Pro Cousteauův tým kapitán nikdy neodešel

Francine Cousteauová

Mnozí jsme ho vídali týden co týden v televizi. Štíhlý muž s orlím nosem, jiskrou v oku, s čepicí na hlavě, v tričku a plátěnkách. Nebo v potápěčské kombinéze s kamerou v ruce. Anebo taky jak plamenně diskutuje s hlavami států a na nejvýznamnějších přírodovědeckých fórech. Jacques-Yves Cousteau se narodil před 100 lety. U něj to není fráze. Zkoumání a ochraně oceánů zasvětil celý svůj dlouhý život. Měl jsem možnost setkat se s ženou, která stojí v čele společnosti Cousteau a která o svém muži nemluví jinak než jako o kapitánovi.

„Protože kapitán je stále tady, je pořád přítomný v mé skupině, která připravuje nové badatelské akce. Třeba zrovna teď máme svou loď Alcyone ve Středozemním moři, která jede po trase kapitána Cousteaua. Expedici vede Pierre-Yves Cousteau. Za chvíli mu budeme volat. Můžete si na to počkat,“ říká mi Francine Cousteauová, druhá žena slavného badatele.

Přišla k mikrofonu v černém jednoduchém kalhotovém kostýmu, světlé vlasy stažené dozadu a opálená tvář rozhodně není ze solária. Říct před ní nahlas, že má tvář ošlehanou větrem, jsem se neodvážil. To až teď. Technik v místnosti přepíná spojení s lodí Alcyone do reproduktorů.

„Dobrý den Pierre, slyšíš nás?“
„Ano, slyším vás.“
„Pak nám tedy řekni, jak se máš a co se děje na lodi Alcyon.“
„Máme se dobře. Alcyone pokračuje podle plánu,“ hlásí ze Středozemního moře do Paříže Pierre-Yves Cousteau.

„Jedeme po otcových stopách. Naším cílem je porovnat aktuální přírodní podmínky s těmi, které můj otec kdysi filmoval. Mám zvláštní pocit, když si uvědomím, že kapitánovi by dnes bylo 100 let,“ říká Pierre-Yves Cousteau.

Francine Cousteauová

Když jsem Francine Cousteauové řekl, že jsem z České republiky, pravila, že je to báječné. Asi je ráda, když se s ní občas baví někdo ze země, která nemá moře. Někdo, kdo jako dítě sledoval Cousteauovy dokumentární filmy podbarvené nezaměnitelnou hudbou a bál se, aby potápěče s kamerou nepokousal žralok. Kapitán vždycky říkal: „Všichni máme rádi oceán, tak ho všichni musíme chránit.“ A se svou legendární lodí Calypso této myšlence zasvětil život.

Calypso? To je pro nás taková Eiffelova věž! Všichni říkají: Cousteau – Calypso. To jsou dvě neoddělitelná jména,“ říká zaníceně Francine Cousteauová a vysvětluje, jak to s legendárním plavidlem - bývalou minolovkou, z níž vznikla ojedinělá výzkumná loď - je v roce 100. výročí narození jejího kapitána.

„Byla bych ráda, kdyby bylo hodně Francouzů, kteří by mi pomohli financovat opravu Calypsa. Ta už šest let kotví v přístavu La Rochelle. Odtáhli ji sem, když se potopila po srážce s rybářským člunem u Singapuru. Oprava je velmi složitá a vyjde na víc než milión dolarů. Vím jedno, že kapitán by chtěl, aby plnila dál vědecké úkoly. Tak stará loď to zase není. Ale Francouzi se k financování prací moc nemají, tak to musíme řešit přes zahraniční firmu,“ přiblížila.

Podle posledních informací Calypso koupí a opraví americká společnost Carnival. Je to největší provozovatel výletních plaveb na světě. Loď dostane nové vybavení a nový kabát a asi tak za rok by mohla zase vyplout na moře. Možná i jako svého druhu memento, říkáme si s Francine Cousteauovou, když přijde řeč na ropu unikající po havárii v Mexickém zálivu.

Feancine Cousteauová vede tým

„Je z toho poučení. Samozřejmě, všemi prostředky se to pokusit zastavit. A využít této obrovské katastrofy. Přesvědčit politiky, investory, přesvědčit investiční fondy, aby začaly více peněz vydávat na vědecký výzkum, který by mohl ukázat rychlou cestu k využívání čisté energie,“ dodala Francine Cousteauová.

O setkání se synem Jacques-Yves Cousteaua Jeanem-Michaelem a o ochraně přírody vyprávěl v Zápisníku zahraničních zpravodajů dokumentarista, filmař a potápěč Petr Horký.

Petr Horký
0:00
/
0:00