Průvodkyně černobylskou zónou: Je to nepopsatelné místo. Nedá se o tom jen číst, musí se to zažít
Když došlo k výbuchu v jaderné elektrárně Černobyl, bylo Kateřině Vršanské 9 let. O to, co se tam stalo, se ale začala zajímat až v období puberty. Jak říká, její znalosti o Černobylu později dosáhly takové velikosti, že je potřebovala konfrontovat se skutečností.
„Letos jsem se tam vypravila poprvé, bylo to těsně před 30. výročím. Mohu říct, že všechno, co jsem o Černobylu věděla, předčilo to, když jsem tam vstoupila. Ta zóna je nepopsatelným místem, to se musí zažít – nedá se o tom vyprávět, nedá se to nafilmovat a sledovat z obrazovky, nedá se o tom číst. To se skutečně musí zažít,“ popisuje své dojmy Vršanská.
Jak vypadá návštěva černobylské zóny? Podívejte se na video, kde turistickou trasu, její průběh i rizika popisuje Kateřina Vršanská:
Bez průvodce se do černobylské zóny nedostanete. Navíc k návštěvě potřebujete povolení, která je náročné získat. Podle Kateřiny Vršanské do zóny jezdí, hlavně letos v době 30. výročí katastrofy, lidé narození v roce 1986, kteří chtějí vidět, co se stalo v době, kdy se narodili. Mezi další návštěvníky patří lidé vyhledávající zajímavosti, ale i ti, kteří vystudovali třeba chemii, fyziku, nebo politologii.
Nechci dělat z místa tragédie turistickou atrakci, ani já ani agentura. Pokud to dělají jiné agentury, tak je to smutné. My se snažíme lidem ukázat místo, kde se stala nezměrná lidská tragédie, a snažíme se to ukazovat tím nejcitlivějším možným způsobem. Rozhodně nevozíme lidi za senzací. KATEŘINA VRŠANSKÁ
Míra radiace se v zóně liší místo od místa. Podle Vršanské někde naměříte stejné hodnoty jako v Praze, jinde jsou hodnoty vyšší – třeba v tzv. červeném lese, nebo v místech, kam dopadlo v době výbuchu něco radioaktivního. „Pokud pojedete do zóny se mnou na dva dny, odnesete si tolik ozáření, jako kdybyste tady v Praze podstoupili rentgen zubů. Pokud dodržujete veškerá pravidla, nemáte se čeho bát,“ vysvětluje Kateřina Vršanská.
Okolí elektrárny museli po výbuchu opustit jeho obyvatelé, kterým bylo řečeno, že odchází na tři dny. „Byl vytyčen třicetikilometrový perimetr a za ten byli vystěhováni. Bylo to tak, že bydlíte v domě s příbuznými, zazvoní u vás policie nebo vojáci a řeknou: ,Dobrý den, tato rodina bude bydlet s vámi.‘ ,A na jak dlouho?‘ ,Na jak dlouho je potřeba.‘ V listopadu 1986 se započalo s výstavbou nového města jménem Slavutyč, stojí asi 70 kilometrů východně od Pripjati. Tam byli vystěhováni občané Pripjati a přilehlých obcí,“ říká Vršanská.
Jak svědčí prostředí Černobylské zóny zvířatům? Kdo v ní pracuje a kdo se tam smí pohybovat? A jakým způsobem se přemisťuje nad zničený reaktor nový sarkofág? Poslechněte si celý rozhovor s Kateřinou Vršanskou. Audio záznam všech rozhovorů si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
