Ropy méně, než se čekalo
Ropu v Mexickém zálivu čistí příroda rychleji, než se čekalo. Takový je závěr nové odborné studie publikované časopisem Science. Pomáhají s tím prý dosud neznámé mikroorganismy žijící na mořském dně.
Krevetky a krabi z Mexického zálivu nejdou na odbyt a ani dobrodružní turisté nevěří plážím od Texasu po Floridu. Jeden můj příbuzný z České republiky se dokonce obával vyrazit na východní pobřeží Floridy, které je od epicentra údajné katastrofy vzdálené tisíc kilometrů.
Těžko se tomu divit: americký prezident Obama přece před časem mluvil o největší ekologické havárii v dějinách Spojených států. Americké televize i tištěná média přinášely v posledních měsících dramatické obrázky znečištěných pláží a ptáků pokrytých hnědavým ropným hnusem.
Ale co mě se týče, klidně bych na dovolenou na pláže Louisiany, Mississippi, Alabamy nebo Floridy vyrazil. Jen kdybych si ji nevyplýtval už v červnu pobytem doma na Vysočině. Ne, nejsem lehkomyslný hazardér. Konkrétně v Louisianě jsem však byl a ty zpropadené špinavé pláže prostě nemohl najít, i když jsem podél pobřeží najezdil stovky mil.
Pohled na oficiální vládní mapy ropného znečištění mě znovu a znovu přesvědčuje, že to, co jsem neviděl, také nikdy nebylo. Ten hnědý humus, co jste viděli na záběrech tisíckrát opakovaných v televizi, byl na pár místech pobřeží vnějších ostrůvků. Naprosto drtivou většinu pláží Mexického zálivu nikdy nezasáhl.
Nepochybuji o tom, že místní turistický ruch určitě trpí a hlavně rybáři jsou na tom špatně. Ale za to můžou z největší části právě alarmující zprávy úřadů, které nafoukla místní americká média a od nich je hltavě a otrocky přebrala ta ostatní v jiných zemích včetně České republiky. Když jsem v červnu z Louisiany hlásil, že situace zdaleka není tak dramatická, jak to vypadá na CNN, pochybovali kolegové doma o mém profesionálním úsudku.
Můžu se samozřejmě mýlit, ale zatím odhaduju, že na ropnou skvrnu v Mexickém zálivu, onu největší ekologickou havárii v dějinách Spojených států, nakonec rychle zapomeneme. Stejně jako třeba na paniku z nemoci šílených krav v devadesátých letech minulého století, kvůli které se vybíjela stáda skotu v Británii. Nebo na ptačí a prasečí chřipky z posledních let.
Jen mě trochu rozesmutňuje, že velký podíl odpovědnosti za celý ten zbytečný povyk poneseme bohužel zase my, novináři.
Vít Pohanka, Český rozhlas, Washington
