Rozhovor s Tomášem Vorlem o cestách z města

Host (Tomáš Vorel): Dobrý den, ahoj.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dobrý den. Tomáš Vorel se narodil druhého června 1957 v Praze. První kinematografické kroky učinil jako amatér a šestnáctimilimetrovou kamerou natočil svoje první filmové hříčky, jako Zákon samurajů, Rychlé šípy nebo Kašpárek. Všechny tři snímky dostaly nejen ceny na několika soutěžích, ale hlavně daly Tomáši Vorlovi chuť do další práce. V roce 1976 se dostává na divadelní prkna. Jako autor, herec a režisér působí v satyrickém divadle Sklep a pantomimické skupině Mimóza. Připomeňme další věci Tomáše Vorla jako třeba Pražskou pětku, Kouř, Kamenný most, Cestu z města, kterou jsme mohli vidět včera a poslední snímek Z města cesta. Tomáš Vorel má patnáctiletého syna Tomáše. Jak Vás vlastně napadlo natočit Cestu z města, to jste měl podobné pocity jako hlavní hrdina toho snímku? Pro ty, kdo film neviděli, tak hlavní hrdina Tomáš Hanák, úspěšný počítačový programátor má najednou všeho plné zuby a odchází z města na vesnici žít bez moderní civilizace. Tak byl to i Váš případ?

Host (Tomáš Vorel): No tak je to případ hodně lidí a hodně mých kamarádů jako třeba Bolka Polívky nebo Evy Holubové, která se také pokoušela žít na vesnici nebo trempa Kima, kterej žije neustále v lese neboho kočího Hrušky, kterej byl suspendován církví a tahá na Rabštejsnku dřevo z lesa a k nim přibyl ještě Petr Čtvrtníček, kterej sice bydlí v městě, ale bydlí na vodě, na boudě a jezdí lodí do práce do divadla, takže mě napadlo nebo to tak jako postupně vzniklo už při natáčení filmu Cesta z města, že vznikly takový dokumentární záběry s nima, s těmahle pěti lidma, no a pak už bylo tolik záběrů a tolik materiálů jsem natočil, to jsem si točil sám na digitální kameru, natočil jsem asi sto dvacet hodin.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jak se z toho pak stříhá?

Host (Tomáš Vorel): No to jsem nechal právě zbaběle na střihači Vladimíru Barákovi, kterej má zkušenosti i jednak s Českou sodou, stříhal Českou sodu, potom seriál Bigbeat, Pelíšky, Musíme si pomáhat, Cestu z města, takže on je schopenej vlastně z ničeho uplést krásu. A to se mu podařilo, taky jsme se hádali samozřejmě, půl roku to trvalo, pořád jsme to zkracovali, zkracovali, no až vznikla hodinu a čtyřicet minut vlastně celovečerní povídkový film, pětidokumentární film.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak to děláte Vy, když máte pocit, že už je toho na Vás ve městě moc? Máte podobné tendence jako hlavní hrdina filmu, o kterém jsme mluvili a který včera běžel v televizi?

Host (Tomáš Vorel): No já se přiznám, já spíš bydlím na tom Rabštejsnku, takže já spíš, když mám dost toho lesa a těch veverek a medvědů, tak uteču do Prahy trošku zblbnout.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak často se to stává?

Host (Tomáš Vorel): Je to tak půl na půl. Půl času tam, půl času tady.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je to tak romantické, jak si to člověk, když žije ve městě, představuje a když potom uteče na tu vesnici?

Host (Tomáš Vorel): No já nemluvím o vesnici, já mluvím o lese. Protože život na vesnici asi romantický není, myslím, že to je tvrdej život a ty lidi mají podobný problémy jako tady v Praze a vlastně už se to tak těžko dá rozlišit, protože všichni mají auta, televize, mobily, takže ten styl života se začíná sobě podobat. Já mluvím o čistý přírodě, kde nejsou lidi, kde nejsou dráty, kde teče jenom voda pěkně, tak o tomhle mluvím, to je romantický, to Vám teda povím.

Moderátor (Naděžda Hávová): U filmu Cesta z města, stejně jako u Kamenného mostu, jste byl zároveň režisérem i producentem a navíc jste v Cestě z města měl takovou pidiroli a u Z města cesty jste byl taky kostimérem, rekvizitářem a navíc i řidičem. Vy asi moc lidí ke spolupráci nepotřebujete?

Host (Tomáš Vorel): Tak dokumentární filmy nepotřebujou vlastně skoro nikoho, jenom kameru a to, co chcete, a samozřejmě střihače a zvukaře potom a speciální postprodukci, která Vám to zpracuje, že jo. My jsme to natáčeli digitálně, zpracovávali digitálně a pouštíme to digitálně a tam vůbec nebyl vlastně film, tam nebyl celuloid.

Moderátor (Vladimír Kroc): To by bylo zajímavé říci, jak to pouštíte digitálně, to už jsou u nás kina vybavena takovými projektory?

Host (Tomáš Vorel): No tak my máme osmset kin v České republice a asi dvacet kin má už detaprojektory, takže tam se to dá pouštět. My teď děláme takovou osvětu, že máme vlastní projektor a ten jeden hrdina, ten tremp Kim, s ním bude jezdit příští rok po kinech a bude pouštět ten film přímo a pak bude mít besedu a bude hrát na kytaru, takže děláme takovou osvětu Zánik celuloidu aneb vítězství toku dat v Čechách.

Moderátor (Vladimír Kroc): Máte pocit, že to má perspektivu, takovýto způsob promítání filmů?

Host (Tomáš Vorel): Já si myslím, že se to tak rychle vyvíjí, že za pět, deset let ty klasický filmový projektory a vůbec klasický film úplně zmizí, protože výroba filmu je třikrát dražší než digitálně a je to jednoduší všechno a ta kvalita obrazu už se tak blíží sobě, že neodborník to už dneska nepozná, odborník taky má co dělat je poznat. No a ty počítače, my teď pracujeme na počítače Epa mekintoš, to musím teda udělat reklamu, protože to je tak úžasný computer, díky němu jsme to vlastně dali všechno dohromady.

Moderátor (Naděžda Hávová): A neztrácí tenhle digitální způsob práce právě kouzlo filmařiny, běhat někde s tou kamerou šestnáctkou?

Host (Tomáš Vorel): Já jsem byl tak svobodnej, já jsem si připadal jako kdysi, když jsem začínal s tou kamerou na klíček Admirál, kdy jsem běhal po trávníku a točil jsem cikány a nic jsem nepotřeboval a teď jsem zase běhal sám s tou digitální kamerou a vlastně jsem mohl vlízt Polívkovi až do talíře s polívkou, protože to držíte v jedný ruce a můžete jet úplně na detail nebo můžete se schovat do lesa a on Vás nevidí. A ten dokument právě se takhle dá dělat, ale hraný film, to musíte mít štáb, to nejde prostě, to sám nenatočíte, to musíte všecky profese, který jsou nutný.

Moderátor (Vladimír Kroc): Nám to splývá Z města cesta, Cesta z města, tak ještě jednou, Z města cesta je spíš tedy dokument? Vy jste řekl, že je to pět povídek.

Host (Tomáš Vorel): No pět dokumentů bych řek spíš, no. Je to dokument.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když se vrátíme k tomu hranému filmu, Vy tam také obsazujete neherce. Myslím si, že jich je tam celá řada, jaká je s nimi práce třeba ve srovnání s těmi filmovými hvězdami, které tam máte také, samozřejmě?

Host (Tomáš Vorel): No tak když to vyberete správně, tak to není žádná práce, protože oni nehrajou, oni jsou sami sebou, že jo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dá se to odhadnout dopředu než se postaví před kameru?

Host (Tomáš Vorel): Dá se to odhadnout, samozřejmě, ale vždycky Vás to nějak zaskočí potom. Třeba ten kočí Hruška, ten je furt ožralej, takže on funguje mezi čtvrtým a sedmým pivem a jak má těch piv víc, tak přestává už artikulovat a už mluví to, co chce, ne to, co píše scénář, takže u toho jsme třeba museli potom postsynchrony, ten se nemohl namluvit sám, ale jinak to funguje.

Moderátor (Vladimír Kroc): A jak ty neherce nacházíte?

Host (Tomáš Vorel): Chodím, koukám, poslouchám, vždyť Štajndler, Holubová, Hanák, Vávra, Čtvrtníček, Dušek, to byli všecko neherci, když jsem s nimi točil první filmy, to nikdo neví, to nebyli herci, to byli kamarádi a až postupně vlastně někdo šel na DAMU, někdo šel na FAMU a někdo vlastně nešel nikam jako Hanák, že jo, Hanák je naprostý poleno a neherec a dřevák a šmírák, ale přesto je jeden z nejpopulárnějších herců a nemá žádnou školu na to, to je paradox.

Moderátor (Naděžda Hávová): Mám takové tušení, že Vy jste dokonce do hlavní role právě Cesty z města původně nechtěl obsadit Tomáše Hanáka, že probíhal nějak dost složitý konkurs na tuhle roli a zamýšlel jste dát tuhle roli Davidu Kolerovi.

Host (Tomáš Vorel): Je to tak, protože jsem si říkal: "Dost je Hanáka, furt točíme s Hanákem." Tak jsem udělali konkurs, asi patnáct lidí tam bylo, taky jsem se já zúčastnil. Můj favorit byl David Koler, to mně přišlo dobrý.

Moderátor (Naděžda Hávová): Na čem to krachlo?

Host (Tomáš Vorel): Krachlo to na tom, že on řekl, že to bere a pak se dozvěděl, že by tam měl i zpívat, tak to ho jako zarazilo. On nechtěl asi porušit nebo, tak jsem vycítil, že nechce jako brousit svou image rockera, že tam jsou příliš romantické a jemné a sentimentální písničky v Cestě z města, tak asi to ho odradilo, že by tam musel i zpívat, ale jinak by hrál dobře.

Moderátor (Vladimír Kroc): Třeba příště. My už jsme na začátku naznačili, jaká byla Vaše cesta k filmu. První profesionální filmové zkušenosti jste získal ještě v Československé televizi jako asistent produkce a potom ve filmovém studiu Barrandov jako asistent režie, ale původně jste vlastně filmařinu nestudoval, na FAMU jste přestoupil z ČVUT, jak to tehdy bylo?

Host (Tomáš Vorel): Bylo to tak, že já jsem nevěděl, co mám dělat, dělal jsem různý psychologický testy, chodil jsem k různým analytikům a vyšlo mně, abych šel na stavárnu, no tak jsem šel na stvárnu, tam mě to nebavilo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Myslíte, že takový samorost jako Vy, se nechá ovlivnit psychoanalytikem?

Host (Tomáš Vorel): Ne, rodičema, maminka říkala: "Musíš být něco pořádnýho, nebudeš nějaký komediant, tak musíš být stavař." Tak jsem poslechl rodiče, říkali: "Vystuduj vysokou a pak si dělej, co chceš." No a já už při tý vysoký jsem dělal ty amatérský filmy, tam byl filmový kroužek Sisyfos. Taky jsem znal Davida Vávru z gymplu a vlastně jsme znovu otevřeli divadlo Sklep, kde jsme napsali hru Jak to bylo u kaštanů o založení Sociální demokratické strany a to jsme s Vávrou napsali na lyžařským kursu a to jsme se tak smáli, že jsme fakt nemohli lyžovat, jak jsme se smáli, to byla tak vtipná hra, pak jsme ji uvedli ve Sklepě, lidi se taky smáli a tak se to zase všecko rozjelo. No a Vávra tu hru ztratil, první hru Sklepa nemá, on ji normálně někde ztratil.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak je to teď s Vaším vztahem ke Sklepu, Vy už teď divadlo, pokud vím, neděláte, neláká Vás to?

Host (Tomáš Vorel): Tak předloni bylo znovuotevření Dobešky, tak tam jsem hrál vzpomínkově, no tak samozřejmě, já tam chodím vždycky každý Vánoce na besídku, teď tam zase půjdu a natáčím jim to na video.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co třeba režie nějakého divadelního představení?

Host (Tomáš Vorel): No to bych chtěl, doufám, že to vyjde. Můžu možná i prozradit, já bych rád zrealizoval na scéně Národního divadla rytmikal Kouř.

Moderátor (Naděžda Hávová): To by mohlo být zajímavé. Připomeňme ještě Mimózu, Mimóza už nefunguje od začátku devadesátých let?

Host (Tomáš Vorel): Mimóza se dobrovolně rozpadla po revoluci, my jsme hráli deset let a hráli jsme třeba třikrát denně a jezdili jsme hodně, protože jsme nemluvili, tak jsme jezdili po celém světě. Hráli jsme na parníku a v Tokiu a v různých barech. Měli jsme takový tři představení, který jsme pořád hráli dokola, už nás to štvalo trošku, protože furt se stýkáte se stejnýma lidma a pořád je to dokola, už je to taková ponorka, tak si myslím, že to bylo dobře, že jsme se rozpadli. Ale divadlo Sklep stále drží bytelně, protože divadlo Sklep...

Moderátor (Naděžda Hávová): Má pevné základy.

Host (Tomáš Vorel): To není, jak řekl nějaký kritik, divadlo Sklep, to není divadlo, to je ideologie.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když se vrátíme k filmu, ta Vaše práce by se dala možná také shrnout do dvou období, na etapu sklepánskou, kam bychom mohli zařadit filmy Pražská pětka a Kouř a takovou postsklepánskou, to jsou filmy Kamenný most a Cesta z města. Vidíte to tak?

Host (Tomáš Vorel): Nevidím, to tak rozdělujete Vy. Všichni furt všecko rozdělujou, já myslím, že se věci nedají rozdělovat, že se to všecko prostě prolíná, já necítím, že něco by bylo sklepácký a něco ne. Točím s lidma, který mám rád, je mi jedno, jestli jsou ze Sklepa nebo ne, je mi jedno, jestli jsou herci nebo neherci. V Cestě z města hraje třeba sedm lidí ze Sklepa a asi dvacet lidí z nesklepa.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pojďme k Vašemu novému filmu. Měl by se jmenovat Skřítek nebo bude se jmenovat Skřítek a říkal jste, že už na něj máte hotový scénář, tak jak to vypadá a prozradíte, o čem by to mělo být?

Host (Tomáš Vorel): Skřítek aneb groteska 21. století.

Moderátor (Naděžda Hávová): Původně tuším, že to mělo název Skřítek vegetarián.

Host (Tomáš Vorel): No tak to byl takový složitý název, ale bude se to asi jmenovat jenom Skřítek nebo Pičus nebo nějak tak a bude to celý zrychlený, bude to legrace, v hlavní roli je Polívka, hraje řezníka na jatkách a jeho manželku hraje Eva Holubová prodavačku v supermarketu. Mají dvě nezvedené děti a je to vlastně takový příběh tý rodinky, jak jsme ji viděli v Cestě z města, ta zabijačka na tý vesnici, tak to je vlastně ta rodina ve městě, co dělá, jak funguje, jak nefunguje. Možná se tam něco prolne, ale bude to úplně nový styl, bude se to blížit trošku tomu výlet na Karlštejn z Pražské pětku, bude to rychlý, nebude se tam vůbec mluvit, bude to beze slov, bude to jen obraz.

Moderátor (Naděžda Hávová): A přitáhne to dnešního diváka?

Host (Tomáš Vorel): Bude to velká legrace.

Moderátor (Vladimír Kroc): Celovečerní zrychlený nemluvený film?

Host (Tomáš Vorel): Ano, přesně tak.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jenom mi tam uniká ten název, Skřítek, ale proč?

Host (Tomáš Vorel): To je to tajemství.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste těmi skřítky nějak fascinovaný.

Host (Tomáš Vorel): Já jsem tím posedlej, já jsem tím nemocnej.

Moderátor (Naděžda Hávová): Filmaři a herci si ztěžují, že ubývá návštěvníků kin. Nevíte o nějakém receptu, jak lidi do přítmí sálů dostat?

Host (Tomáš Vorel): Neubývá, to se zdá, já myslím, že ty, co chtějí do kina, nechtějí si vzít ten zážitek krásnej, tak jsou do kina. Ty, co tomu tak nerozumějí, tak čekají, až to bude v televizi nebo na videu, protože si myslej, že to tam taky uvidí, ale tam to mají malinký.

Moderátor (Vladimír Kroc): Trpíte, když vidíte svůj film na televizní obrazovce?

Host (Tomáš Vorel): No já jsem si schválně včera pustil teda Cestu z města v televizi na tý nejmenší obrazovce, jakou jsem včera sehnal, to bylo asi deset centimetrů jenom.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste záměrně sháněl malý televizor?

Host (Tomáš Vorel): Ne, to byla taková kamera s televizí dohromady. Tak na tom jsem to viděl a fungovalo to tam i na tý malý televizi.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jaký Vy jste sám divák, půjčujete si videokazety nebo DVD nebo chodíte do kina?

Host (Tomáš Vorel): Já chodím do kina, když chci něco vidět.

Moderátor (Vladimír Kroc): A co obvykle chcete vidět? Na co chodíte?

Host (Tomáš Vorel): Když jdu kolem kina a něco tam je zajímavýho, tak na to jdu. Teď jsem viděl třeba Smrady, to se mi líbilo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Sledujete takhle konkurenci českou?

Host (Tomáš Vorel): Ne záměrně, abych šel a teď sledoval. Jak to vyjde, když mám volno a jdu kolem kina a něco tam je, tak tam vlezu. Nebo jsem viděl nějaký německý film Holky to chtějí taky, to bylo taky dobrý a vždycky se mi to líbí. Já mám pocit, že už se netočí špatný filmy, že už jsou jenom dobrý filmy.

Moderátor (Vladimír Kroc): A když se ještě vrátíme k tomu, že jste se díval na tu malou obrazovku na svůj film, jaké je to, dívat se, přece ten autor to nemůže vidět tak, jak to zřejmě vidí divák, protože Vy za tím znáte všechny ty příběhy, jak to možná mělo nebo mohlo být jinak.

Host (Tomáš Vorel): Vím, že třeba jsem tam některý věci měl udělat jinak, že třeba ten Štajndler neměl mít plnovous, že už byl takový moc karikaturní nebo ten farář, kterýho hrál Radomil Uhlíř, moc zpíval tím hlasem, že to bylo přehnaný. S tím Hanákem jsme se taky v tom sadu mohli dýl prát. Takže vím, jak by se to mohlo udělat jinak, ale už je pozdě na to.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vraťme se ještě k té digitální technologii, kterou Vy jste chtěl pracovat. Vy jste říkal, že chcete vést takovou osvětu po republice. Pro koho by to měla být osvěta? Pro diváka zřejmě ne, protože ten to nepozná, že to jde z videa.

Host (Tomáš Vorel): Pro kinaře, ředitele kin, promítače.

Moderátor (Naděžda Hávová): Myslíte, že se tím nechají přesvědčit?

Host (Tomáš Vorel): Ano, už někteří chtějí videoprojektor si koupit.

Moderátor (Vladimír Kroc): Teď ale vzniklo spousta velkých kin, zejména v Praze, takové ty multiplexy, které určitě investovaly spoustu peněz právě do těch klasických projektorů, takže v tom to asi nebude jednoduché.

Host (Tomáš Vorel): No ale třeba multiplex ve Slovenským domě investoval čtyři miliony korun do videoprojektoru, tam mají kino speciálně, kde je videoprojektor a tam to chtějí uvést do provozu příští rok, takže tam bude možný vidět Z města cestu přímo na nejlepším projektoru v digitální technologii. Jděte se podívat a uvidíte, že nepoznáte, že to není film.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tady se nabízí vlastně ale parketa pro spoustu nezávislých filmařů, kteří když budou chtít, budou mít nápad, tak mohou vlastně za velmi nízké peníze natočit vlastně celovečerní film.

Host (Tomáš Vorel): Já si myslím, že to skončí tak, že každej bude mít doma kameru a každej bude moct udělat si celovečerní film a každej ho bude moct pustit internetem do světa, takže všichni budeme režiséři a všichni se na to navzájem budeme dívat, takže se úplně pomatem všichni a konec.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jenom pro představu, jaký rozpočet měl film Cesta z města, který byl natočen klasicky a jaký rozpočet měl Z města cesta, která byla natočena tou digitální formou?

Moderátor (Vladimír Kroc): Ono se to asi těžko porovnává, dokument a hraný film.

Host (Tomáš Vorel): Cesta z města byla sedmkrát dražší než Z města cesta, asi tak.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dneska máme pondělí, šestnáctého prosince, máte rád Vánoce, těšíte se na ně?

Host (Tomáš Vorel): No tak já se těším vždycky na besídku divadla Sklep, protože to je na Dobešce v lesíčku.

Moderátor (Naděžda Hávová): Je to i pro veřejnost?

Host (Tomáš Vorel): No jasně, no jo, ale to už je vyprodaný, to vůbec nezvěte nikoho, tam se nedostanu ani já. No a jinak dárky, ty jsme zrušili u nás a stromeček taky neřežeme, spíš tak jako jíme a povídáme si, pijeme víno, takový klídek.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dáváte si novoroční předsevzetí, když jsme u těhletěch záležitostí na konci roku?

Host (Tomáš Vorel): To jsem si také kdysi dával, ale to vůbec nefunguje.

Moderátor (Vladimír Kroc): Rok 2003 bude pro Vás zřejmě zase zajímavý tím, že byste měl točit film, už jste na něj sehnal peníze, na toho Skřítka?

Host (Tomáš Vorel): Mám dvě třetiny rozpočtu a ještě mi chybí ta jedna třetina.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co to pro Vás znamená být producentem, sehnat si všechny ty peníze?

Host (Tomáš Vorel): To znamená, všecky peníze sehnat a chodit a přesvědčovat lidi nebo firmy, aby do toho investovali, že to bude zajímavý, tak to je producent.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jaký byl poslední ohlas toho filmu, o kterém jsme mluvili, teda Cesta z města? Považujete to za úspěch, shánějí se ty peníze třeba teď lépe?

Host (Tomáš Vorel): No tak cesta z města byl jeden z nejúspěšnějších filmů posledního desetiletí českých. Včera na to koukalo, to ještě nevím, kolik na to koukalo lidí v televizi, to se dá zjistit nějak.

Moderátor (Vladimír Kroc): No my víme o dvou.

Host (Tomáš Vorel): No tak vidíte, tak dva miliony. Tak samozřejmě je to lepší, že jo, že když Vás někdo zná a ví, že na to chodějí lidi, tak se ty peníze shánějí líp, ale také to není pravidlo, já vím, že Honza Hřebejk po Šakalích létech sháněl asi sedm let prachy nebo pět let na Pelíšky, nikdo mu to nechtěl dát, nikdo tomu nevěřil, takže to jsou takový záhadný věci.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak my Vám přejeme, aby se Vám sháněli dobře peníze, abychom v roce 2004 uviděli v kinech báječný film Skřítek. Díky, že jste si na nás udělal půl hodiny volna, mějte se hezky. Na shledanou.

Host (Tomáš Vorel): Ano, dobrou noc.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pěkný den, hezký rozjezd nového týdne s Českým rozhlasem 1 - Radiožurnálem.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.