Rozhovor s mezzosopranistkou Magdalenou Koženou

Host (Magdalena Kožená): Dobrý den.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dobrý den. Magdalena Kožená se narodila v roce 1973 v Brně. Studovala na Brněnské konzervatoři a poté u Evy Blahové na Vysoké škole muzických umění v Bratislavě, kterou ukončila v roce 1995. Získala řadu cen v České republice i v zahraničí. Během několika posledních let nastudovala řadu rolí pro významné operní scény. Nahrává u prestižního hudebního vydavatelství Deutsche Gramofon. To jen stručně k životopisu. Je tam ještě něco zásadního, co byste přidala?

Host (Magdalena Kožená): Já si myslím, že zásadní věci jsou většinou takové ty drobné detaily, které se v těch životopisech neobjevují. Já mám, já mám to štěstí, že potkávám v poslední době samé, samé úžasné lidi, se kterými spolupracuji. A říkám, pro mě každá nová operní produkce je, je další krok dopředu a další, další krásný zážitek.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak jednou takovou osobností je možná Simon Retl, dirigent, ale to zřejmě nepovažujete za detail?

Host (Magdalena Kožená): To detail není, protože to byla pro mě asi, asi ta nejvýznamnější zkušenost doposud. Simon Retl, který právě převzal post šéfdirigenta berlínských filharmoniků, což je vlastně vždycky ten nejvyšší post pro jakéhokoli dirigenta, protože to byl Kareim, potom to bylo Abbádo, teďka je to Simon Retl. A s ním jsem vlastně nastudovala operu I damieneo na operním festivalu toto léto a, a právě jsem se vrátila z koncertního turné, které jsme měli v Berlíně s berlínskými filharmoniky a v Luzern ve Švýcarsku.

Moderátor (Naděžda Hávová): Na jaké scéně se cítíte nejlépe? Kde se vám doposud zpívalo nejpříjemněji?

Host (Magdalena Kožená): Já myslím, že ono v tom našem povolání nejde až tak o to, jaká je to scéna, jaký je to barák, jaké jsou to ty zdi? Nejdůležitější je, jaká se sejde vlastně parta těch lidí? Jestli dirigent, režisér a kolegové si rozumí, jestli jsou schopni dělat kompromisy? Jestli jsou schopní jít po představení na pivo nebo ne a tak dále. Takže to vlastně všechno tedy dohromady tvoří potom buď krásné dva měsíce a nebo člověk už se těší, až odjede pryč.

Moderátor (Vladimír Kroc): A s kým chodíte ráda na pivo?

Host (Magdalena Kožená): No tak nejradši chodím samozřejmě se svými přáteli, kteří většinou nejsou od hudby. Protože člověk si potřebuje trošku vyčistit hlavu a pokud se má ještě po práci bavit zase o tom stejném, tak je to trošku únavné. Takže nejradši jezdím na pivo do Čech, což se mi poskytne, poštěstí málokdy. Ale, ale občas člověk potká prostě lidi, se kterými si má co říct a nejenom o té hudbě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Z jakých kruhů jsou ti lidé, tedy z těch mimo hudebních kruhů, jestli se to dá říci obecně?

Host (Magdalena Kožená): Já se ráda setkávám s jakýmkoli člověkem, který má takzvaný normální život. Protože já myslím, že je potřeba vidět ten život i z jiné perspektivy. My trošku žijeme tak jako v oblacích a občas je opravdu vidět lidi, kteří chodí každý, každé ráno do té práce. Mají takové ty normální každodenní problémy, takže to je pro nás zdravé.

Moderátor (Naděžda Hávová): V listopadu vás čeká debut v Metropolitní opeře v New Yorku. Budete zpívat pod taktovkou Jamese Levina Cherubína ve starší inscenaci Mozartovy Figarovy svatby. Proč je Metropolitní pro umělce takovou metou?

Host (Magdalena Kožená): Ono víte, tradice je taková věc, která se drží strašně dlouho zuby nehty. A Metropolitní opera a La Scala třeba v Miláně byly ty operní domy v té době, opravdu lidi tam chodili v podstatě jako teď chodí na pop, což bylo před padesáti lety, dnes už se to nedá říct. Ta opera, přece jenom ten zájem o tu operu hodně upadl, ale tyto jména jaksi zůstaly strašně, strašně zůstala slavná. A Metropolitní opera pořád ještě jaksi patří k té metě každého operního zpěváka. A já musím říct, že ne vždycky ty produkce jsou tam nejlepší, protože je to přece jenom taková trošku mašinérie, takže se tak moc nezkouší a tak dále. Ale, pokud si to napíšete do životopisu, tak to má samozřejmě velkou úlohu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jinými slovy, jestli jsem vás dobře pochopil, tak považujete tu proslulost Metropolitní opery za trošku nadsazenou?

Host (Magdalena Kožená): Myslím, že v současné době už to není tak, jak tomu, jak jsem říkala, bylo před těmi padesáti lety. Ale říkám, říkám, je to věc, je to věc, věc té tradice.

Moderátor (Vladimír Kroc): A prestiž je prestiž?

Host (Magdalena Kožená): A ta prestiž je prestiž. Přesně tak.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak dlouho budete Cherubína zkoušet, když říkáte, že tam se tolik nezkouší?

Host (Magdalena Kožená): Tato inscenace se bude zkoušet pouze týden, protože je to stará inscenace. Samozřejmě, že se tam dělaj i nové inscenace, které se zkouší normální čas, což je většinou 6 týdnů na operu. A člověk musí opravdu přijít do té Metropolitní už s rolí, kterou někde dělal někde jinde, protože za týden se do role jaksi nemůžete vžít tak, tak naplno.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jak vlastně takové zkoušky probíhají? Popište nám to! Vůbec si nedovedu technicky představit.

Host (Magdalena Kožená): No tak, pokud máte jenom takovou krátkou, jenom takový krátký časový úsek, tak se sejde. Sejde se ansábl, sejde se asistent režiséra, režisér většinou už dávno je někde úplně jinde, a řeknou vám zhruba ten koncert, zhruba odkud kam máte jít, jak by ta postava zhruba měla vypadat? Ono to taky strašně moc záleží na tom asistentovi. Někteří s vámi pracují víc, někteří to jen tak trošku odfláknou a řeknou opravdu jen ty technické věci. Potom je většinou dvě, dvě zkoušky s dirigentem. A velmi často i v takových případech se setkáte s orchestrem až, až na podiu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak to, ta premiéra bude 19. listopadu. Jak dlouho se bude Figarova svatba hrát v Metropolitní opeře?

Host (Magdalena Kožená): Tak já mám vlastně 6 představení, ale tato opera se hraje průběžně celý rok. Většinou jsou tak tři série za rok a potom po několika letech se stáhne inscenace a zase se nastuduje nová.

Moderátor (Naděžda Hávová): Když se točí filmy, tak herci musejí chodit na konkurzy. Když chce nějaká scéna vyjet v repertoáru s novou operou, chodí pěvci také na podobně castingy?

Host (Magdalena Kožená): Tak je pěvec na začátku své kariéry, tak chodí po takzvaných předzpíváních. To znamená, že jezdí, jezdí po operách nebo občas intendanti se na vás třeba přijedou podívat, když děláte nějaké jiné představení. Já jsem naštěstí v takovém bodu mé kariéry, že to dělat nemusím, protože je to velmi nepříjemné. A člověk stejně nemůže ukázat to, co umí, protože vytrhnout jednu árii z kontextu, nemůžete ukázat, jestli jste dobrý herec nebo ne a tak dále. Takže je to opravdu jenom věc náhody a věc toho, jestli se, jestli se někomu zalíbíte nebo ne. Takže pokud už vás lidé znají, tak si vás potom, samozřejmě vybírají si podle typu. A také typ režiséra, někteří režiséři mají, mají rádi jiné typy. To opravdu záleží na vkusu už potom. Tak si vás vybírají také více méně trošku na principu toho castingu, ale už nemusíte nikam jezdit.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jste světová hvězda, máte pocit, že už máte svoje jisté nebo pořád musíte přesvědčovat o tom, že jste dobrá?

Host (Magdalena Kožená): Víte ono v životě není nikdy nic jistého. Ono stačí, když vás někde za rohem srazí autobus a není jisté v životě nic. Samozřejmě je pravda, že jsem se dostala už někam, kde, kde ty určité, určité jistoty jsou. Ale víte, ona ta sláva je strašně, strašně pomíjivá a tady v tomto světě je možné, že člověk vyletí hrozně rychle nahoru, ale za rok, pokud se nikde neobjevíte, tak už o vás stejně nikdo neví.

Moderátor (Naděžda Hávová): Před jakým publikem Magdalena Kožená nejradši zpívá? Jací jsou třeba Češi posluchači v porovnání s ostatními diváky ve světě?

Host (Magdalena Kožená): Já myslím, že u nás ještě lidé se tak trošku bojí se projevovat, že to máme ještě možná z toho komunismu, takový jak člověk nemohl ten svůj názor projevit. Takže ani ten negativní, ani ten pozitivní. Kolikrát je špatný koncert a lidé stejně zatleskají. Sice samozřejmě méně, ale neprojevují úplně tak jako naplno ty svoje emoce. Což samozřejmě v některých státech, více méně hlavně v jižních státech, tam zase naopak si někdy myslím, že ty emoce se projevují až příliš až příliš extrovertně. Ale já, já raději zpívám před publikem, které, které vnímá, které je schopné jakékoli komunikace se mnou a to je kdekoli na světě. A myslím, že to nezáleží na tom, jak, jaké jsou to národnosti.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na národnosti. Zhruba před 14 dny jste v Praze pokřtila CD s vesměs málo známými francouzskými operními áriemi. Vybírala jste si tu desku sama?

Host (Magdalena Kožená): Desku jsem si vybrala sama. Samozřejmě, že jsme se domluvili na zhruba jaký repertoár to bude, takže jsme se domluvili, že to budou árie z oper, z oper francouzských. A potom jsem měla na stole spoustu, spoustu not, spoustu klavírních výtahů a snažila jsem se najít i věci, které jsou neznámé nejenom u nás, ale třeba i pro Francouze.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pusťme si teď nějakou ukázku. Co vy byste sama vybrala teď?

Host (Magdalena Kožená): Tak je to těžké. Já jsem měla už při tom výběru problémy, protože toho bylo tak na pět desek těch věcí, které se mi líbily. Ale asi bych vybrala árii Kleopatry z Masnetovy opery, která se jmenuje také Kleopatra. Je to, je to vlastně velmi drastická árie, protože Kleopatra v tuto chvíli nalívá jed do poháru a říká svým otrokům, kdo tento pohár vypije, ten okusí můj polibek.

Moderátor (Naděžda Hávová): Posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál pořad Dva na jednoho. Naším dnešním hostem je mezzosopranistka Magdaléna Kožená. Slyšeli jsme Kleopatru právě v jejím podání. Na desce je zastoupená také jednou písní Bissetova Carmen. Neláká vás zahrát si v tomhle díle na jevišti?

Host (Magdalena Kožená): Já myslím, že Carmen to je takový ten typický sen každé mezzosopranistky, zpívat Carmen. Takže já samozřejmě nebudu trhat partu v tomto smyslu. A já jsem už nabídky na zpívání Carmen měla, ale ještě jsem měla pocit, že, že bych mohla chvilku počkat. Tedy samozřejmě něco jiného je zpívat jednu árii na desce a potom zpívat celou roli. Ale myslím si, že za takových pět let bych se do toho pustila.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je vám třicet. Je to optimální věk pro operní zpěvačku?

Host (Magdalena Kožená): Optimální věk pro operní zpěvačku je v podstatě řekla bych mezi těmi 25, pokud člověk zpívá dobře do těch 55. A krásné je na tom to, že člověk v různém věku může zpívat různý repertoár. Většinou se začíná takovými lehčími věcmi, jako je Mozart barokní hudba a tak, kde ten hlas je prostě ještě mladý. Už nám není tak dramaticky, není tak silný, to znamená, že se musí dávat velice pozor. A v průběhu vlastně té kariéry člověk až potom přijde k těm ježibabám a tak dále, které zase nemůže zpívat, když je mu dvacet. Takže ten život je pestrý a nenudí se.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže těšíte se i na ty ježibaby?

Host (Magdalena Kožená): Samozřejmě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Musíte si nějak opečovávat hlas?

Host (Magdalena Kožená): Tak nejdůležitější je právě dávat si pozor na ten repertoár, nezpívat věci, které jsou příliš dramatické příliš brzo. A v tom si myslím, že já jsem velice opatrná. A potom samozřejmě člověk nemůže, nemůže jít do baru někam jít před koncertem nebo kouřit a tak dále. Ale jinak já nejsem zastáncem takového toho, někteří zpěváci prostě nevyjdou bez šály vynést odpadkový koš, pokud to teda dělají. Tak, tak to já si myslím, že člověk by neměl být až tak, až tak přecitlivělý. Co třeba nedělá dobře na hlas, je studený vzduch a vůbec změny teplot. Občas je problém, když člověk přelítává z jedné země do druhé, kdy někde je 30 stupňů, někde je 10 a potom onemocní, samozřejmě musí odříct koncert a jet domů.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dovedete si představit, co byste dělala, kdybyste jednoho dne ráno vstala a zjistila, že hlas už není to, co býval? Jednoduše, že by vám vypověděl službu. Čím by se Magdalena Kožená třeba živila? Hrou na klavír?

Host (Magdalena Kožená): Hrou na klavír to asi ne, to už je pozdě, to už technika už je pryč. Ale já myslím, že v životě je spoustu věcí, co člověk asi může dělat a když musí. Bylo by to pro mě, bylo by to pro mě asi hodně těžké, protože pro mě to není jen zaměstnání, pro mě to je i zároveň koníček. Pro mě to je i způsob relaxace, pro mě je to celej můj život. Takže asi, asi by to byla velká deprese, ale myslim, že pokud bych ještě měla nějaké mozkové buňky, tak bych se naučila něco i jiného.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dá se v českém prostředí operním zpěvem vůbec uživit?

Host (Magdalena Kožená): No v České republice je to velice těžké. Musím říct, že nezávidím zpěvákům, které působí pouze tady, jejich situaci. Protože většinou pracujou na principu ansáblu, to znamená, že jsou, dostávají měsíční plat a musí zpívat v té době cokoli po nich to divadlo vlastně chce. Což je velice nároční pro hlas a také vlastně ty platy nejsou až takové, aby člověk si žil na nějaké vysoké noze. Takže já doufám, že s Evropskou unií a tak dále se trošku věci změní, že přece jenom i na kulturu se bude přispívat podstatně víc peněz.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mezi operními pěvci je asi hodně velká konkurence, ale jenom málokdo se dokáže vyšvihnout na ten úplný vrchol. Povězte, co takovému úspěchu musí nahrát? Štěstí, manažeři, talent?

Host (Magdalena Kožená): To je takový recept na kariéru, je to strašně moc věcí, které musí zapadnout dohromady. Samozřejmě, že talent, hlas a tak dále, muzikály, to jsou věci, které, bez kterých by se to neobešlo. Další věc, která je pro mě strašně důležitá, pro každého si myslím, to jsou nervy. A znám spoustu lidí, kteří jsou výborní zpěváci a mohli by dělat kariéru, ale zkrátka na to, na to nemají ty nervy. A musíte asi, člověk, já myslím, že každého, kdo prostě má na to, aby udělal velkou kariéru, tak v životě dvě tři takové situace, které ho poposunou až na ten vrchol., potkají. Ale je důležité, jestli člověk v tu chvíli vlastně je v situaci, kdy se může toho chytnout, kdy zkrátka může odstartovat něco, něco na vyšším stupínku.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak mě napadá. Většina operních pěvců a pěvkyň má korpulentnější postavy, vy jste velmi štíhlá. Má struktura postavy hodně společného s hlasem a třeba kvalitním výkonem?

Host (Magdalena Kožená): Ne, já myslím, že určitě ne. Já, pro mě, i kromě toho, že já nesmím hlad, když zpívám, protože to zpívat nemůžu. Ale samozřejmě já myslím, že ono nějaké ty tukové polštářky kolem nějak člověku neozvučí ten hlas. Je to spíš věc fyzické síly. Člověk se musí cítit dobře v kondici. A co třeba je důležité je jakási fyziognomie hlavy. Proto třeba podle mě černoši maj krásné hlasy, protože mají velice vystouplé lícní kosti a právě tam ten hlas rezonuje. Takže buď to máte od přírody nebo to třeba nějakou technikou člověk, pokud má hlas pěkný, tak se samozřejmě dá technikou ta rezonance pěstovat. Ale není to, není to otázka kilogramů.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jste trémistka? Vystoupit před publikem třeba v té Metropolitní opeře v New Yorku asi vyžaduje ty pevné nervy, jak jste o tom mluvila?

Host (Magdalena Kožená): No samozřejmě trému si myslím, že má skoro každý. Ono se to u každého projevuje trošku jinak. Já třeba proje, u mě se to projevuje tak, že nemůžu noc před tím spát, ale potom už ten den už jsem úplně klidná. Samozřejmě, že když jsou důležité koncerty, tak člověk, člověk jistý strach má, ale je to věc tréninku. A většinou, když začne zpívat první tón, tak ta poslední tréma odpadá.

Moderátor (Naděžda Hávová): Váš život nabral ohromné tempo. Jedno prestižní angažmá střídá druhé, spolupracujete s nejslavnějšími dirigenty a režiséry. Natáčíte pro renomovanou značku. Nepřemýšlíte třeba o miminku? Dá se vůbec ve vašem případě rodičovství skloubit s tak náročnou kariérou?

Host (Magdalena Kožená): No o miminku samozřejmě přemýšlím a myslím si, že to je hrozně důležitá věc pro, pro kteroukoli ženu. Kariéra je krásná věc, ale člověk musí taky žít ten život. A já myslím, že i pro umělce je důležité žít život, protože musí potom předávat lidem svoje zkušenosti. A pokud by žil jenom uzavřen v tomto světě, tak vlastně nemá, není tak citově bohatý. A zase nemůže tolik dávat zpátky. Takže samozřejmě že v případě, že miminko přijde, tak to bude doba určitých kompromisů. Člověk nemůže tak často jezdit a tak dál. Život miminko určitě hodně změní, toho jsem si vědoma. Ale, ale spoustu mých kolegyň to podstoupila a žádná z nich nelitovala.

Moderátor (Vladimír Kroc): Váš muž je Francouz. Ve Francii jste se vdávala. Kde se cítíte doma, kam se vracíte?

Host (Magdalena Kožená): Pro mě je stále přece jenom domov u nás, protože já sice bydlím v Paříži, mám tam řekněme trvalé bydliště, ale já jsem tam zhruba měsíc v roce. To znamená, že jsem se tam jaksi neměla čas ani aklimatizovat a ten můj život je opravdu z jedné země z jednoho hotelu do druhého. Takže, takže pořád přece jenom ty kořeny jsou tady. A i když se snažím a snažím se mít nějakou, cítit se někde doma a snažím se to vybudovat v Paříži, tak si myslím, že to je ještě otázka celkem hodně dlouhé doby.

Moderátor (Naděžda Hávová): Za prací neustále cestujete. Neuvažovala jste třeba o stálém angažmá?

Host (Magdalena Kožená): O stálém angažmá jsem v žádném případě neuvažovala. Už jsem si to vyzkoušela, vyzkoušela jsem si to ve Vídni. Vlastně byla to taková první štace a nebyla jsem s tím nějak zvlášť spokojena. Protože člověk opravdu musí více méně dělat...

Moderátor (Naděžda Hávová): Podřizovat se.

Host (Magdalena Kožená): Podřizovat a ono se to ve světě už ani moc nedělá. Většinou ty nejlepší produkce se dělají tak, že se na každou operu najme specielně ten tým. To je jako třeba v kinematografii, to je stejné. Takže, takže už to není ani ten trend.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste nám přinesla ještě jednu, je to vlastně soubor cédéček, ne jenom jedno cédéčko. A mohli bychom se před tím, než úplně skončíme, tak si ještě na rozloučenou pustit nějakou ukázku. Co by to mohlo být?

Host (Magdalena Kožená): Druhé cédéčko je taky nové cédéčko, které teďko vyšlo. Je to, je to nahrávka opery, opery Hendlovy Julius Cesar, kterou jsme nahráli live ve Vídni. A v které zpívám opět roli Kleopatry teď úplně zase, zase z jiné doby. Je to, je to baletní opera. Takže bych ještě druhou ukázku vybrala spíše zase z tohoto soudku.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dobře. Tak to už se rozloučíme. Mě ještě napadlo, když jste řekla, že se to točilo live. Jak se jinak ještě točí třeba opery než live?

Host (Magdalena Kožená): Většinou se točí normálně ve studiu. To znamená, že člověk má asi takový pět šest frekvencí, ale, ale zastavují a tak dále, opravují se potom věci, které se nepovedly. Kdežto, když je live nahrávka, tak zkrátka se respektive ten koncert, co tam jede, to co se povedlo a co se nepovedlo už se nedá opravit.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ještě úplně poslední otázka. Zpívá si Magdaléna Kožená třeba po ránu v koupelně?

Host (Magdalena Kožená): No to v žádném případě ne. Já jsem ráda za každou minutu, kdy zpívat nemusím.

Moderátor (Vladimír Kroc): Děkujeme za rozhovor. Přejeme, aby jste to vysoké pracovní tempo dál v pohodě zvládala a samozřejmě hodně úspěchů. Hostem dnešního pořadu Dva na jednoho byla jedna z nejslavnějších mezzosopranistek současnosti Magdalena Kožená. Na shledanou.

Host (Magdalena Kožená): Na shledanou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Také s vámi se pro tuto chvíli loučí Vladimír Kroc a Naděžda Hávová. Uslyšíme se společně zase za týden opět ve stejném čase na vlnách Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.