Procházka domem, kde se narodil Otec Turků
Těžko si lze představit turecké město či vesnici, které by nemělo Atatürkovu třídu nebo Atatürkovo náměstí s hrdinnou sochou zakladatele moderního Turecka uprostřed. Atatürkovo mauzoleum v Ankaře s přilehlým muzeem navštíví ročně až deset miliónů Turků. Poklonit se k hrobu politika, díky němuž je Turecko evropským a skutečně jediným demokratickým muslimským státem, je povinnou součástí všech státnických návštěv. Do rodného domu tvůrce moderního Turecka naopak zavítala jen hrstka jeho krajanů. Nachází se totiž v řecké Soluni.
Informační tabule v Soluni vás navigují na kteroukoli církevní či historickou památku, dům rodiny Mustafy Kemala Paši Atatürka nechávají Řekové v utajení. Mnozí se dokonce tváří, že o něm nikdy neslyšeli. Naštěstí mám mapu, a tak nakonec turecký konzulát, který s rodným domem sousedí, nacházím. Budovu hlídají 24 hodin policisté. Do objektu vstupuji přes bezpečnostní rám a musím se dokonce prokázat občankou.
V Turecku je Atatürk téměř polobohem, národním hrdinou. Jeho výroky jako například "Šťastný je ten, kdo se může nazývat Turkem", zdobí kanceláře po celé zemi a jsou citovány při každé možné příležitosti. Dodnes se o něm skládají oslavné písně. V jedné z nich se v rytmu diska dozvíte hlavní mezníky Mustafova života. V Soluni se narodil v roce 1881. V honosném domě v tradičně turecké čtvrti.
"Toto je místnost, kde se Mustafa Kemal narodil," ukazuje mi mladá průvodkyně rozlehlý salón vyzdobený spíše v evropském než orientálním stylu. Jeho otec byl bohatý celník. Matka pocházela z významné osmanské rodiny. "Bydlel v tomto domě asi do šesti, sedmi let. Pak mu zemřel otec a o Mustafu a jeho sestru Makbuli se starala matka Zübejde. Odstěhovali se ke svému strýci na vesnici poblíž Soluně," upřesnila průvodkyně.
Mladý Mustafa udělal zářnou kariéru v armádě, do Soluně se vracel pouze o prázdninách, naposledy v roce 1912. Tehdy Soluň opustily navždy i jeho matka a sestra. Po první balkánské válce došlo k velkému stěhování mezi Tureckem a Řeckem. V domě se usadila řecká rodina.
V roce 1933 u příležitosti 10. výročí založení Turecké republiky řecký premiér Venizelos dům od řecké rodiny koupil a nechal tu zřídit Atatürkovo muzeum.
Procházím se s průvodkyní rozlehlým dvoupatrovým domem. Dívka mi ukazuje obývací pokoj. Tak jako v každém tureckém domě tehdejší doby se dům dělil na selamlik, místnosti pro mužské návštěvníky, a haremlik, soukromé obývací pokoje.
Ne všechny věci jsou originální, protože tu žila ona řecká rodina. Jsou tu k vidění Atatürkův frak, boty i další věci z jeho šatníku. Stěny zdobí desítky fotografií dokumentující zářnou politickou dráhu muže, který zrušil kalifát, dal ženám stejná práva jako mužům, podporoval umění i vědu, zavedl v zemi latinku i mezinárodně používaný letopočet nebo přiměl parlament přijmout zákon o příjmeních. V roce 1934 mu tak jednohlasně přiřkl příjmení Atatürk - otec Turků.
Studenti v jeho rodném městě o tom ale téměř nic nevědí. Mladá průvodkyně pochází z turecké rodiny, která se v bouřlivých dobách rozhodla v Řecku zůstat. Jak mi přiznává, v řeckých učebnicích není o slavném rodákovi ani zmínka.
"Neučíme se o tom, že se tu narodil. Někteří to vědí, ale nechtějí o tom mluvit," potvrdila. Podle studentky, která mne provází Atatürkovým rodným domem, jsou dnes vztahy tradičních rivalů Řecka a Turecka dost špatné. "V posledních letech Atatürkova života to bylo určitě lepší, mnohem lepší. Premiér Venizelos koupil tento dům, posílal Atatürkovi dary, tehdy to bylo lepší," dodala průvodkyně.
To už nás ale z vyprávění vytrhují další návštěvníci, osamělý pár z Turecka. Řekové sem nechodí. Ani skoro celé století, které uplyne od poslední krvavé bitvy, nedokázalo překlenout historické, kulturní i náboženské rozdíly mezi Řeky a Turky.
