Robert Fulghum se vrátil. Přivezl svým věrným Opraváře osudů z pražských ulic a hospod
Hlavní hrdina románu Opravář osudů přijíždí do Prahy pátrat po svých rodinných kořenech. jeho autor Robert Fulghum se tam velmi často vrací za věrnými čtenáři. Včera vstoupil v Praze do projektu Listování, v příštích dnech se podívá do dalších českých měst, aby tak navázal na svou loňskou šňůru spojenou s českým vydáním knihy Poplach v sýrové uličce, jejímž cílem bylo podle slov autora, poznat čtenáře a jejich zemi.
„Česká republika není jen Praha, chci vidět i ostatní města a vesnice, nad kterými jsem cestou sem přelétal a vůbec je neznám," řekl tehdy Fulghum. Kromě představení novinky budou mít letos jeho příznivci možnost navštívit také divadelní představení, které je adaptací knihy Co jsem to proboha udělal? a jehož součástí bude i autogramiáda a možnost si s autorem pohovořit.
Světovou proslulost Fulghumovi přinesla už jeho prvotina s předlouhým názvem Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce, které se od roku 1988 celosvětově prodalo přes 14 milionů kusů.
Tento muž mnoha schopností o sobě mluví jako o samoukovi, jehož něčemu naučila teprve škola života. Spisovatel, filosof, unitární pastor, ale i malíř a zpěvák má za sebou velmi pestrý životopis. Čtyřikrát objel svět, strávil dlouhý čas jako mnich v zen-buddhistickém klášteře a během života vystřídal řadu povolání. Pracoval například jako kovboj v Coloradu, Texasu a Montaně, závodil na místních rodeích, pracoval u IBM, ale i jako barman či učitel h ry na ky taru. Ovšem v kapse má také několik vysokoškolských diplomů.
Svou přízeň Česku vyjádřil již v roce 2004. Jeho kniha Třetí prání vyšla česky dokonce ve světové premiéře, ještě před vydáním v angličtině. Svou nejnovější knihu umístil autor přímo do Čech. Její děj se odehrává v pražských ulicích a hospodách, kde George Novak pátrá po svých českých kořenech, aby nakonec zjistil, že vlastně hledá odpověď na jiné otázky: Kdo jsem? Kdo si myslím, že jsem? A kdo je Vera, sousedka a přítelkyně plná pochopení, ale i tajemství?
Robert Fulghum píše o tom, co jeho čtenáři míjejí každý den, aniž by se zastavili. O tom, co se týká všech společně, ale každého zvlášť. O tom, co touží lidé sdílet, ale co dusí někde uvnitř a skrývají jako skvrnu na košili. Píše o životě, o maličkostech, které tvoří. „Když se začtete do mé literatury, zjistíte, že nejčastěji píšu příběhy, ve kterých vyvažuji temnou stránku života s její světlou stránkou. A i tenhle příběh to v sobě zahrnuje", říká spisovatel.
