Romové v roli pěstounů pomáhají dětem v Libereckém kraji

„Pěstounská péče je na Frýdlantsku aktuálním tématem. Dětské domovy jsou plné, více se plní i romskými dětmi. Dříve se Romové v takové míře svých dětí nevzdávali jako nyní.“

Amina o.p.s. je organizací, která podporuje pěstounské rodiny v Libereckém kraji. Pěstouny doprovází, vzdělává a různými dalšími způsoby jim pomáhá. Její ředitel Tomáš Kahan vysvětluje, jak se liší tzv. nezprostředkovaní pěstouni, kteří dostávají do péče příbuzné děti nebo děti, které už znají, od tzv. zprostředkovaných pěstounů:

„Musí projít školením, které má 48 hodin a zajišťuje jej krajský úřad. Pak čekají, jaké dítě dostanou. Mohou si říct, jestli chtějí chlapečka nebo holčičku, dítě malé nebo větší. Na základě toho se jim snaží krajský úřad vyhovět. Ne vždy se to podaří, záleží pak na dohodě, zda je pěstoun ochoten dítě přijmout nebo ne.“

„Dítě by u pěstounů mělo zůstat ideálně do 18 let. Nebo do doby, kdy se jeho vlastní rodiče dají do kupy. Oni pěstounstvím nepřichází o svá rodičovská práva a mohou proto pořádat soud, který i po několika letech rozhoduje, zda děti vrátit do jeho rodiny nebo ne.“

Monika Davidová a její muž jsou pěstouny už šest let. Do péče přijali holčičku, která s nimi není příbuzná, ale znali ji z rodiny přítelkyně jejich syna.

„Musela jsem ze dne na den skončit v práci, protože byla maličká. Za sebe říkám, pokud na to někdo má, těm dětem pomoci, ať do toho jde.“

Denisa Violová uvažuje o tom, že by se jednou ráda stala pěstounkou. Chtěla by tak pomoci dítěti, které se může cítit odepsané, protože nemá zajištěné základní potřeby, které jinak naplňuje funkční rodina. Chce být tím, kdo pomůže dítěti něčeho dosáhnout, komu se může svěřit, koho bude mít rádo, ke komu se může vracet.

„Jde o to nabídnout někomu příležitost a dát někomu pozitivní vzor do života. Třeba jen na omezenou dobu.“