‚Rodiče a přítel mi pomohli si uvědomit, že jsem třetí.‘ Tyčkařka Švabíková medaili nejprve nevěřila

Bronzová medaile v parádním výkonu. Co se vám honí hlavou?

Jsem třetí, je to fantastické. Do poslední chvíle jsem ani nebyla dojatá, pořád jsem v to asi nedoufala, ale pak mě strašně dojalo, když jsem viděla plačící rodiče. A když za mnou přiběhl Ondra mi pogratulovat, než odjede na hotel se soustředit na další den. To mě úplně dostalo, sundalo a asi mi to pomohlo si uvědomit, že jsem třetí.

Sedmibojař Ondřej Kopecký ten vedle vás v sektoru výškařů bojoval. Sledovali jste se navzájem?

Sledovali, hrozně jsme se na to těšili a mrzí mě, že se Ondrovi ta vejška nepovedla. Bylo těžké se soustředit jeden na druhého, hlavně sami na sebe, protože jste tam sami a po očku sledujete svého partnera. V tomhle to bylo náročné.

Váš projev byl úplně jiný, než v kvalifikaci. Čím to bylo?

Kvalifikace a finále jsou úplně odlišné závody. Kvalifikace je o dost těžší než finále. Ve finále už si to můžete užívat, ale musíte se soustředit hlavně na vejšky a sami na sebe. Rozcvičení bylo marné, dost jsem se trápila a neudělala jediný pořádný skok, takže jsem vůbec nevěděla, co od sebe očekávat. Snažila jsem se zkoncentrovat, povedlo se mi to, a pak bylo dostatek času se soustředit a to mi přineslo tu medaili.

Cítíte, že jste dokázala něco výjimečného? Je to teprve druhá česká ženská tyčkařská medaile z evropského halového šampionátu po Pavle Hamáčkové.

Beru to tak, že mám na to získávat medaile na seniorských akcí. Samozřejmě pro českou tyčku je to skvělé.