slovensku a ve všech ročních období. Tudíž my máme asi čtyři pětiny filmu natočeny a zbývá nám jarní, jarní exteriér.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pokud mě paměť neklame, tak premiéra by měla být 6. září. Teď 26. března se chystá ale jiná premiéra, právě filmu Pupendo. Když už jste prozradil o čem zhruba jsou Žilary, o čem bude Pupendo?

Host (Petr Jarchovský): No Pupendo je subtilnější příběh. My, my s Honzou soukromě řikáme, že to je vlastně tentokrát velmi privátní a intimní záležitost nás dvou, protože vzpomínáme nebo se rozpomínáme na dobu, kdy nám, kterou dobře pamatujeme. Na rozdíl od Šakalích let a Pelíšků a Musíme si pomáhat, kdy jsme vlastně si nechaly vyprávět příběhy pamětníků a ty jsme sami fabulovali a převypravovali, tak toto je doba, kterou my velmi dobře pamatujem zjitřeně, protože nám bylo v tý době šestnáct sedmnáct let. Takže už se nemůžeme za nikoho schovávat. Ale zároveň si vyprávíme ten film tak, jak na tu dobu vzpomínáme my. A ta pilulka je někdo docela hořká, protože my v tý době necítíme sentiment a i jistou takovou svíravou hořkost. Nicméně se hodláme taky sobě a té době vysmát, takže myslim, že oba ty póly tam diváci najdou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Už jste viděl konečnou verzi filmu?

Host (Petr Jarchovský): Tak ano, já mám tu výhodu, že spolupráce s Honzou Hřebejkem je natolik blízká až bratrská, že já jsem vlastně tak, jak on je přítomen mému psaní, protože on je režisér a bude se pak tou látkou dva roky zabývat. Tak já jsem potom přítomen natáčení, ale i střiži, střihu, což je vlastně psaní znovu toho filmu. A takže já jsem i přítomen vlastně dokončování tohoto, takže já už jsem ten film viděl mockrát a v různých fázích vzniku.

Moderátor (Vladimír Kroc): Nechme teď nahlédnout naše posluchače trošku do filmařské kuchyně. Možná je, stejně jako nás překvapí, že ten film vlastně trošičku vzniká i za dopomoci vašeho okolí. V tom smyslu, že už tu skoro finální verzi necháte prohlédnout lidem, kterým věříte a na základě jejich odezvy ještě trošku s tím filmem pracujete. Je to tak?

Host (Petr Jarchovský): Je to tak. Zvlášť teda u žánru komedie nebo hořký komedie, jak chcete, aby se to nazývalo, pracujete prostě s určitými emocemi a zajímají vás reakce lidí, kterým důvěřujete. A to neznamená, že to jsou lidi, kteří vám musí zákonitě plácat po ramenou a právě naopak do té kuchyně si Honza v této fázi střihu pustí lidi, od kterejch chce slyšet připomínku, varování. A zajímá nás jako i spektrum věkový, vod mládeže až po vlastně seniory, abychom věděli, jakým způsobem promlouváme. Jsme věrný prostě tomu, co jsme chtěli vyprávět. Takže todleto se děje a myslím si, že prostě v určitou fázi je to vod Honzy vodvaha si takle pustit do kuchyně prostě vetřelce. Ale na konci zase musím říct, že v tom finále má generální slovo on a na něm záleží pro co se rozhodne. Tam to jsou jenom nabídky třeba jo, ty volby. Musí se rozhodovat jako dycky von, potažmo já s ním se střihačem.

Moderátor (Naděžda Hávová): 26. března premiéra filmu Pupendo. Četla jsem, že pracujete, nevím už kolikáté verzi, adaptace Hrabalovy knihy Obsluhoval jsem anglického krále. Jak to vypadá s ní?

Host (Petr Jarchovský): No tak pro mě to byla především obrovská surrealistická zkušenost, takže já ničeho nelituju. Ale v každém případě ta látka se zdá trochu prokletá a možná je to tim, že ze svý vlastní podstaty je to velmi nákladný projekt. My jsme se snažili najít klíč, kterej by to velmi výrazně zlevnil, aniž by teda se ztratil pel a jaksi plnost a košatost tý látky. Mysleli jsme si, že jsme nějaký klíč našli, nicméně i tak, je to látka, která si troufám říct, těžko vznikne bez zahraniční pomoci. A tam se ukazujou některé producentské, producentská úskalí téměř neřešitelná. Máte výrazně českou látku, která vychází z naší zkušenosti a našeho naturelu a zároveň prostě toho zahraničního partnera nemůžete získat na český herce a podobně, a podobně. Takže myslim si, že ta věc je v současný době dost neznámá, jak dopadne. A já se tim nenechám znervózňovat, já jsem rád, že máme jiný věci, na kterých můžeme pracovat a máme i výhled na to, co chceme dělat a nenecháme se znervózňovat tím, že tady se nenacházejí prostředky.

Moderátor (Vladimír Kroc): Prozradíte, kam tedy sahá ten váš autorský horizont? Co teď je ve výhledu?

Host (Petr Jarchovský): No tak, že jo jsme před premiérou. A potom máme s Honzou poprvé rozpracovaný projekt žhavé současnosti, vlastně náš tandem se poprvé věnuje, když vyloučíme teda náš první film Pějme píseň do hola, prostě to něco, jak vidíme současnost a jak prožíváme my naše generace dnešek. A moc se na to těším, je to nová zkušenost a troufnu si říct i novej krok někam pro nás. Jmenuje se to pracovně Horem pádem.

Moderátor (Naděžda Hávová): Setkání s Janem Hřebejkem pro vás bylo asi osudovým a prý to byl právě on, kdo vás přesvědčil, aby jste se věnoval scenáristice?

Host (Petr Jarchovský):

No určitě. My jsme spolu vyrůstali, známe se od čtrnácti let na gymnáziu a to naše přátelství vlastně vzniklo už tam. Bylo založeno na tom, že jsme psali společně nějaký takový textíky a písničky, takže to bylo velmi bizarní. A postupně se z nás stali vlastně takoví fanatici filmového klubu. Tam jsme se hodně setkali a zatímco Honza, který měl trošičku, byl takový třídní rebel, tak měl podmínku od třídní učitelky, že mu doporučení pro uměleckou školu, že ho nechce vidět, aby nesklidila nějakou vostudu. A Honza to prostě vzal takhle. A zatímco já jsem tak jako přes baby, ale šel na pedagogickou fakultu, abych zjistil, že v tý době skutečně možná některý jsou ... měli za pravdu, to byla hodně politická škola, bylo to docela dusný tam. Tak já jsem se nechal rád přesvědčit ať to zkusim na, s takovejma zajištěnejma zádama, že teda už na nějaký vysoký škole jsem, že jsem tam trpěl. Že to zkusim na tu scenáristiku se dostat za Honzou. Ale mělo to i svý takový pro mě docela vážný důsledky v tom, že já jsem vlastně nebyl žádnej píšící grafoman, já jsem chtěl jenom pryč votamtaď. A takže já jsem se musel učit všechno opravdu od začátku, od píky. Když jsem se tam dostal, tak vlastně najednou se to začalo znova. Třeba tam byli kluci, který byli hodně daleko v tom psaní. Jako Lubor Cham nebo Petr Zelenka, že jo ze scénáristický rodiny. Takže se mi najednou stalo, že Honza točil scénáře Petra Zelenky. Já jsem se musel doučit.

Moderátor (Vladimír Kroc): V Českém rozhlase 1 Radiožurnálu posloucháte pořad Dva na jednoho, tentokrát se scénáristou Petrem Jarchovským. Učíte také na FAMU, takže možná ta pedagogická fakulta vám částečně k něčemu byla. Co vám samotnému tahle škola dala?

Host (Petr Jarchovský): No tak vlastně co se týče profese, téměř všechno. Za nás na konci těch osmdesátých let byla, vznikl takový ostrůvek pozitivní deviace. Tam studovalo několik lidí, který se dneska jako filmem velmi zásadně jako živí a pracují v něm a vzájemně se to nějak intenzivně ovlivňovalo v tý době. My jsme si ani tak nemohli pochvalovat, že by tam byla nějaká plejáda vynikajících kantorů, ale možná i díky tomu jsme museli intenzivně věnovali sami sobě mezi sebou. My jsme si byli svými jako kritiky a nebo jsme se povzbudili v tom, že něco vytvoříme, že něco dokážeme.

Moderátor (Vladimír Kroc): Zůstává to tak i dnes?

Host (Petr Jarchovský): Dnes je trošičku jiná doba. Myslím si, že jsou v tomhle tom student trošičku víc sólisti, protože prostě taková je doba. Není to takovej ten, tok je tok.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já se přiznám, že tu otázku jsem myslel spíš tak, jestli si zůstáváte těmi kritiky navzájem i po těch zhruba dvanácti letech?

Host (Petr Jarchovský): Jako já, jestli kritizuju jejich práci?

Moderátor (Vladimír Kroc): Jestli si o tom povídáte? Jestli třeba je zvete na ty předprojekce a tak?

Host (Petr Jarchovský): Ne. Tak letos jsem to udělal poprvý, že jsem svůj ročník prvák prostě jaksi pozval na jednu z těch pracovních projekcí. Samozřejmě jsem se trošku klepal, bál jsem se, protože se vodkopáváte před svejma studentama, kterejm pak udílíte rady a porady. A zároveň prostě si člověk musí podložit tím, že ano, nechce slyšet od nich nějakou servilní chválu, že jo? Tak jsem se ptal, věci, který jim tam přišly špatný nebo který jako to... A voni, nutno říct, že se jim to docela líbilo ten film.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mluvíme teď o Pupendu?

Host (Petr Jarchovský): O Pupendu a že třeba přišla nějaká i kritika, já jsem byl za ní rád, že vlastně si nehrajem na pana učitele a servilní žáčky.

Moderátor (Naděžda Hávová): V nakladatelství Paseka jste vydal novelu. Spisovatelství vás neláká natolik, abyste se mu věnoval intenzivněji?

Host (Petr Jarchovský): Tak ono to lákání to je takový jako když přídete do lahůdkářství. Já si myslim, že to je, já jsem šťastnej za tu profesi, kterou dělám. S lidma, s kterejma pracuju. Film je kolektivní dílo, kolektivní mínění. A já jsem si, přiznám se, nikdy moc jako uplně sólově nevěřil. Já byl takovej učedník toho. A tady vim, že prostě talenty těch lidí se můžou protnout a můžou posílit a nakonec, když to dobře vyjde, tak se může stát, že je to lepší, než když jste sám na ten výsledek. Na druhou stranu prostě já si spisovatelů nesmírně vážím, hodně čtu a prostě fascinuje mě to, když někdo provede ten krok a já jsem z toho očarován.

Moderátor (Vladimír Kroc): Která fáze, pokud se psaní scénářů dá nějak rozdělit do etap, vás bere nejvíc? Je to to vymýšlení, tvoření nebo to dotváření nebo ta realizace filmování?

Host (Petr Jarchovský): No tak největší dobrodružství, jeden z nejhezčích okamžiků je, že vás to napadne. Kdy ještě není nic napsanýho, když se najednou protnou třeba dva motivy uplně odlišný, jako celek. Že se to nějak vzájemně oplodní, jak my řikáme, a najednou to vidíte před sebou a sníte si o tom a usínáte a probouzíte se podle toho. Pokud se toto děje, tak víte, že jste na stopě, to je úžasný. Pak přijde ta lopotná práce toho psaní, kdy, já myslim, že Čajkovský říkal, že inspirace, na otázku, co je inspirace, řikal, že to je chvíle, kdy mu jako berou krev. JO? Kdy to je vopravdu dřina. A potom je, potom mám strach, jestli Honza bude zaujat tím, co jsem sesmolil. A potom mě hrozně baví právě ten okamžik jaksi obsazování toho filmu, kdy Honza potom dělá veliký zkoušky herecký. Kdy já jsem s tím scénářem přítomen a vlastně ty herci nejenom, že to čtou a přehrávají, ale zároveň se to doplňuje. Takže já tam prostě dopisuju ty dialogy. A inspirován zkušeností...

Moderátor (Vladimír Kroc): A najednou to vlastně slyšíte od těch herců...

Host (Petr Jarchovský): To je hrozně pěkný, protože vy vlastně když chcete, aby věc byla pravdivá, tak najednou do toho berete, do hry i osudy, soukromý osudy těch protagonistů. Takže to je, to je dobrodružství velký pro mě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mimochodem my jsme se během písničky dozvěděli, že ve filmu Pupendo se objeví i vaše dvě dcery v rolích pionýrek.

Host (Petr Jarchovský): No ono to vypadá, že ty lidi od filmu si prosazujou ty hvězdičky. Ale ono to je, realita je taková, že prostě potřebovali jsem nějaký pionýrky a voblíknout do těch krojů, tak tatínek to prostě poručil, no. Protože šetříme na komparsu a holky to zvládly myslim dobře a nekazej bramboračku.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy už jste to několikrát řekl, že film je na výsost kolektivní dílo. Nepřipadá vám potom trochu nespravedlivé, že film je potom obvykle ve výsledku připisován režisérovi? Film Jana Hřebejka, se říká.

Host (Petr Jarchovský): Ano, nepřijde mi to nespravedlivé, protože největší a finální odpovědnost za celou věc je prostě na režisérovi, když teda odmyslim ekonomickou stránku. Ale já si nemůžu absolutně na nic stěžovat. To byste se možná mohli ptát mých kolegů, jestli se dějí nějaké ústrky a jaksi zdravě na jejich látce. Protože já jsem se dozvěděl teďka, že titulek filmu Pupendo je film Petra Jarchovského a Jana Hřebejka. Což je vod Honzy krásný, krásný gesto. A myslim si, že to není jenom gesto, že to je o tom, že mě přijímá i jako spoluzodpovědnýho za tu věc, kterou děláme. Neubírá ani zásluhy ani případný kolapsy a to je myslím, jako dobrej, dobrý směřování tý naší spolupráce.

Moderátor (Vladimír Kroc): A co Petr Šabata, když jsme mluvili o tom spisovatelství? I on je jako spisovatel pro vás mimořádně inspirativní.

Host (Petr Jarchovský): Ano. No tak tam jednak já si vážim toho, co von píše, protože si myslim,že kromě toho, že to je zábavný a tak dále, tak je to nesmírně originální. A v tom smyslu, jakej je člověk, jakej má humor, jakej má zároveň jakou má poezii, to jeho psaní a takovou citlivost v tom já čtu. A myslim si, že von, von je obrovskej demokrat svobodnej člověk, takže on napíše povídku nebo knížku a dá ji absolutně v plén a věří nám, že my už mu do ní vstoupíme, že si z toho vezmem tento motiv, tudle postavu z jiný knížky jinej motiv.

Moderátor (Naděžda Hávová): A dá se říct, že Šabacha jen tak vyzobáváte, že...?

Host (Petr Jarchovský): Ano. No tak samozřejmě to můžeme slyšet od některých kritiků, jo. Ano a já se tomu nebudu bránit. Vyzobáváme rozinky, neboť to jsou naše rozinky, někdo tam jiný. Ale je to krásný, že ani tý knížce to neublíží a my si z toho sestavíme nový, nový pazl. A von je na to zvědavej, jeho to zajímá, jak to dopadne. A věří, že my mu to nezničíme. A taky tim pomáhá to, že struktura těch dvou knížek jsou vyloženě spíš jako deníkový etický záznamy, není to nijakej vystupňovanej příběh, kterej bysme zničili nebo změnili jeho vyznění a tak dále. Vyznění, pocit a atmosféra je stejná. Aspoň si to myslim.

Moderátor (Vladimír Kroc): Už viděl Petr Šabach Pupendo? Jak jsme řekli film už je hotov, připraven k premiéře.

Host (Petr Jarchovský): Ještě ne a doufám, že se těší na premiéru.

Moderátor (Vladimír Kroc): Měli bychom říci ještě, jaké je obsazení? Já jsem na začátku se snažil z vás dostat trošku příběh nebo náznak příběhu. Prozradíte alespoň trošku?

Host (Petr Jarchovský): No je to, je to příběh člověka sochaře, kterého hraje Bolek Polívka. Který prostě v týdletý době nehnutýho, pozdního doznívání komunismu vlastně váhá, zda, aby uživil rodinu, má se třošičku s tim režimem zaplíst a nebo ne. Je to takový trošku faustovský téma. Ale to je, bych řek, ta červená linie toho příběhu na kterou se nabalujou různý tragikomický motivy a prvky, takže vlastně my tu červenou linii máme tradičně už takovou hořkou. A kolem toho se snažíme vymyslet nějaký nebo dosadit nějaký situace, aby se ta hořkost dala vůbec polknout, ta pilulka. A todle to je vlastně, v tomhle tom je ten Šabach, jak jsme se o něm bavili, vlastně geniální. Protože všechny ta karamboly, který von tam popisuje a který se v tom hospodským vyprávění také objevěj, jsou tragický, trapný, zoufalý, smutný příběhy. Ale ten vypravěč tomu dá takovou poetickou nadsázku například nebo úhel pohledu, kterej to udělá, že to sneseme a že máme pocit, že na ten průser v životě nejsme sami. Že ještě někdo jinej tím prochází a zároveň se tomu dokáže třeba zasmát.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vás samotného režie neláká?

Host (Petr Jarchovský): Neláká, protože já mám dost velkej díl toho, že jsem tomu přítomnej. A když nastane situace, kdy bych měl co říct, tak můžu. Jo? Ale je to určitej specifickej druh talentu, příkladně režisér se v určitou chvíli na place rozhoduje do posledního knoflíčku u košile až po to, co má říct hlavní herec, aby udělal. Kdo koho bude zabírat, kdy do toho začne pršet nebo svítit sluníčko. Prostě to je tisíce věcí, který ten člověk musí rozhodovat teď a umět si je hierarchizovat, co je nejdůležitější, co nebude řešit teďka. To jsou věci, který já bych nedokázal. To je určitá mentální nastavenost a to obdivuju na režisérech.

Moderátor (Vladimír Kroc): Naším hostem dnes v pořadu Dva na jednoho byl Petr Jarchovský scénárista, mimo jiné nového filmu Pupendo, který bude mít premiéru dvacátého šestého března. Budeme se těšit a držíme palce, ať to vyjde. Na shledanou.

Host (Petr Jarchovský): Na shledanou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Za pozornost děkují a dobrý poslech dalších pořadů Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu přejí Vladimír Kroc a Naděžda Hávová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.