Rozhovor s divadelníkem Petrem Formanem

Host (Petr Forman): Ne, perfektně to zní.

Moderátor (Naděžda Hávová): Čím se nejvíc cítíte být?

Host (Petr Forman): No já jsem vystudoval loutkovou školu jako divadelní, takže já se nejvíc cítím bejt loutkářem. Takže mě to divadelník, to je úplně pěkný.

Moderátor (Vladimír Kroc): Petr Forman se stejně jako jeho bratr Matěj narodil 23. srpna 1964 v Praze. I když vlastně Matěj je o pět minut starší, takže se nedá říct, že byste se narodili úplně stejně, ale asi u vás to nefunguje, že byste se musel bratrovi podřizovat, protože je starší?

Host (Petr Forman): No, nevím, jestli to je tím, že je starší nebo co, ale myslím, že to tak trošku, nějak to trošku funguje jo. Myslím si, že jo, že v některých okamžicích, že...

Moderátor (Vladimír Kroc):Takže dá se říci, že on je ten vůdčí typ?

Host (Petr Forman): No, to ne. Ale, že ty jeho názory hodně zvažuju. Nevím, jak von ty moje, ale já ty jeho jo. A myslím, že to je právě taky někdy proto, že on mi přijde, většině jako asi, ale nevím, jestli to je tím stářím, ale takovej moudřejší, jako k těm věcem pozornější k někerejm.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak, abychom ještě stručně řekli něco k vašemu životopisu. V letech 1983 až 87, a to už jste zmínil, Petr Forman studoval na DAMU obor loutkoherectví. Vystupoval v divadelních souborech Pedluke, padluke. S Matějem hráli ve formacích Tuju a Akabal a stáli u zrodu divadelních poutí. Mezi nejúspěšnější představení Divadla bratří Formanů patří barokní opera Sedlák, čert a Bárbán nebo Prodaná nevěsta. Další projekty bratří Formanů, které vyvolaly poprask na kulturní scéně a nedaly se na ně téměř sehnat lístky, se jmenovaly Bouda a Loď tajemství. Petr Forman se svou ženou Klárou scenáristkou vychovává dcery Josefínku, Emilku a Toničku.

Moderátor (Vladimír Kroc): Teď jsme tedy vyjmenovali to, co máte za sebou. Pojďme se podívat na to, co vás čeká. Teď usilovně pracujete na inscenaci Kráska a zvíře. Loď jste vyměnili za stodolu v Želkovicích u Berouna, kde projekt připravujete. Kráska a zvíře bude mít premiéru 29. srpna v Národním divadle v Praze. Jak to, že se vám z boudy a paluby podařilo dostat přímo do zlaté kapličky?

Host (Petr Forman): No, to my nevíme právě. To je pro nás taky, taky vlastně tak, takový velký překvapení, když se na nás vlastně vedení Národního divadla, pan Dvořák s panem Kvasilem obrátili a to už teda dost dávno s tou nabídkou, tak jsme, tak jsme to taky vlastně nám to přišlo, právě to nám přišlo asi do určitý fáze nebo do určitýho období vlastně to nejzajímavější na tom. To, že to vůbec někoho napadlo a to, že to napadlo je nebo, nebo někoho, kdo tu možnost teda nás pozvat do takovýdleho prostoru výjimečného, ale přitom vlastně úplně tak vzdálenýho tomu všemu, co my děláme jakoby. Nebo těm prostorům, v kterejch my pracujem a který jsme, věci, který jsme dělali. Protože my vlastně hodně těch představení, který děláme, tak hrajem tak jako na cestách. Že jo i s Lodí nebo s tou Boudou pořád někde cestujem a s Barokní operou taky jsme nikdy neměli nějakej svůj prostor. Kromě tenkrát Divadla U hasičů chvilku, kde jsme vlastně udělali tu Prodanou nevěstu, ale pak už jsme zase utíkali někam pryč. Takže, takže to nám přišlo vlastně na tom to nej, jako nejzajímavější, takový nejinspirativnější jako taková veliká výzva. A vlastně nás strašně jako taky nás inspirovalo to, ta odvaha těch, těch lidí, který to vymysleli.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže jste ani na chviličku o té nabídce nepochybovali?

Host (Petr Forman): To jó. Jé to my jsme, to my jsme se s tím, tak říkám, tak takovej tejden jsme se tím jenom těšili, vůbec jsme nepřemejšleli, jak to bude, co bude. Jenom jsme si to tak užívali ten pocit, že tam budem dělat třeba. Ale pak jsme, dostali jsme vlastně dost konkrétní nabídku i, takže jsme i, teda na to téma, takže jsme nebo voperou, i to je pro nás úplně nový. A takže jsme vlastně jako potom si vůbec, spíš jsme si říkali, jestli to jsme schopný jako udělat, jestli jsme schopný to zvládnout a co by to pro nás znamenalo a tak. A pak zase musím říct díky takový vstřícnosti právě lidí toho vedení v divadle se vlastně povedlo vytvořit podmínky jaksi pro nás nebo, nebo domluvit takový podmínky, který nám vlastně i v tom pro nás velmi neznámém prostoru a vůbec jaksi v neznámém oboru, žánru, který nám strašně zase vyhovujou a přibližujou se k tomu, k těm podmínkám, v kterých my jsme zase byli, v kterých my jsme dělali. A tím se, to neznamená, že víte, jak to uděláte jo, ale, že máte nějakou jistotu. Že se můžete vopřít vo věci, který už zkušenosti máte. A těch věcí, kde tu zkušenost vlastně nemáme nebo jsme neměli, to už máme spoustu práce teďka za sebou, i když spoustu i před sebou, tak těch věcí bylo hodně, který pro nás byly nový, že jo. Ale to je právě pěkný. Ale zase těch, co jsme, říkám, ty podmínky, který se povedly domluvit, byly vlastně strašně k nám vstřícný.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kráska a zvíře není jen tak nějaká opera, je to minimalistická opera Filipa lase. Vysvětlete nám laikům, co se pod pojmem minimalistická opera vlastně skrývá?

Host (Petr Forman): No, já nevím. Vono se možná pod ten pojem minimalistická opera skrylo todle to celý dílo. Protože tam, tam je, je to napsaný velmi zvláštně vod Filipa Glase ta hudba. Von jí vlastně napsal pod takovým silným dojmem nebo inspirovanej vlastně úplně přesně, inspirovanej filmem Jeana Coctoa Kráska a zvíře. To je starý film, takovej docela pěknej, kde Jean Marais hraje zvíře, tu hlavní postavu. A je to Jean Cocto teda Filip Glas byl zasaženej tím dílem vůbec jako Jeana Coctoa. A myslím, že dokonce na dva jeho filmy, ale určitě na tedle, napsal vlastně operu. Ale tím způsobem, že na ten film on, on jako kdyby stáhnul zvuk z toho filmu, jo, jako kdybyste to ztlumili. A vzal dialogy přesně toho filmu a napsal na ně tu muziku jo. To znamená, že když se to pak hrálo, tak běžel ten vobraz a pod tím přímo jako do pusy těm v podstatě těm hercům na plátně, zpívali dole ty zpěváci. A proto vzniknula taková podivnost jo, která se podle mě těžko dá zařadit do nějakýho ještě jinýho šuplíčku nebo jinýho jaksi žánru hudebního, než teda do tohodle toho minimalistickýho směru.

Moderátor (Vladimír Kroc): Šušká se, že by na prknech Národního divadla, měli stát dokonce živí koně. Nevím, jestli to teď prozradíte, jestli je opravdu uvidí?

Host (Petr Forman): Prosím vás, jak by se tam dostali? Výtahem nebo po schodech?

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy dovedete ledasčím překvapit. Vyplatí se vložit tolik energie a času do inscenace, která bude mít v repertoáru Národního divadla tuším jenom pět repríz?

Host (Petr Forman): No sedum repríz, ale i to jaksi nám se samozřejmě taky zdá málo. Jenom bych vopravil v týdle souvislosti ten termín tý premiéry, ta je vosumadvacátýho, ale možná, že se dneska už uvádí devětadvacátýho, protože to je vlastně první představení, na který si lidi můžou koupit lístky. Tam to už je nějaká, něco zadarmo. Ale je to tak no. Samozřejmě my si myslíme, že, že obecně ne. Nám se to vyplatí, nás to baví, my tý práce nelitujem. Pracujem na tom vod března vlastně až do toho září. V podstatě těch šest měsíců vlastně úplně naplno s bráchou a ještě pár lidí vokolo. A nelitujem toho. Je to zajímavá strašně dobrodružná práce. Ale divadlo, jestli to musíte...

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže ani nevíte, jestli uvažuje šéf Národního Daniel Dvořák o tom, že třeba by Krásku a zvíře zařadil příští rok?

Host (Petr Forman): No, už to jako někde, někde myslím i řek, že by, že pokud to jako dopadne a pokud to pude. Vono to není jenom vo tom rozhodnutí tam lidí, samozřejmě, jestli se to jednou povede zahrát a nějak to dopadne, tak proč by to nešlo podruhý. Ale je pravda, že my jsme vod začátku se netajili tím, že bude ta inscenace vznikat takovýmdle způsobem. Nebo jsme rádi, že jsme se na něm shodli, že jsme to měli umožněný takhle dělat. A tím pádem taky třeba ta stavba je vlastně náročná pro tohle představení nelze zařadit do takovýho takzvanýho repertoáru divadla. Nelze ho hrát třeba na začátku nebo na konci sezóny, protože, jestliže to stavíte já nevím tři, čtyři dny, tak to musíte aspoň párkrát zahrát. A ne kvůli jednomu, dvoum představení, což je takhle to tam chodí, že jo. Že se ty inscenace střídají denně téměř nebo denně vlastně. Takže už myslím, že pan Dvořák už někde jako se vo tom trošku zmínil, že snad by se vo tom jako eventuelně mohlo uvažovat. Ale je teda skoro jistý, že na scéně Národního divadla to v podstatě dřív, než za ten rok vod tý premiéry nepude. A kdo ví, jestli vůbec.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ve vašem týmu, který krásku a zvíře připravuje, dělá kostýmy Jan Pištěk. Znamená to, že Formanovi a Pištěk navazují na tradiční spolupráci svých otců?

Host (Petr Forman): Ne, my navazujem s Honzikem na naše velký kamarádství, který je daný možná teda vztahem našich otců. Ale to ani bych neřek, protože jsme se s Honzou potkali v Poněšicích na vodě v době, kdy Honza studoval na akademii, my jsme ani ještě nebyli, možná já byl na loutkárně a brácha ještě nebyl na průmce. Ale protože tydle ty vysoký školy umělecký jezdili všichni do Poněšic tam jako na takový ty soustředění vodácký a tak, tak jsme se tam jednou dostali. No eště jsme ani nebyli na škole, to je vopravdu strašně dávno, jako děti, někdo nás tam vzal. A Honza tam taky byl. Tam jsme se poznali. Pak jsem jednou byli někde na horách spolu a Honzik je výbornej lyžař jo, tak to nám samozřejmě strašně imponovalo. Si pamatuju, jak jsem někde ho vobdivoval furt. A to vůbec jako si nepamatuju, že by v tý době snad eště táta s panem Pištěkem spolu dělali. Voni začli myslím společně dělat až nějaký ty pozdější tátovi filmy, jestli vod Amádea dál nevím. Takže já bych to takhle vůbec neviděl. Je to, je to, jako není to úplná náhoda, protože Honza je po tátovi strašně, strašně, velikej perfekcionalista jo. Von miluje prostě detail a de po něm a to se nám líbí, jo. Takže Honza přesto, že ty kostýmy, který už dneska jsou z devadesáti pěti, osmi procent hotový, kerý už víme, jak vypadaj, tak přestože některý lidi z tý veliký dálky v podstatě ty detaily nemůžou jakoby vidět, ten detail konkrétně jo, ale já si myslím to, co von a možná hodně lidí, že to prostě nějak funguje, že to hraje, že to působí jo. A Honza vopravdu, přestože ho za to hodně lidí ne, že nemaj rádi, já myslím, že jsou nakonec rádi, že to s ním doválčili, ale že to měli těžký jo. Takže díky tomu zas udělal jako krásnou práci. Takže to není jenom o tom, že bychom za každou cenu chtěli dělat se synama nebo dcerama kamarádů našeho tatínka, ale je to o tom, že Honza je prostě perfektní profík a umí tu práci, kterou dělá.

Moderátor (Vladimír Kroc): Posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál pořad Dva na jednoho, dnes s Petrem Formanem. Vy se chystáte na natáčení nového filmu Jana Hřebejka Horem pádem. Jednu filmovou roli už za sebou máte, tedy tu hlavní, postavu ve Svěrákově filmu Akumulátor. V Ticově snímku Vojtěch řečený sirotek to byla další. Baví vás film stejně jako divadlo?

Host (Petr Forman): No co vy všechno úplně víte? No tak mě to baví. Baví mě to, protože je to jiná práce jo. Já když děláme takový projekt třeba jako teďka tu Krásku, tak jste, za to jsme s bráchou a s dalšíma asi čtyřma nebo pěti lidma, jsou tam další ještě výtvarníci s bráchou, společně v takovýdle partě, jako menší, ale jsme za to strašně jako zodpovědný. Nejenom vůči nějakým lidem, který nám dali tu důvěru nebo vůči divákům, ale vůči sobě. Prostě máte pocit, chcete to udělat co nejlíp. A samozřejmě vokolo tý práce vedle toho, co vy konkrétně děláte, je spousta věcí, který musíte jako přijímat, vnímat, řešit a tak dále. Takže ta, ta, to soustředění jo, je vlastně na spoustu věcí najednou. A mě na tom filmování dneska strašně jako baví a nejen na hraní, třeba v jinejch věcech s jinejma lidma, kde můžu jenom se soustředit vlastně na tu jednu věc jo. A to mě u toho filmu jako vlastně, nechci říct ani baví, mě to strašně jako vyhovuje vlastně v tom životě změnit tu jednu věc za druhou. A kdyby to nebyl film, tak bych asi stejně nedělal další představení, dělal bych prostě něco jinýho. A jsem rád, že můžu dělat třeba s Honzou lva a v týdle vůbec v tý partě, protože tam jsou takoví lidi, který já vůbec nevím, jak s nima jako mám třeba zkoušet jo. Já si jich prostě tak nějak vážím tak strašně, že, že je mi úplně...

Moderátor (Vladimír Kroc): Řekněte příklad!

Host (Petr Forman): No, tak je tam Honza Tříska a je tam, že je Dušek je tam. Jsou tam prostě v těch mladejch taky jsou tam šikovný lidi.

Moderátor (Naděžda Hávová): Míváte trému?

Host (Petr Forman): Já jako mám trému vždycky, když mě věci jako rozrušej svým způsobem. Když se dostanu do situace, v který jsem nebyl ještě a která je pro mě svým způsobem nějaká výjimečná, tak, tak trému mám dycky. Já jako ty věci neumím vod sebe úplně se na ně jako, jako vodsunout. A těžko říct, jestli to lidi poznaj nebo ne, to je druhá věc. Ale já ji mám jako poměrně velkou v těch představeních a tak jako. Když už jsou věci jako jistý a tak, když hrajete po tom po sto padesátý, tak se soustředíte na jiný věci, co je dobrý. Ale když je to taková výjimečná nějaká situace a i když jde třeba vo jedno setkání, tak já nevím třeba ta pani Milka Vašáryová jo, to je prostě, to jsou pro mě už lidi, který, kdybych je jenom potkal jo, tak bych z toho vlastně měl velkej zážitek. A když s nima můžu takhle pracovat, tak jsem moc rád.

Moderátor (Vladimír Kroc): Léto u moře, na řece a ve dvoře?! Nejdříve otazník a potom vykřičník, tak se jmenuje festival, na který se mohou diváci přijít podívat každý den až do 8. srpna. Co tam mohou vidět?

Host (Petr Forman): To je festival, kterej jsme vlastně nebo my no, to jsem právě chtěl strašně taky poděkovat celý tý partě, která to vlastně jako fyzicky pak dala dohromady. Takovej nápad, že bychom vlastně tu loď v podstatě využili i přes léto mimo divadlo, nebudem hrát jenom divadlo na tý lodi. A v podstatě s tím divadlem, je to těžký jo, to udržet ten prostor uživit ho, že jo. Takže vlastně se zvolila muzika. Zvolilo se vlastně, v podstatě tu loď jsme naplnili jakýmsi hudebním programem. Ale co ještě vlastně je pěkný, že jsme se spojili s tim divadlem Alfréd ve dvoře a každej dal něco do placu. Voni dali, voni maj docela pěkně zajištěnou propagaci, my zas já nevím nějaký prostě jiný věci, svoje diváky, voni maj svoje. Tak jsme se tak jako nějak propojili a v podstatě jsme udělali takovej pokus společnej jaksi přilákat lidi na tydle ty dva prostory. Propojit tydle dva prostory jeden s druhym. To znamená od nás můžou lidi já nevím za vstupenku, na kterou jdou na koncert, jít potom se podívat někdy do divadla tam a vobráceně. A je pravda, že se to teď rozběhlo někdy prostě toho patnáctýho. A vlastně to funguje tak, není to úplně vyprodaný, vyprodaný, ale, ale jsme rádi. A i nás to jako překvapuje, že to vopravdu běží jako jo, takže...

Moderátor (Naděžda Hávová): Kde tajemství kotví?

Host (Petr Forman): No loď právě kvůli tomudle propojení s Alfrédem jsme jí zase výjimečně zakotvili v centru tam vedle Albatrosu, to znamená pod Štéfánikovym mostem. Jinak už máme kotviště na Podbabě na Praze 6. Ale řekli jsme, aby právě lidi mohli běžet po tom Alfrédu, kterej začíná docela naštěstí brzo představení, běžet rychle dolu. A voni prej běžej jo, je jich třeba patnáct nebo dvacet a běžej, kdo tam jako bude rychlejc. A fakticky každej večera tam teďko přiběhlo takovejch patnáct, dvacet lidí, tak že seběhnou dolu k řece. Pak jdou přes most a na loď, tak ty naše koncerty začínaj pozdějc trošku právě kvůli, kvůli tomu, aby stihli lidi přeběhnout z toho divadla.

Moderátor (Naděžda Hávová): Loď je sedmdesát metrů dlouhá, deset metrů široká. Kdysi vozila až třináct set tun uhlí nebo písku, dneska pojme taky sto šedesát diváků. To je asi nákladné spravovat takovouhle loď. Patří vám vůbec, patří divadlu?

Host (Petr Forman): Ne, no právě takhle je to složitej, není složitej, von je jednoduchej vztah, ale je to komplikovanější než jsme si sami mysleli, že to bude. Loď vznikla nebo celej projekt Nachové plachty spojenej s Lodí tajemství, vznikl v roce 2000. Kdy Praha 2000 v podstatě jakoby částečně zainvestovala nebo koupila představení tady k tomu projektu a pomohla to, aby to vzniklo. Pak zanikla a my jsme stáli před tím problémem, jak to dál prostě dělat. Lodí jsme měli veškerej, veškerý jako vestavbu do lodi, celý divadlo, který tam, všechno, co tam je vlastně jako nám patří. Akorát ta samotná vana nám nepatřila v tý době no. A pak šlo jako ten, ta plavba šla do konkurzu, že jo, takže zase vzniknul problém, jak to koupit? A nakonec nám pomohla Praha 6, která, která jako ta městská část, která v podstatě vodkoupila ten člun a nám ho zase zpětně jako na pár let jako půjčuje za určitejch domluv mezi náma. My tam děláme zase pořady jako pro ně a ty děcka a tak se snažíme, aby ta aktivita byla prostě nějaká aspoň zajímavá trošku. A myslím, že se to letos, jak ten první festiválek tak nějak ukázal, docela povedlo. A teďka tadle ta akce, to je vlastně spíš proto, že my nejsme schopní sehnat tolik peněz, abychom jeli prostě aspoň čtyři, pět měsíců v roce, kdy by to šlo vod května já nevím do října. A tak jsme sehnali nějaký granty a tak, takže jsme vlastně vydělali, co se dalo za to. A teďka jsme si řekli, no tak, když ty peníze nejsou, tak snad na tu muziku bychom byli schopný z těch lístků prostě nějaký peníze jako aspoň na ten provoz získat. A taky si myslím, že to snad doufejme tak dopadne. Že prostě zase neproděláme, protože tam furt máme nějaký dluhy.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jinými slovy tajemství, tedy Loď tajemství nezůstane opuštěná, až festival skončí?

Host (Petr Forman): No, to určitě ne. My zase ještě dál bychom, teď v podstatě běží tenhle ten hudební, pak bychom v září ještě chtěli udělat nějaký představeníčka malinko. Pak se jede, loď jede do Kolína. Po cestě zahraje prostě asi ve třech městech na Vltavě, na Labi. A pak se vrátí a někdy začátkem října jí zase zazimujem a připravíme jako na zimu. A pak zase jí příští rok nastrojíme, zase pojedem a takhle prostě dál.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kdo jí vlastně kormidluje nebo vůbec ten povoz to asi není legrace?

Host (Petr Forman): Pokud loď je zakotvená nebo pokud za ní není zapřaženo, ta loď nemá svůj motor jo, to je vlastně vana vopravdu plechová vana prostě. A je v kategorii, má sice speciální papíry svoje jakoby jo, techničká takovej svůj, protože je to speciální plavidlo je nazvaná. Ale my jsme jaksi museli udělat takový zkoušky vůdce velkého lodního plavidla. To znamená všechny plachetnice a lodě bez motoru nad já nevím kolik, deset litrů nebo kolik, sedumnáct nevím, tak, no a to tam některý z tý posádky maj. A takže my můžem vlastně tu loď se o ni starat v době, kdy je zakotvená. Samozřejmě, pokud jako chcem plout, tak si najímáme odbornou firmu. Dělá to s náma Evropská lodní doprava. Strašně se k nám chovaj pěkně, slušně. Jestli teda to nevadí, že dělám takovou malinkou reklamu, ale voni jsou tak strašně na nás hodný, že za ty podmínky, který voni nás jako tlačej, si to zasloužej se vo nich zmínit. Protože normálně je to dost jako drahá záležitost vůbec vyject, přiject. Voni musej vždycky přiject pro nás, vodtáhnout, ale voni s náma to dělaj hrozně jako, tak tomu nějak fanděj. Takže, takže, když jedem, tak musíme najmout jako jinou partu a ta má svojeho kapitána, svojí posádku. A ty nás takle zaháknout se za nás a hrnou nás před sebou. A když se něco náhodou by stalo, tak je to samozřejmě jejich problém, že jo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Neuvažovali jste někdy s bratrem o tom, že s kočováním praštíte, pronajmete si nějaké kamenné divadlo a v něm budete pro diváky hrát pravidelně třeba každý večer?

Host (Petr Forman): No, možná, že někdy třeba jo. Dyk jsem říkal, že jsme to jednou jakoby takový jakoby jo zkusili, ale to nebylo žádný úmyslný.

Moderátor (Naděžda Hávová): V Divadle U hasičů?

Host (Petr Forman): No u těch hasičů. To jsem jenom, že jsem se stal vlastně ze začátku, když to vzniklo, takovým jedním z tý party, kdo se vo to jakoby začal starat. Ale to nějak nevím to nebylo tenkrát, že bychom chtěli mít svoje divadlo. My jsme věděli, že ty další kluci, kdo tam s náma byl, Jirka Břemek a taky Franta tenkrát Černý z Čechomoru tam u toho byl, tak že ty, a Ctirad Borároš. Takže voni měli svoje plány a chtěli dělat muziku a já nevím co. Tak já jsem nikdy jako nemyslel, že by to byla nějaká domovská scéna, ale dneska víc a víc se mi zdá, že my bychom to vlastně ani jako nedokázali jo. Že prostě i se mi to líbí, že, že, že ty věci, i když je třeba děláme dlouho a pak se vodehrajou vlastně chvilku někdy jo, to není jenom v tom Národním, to jsme dělali já nevím Cihelnu projekt před čtyřma, pěti lety. To jsme tam dva měsíce dělali a pak se to dva dny votevřelo a přijeli ze všech koutů a přišlo tam já nevím tisíc lidí dohromady, ale bylo to, stálo to jako za to jo. A ten, ten, mně to na tom se hrozně líbí ta, ta výjimečnost toho okamžiku. Ta, ta ojedinělost, že víte, že to prostě teď je, pak už to nebude. Někdy je to sice škoda, ale u toho divadla to takhle prostě jde. U filmu tam se většinou někde něco schová nějaká kopie nebo to prostě je a zůstane to na věky, ale to divadlo je v tomhle vlastně hrozně pěkný no.

Moderátor (Vladimír Kroc): Výhoda našeho rozhovoru je, že zůstane také zachován. Budeme ho vysílat v repríze večer. Děkujeme za to, že jste přišel. Ať vám vydrží ten entuziasmus. Naším hostem v pořadu Dva na jednoho byl Petr Forman. Držíme palce, ať to všechno vyjde. Připomenu, že to vlastně svým způsobem byla i pozvánka jednak do Národního divadla na inscenaci Kráska a zvíře, premiéra 28.respektive 29. srpna. A také na festival, který se jmenuje Léto u moře na řece a ve dvoře. Až do 8. srpna se můžete přijít podívat. Petře, díky. Na shledanou.

Host (Petr Forman): Děkuju moc. Na shledanou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Na shledanou se také s vámi těší opět příští pondělí Vladimír Kroc a Naděžda Hávová. Hezký poslech dalších pořadů Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.