Proč bílí chtějí být hnědí
Vybíráme letní dovolené a musíme si přiznat, že jen málokdo nebere alespoň trochu v potaz, nakolik se o prázdninách opálí. Ano, ať chceme nebo ne, snědá nebo hnědá pleť se prostě nosí, pokud chceme ukázat, jak dobře se máme. Avšak ne každý pozemšťan chce být opálený, jak je u nás zvykem.
Zrovna jsem se vrátil z jednoho egyptského letoviska. Samozřejmě jsem se tam také docela opálil. Stejně jako tisíce dalších rekreujících se Evropanů. Utrácíme za dovolené v horkých slunečných zemích miliardy korun.
Na rady lékařů moc nedbáme a pokud ano, ještě pár miliard přihodíme – nikoli cestovkám, ale kosmetickému průmyslu. Ten hledá, jak nás ochránit před rakovinou kůže. Za krásu se prostě platí – nebo alespoň za iluzi krásy.
Všechno je totiž relativní. Obyvatelky Egypta a dalších arabských států, ale i třeba Íránu, Turecka nebo Pákistánu, mají o kráse úplně opačnou představu. Miliardy tak utrácejí za to, aby byly co nejvíce bílé.
Tak jako u nás jsou k mání samoopalovací mléka a krémy se všelijakými filtry, na Blízkém východě je možné vybírat ze stovek přípravků na bělení pleti. Postupně ubývá těch, které způsobují rakovinu. Spolu s tím ale přibývá agresivní reklamy, která z děvčat a žen s přirozenou olivovou pletí dělá úplné outsidery.
Miliony jich takové útoky na své sebevědomí a peněženky trpně snášejí a plní, co se od nich očekává – tedy nakupují, potírají se a brousí všelijakými chemikáliemi. Pouze v internetových debatách a náboženských kruzích se objevují názory, že jde o potupné nadbíhání západní kultuře nebo jakousi podivnou podobu rasismu.
S ideálem bílé krásy je to v Orientu samozřejmě složitější. Třeba v Persii se lidé vlísávali bělením kůže do vyšší společnosti už ve starověku. Dnešní doba globálního cestování a všemocných médií však těch pokušení přináší přeci jenom mnohem víc.
A jak řekl jeden můj egyptský známý: Lidé holt vždycky budou toužit po tom, co zrovna sami nemají.
Břetislav Tureček, Český rozhlas, Blízký východ
