Rétorománština se zatím drží, ale jak dlouho?
Na Zemi se mluví zhruba šesti tisíci jazyky. Zhruba polovině z nich ovšem hrozí, že do sto let zaniknou. Důvody jsou různé. Někde vymírá populace, která příslušný jazyk používá. Jindy řeč vytlačuje stále více se rozšiřující angličtina nebo většinový jazyk dané země. Rétorománština je sice čtvrtým oficiálním jazykem Švýcarska, přesto ji lze mezi takzvané ohrožené druhy také zařadit. Vydali jsme se do švýcarského kantonu Graubünden zjistit, jak to s řečí s přímými kořeny v latině v reálu vypadá.
Příští zastávka Ilanz. Malý vláček rhétských drah zastavuje v městečku, které bývalo jedním z nejdůležitějších v celém Graubündenu. Pro místní je to však Glion, žádný Ilanz. I nápisy na hospodách nebo jídelní lístky signalizují, že tady se dodnes mluví rétorománsky.
Vydávám se do centra městečka na horním toku Rýna. Náměstí zdobí až překvapivě velké a zdobné domy z 16. a 17. století. Místní muzeum rétorománských tradic má bohužel celou zimu zavřeno. Chladné počasí drží místní doma v teple. Naštěstí před jednou kavárnou pokuřují dvě postarší dámy.
"Vítejte u nás v Ilanz. Těší mě, že jste tady a že se zajímáte o naši řeč nebo se ji chcete naučit," říká mi po chvíli družného hovoru Beatrice Jákomet. Evidentně patří k těm, které se snaží, aby rétorománština nezanikla. "Kluci spolu mluví jen německy, a tak když jdu okolo, tak jim říkám: 'Haló uličníci, mluvte románsky, ne německy,'" tvrdí.
"Ve školách se do třetí třídy vyučuje jen rétorománsky. S němčinou se začíná až od dalšího ročníku. Rétorománštinu se musí učit i cizinci," zapojuje se do debaty Kali Hermine a dodává: "Tady v Ilanzu máme hodně Jugoslávců nebo Turků a i ti musí chodit dvakrát týdně na dvě hodiny rétorománštiny."
Zaposlouchá-li se člověk do tohoto prazvláštního jazyka, kořeny v latině by dnes hledal asi jen málokdo. Jde o určitou směsici takzvané sprosté latiny, kterou mluvili římští vojáci, obchodníci a úředníci, a jazyka původního germánského obyvatelstva.
"Je tu určitá podobnost s katalánštinou," říká mi v kurátorka muzea v Churu. Ale jak přesně rétorománština vznikla, neví. Nejspíš se původní nářečí latiny samostatně vyvíjelo v uzavřených komunitách vysoko v horách. Těžko také mluvit o jednom jazyce. "O Švýcarsku se říká: 26 kantonů, 26 dialektů," doplnila kurátorka.
"V Engadinu se mluví jinak než ve Svatém Mořici. Tam už mají více italský akcent, takže jim člověk skoro nerozumí," upřesnila Beatrice Jákomet.
Osobně mám pocit, že co švýcarské údolí, tak jiná řeč. Třeba takový šálek - německy se řekne Tasse, italsky tazza, v Engadinu mu říkají cupina, v Ilanzu scadiola a ve vedlejší vsi scariola.
"Před 20 lety se právě proto vytvořila nová psaná řeč Rumantsch Grischun, tedy graubündenská rétorománština," vysvětluje kurátorka. Graubündenská rétorománština byla sestavena na základě průměrného výskytu slov.
"Tato nová řeč je něco jako hoch deutsch. Děti se učí snadno, ale u nás starších je to horší," směje se paní Beatrice. Pomáhat by měla i média. "Máme speciální noviny, každý den v 19 hodin jsou patnáctiminutové zprávy v našem jazyce, ale jinak je televizních pořadů v rétorománštině málo," doplňuje Kali Hermine.
V Ilanzu tento zvláštní jazyk slyšíte v ulicích běžně. V nedalekém Churu už jen výjimečně. Když roku 1464 zničil celé město požár, s novou výstavbou přišli pomáhat řemeslníci ze severu. Přinesli svou kulturu a přispěli k zániku místní. Dnes zachování rétorománštiny podporuje i stát. Přesto jím mluví jen kolem sedmi tisíc lidí. Má vůbec šanci na přežití?
"Pokud se budou v rodinách o udržení jazyka starat, pak naději na přežití má, ale bude to složité," myslí si kurátorka muzea v Churu, která ho začala studovat teprve nedávno.
Osobně se domnívám, že pokud se nestane zázrak, může být zánik jazyka otázkou dvou tří generací. Paní Beatrice Jákomet věří, že ne: "Doufáme, že nezanikne. Rozhodně snažíme, aby se rétorománština udržela."
Zvětšit mapu: Švýcarské městečko Ilanz
