„Prosazoval názory hlava nehlava, ale absolutně se obětoval pro druhé,“ vzpomínají kolegové z Charty na Petra Uhla

Petr Uhl byl v sedmdesátých letech jedním z prvních politických vězňů, které režim odsoudil v době takzvané normalizace. Po uplynutí trestu spoluzaložil a později taky podepsal Chartu 77. Zároveň pro iniciativu aktivně pracoval.

S veškerým nasazením za lidská práva

„On byl samozřejmě v jiných kruzích než jsem se pohyboval já, osobně jsme se setkali až po sametové revoluci. Ale už tehdy jsem o něm věděl a nesmírně jsem si vážil si jeho činnosti: činnosti s velkým nasazením a odhodláním,“ říká filozof a signatář Charty Daniel Kroupa.

„Absolutně se obětoval pro věc lidských práv a pro druhé. Byt jeho a Aničky Šabatové bylo útočiště pro kohokoli v nesnázích, nouzi, kdo potřeboval ochranu. Pokud někoho zavřeli a perzekvovali, svět se to dozvěděl téměř výhradně zásluhou Petra Uhla a jeho manželky,“ přidává vzpomínku europoslanec Alexandr Vondra.

Nepřestal ani po revoluci

Na obranu lidských práv kladl Petr Uhl důraz i během mnohatisícové demonstrace na Letenské pláni v roce 1989: „Považujme nyní všichni za svou povinnost stvrdit naši právě nabytou svobodu tím, že uděláme vše proto, aby všichni vězni svědomí a další nespravedlivě věznění byli co nejdříve propuštěni,“ hřímal z pódia.

Petr Uhl nikdy nevstoupil do Komunistické strany, ale netajil se svými levicovými názory. „Politicky jsme se lišili už tehdy, po revoluci bychom se politicky těžko na něčem shodli. Byl to mimořádně aktivní člověk a přestože prosazoval své názory hlava nehlava, nechyběla mu lidská stránka na hranici sebeobětování,“ doplňuje Vondra.

Mimo veřejné dění nezůstal Petr Uhl ani po listopadu 1989. Začátkem devadesátých let vedl Československou tiskovou kancelář, řadu let působil jako komentátor deníku Právo a psal pro internetový Deník Referendum.

V roce 1990 se stal poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění. A během sociálnědemokratické vlády Miloše Zemana byl vládním zmocněncem pro lidská práva.