Problémy s prvňáky

paní Čiháková: Zajímá mě jak léčit fóbii na školu, například u prvňáčků. Například ráno odmítají jít do školy, odmítají snídani, schovávají se, případně ze školy utíkají.

Na dotaz odpovídá psycholog Václav Mertin z Katedry psychologie Univerzity Karlovy:

Václav Mertin: Tak já si myslím, že školní fóbie se opravdu může vyskytnout, ale myslím si že se vyskytuje mnohem vzácněji než my někdy to, že dítě nechce jít do školy, že ráno nechce vstávat a že je odpoledne unavené a smutné, když má jít do školy, tak my mnohem častěji označujeme takovouhle celkem přirozenou nechuť za "školní fóbii". My bychom měli ukázat dítěti ty příjemnější stránky, já si myslím, že bychom třeba měli podporovat kamarádské vztahy ve třídě, třeba tím že dovolíme dítěti, nebo je dokonce povzbudíme, aby si pozvali nějakého spolužáka, nebo kamaráda, domů. Což je také jeden způsob, jak tu školu dostat domů, jak ji přiblížit, jak vlastně dítěti z toho cizího prostředí, které zcela určitě alespoň pro prvňáčka, udělat něco domáčtějšího.

Je fakt, že život dítěte se pronikavě změní, úplně nová pro něj bude především neodvratná povinnost. Ve škole budou trvale platit úplně jiná pravidla než doma, kde může takřka kdykoliv přiběhnout a na něco se zeptat nebo o něco požádat. Ve třídě to nepůjde, většinou tam bude sedět v lavici a dělat všechno, co se mu poručí a to bývá problém. Také další dotaz se týká nástupu dítěte do školy.

posluchačka Čiháková: A taky mě zajímá, jestli je vhodné aby dítě přišlo do první třídy se znalostí počtů a psaní třeba? Z vlastní zkušeností vím, že potom se nudí a nechce do školy chodit.

Co na to názor odborníka - psychologa Václava Mertina?

Václav Mertin: Dítě přece se zpravidla neučí třeba písmenka protože my mu to přikazujeme, ale protože ono samo má zájem a zájem, vnitřní motivace, to je jak známo jeden z takových nejdůležitějších motivů pro učení, respektive takový hnací motor. Když máme o něco zájem, tak se hned učíme radostněji, lépe a patrně i efektivněji. Jestli to dítě projevovalo zájem o písmenka a s naší, třeba mírnou pomocí se naučilo číst, no tak holt se nedá nic dělat. Ve škole jsou odborníci, ti se s tím musejí vypořádat. Já vím, že mě se to takhle řekne, když mám doma dítě jedno, nebo dvě, nebo měl jsem a pan učitel, nebo paní učitelka mají ve třídě dvacet, pětadvacet dětí, ale nedá se nic dělat protože když ten zájem jde z dítěte tak toho si musíme nesmírně vážit a musíme toho využívat. Já bych dokonce podpořil u dítěte tyto zájmy.