Skupina Angažovaná pro Zelenou dohodu. „Klimatická změna způsobená člověkem je vědecký fakt,“ popisuje Petra

S Petrou jsme se sešli u Hamerského rybníku v pražských Záběhlicích. „Poměrně dlouho bydlím v Praze 10 a 11 a Hamerský rybník je tady jedno z mála zelených míst, kam se můžete jít po práci projít a vidět taky trochu přírody. Mám toto místo taky dost spojené s pohybem, chodím sem třeba cvičit,“ říká.

Na otázku, jestli podle ní klimatická změna existuje a způsobil ji člověk, má paní Petra jasnou odpověď. „Nejde o to, jestli tomu věřím nebo ne. Klimatická změna je aktuálně vědecky prokázaný fakt a je ze sta procent jasné, že se děje pouze působením lidské činnosti.“

A hned dodává: „Je to jako bych se Vás zeptala: ‚Věříte v existenci DNA?‘ Pro mě je tato otázka úplně stejně irelevantní, jako jestli věřím v klimatickou změnu. Samozřejmě se mi to nelíbí, myslím, že se to nelíbí nikomu. Ale je to fakt, a já s tím nemůžu vůbec nic dělat,“ přiznává.

Čtěte také

Odpolední siesta a zimní sporty jen v halách? Klima se rychle a dramaticky mění, popisuje klimatolog

Petra Jelínková patří mezi milovníky zimy, právě úbytek sněhu ji jako dopad klimatické změny mrzí nejvíc. A nejspíš i to vedlo k tomu, že se ochraně přírody a změně klimatu začala věnovat i profesně.

Jízda MHD, omezení masa

Pozitivní vztah k přírodě promítla i do svého osobního života. Petra například výrazně méně používá auto, 90 procent času jezdí hromadnou dopravou. I když přiznává, že to nejde úplně. „Máte situace, kdy budete auto vždycky potřebovat. Když musíte odvézt rodiče do nemocnice, tak je prostě nevezmete MHD.“

Petra taky například omezila maso a udržitelně se snaží žít i celá její rodina. „Máme takové jednoduché pravidlo, že pokud si chceme koupit nové šaty, tak musíme jedny staré vyřadit. A pokud si to zkusíte, tak ona je to v podstatě hra. Hodně si rozmyslíte, jestli si v obchodě šaty koupíte, protože všechny ostatní, které mám doma, mám ráda, nechci je vyměnit. Tím jsem zásadně omezila spotřebu,“ vysvětluje. Doma taky poctivě recyklují, nebo si třeba pěstují vlastní zeleninu.

Zároveň ale Petra chápe lidi, kteří se takto omezovat nemůžou nebo ani nechtějí. Podle ní totiž žádné opatření nemůže fungovat, pokud ho lidi vnímají jako omezení. „Já třeba změnu svého jídelníčku a jízdu autobusem vnímám jako zpestření. Lidé by si v tom měli najít radost a svou cestu. Každý asi bude začínat něčím jiným, a tak je to v pořádku,“ doporučuje Petra.

Dobré příklady ochrany přírody jsou taky podle ní vidět i u některých politiků. Petra zmiňuje například samosprávy: „Na úrovni měst existují klimatické plány, za což jsem moc ráda. Tam se tomu politici paradoxně věnují dost aktivně, uvědomují si rizika, protože je vidí, jsou jim vystaveni. Lidé vnímají, že se klima mění, a města chtějí zabezpečit, aby jejich občané byli připraveni na tuto změnu.“ Naopak na národní úrovni vnímá Petra otázku změny klimatu spíš jako boj o moc.

Správné cíle

Když se zastavíme nad jedním z témat, které působí na českou veřejnost jako „rudý hadr“, tedy Zelenou dohodou, má Petra rovněž poměrně jasno. „Jsem vůbec ráda, že Evropská unie k nějakému strategickému dokumentu přistoupila. Cíle, jako jsou uhlíková neutralita do roku 2050 a zároveň snížení emisí do roku 2030 o polovinu oproti roku 1990, tak s těmi se naprosto ztotožňuji.“

Zároveň podotýká, že nejde o výmysl Evropské unie, ale o celosvětovou shodu uvedenou v Pařížské dohodě z roku 2015.

Petra taky připouští, že Zelená dohoda je pro veřejnost nesrozumitelná, špatně se čte. To znamená, že rozumí lidem, kteří mají z tohoto strategického dokumentu obavy. „Zelená dohoda ale nemluví o tom, co by měli udělat běžní spotřebitelé. Tlačí na velké hráče, výrobce energií, stavebnin, aby dekarbonizovali. Dokument navíc dobře zachycuje, že je Evropa v ohrožení, a je třeba jednat, aby nikdo nezůstal pozadu. Nejde o to, aby někdo byl chudší nebo bohatší. Opatření, která ze Zelené dohody vycházejí, mají zabezpečit, aby se to nestalo,“ snaží se mírnit obavy třiačtyřicetiletá Jelínková.

Přesto si ale myslí, že by Zelená dohoda mohla být ambicióznější. Uvítala by například víc kroků souvisejících se zachováním biodiverzity – tedy různorodosti v přírodě – nebo s ochranou zdrojů.

„Opatření jsou z velké části zaměřená na dekarbonizaci. Chápu to, ale udržitelnost není jen uhlíková stopa. I tak ale v udržitelnosti platí, že každé řešení, které je alespoň trochu lepší, bychom měli dělat. Neexistuje jedno perfektní řešení a musíme postupovat s tím, co máme. Radši dělejme věci na 80 procent, než abychom je nedělali vůbec,“ doplňuje Petra Jelínková.