Roman Zach: Na DAMU mě uchvátil jiný pohled na svět

Moderátor (Vladimír Kroc): Dnes je na volné noze, ale pravidelně ho můžete vídat v divadle Komedie, třeba ve hrách Předtím potom, Kvartet nebo Kanibalové. Hrál ve filmu Fatherland, Lovecký deník, v televizi jste ho mohli vidět ve filmu Hodina tance a lásky, Únos domů nebo v seriálech Hop nebo Trop a Redakce. Roman Zach není ženatý, ale má syna, je to tak?

Host(Roman Zach): Je to tak, ano.

Moderátor (Naděžda Hávová): Po sportovní plavecké škole jste si vybral stavební průmyslovku, proč potom padla volba na hereckou školu?

Host (Roman Zach): To nevím, několikrát jsem o tom přemýšlel zpátky, kde se to vzalo, nicméně jsem volil 2 alternativy, buď budu pokračovat, takže jsem se přihlásil na architekturu a zároveň na pražskou DAMU a tam mě to asi uchvátilo, myslím, že úplně jako jinej pohled, jinak svět a tak jsem zvolil vlastně tuhle školu, nic předtím co by mě naznačilo, že možná herectví by mě bavilo, nebylo, takže impuls.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vás DAMU uchvátilo natolik, že jste jí studoval 8 let.

Host (Roman Zach): Uchvátilo mě natolik, že, no, kdyby to šlo dýl, myslím, že bych ještě dýl vydržel. Ne, to bylo kvůli vojně, já jsem to prodlužoval, abych nemusel na vojnu, ono po 4 letech stejně jakoby to pravidelný studium končí a člověk už je někde v divadlech a připravuje se na diplomovou práci a na magisterský vlastně studium, takže já jsem si to prodloužil o ty 4 roky dál. Doufal jsem, že mi někdo tu modrou dá, ale nikdo na mě nic nenašel.

Moderátor (Vladimír Kroc): A jak to skončilo, vyhnul jste se nakonec vojně?

Host (Roman Zach): Vyhnul, ještě mi.

Moderátor (Vladimír Kroc): Teď už to můžete říct, protože...

Host (Roman Zach): Ještě jsem měl nabídku, že dostanu na hlavu, ale to mě varovali, že mě seberou řidičák a takže jsem pak volil cestu civilní služba v Činoherním studiu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Nicméně studia na DAMU jste vlastně ani nedokončil. Jak to?

Host (Roman Zach): To jsem nakonec nedokončil. Po těch 4 letech mě přišlo hodně podezřelý psát diplomovou práci o tom, jak mi herectví změnilo život a co jsem za 4 roky na škole poznal a jak jsem se vypracoval, takže vlastně jsem to nějak začal psát, ale vlastně jsem se tomu víc smál, než jsem se na to soustředil, takže jsem to nakonec vyhodil do koše, no.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kdybyste teď si mohl vybrat, na jaké téma diplomovou práci byste na DAMU psal?

Host (Roman Zach): Já nevim.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ze školy už jste hezkých pár let pryč.

Host (Roman Zach): No, no, no, asi možná, nevim, cesta toho nějakého nekonzervativního divadla v pražským prostředí a možná vztah divadel a magistrátu.

Moderátor (Vladimír Kroc): V čem je problematickej vztah magistrátu vůči divadlu?

Host (Roman Zach): No, není žádnej jakoby moc a myslím si, že ten magistrát se pořád stejně věnuje tomu, který divadlo má návštěvnost a to je všechno relativní, že jo, co je 100% návštěvnosti, ale sleduje jakoby tu, tu obecnou konzumní rovinu toho, takže když divadlo je plný a hrajou se v něm věci, který spolehlivě diváka přitáhnou, tak to je úspěšný divadlo, potom, když je divadlo, který nějaký cesty nový hledá a vím za ty 3 roky třeba co divadlo Komedie, ke který se asi dostaneme co existuje nebo vlastně v tomhle složení, kde teďko hraju, tak už teď chtěj rozhodnout o tom, že vlastně se to za 3 roky třeba by jim nevyplatilo, protože ta návštěvnost není pořád 100%, ale pak už jim je jakoby jedno, o tom možná je to nějaká jako protiváha těm ostatním, který jakoby nějaký konverzačky dejme tomu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já mám obavu, že to není problém, ale jenom divadla a pražského divadla, tato společnost v současné době zdá se jakoby byla orientovaná jenom na výkon, úspěch.

Moderátor (Naděžda Hávová): Měřeno financemi.

Host (Roman Zach): Tak, přesně tak, no.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže ono se to asi odráží všude možně, na druhou stranu je pravda, že asi jsou oblasti lidského života, kde se to takhle měřit nedá.

Host (Roman Zach): To je pravda, to je určitě pravda, no.

Moderátor (Naděžda Hávová): Romane, stačí herci talent a nebo je nutná i ta škola?

Host (Roman Zach): Já si myslím, že ten talent je myslím nejvíc asi důležitém a nějaký charisma u člověka, to je myslím že úplně nejdůležitější. Ta škola dejme tomu formuje a člověk si tam jakoby, jakoby získává nějakou jakoby zkušenost, ale jakoby zásadní nějakou změnu na sobě jsem nepocítil, myslím si, že to je v tom člověku že jako daný a zakódovaný a buďto tak jakoby rozezná a dokáže s tím pracovat, na to možná ta škola dobrá je, že dostává dejme tomu příležitosti a někdo si ho všimne, ale znám spoustu teď už poslední dobou strašnou spoustu lidí, který vlastně žádnou touhle hereckou průpravou neprošli a jsou geniální.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste to trošku nadhodil, že máte určitý vztah k divadlu Komedie v Praze. Stále angažmá v divadle nabízí jistotu, volná noha dejme tomu zase svobodu, vy jste si vybral to druhé, přesto, pokud se to dá říci, tak vlastně divadlo je Komedie je takovou vaší domovskou scénou, souhlasíte s tím?

Host (Roman Zach): Souhlasím. Tak, já jsem si prošel nějakejch těch 7 let vlastně v angažmá a řek jsem se, že vlastně už toho je dost, protože přesně tak člověk nemá volnou ruku v tom, že si nerozhodne v čem chce bejt, v čem nechce a tady přišla nabídka vlastně zcela zásadní bejt na volný noze, v divadle Komedie a zároveň patřit do okruhu spolupracovníků. To znamená, že situace je taková, že si jakoby můžu vybrat co chci a co nechci dělat, popřípadě v jistý míře všichni kdo tam jsme můžeme zasahovat jakýmsi způsobem do nějakého dramaturgickýho plánu.

Moderátor (Naděžda Hávová): To jsem právě chtěla říct. Šéf divadla Komedie Dušan David Pařízek nám nedávno v pořadu Dva na jednoho řekl, že považuje za úspěch, že se v divadle podařilo jasně formulovat dramaturgii, pochvaloval si právě spolupráci s herci. Je to obvyklé, že šéfové divadel, dramaturgové a režiséři mluví spolu s herci o koncepci divadla?

Host (Roman Zach): Myslím si, že úplně ne, no, myslím si, že ani to tak nefunguje. Jako divadlo demokracie není jako, myslím si já, ale tahle forma toho divadla jakoby neangažmá systém, ale systém ten co vládne v Komedii po tý, jak se to jmenuje teďko, před těma 3 roka, když se vedl konkurz na divadlo Komedie, tahle forma myslím, že je výhodná právě pro tuhle práci. On si vybral lidi, který znal, dejme tomu, k sobě a dohromady jsme tak vymýšleli, co by nás asi bavilo. V případě, že vlastně kdyby volil strategii sám za sebe a ty lidi, těm lidem by se ta strategie nelíbila, tak by mohli odejít, že jo, takže jsme to nějakým způsobem formulovali společně, aby nás ta cesta společná bavila, no.

Moderátor (Vladimír Kroc): Film Fatherland, Lovecký deník, ve kterém jste hrál roli Viléma, režíroval David Kačab a právě s ním se dobře znáte tuším právě z divadla Komedie, byla to v tomhle případě, tedy myslím při natáčení výhoda?

Host (Roman Zach): Já jsem se s ním neznal ještě tenkrát moc, jako znal jsem ho z divadla jako myslím rok, ale nepracoval jsem s ním na ničem, vlastně na jedný věci, na jedný věci, ale výhoda to samozřejmě je, pro mě je důležitý, myslím, že pro každého herce je důležitý toho člověka poznat a i pro toho režiséra. Samozřejmě, že spoustu věcí nemusí být vyřčenejch, takže v tomhle směru to fungovalo, ale on si kolem sebe i vytvořil skupinu lidí, která ho vlastně znala už předtím, takže pro tu spolupráci, pro ten klid a pro to vyjádření, dejme tomu, to co David chtěl tím filmem říct i myslím, jak to bylo vlastně celý složitý, jak to nebyl úplně jednoduchej příběh a byl tak propletenej, zamotanej a fiktivní, že potřeboval kolem sebe lidi, který ho znají.

Moderátor (Naděžda Hávová): David kačab se po natáčení svěřil, že si stále víc uvědomoval odlišnost mezi divadlem a filmem a že ho natáčení filmu vyléčilo z potřeby používat filmové prostředky na divadle. Potýkají se divadelní herci při filmování s podobným problémem?

Host (Roman Zach): Že jsou jako víc divadelní, že? Potýkaj, musí říct, že potýkaj já si to uvědomuju častěji teď při těch zkušenostech seriálovejch, kdy tam přicházejí epizodní role, nemluvím o všech samozřejmě, ale ty příležitosti jsou strašně důležitý a když prostě přijde nějaký herec z nějakého divadla nejmenovaného mimopražského, dejme tomu, a nemá těch příležitostí tolik, tak pak vlastně do těch 2,3 obrazů chce vměstnat všechno co za tu dobu nestihl a je to na tom znát a ten rozdíl je pak markantní, no.

Moderátor (Naděžda Hávová): A naopak, taháte si problémy z filmu nebo z natáčení seriálů zase zpátky třeba na prkna divadla Komedie? Nějaké zlozvyky?

Host (Roman Zach): Musím říct, že asi ten, ten civilní projev, ale musím říct, že vlastně to co razíme, jakou cestu razíme v divadle Komedie je strašně podobný jako u filmovýho herectví. Myslím si, že tam vlastně hledáme přesně tu civilní hranici, civilní rovinu toho zprostředkování a takže to jenom vlastně funguje jako trénink na obou stranách.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy taky skládáte hudbu k divadelním hrám a taky pro ten film už zmíněný Fatherland, Lovecký deník jste napsal hudbu, jak se dozvěděl od Naděždy, ta někde vypátrala, že neznáte noty. Není to trošku pro skladatele handicap nebo jakým způsobem vlastně si zapisujete tu hudbu, ty nápady?

Host (Roman Zach): Nejsem úplně skladatel.

Moderátor (Vladimír Kroc): Autor.

Host (Roman Zach): Autor, to je lepší a možná pro někoho by to handicap byl, pro mě naopak ne, já jsem jakože noty sesmolim nějakým způsobem, ale mě spíš brzděj, nenaučil jsem se je takovým způsobem, abych je mohl v reálným čase zapisovat přijde mi, že kdybych to i uměl, že bych si nějak jako strategicky vymyslel nějakou koncepci, vyspekuloval bych si jí doma, možná v kuchyni nebo u kytary a pak kdybychom to vlastně nahrávali nebo co, tak by to už nebylo živý, mě baví ten proces, takže si jakoby vymyslim a teď je ten způsob zapisování, jsem se dostal k jakýmsi grafickejm botám, takže to byly obrázky, vlnky, na který jsem pak druhej den zíral a nedokázal jsem je.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dešifrovat.

Host (Roman Zach): Dešifrovat, teď už je umím, jako znám ten způsob, ale vždycky, vždycky jsou to spíš jenom návody na to co budeme pak ve studiu dělat jako a zase to je o okruhu lidí, který si k sobě pozvu, muzikantů a dejme tomu improvizujeme a hledáme nějakou, nějakej cíl, no.

Moderátor (Vladimír Kroc): A kde teda tvoříte, s kytarou v kuchyni?

Host (Roman Zach): S kytarou v kuchyni a nebo s kytarou na chodbě ještě.

Moderátor (Naděžda Hávová): Hudbu k Fatherlandu jste dělali celkem 3 - vy, Petr Haas a Jan Ponocný. Mě by zajímalo, jak probíhala spolupráce 3 nezávislých a zcela odlišných tvůrců, také u vás v kuchyni?

Host (Roman Zach): Ne, ne, ne, ne, todle bylo, todle bylo jinak, todle bylo, David si vybral prostě 3 lidi, protože chtěl 3 charaktery muzik a s každým tím člověkem spolupracoval na něčem a takže mě poprosil o jistej charakter, o jistý nálady muziky, zase Honzu Ponocnýho volil něco jiného a to samý chtěl po Petru Haasovi, takže my jsme vlastně spolupracovali, viděli jsme se na tý společný schůzce první a pak vlastně až na premiéře.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak jste se vůbec dostal k muzice, kdy?

Host (Roman Zach): V Ústní nad Labem jsem dostal nabídku, když někdo snad odpad, hudebník odpad z jistýho představení Takhle střílí góly, kterou režíroval Jiří Pokorný, tak mě řekl, jestli bych jí nechtěl napsal nějaký country písně od táborových ohňů.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste měl ke country nějaký vztah?

Host (Roman Zach): Neměl jsem vůbec žádný vztah, ale řekli jsme si, že by country nálada mohla bejt v tom, s jistým nadhledem, despektem jsme složili takový legrační písně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já jsem se úplně prapůvodně, jestli jste někdy, já nevim, ve 12 začal drnkat na kytaru, abyste zaujal holky nebo kde to vzniklo tohle to?

Host (Roman Zach): Jo, tak úplně prapůvodně to bylo přesně tak, jak říkáte.

Moderátor (Naděžda Hávová): Posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál pořad Dva na jednoho, povídáme si s hercem Romanem Zachem. Herec Roman Zach je dnes hostem v pořadu Dva na jednoho. Po škole jste absolvoval roční angažmá v Národním divadle v Praze, pak jste odešel do Ústní nad Labem, kde jste poměrně na dlouho zakotvil v tamním Činoherním studiu. Co rozhodlo o tom, že jste se zase znovu vrátil do metropole?

Host (Roman Zach): Rozhodlo o tom Národní divadlo, který mě tenkrát strašně rozčilovalo, jak bylo zakrnělý, přizvalo si 4 mladí herce ke svý spolupráci k tomu, že chtěli omladit soubor a pak nás vlastně neobsazovali, takže jsem si řekl, že tohle ne, takhle nechci skončit, tady bych mohl bejt ještě.

Moderátor (Naděžda Hávová): A to byl důvod, proč jste odešel Prahy do Ústí?

Host (Roman Zach): Měl jsem 2, v jedný době jsem měl 2 nabídky, měl jsem do Národního divadla a do Činoherního studia Ústní nad Labem a já jsem si tak jako zvolil, že to je docela dobrý, jako jít do toho Národního, takže jsem šel tam a po roce jsem si řekl, že ne, ne, ne a zase jsem využil tý předešlý nabídky a vrátil jsem se.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pocítil jste někdy, že se třeba kolegové, dejme tomu z těch větších měst dívají na ty oblastní herce nějak s despektem. Ono se často mluví o tom, že i všichni uvědomují, že je samozřejmě spousta talentovaných herců v těch menších divadlech, ale ve skutečnosti mám pocit, že kdo není v centru a kdo není vidět v televizi nebo ve filmu jakoby nebyl. Jak to vidíte vy, protože jste zažil obojí.

Host (Roman Zach): Jasně, no, no, je to, je to přesně tak, myslím, že se situace zlepšuje, že dřív to bylo, kdo hrál jakoby mimo, že, že tak do tý Prahy toužil se dostat, samozřejmě, že to funguje furt tak, ale tady v Praze je člověk na očích, že jo, ale mám pocit, že ty režiséři už nejsou tak líný jako to bylo dřív a že už chtěj hledat konečně nový tváře, že už se okoukaly ty, tady ta skupina dejme tomu několika lidí a že už vyjíždí po těch oblastech do těch divadel mimopražskejch a hledaj si a lákaj do Prahy, takže v tomhle už vcejtim velkou změnu, takže už nemám pocit, že když někdo hraje v Šumperku, že by byl prostě mimo,no.

Moderátor (Vladimír Kroc): Přemýšlel jste o tom, jaký okamžik můžete považovat zatím ve své kariéře jako klíčový, kdy došlo k nějakému zlomu, kdy jste se začal třeba objevovat právě v médiích?

Host (Roman Zach): Pro mě to ni důležitý tohle, pro mě je docela důležitý, že jsem se dostal k tý muzice, to musím říct, že byl třeba klíčovej moment, protože to mě uspokojuje momentálně strašně moc a další klíčovej moment bylo to Činoherní studio, těch 7 let a teď prostě divadlo Komedie. Myslím si, že to je pro mě nejdůležitější, že bych, že bych řek, že třeba obsazení do televizní nebo filmový role byl nějakej razantní vstup tady do mediálního světa, to není asi pro mě úplně důležitý.

Moderátor (Naděžda Hávová): Z Činoheráku jste odcházel do Prahy, protože přišla nabídka z Komedie?

Host (Roman Zach): Ne, z Činoheráku jsem odcházel proto, že už jsem tam dlouho a že už jsem cejtil, že nějakou změnu musím udělat, to vlastně ještě Komedie nebyla vůbec jasná, to se o tom jenom tak spekulovalo. To jsem byl připraveném odejít úplně na volnou nohu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kdy tak nazraje to přesvědčení o potřebě změny, jsou lidé, kteří tvrdí, že existují určité životní cykly a že někdo to má po 4 letech, někdo po 8, vysledoval jste vy nějakou cykličnost v tomhle směru nebo to je u vás jinak?

Host(Roman Zach): Jo, ne, říká se dokonce, že to tak funguje u toho divadlo, že to divadlo se formuje, nějaká strategie a dramaturgie a tak a ty lidi 7 let a jsem to měl přesně tak, že po 7 letech v Ústí nad Labem jsem vlastně, už teda co jsem to měl po těch 5 dejme tomu a říkal jsem si, že to ještě 2 roky nějak vydržim, takže jsem tam i dohrával, víceméně dohrávám ještě a trvalo to přesně 7 let, kdy jsem si řek, že zkusim zase 7 let bejt někde jinde, no.

Moderátor (Naděžda Hávová): Je jiná komunikace herce a diváka na menším městě a jiná v Praze? Jsou mezi tím rozdíly?

Host (Roman Zach): Myslím si, že není vůbec, si myslím, že to podobný, já dokonce i musím říct, že ta skupina lidí, směřovaná dramaturgie na skupinu lidí v Ústí i v Komedie je vlastně podobná, to byly mladý lidi, studenti, vysokoškoláci a takže ty tak fluktujou jako mezi těma oběma městy a takže to vlastně sem nepocítil žádnou velkou změnu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Hra Kvartet, ve které vás mohou diváci vidět v divadle Komedie bude mít co nevidět derniéru. Zkuste nám povědět, proč bychom si to představení neměli nechat ještě utéct?

Host (Roman Zach): Protože je bezvadný, je to taková, je to scénická báseň od Heinmillera, strašně teskná variace na Valmonta a Marn Demertei, kterou údajně napsal během 2 nocí, kdy ho podváděla jeho žena někde na dovolený a on to všechno slyšel skrz zeď, taková 20 stránková fuga a my jsme o tom s Dušanem už dávno mluvili asi před 4 lety, že bysme to chtěli udělat a ta cesta byla vlastně strašně trnitá, někdy jsem to měl hrát já, pak jsem snad s nějakou holkou, vybírali jsme holky, pak jsme vybírali zase chlapa, nakonec jsme se dostali naštěstí k Martinu Fingerovi a k hudebníku Ivanu Acherovi a ta spolupráce je úžasná, protože je to taková velká improvizace a očekávání. Jako 3 lidi na jevišti, kdy komunikujeme s hudebníkem, zároveň spolu s Martinem, je to strašně jemný, civilní a zároveň příšerně stylizovaný. Nedokážu to úplně popsat, ale bude se mi teda hodně Stejskal.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je potřeba to vidět, jak jsem pochopil.

Host (Roman Zach): No, si myslím, že určitě.

Moderátor (Naděžda Hávová): Diváci vás teď mohou pravidelně vídat na televizních obrazovkách v seriálu Ordinace, není to tak dávno, co skončila Redakce. Jaká je vaše seriálová zkušenost?

Host (Roman Zach): Samý cé, že jo, Ordinace, seriálová zkušenost, ještě byl předtím Hop nebo Trop, já myslím, že to je dobrý třeba proto, že se ten herec otrká, že získá nějakou jistotu v tom hereckým projevu, pro mě to je o tomhle, o komunikaci s lidma a každodenní komunikace s lidma, vydržet to s nima a udržovat se v jistým soustředění a dobrý náladě, aby to k něčemu bylo, ale vlastně to furt pro mě hledání a zkoumání.

Moderátor (Naděžda Hávová): Nemáte strach, že bude pro filmové režiséry seriálová tvář, kterou pak nebudou chtít do svých snímků obsadit?

Host (Roman Zach): Měl jsem strach dřív, musím říct, teď ten strach nemám, protože se situace během jednoho, dvou let tak strašně změnila, že vlastně tady se stejně nic jiného netočí v tý televizi. Česká televize teda moc nereaguje, musím říct, čekal jsem furt větší reakci, že začne něco vyrábět, ale asi ne, takže tolik lidí už je v těch seriálech, že s myslím, že už to vnímání je taky někde jinak posunutý. Dokonce jsem se i se spoustou režisérů o tom bavil a oni to ani tak nevnímají, dokonce jako účinkování v reklamách, nic takovýho prostě. To tímhle způsobem se nějak otočilo a teď ten strach nemám. Samozřejmě musím přiznat, že jsem ten strach měl, když jsem do toho lez jako, teď už mi přijde, že je to fakt jedno.

Moderátor (Vladimír Kroc): Abych nemluvili jenom výhradně o herectví. Vy jste mohl uplatnit zkušenosti ze stavební průmyslovky při rekonstrukci fary, kterou jste koupil.

Host (Roman Zach): Krása velká, no, to jsem uplatnil, akorát jsem na to neměl čas, takže jsem se choval kapitalisticky a rozdával jsem úkoly, povely a strašně jsem peskoval všechny lidi, že dělaj pomalu, že kdybych to dělal já, tak to dělám rychleji a mnohem líp, ale byl dobrý, ta zkušenost, protože ta fara je opravdu stará a spousta těch řemeslníků nedokázala pochopit.

Moderátor (Naděžda Hávová): Co po nich chcete.

Host (Roman Zach): Co po nich chci, protože jsem se snažil jakoby pokračovat v tom duchu toho rozbořeniště dejme tomu a oni furt nechápali jako, proč to nemaj dělat hezký, jak se do tý doby vlastně učilo, takže to byla taky zkušenost o komunikaci a takže jsem se občas k tomu dostal, že jsem jim to ukázal a ty kameny jsem prostě křivě složil, aby to viděli.

Moderátor (Naděžda Hávová): Máte ještě čas zahrát si vodní pólo?

Host (Roman Zach): Ježíš, to nemám právě, já jsem to zkoušel před 2 rokama ještě za druholigovej Chomutov, dokonce nevim, jestli už teď funguje, ale ta fyzička už prostě klesla dolů a když jsme se tam prostě potáceli všichni, kdo už netrénujou na tom víkendu a uplavali jsme 2krát z jedný strany na druhou a topili jsme se a najednou jsme na sebe řvali jako, jak je kdo blbej, protože nedal gól a všichni jsme se samozřejmě topili a byla to jenom naše neschopnost.

Moderátor (Naděžda Hávová): To jste se sešli hráči z toho starého týmu?

Host (Roman Zach): Ano, právě, říkali jsme si, pojďme to hrát, přece nebudeme sedět doma, tak to bude hezký, zavzpomínáme si, ale prostě to nešlo, to bylo zoufalý topení se a nadávání a tak.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když jsme u těch sportů, vy prý hodně sportujete, ale jeden sport, který vám úplně nesedí, je údajně jezdectví.

Host (Roman Zach): Aha, asi narážíte na mojí zkušenost. To jsme točili, já jsem hrál Ferdinanda de Este, velkýho, výborného jezdce a lovce, že jo, a tam mě posadili na koně, o kterým tvrdili, že je strašně hodnej, on byl hodnej určitě, ale já jsem nějak v jednu chvíli znejistěl nebo něco, on se utrh, odjel někam, tam jsem ho kočíroval, zastavil, otočil jsem se, spadl ze mě kámen, že to je v pořádku a najednou on zavětřil takovou dodávku bílou a tam se rozhodl, že mě na ní jako položí, takže se opravdu rozběh, jako běžel čelem proti ní, ta dodávka byla ještě otevřená, takže já jsem si myslel, že se do ní vejdeme normálně a tam se zastavil, zasek, hodil mě na ní, jsem se oklepal a řek jsem: Ne, ne, ne, v pohodě jdu na něj znova, to jako se neleknu koně, že jo. Sed jsem si na něj a on mi to udělal znova jako a pak po třetí ještě jednou a řekl jsem si: Tak to ne, teda.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jak jste to dotočil tu scénu?

Host (Roman Zach): Chodil jsem po zemi a jako správném Ferdinand de Este jsem rozdával povely jak se co má lovit, takže Ferdinand de Este v tomhle hraným dokumentu není na koni.

Moderátor (Naděžda Hávová): Díky, že jste si na pořad Dva na jednoho udělal čas, naším hostem byl herec Roman Zach, na shledanou.

Host (Roman Zach): Na shledanou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na shledanou, příště se můžete těšit na šéfa Akademie věd České republiky profesora Václava Pačese, zatím vám hezký poslech Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu přejí Naděžda Hávová a Vladimír Kroc.

Moderátor (Naděžda Hávová): Na slyšenou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.