Ragby, sport pro „skutečné chlapy“? Turnaj homosexuálních týmů vyvrací předsudky a bojuje proti homofobii ve sportu
Ragby je sport jen pro skutečné chlapy. A homosexuály by za skutečné chlapy asi spousta lidí pořád ještě považovat odmítla. Proti všem podobným předsudkům se nejlíp bojuje činy: proto se v Evropě každé dva roky hraje Union Cup, největší turnaj homosexuálních ragbyových týmů na světě. Letos získal pořadatelství Brusel.
„Ve sportu existuje homofobie. Pro gaye je dost těžké stát se členy normálního sportovního klubu, často se tam necítí ve své kůži. Tady žádné takové starosti nemají. Většina klubů, které se turnaje účastní, navíc ve svých zemích hraje v ligách proti klasickým týmům. To pomáhá bojovat s předsudky. Pak už na vás nikdo nekřičí, že jste slaboch a vypadáte jako žena,“ říká Arnaud Grissard, který turnaj pomáhá organizovat a sám hraje za bruselský tým StraffeKetten.
Od předsudků k respektu
Za zmiňované Temné koně z Lisabonu nastupuje také 35letý Gonzalo. Hrát ragby za tým složený z gayů bylo podle něj na začátku skoro nemožné. „První dva roky byly hrozně těžké. Měli jsme potíže náš tým vůbec zaregistrovat na ragbyovém svazu. Ostatní týmy nás nerespektovaly, dělaly si z nás legraci. Ale už se to změnilo,“ popisuje.
Na začátku bylo podle Gonzala hodně vidět, že ostatní týmy mají z vítězství nad mužstvem gayů dvojnásobnou radost. Temní koně ale překousli hodně vysoké porážky, které nejdřív bývaly běžné. Postupně se dostali na úroveň ostatních týmů a přišly první remízy a vítězství. A s nimi i uznání od soupeřů.
První dva roky byly hrozně těžké. Měli jsme potíže náš tým vůbec zaregistrovat na ragbyovém svazu. Ostatní týmy nás nerespektovaly, dělaly si z nás legraci.
„Ostatní si postupně uvědomili: ‚Hrají jako my, respektují nás, bojují férově, jsou to slušní lidé.‘ A to je všechno, od té doby nemáme problém. Dokonce k nám přestoupilo několik heterosexuálních hráčů. A někteří naši bývalí hráči zase přestoupili do jiných týmů.“
Ragby není pro každého. A na orientaci nezáleží
Vzájemné poznání prostě obrušuje hrany a boří stereotypy. Třeba jako ten, že ragby je sport jen pro obzvlášť tvrdé chlapy, a proto se pro homosexuály rozhodně nehodí. Nad tím se Arnaud Grissard jen usmívá.
„Některé gaye ragby nezajímá, považují ho za příliš násilnické a bojí se, že se jim při něm něco stane. Ale jiné zase tvrdý boj na hřišti, který někdy připomíná násilí, přitahuje. Často se říká, že ragby je kolektivní boj a je to tak, je to opravdový boj.“
Takhle to přece s ragby mají i heterosexuálové: někomu se tenhle sport líbí, jiný ho nemůže vystát. Na sexuální orientaci člověka opravdu nezáleží.
