Radek Jaroš

Osmitisícovek je, jak známo, čtrnáct. Ještě tři tedy Radku Jarošovi do pomyslné kolekce zbývají. „Jde o Anapurnu, Lhotse a K2,“ upřesňuje horolezec. A která z nich bude v jeho horolezeckém programu tou další na řadě? „Už jsem podal dotaz do Nepálu, jak to vypadá s expedicí do Lhotse. Na přelomu března a dubna tedy zřejmě z České republiky vyrazím směr čtvrtá nejvyšší hora světa.“

Jsou nejvyšší, je jich jen pár, jsou nejzajímavější a zároveň prý nejtěžší ze všech. Kombinace těchto faktorů činí z osmitisícových vrcholů sen každého vysokohorského horolezce. A to přestože Radek Jaroš upozorňuje, že to, že by nejvyšší hory světa zároveň patřily k těm nejobtížněji zdolatelným, není vždy tak docela pravda: „Čím víc člověk v uvozovkách klesá s nadmořskou výškou, tím složitější technické problémy vyhledává. Všechny hory jsou krásné, ať měří tisíc, nebo osm tisíc metrů.“

Co tedy mají osmitisícovky, co ostatní hory nemají a co k nim přitahuje další a další horolezce? „Je jich jen čtrnáct,“ vysvětluje s úsměvem horolezec. „Právě to z nich dělá lákavější vrcholy. Je to podobné jako u cyklistiky, kde jsou cílem každého lyžaře závody Tour de France a Giro.“

Mezi čtrnácti vrcholy ční takřka nezdolatelná K2, která přestože není nejvyšším vrcholem světa, je rozhodně tím nejtěžším. Čím je právě druhá nejvyšší hora světa tou nejobtížněji dosažitelnou? I na to se Václav Žmolík svého hosta zeptal. A jak je vlastně pro horolezce těžké vzdát se ve chvíli nouze svého boje o vrchol? Pokud vás odpovědi Radka Jaroše zajímají, poslechněte si záznam celého rozhovoru v našem audioarchívu.

Záznam celého rozhovoru s Radkem Jarošem a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.