Rozhovor s herečkou Evou Holubovou

Host (Eva Holubová): Můžu to opravit?

Moderátor (Naděžda Hávová): Ano, ano.

Host (Eva Holubová): Kočičí hru už nehrajeme. A v Ivanovovi taky už nehraju. Ale zato je tam nová, teda nová hra, jmenovala se Tragédie mstitele, což je teda povedená taškařice, kterou můžu taky...

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak to se omlouvám za ten nedostatek. A ještě krátce k filmovým rolím. Requiem pro panenku, Kouř, Pražská pětka, Knoflíkáři, Pelíšky, Ene Bene, Čert ví proč, Pupendo. Tam jsem snad možná nic nevynechala.

Host (Eva Holubová): Vy jste to řekla tak rychle, že já vůbec ani nevim, že jsem natočila i tydle ty filmy.

Moderátor (Naděžda Hávová): Eva Holubová má devítiletá dvojčata Adama a Karolínu.

Host (Eva Holubová): Skoro desetiletá. Ty, kdyby vás poslouchaly, ty by vám daly.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste v jednom z rozhovorů kdysi prohlásila, teď to budu citovat, jdu v podstatě z krize do krize, dneska už je to se mnou jako v tom vtipu. Jak se máš? Blbě, ale snáším to dobře. Nevypadá to, že by to ještě platilo?

Host (Eva Holubová): Ale jo to tak jako by, to tak jako by se zdá. To byste mě měl vidět po ránu, když jsem sama. Ne, tak jako ale, já bych řekla takle. Že už jsem se, že už jsem ty krize a krizičky a ty blbý nálady a ty deprese přestala brát jako nějaký svoje prohry, jako nějakou svojí nemohoucnost, ale jakoby součást života. Už to do toho patří a taky vim, že po tý krizi zase příde doba oživení.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy působíte jako takový zdravý skeptik. Souhlasila byste s tím?

Host (Eva Holubová): No, to bych se nad tim musela zamyslet a za měsíc vám to přídu říct. Nevim, nevim jestli zdravý a nevim jestli skeptik.

Moderátor (Vladimír Kroc): Bude-li příležitost.

Moderátor (Naděžda Hávová): Nezapomeneme na to. Po gymnáziu jste třikrát zkoušela štěstí u přijímaček na DAMU.

Host (Eva Holubová): Ano.

Moderátor (Naděžda Hávová): Nakonec to vyšlo. Mezitím jste učila v mateřské školce, pracovala v Jedličkově ústavu.

Host (Eva Holubová): Vy jste informovaný.

Moderátor (Naděžda Hávová): Touha po herectví byla silnější než práce s dětmi nakonec?

Host (Eva Holubová): Ne, já si myslim, že jsem chtěla jít na nějakou vysokou školu a můj průměr tři celý sedmdesát pět mi to moc nedovoloval. Taky tatínek byl jako pravicovej oportunista vyloučenej ze strany, tak tam byl taky nějakej škraloup. Protože víte vono tenkrát v tom školství to nebylo jenom to, že se, že si hrajete s dětma, ale musela jste splňovat určitý normy a ty mně hrozně vadily. Na to jsem byla eště příliš mladá, abych je i dovedla jakoby vobcházet šikovně. No a tak asi, asi jsem i to herectví chtěla dělat, tak jsem se vo to pokoušela až to vyšlo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Každopádně vy jste od, když to tak řeknu v uvozovkách, dobročinnosti neutekla úplně, protože pracujete na projektu Cihla.

Host (Eva Holubová): Já si myslim, pozor, já si myslim, že k tý dobročinnosti jsem se teprve teď jakoby spíš vědomě dostala. Před tím to bylo vdycky, když jsem třeba udělala nějakej malér, tak jsem se, a to teda takovej, že jsem třeba snědla prášky, protože jsem chtěla spáchat sebevraždu a tím jsem strašně ublížila svojí mamince. A vůbec tak jako najednou jsem si řikala, jak ty můžeš takhle hazardovat s životem, kterej si si nedala sama. Tak jsem šla dělat do Jedličkárny. Ale teďko co se týče akce Cihla, to je prostě, já jsem se seznámila s lidma, který to začali před těmi třemi nebo čtyřmi lety dělat. A popud jim k tomu dalo vlastně to mimo jiné, že se dozvěděli, že se opět mají budovat takové ty velké budovy pro čtyři sta až šest set klientů. Tam je všechny zavřeme, postavíme vysoké zdi, stromy a nebudeme o nich nic vědět. A oni měli projekt, kterej nejenom, že je humánnější, ale je i pro stát ekonomičtější. Vytvořit chráněnou domácnost na Slapech. Myslim si a teď nebudu možná přesná, to by vám řekli lidi z té agentury Portus, která to organizuje, daleko líp. Pan farář jim tam dal faru, ale, nebo pronajal faru za pakatel, možná za korunu, možná za dobrý slovo, ale že si to tam musej dát dohromady. No a stát by na to peníze nedal, tak se utvořila takovádle akce, kdy na to dávají vlastně peníze občani. A myslim si, že to je výchovný i právě pro ty občany.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na druhou stranu, když se člověk angažuje v nějakém dobročinném projektu, tak si musí asi hodně rozmyslet a zvážit, aby třeba ...

Host (Eva Holubová): Nenalít. Ano. A to já jsem si zvážila tím, že jsem s těma lidma mluvila. A to byli vesměs lidi, který třeba pracovali u filmu a na ten čas ty svoje kšefty uplně odsunuli a věnovali se tomu jenom vopravdu za výlohy, jak, jak vopravdu jenom náklady plus nějakej takovej chatrnej žold. No, a další je, že ty lidi jsou ochotný kdykoli vám otevřít takle tu knihu a tam přesně mají velmi podrobně napsáno, kam ty peníze jdou. A nebo se přiďte podívat na ten domeček na ty Slapy.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže připomeňme, že akce Cihla opět začíná zítra. Je to tak?

Host (Eva Holubová): Od zítřka, od zítřka 6. června.

Moderátor (Vladimír Kroc): Května.

Host (Eva Holubová): Května, ano děkuji vám. Nevim, jak to, no tak to já jsem teda výborná patronka, že jo? Jsem výbornej tiskovej mluvčí. Ne, tak 6. května. Nevim, jak to dopadlo, my jsme kdysi měli nebo vdycky jsme měli stánek na Starym městě, na, na Staroměstském náměstí a na Můstku. A potom komise, která nějak to měla schvalovat v čele s pověstnym Igorem Němcem, tak tydle ty místa nám nějak upřela, protože ty budou používat snad jenom pro komerční akce. Takže nás tak vodsunuli stranou. Tak ale prosim vás si nás najděte. A je to fakt, je to úžasná věc, kterou můžete podpořit. A můžete se jít i přesvědčit do kavárny Vesmíra, která je v ulici Ve smečkách 5, kde obsluhují handicapovaní. Doporučuju to hlavně matkám s dětma, protože se tam nekouří. Je tam příjemný prostředíčko a maj tam i děti takovej prostůrek, kde si můžou hrát a maminky si tam můžou v klidu popovídat.

Moderátor (Naděžda Hávová): Byl, byla časová tíseň a ten prostor, který jste dala třeba dobročinnosti, důvodem, proč jste odešla ze stálého angažmá v divadle Na zábradlí? Po tak dlouhých letech.

Host (Eva Holubová): No je to, je to, je to jeden z důvodů. Protože já jsem tomu právě dala jenom takovej, takový to jméno prostě, takovej ten, takovej ten mediálně známej šašek to podporuje. Ale nemohla jsem dělat daleko víc akcí, protože buď by tim trpěla uplně moje domácnost a ta tim trpěla stejně nebo vlastně jsem to nestíhala kvůli, kvůli termínům. A protože já si o tědletěch lidech myslim, že, o těch handicapovanejch, že jsou to, indiáni jim řikali poslové boží a já jim řikám andělé na zemi. A najednou jsem řikala, tak ty to, ty jenom jako někde vo tom jednáš, píšeš vo tom, ale vlastně si upíráš ten přímej styk s těma lidma, kterej je úžasnej. Kdy voni vám vlastně zase strašně, strašně vracej, nalejou vám hrozně energie, protože jestli se někdo umí radovat z čehokoli, jenom z úsměvu, jenom z přátelství, řikám jenom v uvozovkách, tak jsou to právě oni. Jestli někdo šíří dobrou náladu v tomle státě, tak to mohou být právě oni. Teď jde o to, abychom jim dali no aspoň takovej třetinovej prostor jako má pan Klaus na to.

Moderátor (Vladimír Kroc): Filmovým synem ve filmu Pupendo vám byl...

Host (Eva Holubová): Ano, miláček můj.

Moderátor (Vladimír Kroc): Hluchoněmý herec.

Host (Eva Holubová): Lukáš.

Moderátor (Vladimír Kroc): Musela jste se opravdu naučit tu znakovou řeč?

Host (Eva Holubová): Vůbec ne, protože jsem na to strašný jakoby trdlo a měli jsme tam překladatele. Nehledě na to, že Lukáš je velmi inteligentní a když mluvíte pomalu, tak umí odezírat. A já už jsem to mockrát řikala, já jsem si až řikala, že to je vopravdu Bolkův syn, protože měl i takovej stejnej, stejnej smysl pro humor.

Moderátor (Vladimír Kroc): Bavili jste se, když už mluvíme o tom filmu, bavili jste se při tom natáčení tak, jak to vypadalo třeba v tom Flmu o filmu, že vlastně některé ty skeče, scénky vznikaly přímo na place?

Host (Eva Holubová): Ne, my jsme, my před tim máme dycky takovej, jak bych to řekla, jakoby školení. A tam to teprve všechno jakoby vzniká, takže my už na ten plac jdeme připravení. Ovšem to by tam nesměl bejt Dušek a Polívka, že jo, který to eště dycky něčim posílej a hoděj to eště někam. Ale my vlastně už přesně víme, koho hrajeme, jak jsme my ty naše postavy, jak jsou jakoby zaangažovaný nebo jak si stojej v tý době, o který hrajeme.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže scénka buzení vašeho manžela Bolka Polívky po ránu, po ránu mokrej hadr na tlamu byla naplánovaná?

Host (Eva Holubová): Byla naplánovaná, ale s tou, s tou razancí, s kterou jsem mu ho tam pleskla, tak to je můj přínos.

Moderátor (Naděžda Hávová): Evidentně role ve filmu Pupendo Evě Holubové sedla. Je nějaká role, kterou by Eva Holubová odmítla nebo už se stalo někdy?

Host (Eva Holubová): No, stala, stalo se to. Je toho, je toho docela dost. Ale stane se to třeba i z takovýho důvodu, my jsme měli s Honzou Krausem na Primě dělat v pořadu Někdo to rád horké. A připravovalo se to asi měsíc a, a vlastně pár dnů před tím natáčením mě zavolali, že bohužel ředitel Dvořák řek, že prostě Kraus na Primu nesmí, nežádoucí. Tak i todlecto byl důvod, proč jako já jsem řekla, tak v tom případě jsem já nežádoucí taky. Teď jsem se dozvěděla, že to pokračuje dál, že tam nesmí ani David Kraus jo. Takže jsem zase v Pupendu a v normalizaci. Akorát je jediná věc, kterou si musíme uvědomit. My se tý normalizaci můžeme daleko líp bránit, protože my tady nemáme ty tanky, který tam byly tenkrát a nepřijedou z toho Kremlu.

Moderátor (Vladimír Kroc): S Janem Krausem se ale setkáváte na diskusích o vstupu do Evropské unie, kterou pořádá ministerstvo zahraničních věcí.

Host (Eva Holubová): Ano, ano.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy tam jezdíte jako host?

Host (Eva Holubová): Ne, já byla jednou. Zatím teprve jednou, protože Chantal byla nemocná. Ale i já jsem si řikala, že bych se těch diskusí chtěla zúčastnit jako, i jako pozorovatel, že samotnou by mě to hrozně zajímalo. Protože můj názor na to je, že já teda to neberu jako vstup do Evropský unie, já to beru jako návrat do Evropy jo. Já přece nemůžu za to, že jsem se v padesátým devátým roce narodila až za tou demarkační čárou, která mě posunula na východ od ráje. A já prostě si myslim, že my tam patříme. Další věc je, že všechny ty věci, který mě u nás bolej, jakoby ta sociální politika, zdravotnictví, školství, tak to jsou zrovna věci, který v tý Evropský unii jsou velmi citlivý a velmi na ně slyšej. No a jako třetí, nedokážu si představit, kdyby teda jsme tam nebyli, tak my tu unii budeme muset respektovat. Teď tady budeme jediný že jo vokolo, možná teda se pak můžeme spojit s Ukrajinou, ale tam bych vopravdu nerada timdletim směrem šla. Já to vidim spíš na ten západ. My je budeme muset respektovat, ale nebudeme moct o nich rozhodovat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Před chviličkou možná spousta posluchačů nadskočilo, vy jste použila asi v nadsázce příměr na východ od ráje, tak jste to asi nemyslela, že Evropská unie by byl ráj?

Host (Eva Holubová): Ne, ne, ne, ne myslela jsem jakoby ta západní Evropa. Kdysi a vůbec jako by toto, to, ta kulturnost, my jsme vopravdu bych řekla jí bližší než tý východní. Takže proto si myslim, že pro nás eden je tam.

Moderátor (Vladimír Kroc): Setkávala jste se nebo setkáváte se právě s pochybnostmi o tom, že je vhodné tam vstoupit?

Host (Eva Holubová): Ano, ale ty pochybnosti zatím jsem se nesetkala s člověkem, jehož argument by mě nějak vyloženě ten názor zpochybnil. Jsou to takový jakoby propagací nacvičený věcí, že třeba ztratíme svou suverenitu a že přestaneme být Češi. Tak já je třeba odkazuju ty lidi na Irsko, protože já zase jsem takovej člověk, který když si tvoří svůj názor, tak se snaží si získat všechny možný informace o tom. No a na ČT běžel pořad o Irsku, kdy Irové to teda vzali do svých rukou ten vstup do tý Evropský unie. Nejenom, že se tam zvedla životní úroveň, ale eště daleko víc to přerostlo, říká se jim keltský tygr. A nikde se nehrála tolik irská muzika jako nikdy, protože na to jako nikdy nebyly peníze, že jo. Tak jako teď. Takže já tohodle se vůbec nebojim. Navíc vůbec jsme nebyli eště, vo Evropský unii jsme neuvažovali po osmdesátym devátym roce, okamžitě tady začalo, sami jsme si museli, že jo second hand, zimmer frei. Zimmer frei eště pochopim, to chceme Němce, že jo, ty nám budou víc platit. Ale second hand, no to pochybuju, že Němci přijedou do našeho sekáče si koupit boty jo. Tak jak s tim češstvim já bych jako, jako, jako byla vopatrná. A někdy si myslim, že nejhůř rozhodovali Češi o Češích proti Čechům. Vůbec by mně nevadilo, kdyby právě jsem se, bylo nějaký zastoupení naše v tom Evropskym parlamentu a tam někdo cosi radil. A zvlášť, když tam budou... Kdyby tam byli takový lidi, jako třeba velvyslanec pan Telička, kterýho jsem teď měla možnost právě poznat, vůbec, vůbec nemám strach. Takovejdlech lidí víc hala, tak za chvíli tu unii vedeme.

Moderátor (Naděžda Hávová): Posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál. Povídáme si s herečkou Evou Holubovou. Povídali jsme si o současnosti, ale teď se trošku podíváme do budoucnosti. Měla jste v plánu nebo možná stále máte v plánu založení kabaretu v bývalé holešovické továrně. Jak jste s tímhle nápadem daleko?

Host (Eva Holubová): No, já vám řeknu, jak vůbec jsme k tomu přišli. Můj letitej kamarád Richard Barous, kterej tam v těch Holešovicích žije, tak, a chodil za náma na Střelák, tak jednou přišel do divadla. Já jsem řikala, Richarde udělej mi kabaret. Von neni takovej magnát, že řekne, jasně máš ho mít. Ale je daleko jakoby pružnější a umí tydlety věci zařizovat a tak dále. No a je taky velmi kreativní co se týče psaní. Tak jako řikal, dej mi pět let. Uplynuly tři roky a přišel a řikal, takže už mám prostor a tak dále, už jsme navrhli i architektům, aby nám vypracovali, jak by ten kabaretek měl vypadat. Zatím pořád se ještě snažíme o to, abychom vůbec vytvořili prostředí toho kabaretu. Protože já si myslim, že ten kabaret je strašně v dnešní době důležitej, protože si myslim, že lidi se strašně styděj, bojej, bojej se ztrapnit. Bojej se, jak říká režisér Krejčík, říct nahlas svůj omyl. A že ten kabaret je zrovna žánr, kde by se to mohli naučit. Já to znám právě z toho Střeláku. A do toho vám příde Honza Kraus, kterej říká, hele Holubko, já mám pocit, že je docela doba na kabaret. Poď začneme dělat, nejenom teda mně jako jo, aby to nebyla jako nějaká tady kabaretní prostě hvězda, kterou všichni, vo kterou se perou. Poď budeme dělat kabaret, politicky nevyvážený kabaret na hraně zákona. A mně se strašně líbilo Krausovo jak dělal na Primě Další prosím, to jeho jednání s těmi politiky. Tady nejde o to je urážet, ale jednat s nima jako s obyčejnými lidmi,jako s normálními lidmi. Ty si prostě poslanec, ty si můj zaměstnanec, ale tobě stejně tak můžou smrdět nohy jo, ty se stejně tak můžeš potit, ty máš taky lupy. Prostě normálně zbavit, zbavit je tady toho kultíčku, kterej si kolem sebe oni prostě pěstujou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ono to vypadá, že máte hodně zdrženlivý vztah k politikům. Existuje někdo, koho si na naší politické scéně opravdu vážíte?

Host (Eva Holubová): Bezesporu, bezesporu. Tak samozřejmě Václav Havel, co udělal pro národ, to je jedna věc. A jinak si dycky vážim tak jakoby jejich činů. Já jsem si třeba vybrala političky Hanu Marvanou a Táňu Fišerovou pro jejich program, ty jsem si zvolila a ty si teď prostě sleduju. A vážim si na nich toho, já vám neřeknu, kdy, která třeba udělala chybu, ale vážim si toho, že prostě ten program plněj, to co slíbily nám voličům. Že si nezvaly poslanectví jako nějakej svůj džob, ale jako poslání. Nebo třeba jsem teď strašně hrdá na svýho ministra....

Moderátor (Vladimír Kroc): Máte svého ministra?

Host (Eva Holubová): Ano, mám svého ministra kultury, protože jsem kulturní pracovník. Na pana Pavla Dostála, kterej prostě se dal do boje s politiky, aby mediálně neovládli nebo neovládali přes média myšlení našeho národa. A jde do toho a jde do toho přesto, že ví, že bude dostávat, můžu říct dneska, teďko nemůžu říct přes hubu, tak spíš řeknu jako přes pusu, že jo. Jo, to si strašně vážim tady toho jeho postoje. Přestože na něj ze všech stran útočej a hrozně, děkuju vám, pane ministře, držim vám palce. Držim nám palce.

Moderátor (Naděžda Hávová): Neuvažovala jste někdy o tom, že by jste se vydala stejnou cestou jako kolegyně Táňa Fišerová a zamířila do politiky?

Host (Eva Holubová): Tak blbá nejsem.

Moderátor (Naděžda Hávová): Proč blbá?

Host (Eva Holubová): Tak blbá nejsem, abych nevěděla, že jsem blbá. Táňa Fišerová je velmi inteligentní dáma. Jednak kultivovaná, jednak vo ní vim, že se nedá zkorumpovat, což si myslim, že to je, to by u mě problém taky nebyl. Ale jako musíte, musíte bejt taky střízlivá, mít svůj odhad. No, já bych tam působila jako třeba, já nevim pani poslankyně Dostálová. Ale můžu potom hrát v tom kabaretu, vážený pane, jo?

Moderátor (Vladimír Kroc): To jsem rád, že jste se k tomu vrátila, abychom to neza, nezamluvili. Kdy je šance, že takový kabaret vznikne v Holešovicích?

Host (Eva Holubová): Kabaret v Holešovicích by měl vzniknout za dva roky. Ale ten program s tim Krausem v okamžiku myslim si až Kraus přestane jezdit s Evropskou unií. Já už o něm vim, že má teda dva úžasný skeče jakoby prostě připravený a ne, ne, nevim, jestli můžu říct jaký, takže toho radši prostě nechám. Nechám votevřený. A jak okamžitě seženeme nějaký místo a budeme mít čas se na to prostě sejít, tak už si to rozjedeme. I já to potřebuju stejně tak jako ty lidi, jako ten ventil, tak toho potřebuju já. A ten kabaret to je bezvadný, že, že a já to miluju jo, já asi v podstatě jsem se pro to narodila, protože se toho nebojim. Že vám tam můžou, a s tim jdi do háje, a todle to jo, že ten kontakt je daleko otevřenější.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vraťme se ještě k filmům. Jakou roli budete mít v připravovaném filmu Václava Marhoula Mazaný Filip?

Host (Eva Holubová): Tornádo Jů. Původně obdoba, to co hrála Vlasta Fialová v Limonádovým Joe.

Moderátor (Naděžda Hávová): Květa.

Host (Eva Holubová): Teda Květa Fialová. No já jsem, ježiš. Květuško promiňte a Vlastičko taky. Ale budu tam mít jednu takovou písničku sklepovskou, kterou jsem kdysi zpívala ve Sklepě, Tanec mezi opilci. A skončim na baru a barmana hraje Viktor Preis, což je můj oblíbenej člověk.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jste máma dvou malých dětí, jak zvládáte domácnost, divadlo, film dohromady všechno tohle to? Ježdění s Evropskou unií?

Host (Eva Holubová): Domácnost blbě, domácnost blbě. Ale tu bych zvládala blbě i kdybych, já neumim bejt hospodyně, přestože se strašně snažim. S výchovou dětí je to tak, že já to nemám jenom na to, aby měly čistý, čistý ponožky, ale aby jako, snažim se z nich vychovat samostatně myslící bytosti. Přičemž mi pomáhá i paní učitelka Černá, která je má ve škole. A vobčas je právě, když se nedá nic dělat a nemůžu, nemám hlídání, tak se mnou jezdily, když jsme jezdili s panem Karlem Schwarzenbergem, když děla senátora, teda kandidoval na senátora. A to si myslím, že teda uplně koukaly, že jo, protože kníže a přitom uplně jakoby normální laskavej člověk. Karolína mu sice řikala, pane hrabě, hrál jste někdy fotbal? Já jsem kapitán. A takovýdle. Tak takle no.

Moderátor (Vladimír Kroc): My jsme vás nedávno viděli v televizi, kde jste spolumoderovala udělování cen Akademie populární hudby. Já to připomínám jenom proto, že další vaše hudební přání byly Support Lesbiens. To je kapela, která vám vyhovuje?

Host (Eva Holubová): To je kapela, kterou jsem, to se přiznám, já právě jsem čekala, že tam bude Lucka Bílá, Bára Basiková, Dan Hůlka, já je nechci nějak snižovat. Ale já bych si je prostě normálně nepustila, protože mně nezvednou, mně ani nezlepšej náladu ani nezhoršej, to je jedno, kdyby tam prostě bylo nějaký pípání. No a najednou tam přišli tydlety kluci a já jsem zjistila, že uplně kašlou na to, jestli mají nějakou image nebo něco. Prostě chovali se normálně, vesele, mladě, slušně. Pak přebrali cenu, pak tam prostě zahráli. A zahráli tak, že teda jsem měla, mi bylo líto, že mam ty podpatky a že nemůžu skočit do toho kotle a tam se prostě vodreagovat.

Moderátor (Naděžda Hávová): Má Eva Holubová nějakou vysněnou ať už divadelní nebo filmovou roli, která ještě nepřišla?

Host (Eva Holubová): Ne, já jsem měla takovou jako, že jsem, já nevim ani jestli je to moje vysněná role. Já si myslim, že by měl vzniknout film o pani doktorce Miladě Horákové, protože této dámy si strašně vážim. A myslim si, že nemáme tolik hrdinů, abychom jimi tak plejtvali a vůbec prostě tydle ty věci nezaznamenávali. A napřed jsem si strašně řikala, jako že bych jí chtěla hrát a čím víc jsem se s ní začala zabejvat, tak jsem si řikala. No to vůbec, tý nesaháš ani po kotníky. Tak nevim, nemám, nemám takle vysněný role.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takové přání my vám samozřejmě splnit nemůžeme, ale ty Support Lesbiens to pro nás není problém. Děkujeme, že jste přišla. Mějte se hezky. To byla herečka Eva Holubová. Na shledanou.

Host (Eva Holubová): Na shledanou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Hezký dnešní den a vůbec celý týden ve společnosti Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu vám přejí Vladimír Kroc a Naděžda Hávová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.